PALBA.CZ

Gen. Ivo Střecha: Nabrat, vychovat, vycvičit a udržet naše vojáky je jedna z největších výzev

Možná mě Dzin opraví, ale nebylo by v našich podmínkách* než stavět vojenská městečka lepší snažit se vojáky a jejich rodiny začlenit do civilní infrastruktury v posádkovém městě a jeho okolí? U spousty posádek by mohly být školky, možná i školy. Nebo dohodnout se samosprávou rozšíření kapacit, které by částečně hradila armáda. Případně by vojáci mohli dodat i nějakého učitele. Hodně by udělal už jen nějaký koordinátor, který by v rámci posádky pomáhal (hlavně) nově příchozím vojákům sehnat byt, školu, zaměstnání pro partnera/ku, etc. Prostě by měl přehled, co je v okolí možné sehnat a zajistit, měl by kontakty. Ono kdyby to začlo trochu fungovat, chytli by se toho dost možná i místní podnikatelé a sami by dávali nabídky. Není hned potřeba stavět nové Terezíny.

*) On má totiž Opata s tou ztrátou kontaktu do značné míry pravdu. V USA to funguje drobet jinak už proto, že v takové US Army se každé 4 roky vymění tuším 3/4 mužstva, je to téměř jak branecká armáda. Proti tomu u AČR zůstávají vojáci mnoho let, takže odtržení od reality by jim hrozilo víc.

já jsem delší dobu mimo a fakt se mi nechce psát delší texty do telefonu. Ale přesně takhle jsem chtěl reagovat.

KOLT píše: ↑24/4/2023, 23:13...

Třeba, něco takové jsem měl na mysli jako další alternativu k základnám. Řešení by se dalo najít více, celkový problém ale je, že se to prakticky neřeší. Podobné problémy trápí českou společnost obecně a ideální by dle mého bylo to řešit celostátně, přičemž armádu zapojit do tohoto komplexního řešení. Bohužel s přibývajícím věkem začínám pochybovat o schopnosti našich politiků podobně komplexní řešení hledat či nacházet a voličů dokázat volit někoho, kdo by toto chtěl dělat.

Je to o vzťahoch a či ich veliteľ chápe.
Stačí aby sa posádky v malých mestách zúčastňovali rôznych spoločenských akcií mesta ako výpomoc, rôzne školské soboty, čistenia okolia,... samozrejme v uniforme, aby to bolo vidieť.
Budovať vzťahy sa vždy vypláca a následne sa oveľa ľahšie budú umiestňuovať deti vojakov do škôlok a škôl, či manželka na uvoľnené miesto v administratíve mesta. Lebo sú vzťahy a riaditeľ nechce prísť o tých 40 rúk, keď zase bude treba natierať preliezky.

Juraj Tichý píše: ↑25/4/2023, 11:06 Budovať vzťahy sa vždy vypláca a následne sa oveľa ľahšie budú umiestňuovať deti vojakov do škôlok a škôl, či manželka na uvoľnené miesto v administratíve mesta.

Když v těch městečkách a městech nejsou školky, málo místa na školách a není práce, tak kam by si chtěl koho umisťovat? Není problém, že by nikdo nechtěl někoho někam brát nebo umístit, je problém, že není kam. To se ale netýká jen vojáků, týká se to celé ČR, třeba jakmile je silnější ročník dětí, hned je přetlak. Nyní to zažívají střední školy, za 4 roky se to stane školám vysokým. Je to dlouhodobě neřešený problém a armáda na něj bohužel dojíždí, byť není přímo v její kompetenci.

Riešenie je už zname z Prvej republiky. Posadky treba zriadovat pri dostatočne velkych mestach. Ja žijem v Pezinku, kde boli kasarne. Oproti kasarnam boli postavene štatne bytovky pre vojakov z povolania. Nik neriešil čo s ich manželkami a deckami, pretože v dostatočne velkom meste si manželky sami našli pracu podla kvalifikacie a schopnosti a decka skončili v školkach a školach ktore vybudovalo mesto pre svojich občanov. Samozrejme, že aj Pezinku nastal problem s tym, že vojaci zostarli a odišli do dôchodku. Zostali nadalej byvat v tych svojich štatnych bytoch a štat pre novych vojakov kupil byty na najbližšom sidlisku. Po zmene režimu a zrušeni utvaru sa byty predali do osobneho vlastnictva "za hubičku" a vojaci si bud našli civilne zamestnanie, alebo si za predaj vyriešili byvanie pri inom utvare.
Ked umiestnite kasarne niekam mimo civilizacie alebo do malych obci naozaj vzniknu hore opisovane problemy.

Dzin píše: ↑25/4/2023, 12:20

Juraj Tichý píše: ↑25/4/2023, 11:06 Budovať vzťahy sa vždy vypláca a následne sa oveľa ľahšie budú umiestňuovať deti vojakov do škôlok a škôl, či manželka na uvoľnené miesto v administratíve mesta.

Když v těch městečkách a městech nejsou školky, málo místa na školách a není práce, tak kam by si chtěl koho umisťovat? Není problém, že by nikdo nechtěl někoho někam brát nebo umístit, je problém, že není kam. To se ale netýká jen vojáků, týká se to celé ČR, třeba jakmile je silnější ročník dětí, hned je přetlak. Nyní to zažívají střední školy, za 4 roky se to stane školám vysokým. Je to dlouhodobě neřešený problém a armáda na něj bohužel dojíždí, byť není přímo v její kompetenci.

Aha, sorry takéto problémy ja nepoznám. Ani ja, ani nikto z mojich známych nemal nikdy problém umiestniť dieťa do školy/ škôlky podľa trvalého bydliska. A to som dieťa umiestňoval v bratislavskom Starom Meste, kde je obrovský pretlak na školské zariadenia aj z iných mestských častí. Dokonca mi dcéru vzali ako 2,5 ročnú, lebo bolo miesto.

palo satko píše: ↑25/4/2023, 13:24 Riešenie je už zname z Prvej republiky. Posadky treba zriadovat pri dostatočne velkych mestach.

Tohle je zase ale strukturální problém zděděný po ČSLA. Za ní se naopak osádky umisťovaly co nejdále od velkých měst, jednak aby z nich byly méně lákavé cíle a jednak, aby se minimalizovaly problémy se "záklaďáky". A dnes se přesunu menší města brání, protože by to znamenalo, že by přišli o poměrně značné finanční prostředky, které naopak profesionálové "pouští" do místních ekonomik.

Když se podíváš na umístění hlavních jednotek AČR, potom pouze Olomouc a Pardubice mají kolem 100 tis. obyvatel, 3/4 jich leží u měst do 25 tisíc obyvatel a 1/3 dokonce u měst do 10 000 obyvatel.

Juraj Tichý píše: ↑25/4/2023, 14:53 Aha, sorry takéto problémy ja nepoznám. Ani ja, ani nikto z mojich známych nemal nikdy problém umiestniť dieťa do školy/ škôlky podľa trvalého bydliska. A to som dieťa umiestňoval v bratislavskom Starom Meste, kde je obrovský pretlak na školské zariadenia aj z iných mestských častí. Dokonca mi dcéru vzali ako 2,5 ročnú, lebo bolo miesto.

Tohle je problém, který mají v ČR děti populačně silných ročníků. Bohužel je to dlouhodobě neřešeno z důvodu, že se ten problém jakoby vyřeší sám potom, co se ty děti dostanou ze školek či škol po uplynutí potřebné doby. Jenže se vyřeší jen zdánlivě, protože se odsune do doby jejich aktivního pracovního věku, kdy díky nedostatečnému zajištění kvalitní (před)školní péče jsou tyto generace méně ekonomicky produktivní. Což se následně přesune i na další generace, protože až půjdou do důchodu, díky nižší ekonomické produktivitě budou mít i méně vlastních prostředků a budou o to více závislí na státem vyplácených důchodů a sociálních dávek a tím o to víc zatíží následné generace.

Už se s tím bohužel dělat nic nedá, lze pouze zmírnit negativní dopady. Jenže tyto děti už jdou nyní na střední školy a zase se nic s tím nedělalo. Takže zbývají už jen vysoké a to už je de facto pozdě a navíc pochybují, že se s tím vůbec něco dál bude dělat. Navíc tento problém bude dál doutnat, protože ve chvíli, kdy se objeví další populačně silnější ročníky, propukne na novo.

Mimo jiné je tak tímto armáda připravována o další rekrutační zdroje, protože tyto ročníky finálně vygenerují procentuálně daleko méně vhodných mužů a žen k náboru, než jiné.

Pro univerzity silné ročníky žádný problém nejsou. Naopak: nejméně 50 % současných VŠ studentů nemá na univerzitě co dělat. Pokud se jich nedostane víc, je to pro společnost i univerzity samotné jen dobře.

Školky a pomoc s prací a podobně by personální situaci v AČR určitě pomohly, ale nemyslím, že by to mělo až výrazný efekt. Hlavně snad proto, že armáda zcela správně cílí na mladé lidi (do třiceti), a ti vlastní děti většinou ještě ani nemají, do pětadvaceti o nich ani neuvažují. Možná by více pomohlo, kdyby po několika letech služby u útvaru X nehrozilo přeložení k útvaru Y na druhé straně republiky. Protože při tom stěhování člověk přichází o kontakt s přáteli. Ale působení během kariéry na různých místech má zase pozitiva, a myslím, že je celkově jeho efekt kladný, byť to personálně AČR omezuje.

S neschopností a neochotou řešit problematiku komplexně zcela souhlasím, ovšem netýká se to jen armády, ale prakticky všeho... Jako by přicházela doba krátkodobých řešení.
Dost jsem nad podobnou věcí přemýšlel (jak motivovat studenty k tomu, aby něco dělali; ono to je principiálně dost podobné jako problém armády), a nepřišel jsem na nic. Prostě většina mladých lidí je neochotná podstupovat jakoukoli nekomfortní situaci, a přiznejme si, že služba v armádě diskomfortní chvíle přináší, zejména ze začátku.

Hoci predpokladam, že tu niekto bonzne že pišem mimo temy a Skelet to hned zmaže, ale aj tak sem picnem americky članok o problemoch s naborom do armady. Sú tam opisane okolnosti s ktorymi sa u nas ešte naplno nestretavame, ale ak nadalej bude pokračovat preberanie celkom podivnych moresov z USA a Zapadu, celkom iste sa s nimi v buducich rokoch bude problem, možno ovela väčši než so škôlkami. Len tak pre prehlad, sexualne obtažovanie, obezita, rekreačna maryška, depresie, problem osamelych rodičov, ...
https://warontherocks.com/2023/03/addre ... ng-crisis/

palo satko píše: ↑25/4/2023, 13:24 Riešenie je už zname z Prvej republiky. Posadky treba zriadovat pri dostatočne velkych mestach.

To co bylo chápáno za první republiky jako větší město je dnes díra po granátu. Navíc ani tankrát to rozhodně neplatilo stoprocentně. Byly horší a lepší posádky. Navíc ať byla posádka v sebevětší díře stejně tam přišli povinně záklaďáci.
Takže pokud dnes nechceme soustředit armádu kolem Prahy, Brna a Ostravy je takový příklad k ničemu.

Dokud nezavedete znovu pojem,,vlast,, a nedate lidem motiv ji branit ,vymenite-li ho za nejaky spolek EU a vyznam narodu umele dlouhodobe a cilene potlacite,budou hrat roli v profesionalnim vojenstvi pouze a hlavne prachy a socialno. Jinak se armada nepostavi. Bohuzel.
A v dnesni situaci s kecy typu ,,jsme ve valce ,, za nasi budoucnost . V Afganistanu jsme bojovali za Prahu ,tak s timto rodice radeji zlomi deckam ruce i nohy a nejaky zapis na studia na vojenskou skolu bude bez svoleni pro ne nemozny!!!Takze budujte posadkove mesta !

HONZIK11 píše: ↑25/4/2023, 17:08 Dokud nezavedete znovu pojem,,vlast,, a nedate lidem motiv ji branit ,vymenite-li ho za nejaky spolek EU a vyznam narodu umele dlouhodobe a cilene potlacite,budou hrat roli v profesionalnim vojenstvi pouze a hlavne prachy a socialno. Jinak se armada nepostavi. Bohuzel.
A v dnesni situaci s kecy typu ,,jsme ve valce ,, za nasi budoucnost . V Afganistanu jsme bojovali za Prahu ,tak s timto rodice radeji zlomi deckam ruce i nohy a nejaky zapis na studia na vojenskou skolu bude bez svoleni pro ne nemozny!!!Takze budujte posadkove mesta !

To je nesmysl, už před EU i NATO tu byl odpor k tomu jít na na VZS a celkově bránit vlast. A to i u lidí který jinak měli vlastenectví plnou doslova plnou hubu. Důvody typu co jsem si mohl vydělat peněz kdybych nešel na vojnu, a co já bych válčil když nechci, stejně žádná válka nikdy nebude apod. Ale výhra v hokeji a kdo neskáče není Čech, dvacet vlajek na autě najednou. Vlastenectví vzor 1938 je dneska považováno za hloupost a nesmyslnost, protože co z toho budu mít. A to první republika nebyl žádný ráj na zemi, jak si to lidi malujou z filmů který dávají v telce.

Edit: Jako i to co píšeš má tedy vliv, ale spíš je to jen další důvod k tomu ale určitě ne ten zásadní.

Plantas nesmysly.Vlastenectvi v 1938 ,nesedi ti neexistovalo? Vis jak se mobilizovalo? Jsi uplne mino. Radeji se nebudu vyjadrovat k tomu co jsi napsal. Ani do hospody toto nepatri. Musel bych ti sproste vynadat,protoze deda se chtel obesit kdyz odchazel z bunkru pred Bohuminem.
Co se nalad po 1968 tyka ,tak snad ano.Nikomu se nechtelo si delat ostudu s vojakem v rodine.
.

Já právě právě myslím, že to vlastenectví 1938 je hodno následování, že právě na rozdíl ode dneška lidi nehleděli na to že ten stát nebyl super. Jestli sem se špatně vyjádřil tak se omlouvám.

Za nic.Mozna ze to spatne vyznelo.

bheid,
U nas sa ked začala vojna robil prieskum kto by išiel branit vlast.

Muži nad 60 rokov sú ochotnejší bojovať za Slovensko ako muži do 40 rokov.

Ked si to pozrieš tak je s podivom, že najmenej problemov s mobilizaciou by bolo so starymi fotrami, čo zažili tu "pakareň" v ČSLA. Mlade babovky čo vyštudovali rozne pochybne univerzity by zdrhli za kopečky
https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/ ... -prieskum/

bheid píše: ↑25/4/2023, 19:15 Já právě právě myslím, že to vlastenectví 1938 je hodno následování, že právě na rozdíl ode dneška lidi nehleděli na to že ten stát nebyl super. Jestli sem se špatně vyjádřil tak se omlouvám.

Vlastenectví r. 38 by se i mohlo následovat, kdyby ovšem nebylo r. 39. A dalších. Třeba r. 47 a 68, že.
A to ani nemluvím o tom jak se k vlastenectví staví všichni ti "lepšolidi" dnes. I tady, na Palbě. Pro takového Dzina např., je to sprosté slovo. Ne že bys byl sám, Dzine, neber si to osobně, ale... píšeš jak píšeš. Viz třeba adminem promptně vymazané příspěvky o české vlaječce v profilovkách, před nějakým tím časem.
Dokonce jsme se dostali do situace, kdy sprostý, odporný šmejd, tč. starosta nějaké díry, obtočený vlajkou cizího státu, nadává lidem s tou naší. Absurdistán, už zase - ale teď se nám vývojník ledu přesunul z Moskvy do Bruselu.
Takže se nediv, že se "nám" nějak vytratila slova "vlast" a "vlastenectví". Já už su starý, ale vy za vlastenectví ještě budete sedět!
Internacionální vlezdořitizmus si rozvracet nedáme!

Choroš píše: ↑25/4/2023, 16:04Možná by více pomohlo, kdyby po několika letech služby u útvaru X nehrozilo přeložení k útvaru Y na druhé straně republiky. Protože při tom stěhování člověk přichází o kontakt s přáteli.

Právě k tomuto jsou dobré různé sociální programy (nazvané prevence proti sociálně nežádoucím jevům), které ale v AČR prakticky neexistují.

Ale působení během kariéry na různých místech má zase pozitiva, a myslím, že je celkově jeho efekt kladný, byť to personálně AČR omezuje.

Bohužel je to jeden z největších problémů, který AČR trápí. Dokonce jsou případy, kdy rekrut projde celým řízením včetně prvotního výcviku a potom skončí jen kvůli tomu, aby nešel daleko od svého současného bydliště.

Prostě většina mladých lidí je neochotná podstupovat jakoukoli nekomfortní situaci, a přiznejme si, že služba v armádě diskomfortní chvíle přináší, zejména ze začátku.

Ono se to dá. Obecně je princip jednoduchý a celé naše školství se na něj odehrává. Je to známé "škola hrou". Problém ale nastane, jak přijít na to, jaká "hra" toho či onoho baví. To je myslím si dost problém, ne zcela dostatečně se využívají individuální přístupy. Jednak chybí personál, systematický výcvik velitelů a v neposlední řadě i analytická data pro podchycení motivačních faktorů.

Ohledně výcviku velitelů, ten je opravdu velmi špatný. Ve většině AČR stále přežívá nesmyslný předpoklad, že velitelem se člověk rodí a nestává se. Systematičtější přípravu jak velet (nemluvím o odborných kritériích, tam je rozsah velmi dobrý, spíše o celkovém přístupu jak vést lidi) mají prakticky jen někteří vyšší velitelé a to už je pozdě, protože by se mělo začínat prakticky ihned po nástupu vojáka. Bohužel se to neděje. Celkově to potom zase závisí na přístupu jednotlivých velitelů. Zde musím ovšem vidět pozitivum, kdy se zvětšují počty nadřízených, kteří jsou ochotni a schopni provádět větší práci se svými podřízenými v rozšiřování jejich velitelských schopností.