Choroš píše: ↑27/4/2023, 22:24
Ne, Dzine, to se bavíš o něčem jiném. Škola hrou je o vnější motivaci.
V tomhle se ale budu hádat. Škola hrou není o stimulaci (vnější motivaci), ale právě o motivaci. Je to už z toho názvu, hra tě má bavit. Pokud tě něco baví, tak si to rychle osvojíš tedy naučíš. Koncept škola hrou je tedy o tom, že je potřeba žáky zaujmout, tedy najít jejich motivaci pro učení. To je samozřejmě ideální stav, obvykle se to kombinuje právě se stimulacemi. Bohužel naše školství se sice na Komenského odvolává, ale v drtivé většině jede pouze na stimulacích a to tak, že i dost pedagogů (resp. vyučujících, protože pedagogů je obecně nedostatek) si to ani nedokáže představit jinak. Ale to je na jinou debatu.
Stačí na základní a do jisté míry i na střední škole, na univerzitě jsou opravdu dobří jen studenti s vnitřní motivací: není to o tom naučit se bezchybně látku, ale dát studiu problematiky mnohem, mnohem víc. Tady můžeš maximálně ukazovat cesty a jít příkladem, ale pokud to v sobě studenti nemají, budou vždycky jenom klouzat po povrchu a do hloubky nikdy neproniknou. Protože dát problému půl roku náročné práce v terénu/laborce, prohrabování se stovkami stránek cizojazyčných textů a desítky až stovky hodin kritické analýzy dat je opravdu ochoten jen ten, koho ten problém zajímá uvnitř sebe sama. Nepozná se to zkoušek, o něco lépe u kvalifikačních prací.
V tomto zase souhlasím, dle mého je toto třeba řešit reformou školství včetně vysokého, které docela dost degeneruje. Jenže to by chtělo změnit systém, na který jsou nyní všichni zvyklí a to je vždy nejtěžší.
S AČR to je to v podstatě stejné - plat je vnější motivací, sociální programy mohou něco ulehčit, ale valné většině populace chybí ta vnitřní motivace. A docela si myslím, že je nakonec lepší, když je armáda menší, ale s větším procentem srdcařů.
Není tomu tak. Z vlastní zkušenosti vím, že velká část vojáků má naopak motivaci jako hlavní pro vstup do armády. Co je ale chyba je, že se s touto motivací nepracuje a naopak u útvarů se prakticky zabijí. Tedy někdy ne, záleží to na velitelích, ale obecný trend je demotivující a nahrazování ji stimulací. To je chyba a chtělo by to změnit. Tím bychom se ale dostali k tomu, že je potřeba změnit výchovu velitelů a celkově způsob práce s vojáky. Bohužel demotivace je docela velká, na konci loňského roku jsem třeba musel povzbuzovat jednu vojákyni, aby to nevzdávala a vydržela, protože byla skoro rozhodnutá odejít. A to je vysoce schopný a výkonný voják a AČR o podobné lidi zbytečně přichází.
