Re: Kriegsmarine - taktika, výsledky
Napsal: 1/10/2012, 22:22
Začnu zeširoka, i pro ostatní méně znalé čtenáře ... mnoho historiků se už kloní k názoru, že německé ponorky, i když byly blízko, nedosáhly nikdy v zásobování Velké Británie opravdu kritického bodu.
Hansi, různé technologie výroby syntetických paliv byly známy už před válkou, ale myslím si, že Velká Británie se neocitla nikdy delší čas v situaci, kdy by byla nucena k tomu sáhnout, neboť by prostě neměla jinou možnost. Anglie byl ropou relativně „zabezpečený“ stát. Leč vlastních zdrojů měla Velká Británie málo. Drtivou většinu surovin bylo nutno dovážet zejména z kolonií. Samozřejmě pokud by byl úspěch německých ponorek větší hrozilo VB riziko kolapsu.
Průmyslově se podařilo syntetický proces výroby využít roku 1926 v koncernu IG Farben. Produkt však v mírových podmínkách nemohl ropným derivátům konkurovat. Ovšem díky přípravám na novou válku přesto do dalšího vývoje proudily nemalé investice.
Britové podle mě neměli nikdy takový nedostatek nebo potřeby, aby museli vyrábět syntetický benzín ve velkém. Jiná situace byla v Německu, uprostřed druhé světové války se prý až 60% benzínu, který používali Němci, vyrábělo syntetickým způsobem. Ve druhé polovině války, dokonce již náckové ztratili přístup k ropě v Rumunsku a na Ukrajině.
Ovšem zásadním problémem byly poměrně vysoké náklady na získání takového paliva. Syntetický benzín vycházel asi 5x dráž než ten, který vznikal v rafinériích z ropy. Nicméně v současnosti s tím jak roste cena ropy se uvažuje opět o této metodě. Fischer-Tropschův proces – syntéza kapalných uhlovodíků – byl použit také v jižní Africe, protože tato země byla politicky izolovaná a neschopná koupit surovou ropu.
Výzkum pro ozbrojené síly probíhá i nádále. Např. americké letectvo vyvíjí snahu o získání paliv z jiných zdrojů než z ropy. Příroda naštěstí nabízí množství různých surovin, z nichž lze získávat uhlovodíky pro syntézu alternativních paliv. Jedná se zejména o různé druhy uhlí a zemního plynu, dále např. živičné břidlice, přírodní asfalt nebo zemní vosk. Stále více se mluví rovněž o tzv. metanhydrátu, což jsou molekuly metanu uzavřené v ledových krystalech v mořském dně.
Nedávno se dokonce objevila zpráva, že britská společnost Cella Energy objevila průlomovou technologii na výrobu syntetického paliva. Ta by mohla snížit cenu benzínu až k 1,50 dolaru za galon, tedy v přepočtu asi 8 Kč za litr benzínu. Nová technologie využívá vysokou energii materiálů, kterou zapouzdří pomocí nanostrukturální techniky nazvané koaxiální elektrosprejování.
Jinak za přečtění stojí tento článek Surovinové zdroje Německa k roku 1938
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3595
Hansi, různé technologie výroby syntetických paliv byly známy už před válkou, ale myslím si, že Velká Británie se neocitla nikdy delší čas v situaci, kdy by byla nucena k tomu sáhnout, neboť by prostě neměla jinou možnost. Anglie byl ropou relativně „zabezpečený“ stát. Leč vlastních zdrojů měla Velká Británie málo. Drtivou většinu surovin bylo nutno dovážet zejména z kolonií. Samozřejmě pokud by byl úspěch německých ponorek větší hrozilo VB riziko kolapsu.
Průmyslově se podařilo syntetický proces výroby využít roku 1926 v koncernu IG Farben. Produkt však v mírových podmínkách nemohl ropným derivátům konkurovat. Ovšem díky přípravám na novou válku přesto do dalšího vývoje proudily nemalé investice.
Britové podle mě neměli nikdy takový nedostatek nebo potřeby, aby museli vyrábět syntetický benzín ve velkém. Jiná situace byla v Německu, uprostřed druhé světové války se prý až 60% benzínu, který používali Němci, vyrábělo syntetickým způsobem. Ve druhé polovině války, dokonce již náckové ztratili přístup k ropě v Rumunsku a na Ukrajině.
Ovšem zásadním problémem byly poměrně vysoké náklady na získání takového paliva. Syntetický benzín vycházel asi 5x dráž než ten, který vznikal v rafinériích z ropy. Nicméně v současnosti s tím jak roste cena ropy se uvažuje opět o této metodě. Fischer-Tropschův proces – syntéza kapalných uhlovodíků – byl použit také v jižní Africe, protože tato země byla politicky izolovaná a neschopná koupit surovou ropu.
Výzkum pro ozbrojené síly probíhá i nádále. Např. americké letectvo vyvíjí snahu o získání paliv z jiných zdrojů než z ropy. Příroda naštěstí nabízí množství různých surovin, z nichž lze získávat uhlovodíky pro syntézu alternativních paliv. Jedná se zejména o různé druhy uhlí a zemního plynu, dále např. živičné břidlice, přírodní asfalt nebo zemní vosk. Stále více se mluví rovněž o tzv. metanhydrátu, což jsou molekuly metanu uzavřené v ledových krystalech v mořském dně.
Nedávno se dokonce objevila zpráva, že britská společnost Cella Energy objevila průlomovou technologii na výrobu syntetického paliva. Ta by mohla snížit cenu benzínu až k 1,50 dolaru za galon, tedy v přepočtu asi 8 Kč za litr benzínu. Nová technologie využívá vysokou energii materiálů, kterou zapouzdří pomocí nanostrukturální techniky nazvané koaxiální elektrosprejování.
Jinak za přečtění stojí tento článek Surovinové zdroje Německa k roku 1938
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3595