Myslím si, že Írán nemá zájem dosáhnout skutečné dohody o svém jaderném programu. Už nyní má to co potřeboval, může si měsíčně z původně zablokovaných počtů stáhnout na naše peníze tři čtvrtě miliardy. Takže bude jedna tak dlouho, než zásadní část peněz bude takzvaně doma. Občas se můžete dočíst, že Írán kdysi vydal fatwu proti jadrným zbraním a že se to nedávno zopakovalo.
Někdy kolem 15. ledna tohoto roku Íránský náboženský vůdce ájatolláh Alí Chameneí vydal fatwu zakazující jaderné zbraně. Okamžitě se vyrojily otázky o smyslu tohoto právního výroku a jeho významu v souvislosti s obavami Západu ohledně íránského jaderného nebezpečí.
„Fatva je v sunnitské tradici doporučení, v tradici šíitské pak závazný imperativ. Pro íránskou vládu je tedy závazná. Pevně definuje rámec íránských aktivit v jaderné oblasti a výslovně zakazuje jaderné zbraně“, čtu v jednom výkladu. Jeho autor pak připomíná obdobnou fatwu z roku 2004 a ptá se, proč nový či staronový právní výrok nejvyššího íránského duchovního přichází právě nyní. Cituje mluvčího íránského ministerstva zahraničí, podle něhož by si „Západ by měl uvědomit superioritu ajatolláhova výnosu, který je nejvyšší normou, definující íránskou jadernou strategii“. A na závěr vyslovuje názor, že „načasování možná nadějně signalizuje počátek dosud skrytě připravovaných změn v americko-íránských vztazích“.
Dotyčná stanoviska si zaslouží upřesnění. Fatwa v šíitském prostředí Íránu má skutečně trochu odlišnou povahu od fatwy vyslovené znalcem islámského práva v některé ze čtyř právních škol sunnitského islámu. Pokud sunnitský islám neopravňuje nikoho intepretovat „boží zákon“ po svém, nýbrž jen doporučením usnadňovat praktikování Zákona, připouští šíitský islám v nejrozšířenější své formě tzv. dvanáctníků, velkou interpretační volnost. Vychází to z povahy šíitského duchovenstva, zejména jeho nejvyšších představitelů, kterým se jako zástupcům „skrytého imáma“ přiznává schopnost nabízet vlastní interpretaci „božího zákona“.
Tato fatwa je dnes za západě brána jako důkaz, že jaderná hrozba ze strany Íránu není reálná, já si to nemyslím, ale jde o to, že ti co si to myslí budou rozhodovat a mohou rozhodnout, že má Írán volné ruce. Ty volné ruce myslím doslova a do písmene, protože vymáhat závazek, že se určitě Írán do jadrných zbraní nepustí není možné.
Proto Izrael bije na polach a chová se až hystericky. Má to svoje důvody.
Primo: pokud Írán získá JZ, stane se nejsilnější hráčem v regionu a jeho vztah k Izraeli je jasně dán
Secundo: Izrael je tak malý, že na jeho jaderné zničení stačí 2 až 3 JÚ střední ráže položené od jihu k severu a jako místo pro život zanikne na několik tisíc let.
Zde je málo kvalitní ale snad úplná mapa jaderného programu Íránu. Když se na to podíváte apřečtte si to co je níže, je na vás zda mírumilovnosti tohot programu budet věřit nebo ne.
Napřed se podíváme na tuto ne zrovna kvalitní mapu a potom si ke každému objektu řekneme pár slov
Natanz – četné kaskády odstředivek pro obohacování uranu, jde o velký plošný cíl. Zde je tvrzeno, že vše je jen pro mírové účely. Celkově je zde namontováno v kaskádách 6 000 odstředivek.
Fordó u města Komm – další odstředivky.
Nejnovější jaderné zařízení s odstředivkami Komm
Oba tyto cíle jsou velmi odolné. Většina zařízení je pod zemí a nebo kryta 2 metry silným betonovým krytem a 10 mery zeminy
Centrum jaderných technologií v Isfahánu – čtyři malé reaktory, ale hlavně zařízení pro zplynování uranu na hexafluorid uranu., tedy suroviny pro obohacování uranu v odstředivkách
Pěkná fotografie jaderného zařízení v Isfahanu
Vyřazení těchto cílů by mělo hodnotu spíše krátkodobého pozastavení jaderného výzkumu a asi by jeho význam byl omezený
Arák, výroba těžké vody, ale hlavně se zde buduje velký reaktor pro výrobu plutonia.
Jaderné zařízení v Araku
Jaderné výzkumné centrum Teherán, kde pracuje reaktor amerického původu dodaný ještě za Rezi Pahlavího.
Vyřazení těchto dvou cílů by naopak mělo význam dlouhodobého charakteru. Zajímavé je, že reaktor v Teheránu pracuje už na vlastní íránské palivo. To naznačuje že íránští odborníci opravdu pokročili.
Jaderná elektrárna u Búšehru – krajně sporný cíl, znamenalo by to radioaktivní zamoření podobné Černobylu. Její historie je komedie na deset dob a
Jaderná elektrárna v Bušehru
Lokality Saghand a Gačín – uranové doly
Jazd – závod na zpracování rudy.
Vojenská základna Parčín – zde údajně probíhá výzkum za účelem konstrukce hlavic. Jeho zničení by asi mělo mizivý význam
Tabríz a Imám Alí – raketové základny odkud by mohly startovat nosiče těchto hlavic. Jejich ničení nemá žádný význam, vzhledem k jejich profláknutosti se domnívám, že zde žádné relevantní cíle nejsou.
Obrázky ukazují obě základny. První ukazuje celkový letecký pohled na základnu u Tabrízu a druhý ukazuje detail základny v Imám Alí, tedy jedno hnízdo rozptylů a ukazuje že zde něco zničit s konečnou platností by vyžadovalo nálet několika strojů na tento cíl. Hnízdo rozptylů představuje cca 12 bodových cílů a těch hnízd je na základně pět.
To o těch cílech ignorujte, je to vytaženo z jedné mé práce, ale má to svoji váhu i dnes. Íránci se nenechají zahnat do kouta. Vědí, že za kratší konec lana tahá zbytek světa