Napsal: 16/8/2008, 17:13
Michane, tady máš mou reakci na tvé prvotní dotazy:
1. Ve flustraci Němců z míru ve Versailles, kdy celá vina za rozpoutání I.ww byla hozena na něj (což objektivně vzato nebyla celá pravda) a nesli za ní nejtěžší následky. Pak byli blízko tomu aby podlehli demagogii schopného manipulátora.
2. Jednoznačným a hlavním viníkem je Německo u kterého můžeme hledat polehčující okolnosti, ale na konečném rozsudku to mnoho nemění.
Itálie (i Japonsko) byť stála na vítězné straně na tom byla trochu podobně (byť obráceně), cítila nedoceněnost svého přínosu k úsilí o vítězství Dohody (byť si o něm můžeme myslet co chceme).
Obrovská vina Francie spočívá ve výše zmíněném Versailském míru. Na konferenci měla hlavní slovo a ironicky se dá říct, že výsledkem byl Pax Francia a nikoli žádoucí Pax Britanica (popsáno níže). V meziválečném období pak zprvu necitlivostí k vyčerpanému Německu při vymáhání reparací dosáhla jeho příklonu k revanši a později (když ještě Německo nebylo vyzbrojené) nebyla schopná reagovat na jeho agresivní nárůst (Sársko, Porůří).
VB téměř vždy v dějinách po skončení válek dokázala uzavírat mír který byl výhodný pro ni, ale nijak zvlášť neponižoval poraženého. Tentokrát přepustila hlavní slovo Francii a soustředila se na posílení Britského impéria na úkor evropského uspořádání. To bylo pro ni prioritou i v meziválečné době. Z historické obavy před přílišným velmocenským nárůstem Francie (VB vždy v dějinách podporovala 2.nejsilnější mocnost kontinentu) pak prokázala špatný odhad ve vztahu k Německu.
Polsko obnovilo svou státnost stejně jako my v r.1918 ale od samého počátku bylo kvůli územním požadavkům v konfliktu se všemi svými sousedy. Tento konflikt se s ním vlekl celé meziválečné období a nakonec byl příčinou takové nelogické zaslepenosti, že jeho vůdčí elity nedokázaly ani jeden rok před svým napadením a faktickou likvidací (nejen statnosti), docenit kdo je pro ně opravdu nepřítel No1. Hypoteticky – při spojenectví Polska a ČSR (populace + průmyslový a zbrojní potenciál) by se zřejmě Hitler rozmýšlel sakra důkladněji jestli zaútočit.
U Belgie je hodnocení těžší, nejedná se o stát který by měl zásadní velmocenský vliv. Snad jen mohlo lépe koordinovat svou obranou politiku s Francií, třeba umístěním francouzských jednotek na svém území v případě válečného napětí (nikoliv až konfliktu – ale to by zase mohlo být zneužito jako příprava k agresi) nebo plynulým navázáním svých opevnění na Maginotovu linii.
ČSR především nedokázala po celou dobu své existence zjemnit třecí plochy a dosáhnout spojenectví s Polskem. Proto se po anschlussu Rakouska dostala do stejné situace jako ono. S výjimko krátké hranice s Rumunskem byla obklopena nepřáteli.
Vina USA spočívá v stáhnutí se z globální politiky po I.ww. Pravdou ovšem je, že USA dvacátých let nebyly rozhodně tou globální mocností jak je chápeme dnes. Ne co se týče hospodářských a vojenských možností ale především v pohledu sama na sebe. Cítili se být morálně nadřazení „starému světu“ a obklopeni oceány v naprostém bezpečí. Tak proč se vměšovat do záležitostí „prohnilé Evropy“?
Maďarsko se po rozpadu R-U nedokázalo smířit se svými územními ztrátami i mocenským postavením a hledalo každou možnost a spojence jak tuto situaci změnit. Osobně jsem přesvědčen, že je to tak dodnes.
Když si to shrneme a tím se trochu vracím k otázce č.1, každý malý nebo velký stát na kontinentě měl svá slabá a silná místa, každý měl třecí plochy s některým sousedem a každý měl své zájmy a ambice. Protože tyto nebyly svázány a rozmělněny nějakým systémem kolektivní bezpečnosti bylo jen otázkou času kdy přerostou z napjaté politiky v její „pokračování jinými prostředky“.
3. Pregnantně zodpověděl RAYTHEON v příspěvku 16.8. 16:13. Je naprosto zbytečné cokoliv dodávat.
A teď prosím tě promiň, jdu na fotbal tak zbytek jindy.
1. Ve flustraci Němců z míru ve Versailles, kdy celá vina za rozpoutání I.ww byla hozena na něj (což objektivně vzato nebyla celá pravda) a nesli za ní nejtěžší následky. Pak byli blízko tomu aby podlehli demagogii schopného manipulátora.
2. Jednoznačným a hlavním viníkem je Německo u kterého můžeme hledat polehčující okolnosti, ale na konečném rozsudku to mnoho nemění.
Itálie (i Japonsko) byť stála na vítězné straně na tom byla trochu podobně (byť obráceně), cítila nedoceněnost svého přínosu k úsilí o vítězství Dohody (byť si o něm můžeme myslet co chceme).
Obrovská vina Francie spočívá ve výše zmíněném Versailském míru. Na konferenci měla hlavní slovo a ironicky se dá říct, že výsledkem byl Pax Francia a nikoli žádoucí Pax Britanica (popsáno níže). V meziválečném období pak zprvu necitlivostí k vyčerpanému Německu při vymáhání reparací dosáhla jeho příklonu k revanši a později (když ještě Německo nebylo vyzbrojené) nebyla schopná reagovat na jeho agresivní nárůst (Sársko, Porůří).
VB téměř vždy v dějinách po skončení válek dokázala uzavírat mír který byl výhodný pro ni, ale nijak zvlášť neponižoval poraženého. Tentokrát přepustila hlavní slovo Francii a soustředila se na posílení Britského impéria na úkor evropského uspořádání. To bylo pro ni prioritou i v meziválečné době. Z historické obavy před přílišným velmocenským nárůstem Francie (VB vždy v dějinách podporovala 2.nejsilnější mocnost kontinentu) pak prokázala špatný odhad ve vztahu k Německu.
Polsko obnovilo svou státnost stejně jako my v r.1918 ale od samého počátku bylo kvůli územním požadavkům v konfliktu se všemi svými sousedy. Tento konflikt se s ním vlekl celé meziválečné období a nakonec byl příčinou takové nelogické zaslepenosti, že jeho vůdčí elity nedokázaly ani jeden rok před svým napadením a faktickou likvidací (nejen statnosti), docenit kdo je pro ně opravdu nepřítel No1. Hypoteticky – při spojenectví Polska a ČSR (populace + průmyslový a zbrojní potenciál) by se zřejmě Hitler rozmýšlel sakra důkladněji jestli zaútočit.
U Belgie je hodnocení těžší, nejedná se o stát který by měl zásadní velmocenský vliv. Snad jen mohlo lépe koordinovat svou obranou politiku s Francií, třeba umístěním francouzských jednotek na svém území v případě válečného napětí (nikoliv až konfliktu – ale to by zase mohlo být zneužito jako příprava k agresi) nebo plynulým navázáním svých opevnění na Maginotovu linii.
ČSR především nedokázala po celou dobu své existence zjemnit třecí plochy a dosáhnout spojenectví s Polskem. Proto se po anschlussu Rakouska dostala do stejné situace jako ono. S výjimko krátké hranice s Rumunskem byla obklopena nepřáteli.
Vina USA spočívá v stáhnutí se z globální politiky po I.ww. Pravdou ovšem je, že USA dvacátých let nebyly rozhodně tou globální mocností jak je chápeme dnes. Ne co se týče hospodářských a vojenských možností ale především v pohledu sama na sebe. Cítili se být morálně nadřazení „starému světu“ a obklopeni oceány v naprostém bezpečí. Tak proč se vměšovat do záležitostí „prohnilé Evropy“?
Maďarsko se po rozpadu R-U nedokázalo smířit se svými územními ztrátami i mocenským postavením a hledalo každou možnost a spojence jak tuto situaci změnit. Osobně jsem přesvědčen, že je to tak dodnes.
Když si to shrneme a tím se trochu vracím k otázce č.1, každý malý nebo velký stát na kontinentě měl svá slabá a silná místa, každý měl třecí plochy s některým sousedem a každý měl své zájmy a ambice. Protože tyto nebyly svázány a rozmělněny nějakým systémem kolektivní bezpečnosti bylo jen otázkou času kdy přerostou z napjaté politiky v její „pokračování jinými prostředky“.
3. Pregnantně zodpověděl RAYTHEON v příspěvku 16.8. 16:13. Je naprosto zbytečné cokoliv dodávat.
A teď prosím tě promiň, jdu na fotbal tak zbytek jindy.