Ano, Pátrači máš pravdu ... určitá linie se musí držet!
Prozatím toto téma zamykám!
Nějak se nám to rozrostlo ... bude se to muset časem oddělit do jiného vlákna a zde nám zůstane
čistě plán Z.
Příspěvky píšící o
Seelöwe a záležitostmi okolo spojíme s tímto ...
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=278
Ten plán je zakletý, vždy se diskuse stočí jiným směrem, protože byl svým způsobem nereálný, že se musí tak označit a nikoho asi moc nebaví se zabývat aspoň hypoteticky věcmi v něm obsaženými.
Nebudu na vše reagovat, někdy to v klidu přečtu. Skutečností je, že se za tu chvíli stalo oblíbené.
Zatím připojuji mapku, na co by mohlo Německo v roce 1940 teoreticky stačit. Dle mého soudu by se povedlo minimálně první vlnu vojáků přepravit.
A jak už jsem psal ... bylo možné počítat s jejich obětí, tedy podstoupit toto riziko.
Luftwaffe a Kriegsmarine by z tohoto souboje vyšla také značně pohmožděná, ale předpokládám, že i RAF a Royal Navy.
Pro Německo by ztráty nebyly ještě fatální a dokázalo by je relativně rychle nahradit.
Jednalo by se o mnohem menší risk než byl vpád do SSSR.
Skutečností bylo, že momentální situace na podzim 1940 zdánlivě nepůsobila nutností podstoupit toto riziko. Němci váhali a nakonec dokázali dostatek kapacit pro invazi nashromáždiť až v září, kdy už nebyla záruka, že navzdory první vlně se podaří za dobrých povětrnostních podmínek přepravit vlnu druhou.
19.září 1940 bylo k dispozici:
168 nákladních lodí
1975 lodí s plochým dnem postavených hlavně pro řeky a kanály pro přepravu těžkých nákladů.
100 menších nákladních lodí pro použití v pobřežních vodách a na splavných řekách.
420 parníčků, remorkérů
1600 motorových lodí, člunů
Bylo připraveno dokonce falešné vylodění v severní Británii. Na 1.srpna je připravena klamná
operace Herbstreise, přesvědčuje Brity, že k vylodění dojde na východě Britských ostrovů, mezi Edinburghem a Newcastlem. Na lodě v Norsku a Dánsku se naloďuje 64. a 214.pěší divize.
25.července je kapacita:
155 obchodních lodí (700.000 BRT)
1722 ploché dno, taková trochu obdoba LST, s nimi se je možné vylodit na plážích
471 remorkérů
1161 motorových lodí, člunů
6.srpna 1940 přichází skutečná první vlna v jižní Anglii. Zde už navazujeme
Adlertag, v trochu jiné formě. Luftwaffe je ještě svěží. Bude se bojovat nad kanálem La Manche všemi prostředky.
Resumé
Vážnějším důvodem ke zrušení celé operace na konci září 1940, pak byla určitá vyčerpanost Luftwaffe, která nedokázala zlomit RAF. Göring vedl leteckou bitvu jako by šlo o samostatné tažení, v průběhu kampaně měnil cíle, racionálně nezhodnotil možnosti, byl překvapen účinností radarových stanic a naváděním stíhaček na svazy, vysílal bombardéry dále do vnitrozemí Británie, kde se pak stávaly relativně snadnou kořistí RAF. Německý stíhací doprovod měl omezený dolet, navíc nemohl dlouho bojovat nad Anglií, po setřelení pilotů se ti obvykle dostávali do zajetí. Zatímco piloti RAF bojovali nad svým územím, a nemuseli překonávat kanál La Manche.
Nashromážděné lodě byly odeslány z přístavů zpět do vnitrozemí pevnosti Evropa. Armáda přestala cvičit a vrátila se k běžným úkolům, zatím nebylo jasné co Adolf dál chystá. Ztratil se rok bez žádného výsledku, rok který bude Velkoněmecké říši chybět. Zatím měla určitý náskok. Při zpětném pohledu byl rok 1940 hypoteticky poslední možností, jak se úspěšně vylodit na Britských ostrovech. Nabídky míru Angličané odmítají, jsou ochotni jednat jen v případě vyklizení okupovaných zemí. To se zdá v tuto chvíli, kdy Německo propadlo pýše vítězů, jako nepřijatelný požadavek.
Doplnění ...
Analýza říká, že Luftwaffe udělala dvě kritické chyby, když byla blízko vítězství, ale to zůstane vždy spekulací. Letecké operace proti Británii se přerušily také z důvodu, aby se německé letectvo uchovalo pro nadcházející válku se sovětským Ruskem. Zde je také prostor pro domněnky, že celé zaměření "lachtana" byl vlastně velký podvod na vázání britských sil, zatímco vrchní velení připravovalo hlavní operace jinde.
Jedna jednoduchá otázka zní?
Měla RAF dostatečné síly, aby zabránila trvalé vzdušné navládě Luftwaffe alespoň v jihovýchodní Anglii nad výsadkem? Odpověď dle mého soudu zní nikoliv.
Operačně byla Luftwaffe vyškolena a organizována tak, aby podporovala pozemní síly, ne prováděla nezávislé operace ve smyslu Douheta. Co horší nebyla úplně připravena na námořní operace, aspoň co se týče těžších jednotek, i když poškození lehčích jednotek nebyl problém. Proč tomu tak bylo si povíme dále. Před rokem 1938 nedošlo k žádnému plánování pro provádění leteckého boje proti Británii a jak víme Kriegsmarine zase měla porazit Brity na moři až roce 1946. Ovšem už tehdy se našel jistý generál Felmy, který dostal na starost
plánování "nepředvídatelných událostí", protože generální štáb Luftwaffe byl již přetížený. Bylo to v době studie "Grün", kdy se plánovaly operace proti Československu. Obecně
Felmy správně rozpoznal Royal Navy jako nejdůležitější cíl. Na druhou stranu však zdůraznil, že námořnictvo se mohlo snadno přeplavit na sever, mimo dosah bombardérů Luftwaffe. Tak byl kladen hlavní důraz na Londýn, a zařízení pozemních služeb Royal Air Force. Jedním z tehdejších omezení byl krátký dolet stávajících německých bombardérů - od svých základen v severozápadním Německu - a proto získání letišť v Holandsku a Belgii mělo zásadní význam.
Za stávajících okolností tedy nebyla žádná naděje na zajištění rozhodující vítězství v kombinovaném útoku na britské válečné hospodářství za podpory letectva a námořnictva. Proto bylo stanoveno, že základním úkolem Luftwaffe je zajistit svobodu jednání pro pozemní síly.
Studie vypracovaná plukovníkem "Beppo" Schmidem, vedoucím rozvědky štábu Luftwaffe dále zjistila, že RAF by mohla dosáhnout síly rovné Luftwaffe v roce 1940. Hitlerův názor byl, že Británie by mohla být poražena kombinací letecké a námořní blokády.
Cíle byly stanoveny takto:
1) přístavy (bombardovaní zařízení),
2) útoky na obchodní plavbu a související námořní doprovody,
3) sklady, následuje doprava britských vojsk,
4) bombardování vojenských odvětví, včetně letadel a muničních továren
Cílem tedy nebylo vylodění v Anglii, ale
touha po ekonomickém uškrcení Britských ostrovů do té míry, aby mohl být sjednán mír. Faktem zůstává, že ani Luftwaffe ani německé námořnictvo nemělo k těmto cílům prostředky v potřebném rozsahu. Proto německé velení mělo vymyslet nové plány, jak dobýt Velkou Británii.
Přesto první útoky proti Velké Británii začaly v noci 5.června 1940. Během příštích několika měsíců bylo napadeno 13 letišť, 16 průmyslových závodů, 14 přístavů, a námořní obchod. Útoky proti dopravě se ukázaly obecně velmi efektivní.
Bombardování průmyslových cílů, nebylo tak úspěšné, ale došlo alespoň k narušení produkce způsobené odchodem pracovníků do úkrytů.
Příkladem samolibosti bylo, že se nečinily skoro žádné přípravy pro velkou leteckou válku s Británií. Ležérní přístup k válce byl jistě odrazem sebevědomí vyplývající z velmi úspěšných kampaní nedávno uzavřených v Polsku, Norsku a zejména ve Francii. V těchto válkách však bombardovací síly fungovaly téměř výhradně jako rozšířená taktická vzdušná podpora pozemních sil.
Někteří z letců však byli skeptičtější, např. Werner Baumbach, budoucí generál bombardérů napsal:
"Věděli jsme, že Anglie byla nejtěžší protivník v dosavadní válce. Naše zkušenosti ukázali, že konečné vítězství proti Anglii může být dosaženo pouze systematickou spoluprací všech složek branné moci a jejich soustředění na zásadní strategický bod."
Ale byl zde jeden významný nedostatek, všechny tři složky ozbrojených sil nepřevzaly dostatečnou odpovědnost za plánování, přípravu a realizaci Seelöwe. Göring výslovně nařídil, že zařízení potřebná pro německé ozbrojené síly v pozdějších operacích neměly být napadeny. Jako příklad uvedl doky v jižním přístavech na pobřeží.
Britové najednou cítili, že úsilí Luftwaffe začátkem srpna chybí skutečný cíl. Letecké útoky byly z velké části považovány za "obtěžování". Přesto způsobené hmotné škody v této fázi operace, známé jako Kanalkampf nebo "Channel Fight" nebyly zanedbatelné. Ale RAF se snažila šetřit svojí bojovou sílu.
V důsledku zachycených rozhlasových přenosů si Němci začali uvědomovat, že stíhačky RAF byly řízeny z pozemního centra. Nepřátelští stíhači však trpěli značným zmatkem při útocích na široce rozptýlené cíle. Další nepřesnosti v radarového systému byly, zejména výška formace a nedostatek radarového pokrytí, jakmile útočící formace překročila pobřeží. Ale to už by byl jiný příběh.
Základem úsilí měl být KANALKAMPF
Poté vylodění ve Folkestone a dalších oblastech. Důležitým faktorem měly být také vzdušné výsadky a poté přeprava materiálu a lidí i letecky.
Analýza výše ukázala, že prioritní cíle pro Luftwaffe i Kriegsmarine byl spíše obchodní provoz, než válečné lodě Royal Navy. Ovšem nesmíme zapomínat, že i poškození lodí letectvem je vyřazuje z bojové činnosti na nějaký čas.
Pokud by se Luftwaffe podařilo etabloval i na anglické straně kanálu byla by to mlata.
Např. 19.července byl bombardován Dover, který byl základnou 1.flotily torpédoborců. Několik lodí bylo požkozeno a do provozu se vrátily až za dva týdny. 25.července torpédoborce Boreas a Brilliant z 1.flotily byly v kanálu napadeny štukami a nedopadly vůbec dobře. Doky v Londýně byly na hadry, přístupy zaminovány. Odvlečení bylo problematické, opraveny byly až v lednu 1941. Minolovky dokonce napadeny He 111 na hadry ... torpédoborec Acheron byl opraven v Portsmouthu až 2.prosince 1941, a tak dále. O teoretickém zapojení Schnellbootů s torpédomety jsem už hovořil.
Zdar!
