Mantra:
Stakan: Nedá se to přesně určit, každý ji pije jakou chce. Většinou je studená, ta teplá se skoro nedá pít, ale když už má člověk v sobě čtyři/ pět dávek, tak je mu to úplně jedno.
Pro další doplnění informací doporučuji vřele knihu od Benedikta Jerofejeva, jmenuje se Moskva - Petuški zpáteční. Obsahuje mimo jiné pár receptů, které si stojí za to alespoň přečíst. S vlastní ochutnávkou je to horší, méně zchlastaný čtenář utrpí menší šok.
Thór:
Vážně existují nějaká hnutí prosazující rasovou čistotu Čechů? Vždyť se na tomto území vystřídali Keltové, Germáni a Slované a nevím kdo ještě. To mi příjde trochu divné.
Hansi, když si odmyslím tu ironii, tak by mě vážně zajímalo, čím jsem si získala tvé sympatie. Dokonce ají mého svatého Borise by to zajímalo. No, nechám toho.
RAYTHEON:
K té češtině: Neučím se česky měsíc, každý jazyk se dá postupem času naučit, je to jen drilem. Mluvit, psát, číst, pořád dokola. Když se učí cizí řeč dítě, více toho pochytí a zafixuje si to snáze než dospělý. Beru to jako nesplacený dluh, můžu tady žít, tak musím umět česky.
Ale pořád to není takový problém přejít z ruštiny do češtiny, než do estonštiny. Kvůli velkému počtu rusky mluvících obyvatel ve všech třech pobaltských republikách, zejména v Estonsku, tam zavedli, že každý, kdo chce žádat o práci a podobně, musí složit napřed zkoušky z místního jazyka nastavené na velmi vysokou úroveň. Litevština a lotyština jsou pobaltské jazyky, estonština ugrofinský, to je jiný kmen. Nejhorší je podle mě estonština, té se snad ani nedá porozumět. V Tallinnu jsem musela zapojit angličtinu, ti jak slyší slovo rusky, zavírají dveře.
Češi: Češi jsou trochu zvláštní, nevím, čím to je. Ale je pravda, že skoro všichni v mém okolí jsou milí, pár blbů se najde všude na světě. Pár let tu asi zůstanu, musím nějak dokončit školu. Vím, že jsou tu lepší podmínky pro život a je tu dobře, ale doma je doma. Je tam bída, ale žili tak předci, tak mi můžeme taky.
Fanatismu a obdivu SSSR se snažím vyvarovat, je to diktátorský režim a myslím, že je to dokonce trestné stejně jako Hitlerovské Německo. Když jsem chodila na základní školu, tak tam nějaký kluk kreslil po lavicích hákové kříže( nejspíš ani nevěděl, jaký mají význam, někde je viděl a chtěl být v centru zájmu) a jeho rodiče z toho měli strašný průšvih.
Tvůj názor by mě samozřejmě zajímal, ale jsou i lepší způsoby, jak strávit odpoledne.
Lom:
Vážně nevím, jestli to řekl Hitler, jeho život mě nikdy nezaujal. Ale dovolím si nad tím trochu polemizovat: Je možné, že vojáci byli na východní frontě vystaveni nějakému jiného faktoru, než ti za západě a v Tichomoří, zimě, odlišnému stylu vedení války. Myslím, že to, že se vrátili jiní nezpůsobilo jen Rusko, ale celá válka.
I Hemingway se ve svých knihách zmiňuje o tom, že se voják po návratu nedokáže začlenit do společnosti, má pocit, že mu nikdo nerozumí a běžné starosti mu připadají banální v porovnání se strachem o život, který si prožil. Když se můj příbuzný kdysi vrátil z bojů na Krymu, bylo mu úplně jedno zda je Rus. Byl jen voják..
Toť zatím vše,
L.