O.T.M.A

[josefg]

V celém tom masovém zabíjení které se v těch letech Ruskem prohnalo to byla kapka v moři. Kolik bylo vyvražděno šlechtických rodin a rodin důstojníků. A kolik naopak jejich bílé jednotky povraždily lidí na druhé straně.

Souhlasím s tebou. Kdysi dávno šel v televizi film Tichý Don, to byl zážitek Později jsem si ještě přečetl knihu. Tedy knihy . Závěr, který jsem udělal, jsem do dnes nezměnil. Trpěli tam všichni, ale všichni byli jak obětí tak i viníky. Nemohu litovat jedny, lituji všechny a přeju Rusku a Rusům ať si dávají víc pozor a nešlapou si po zahrádce.
PS: Jestli Bůh trestal Rusko za smrt cara a jeho jeho rodiny, tak vskutku důkladně.

[Ljubov]

Tichý Don je vynikající jako film i v knižní podobě. Naprosto ukázkové pro vysvětlení situace v Rusku, možná trochu složitější kvůli kozáckému živlu. Ale jinak skvělé!

Nedá se jinak, než souhlasit s výše napsaným. Smrt cara, jeho rodiny a dalších Romanovců byla samozřejmě jen jednou z mnoha, ale kvůli jejich postavení a dalším důvodům se o ní víc mluví. Jinak je to smrt jako smrt. Z původních statisíců šlechticů jich po válce zbyl jenom zlomek. Ti, kteří nestihli emigrovat, byli buď násilně přinuceni akceptovat nový režim, nebo většinově končili s kulkou v týle.

Obyčejným lidem bylo jedno, jestli táhnou Bílí nebo Rudí, trpěli stejně od obou stran. Obě se dopouštěly stejných zvěrstev nejenom na protivnících, ale i na obyčejných lidech, kteří neudělali nic. Je stejně špatné dělat z Rudých krvelačné stvůry jako z Bílých polobohy. Byli jeden jako druhý a zase to odnesli ti, kteří za nic nemohli.

[Franz Trubka]

Kdyz mi bylo 15, precetl jsem 1. dil. Ty dalsi se proste cist nedaly. Je to 40 roku, mozna bych je dnes prekous. Bohuzel je nemam

[Vladimír]

Vladimire, muzes to nejak priblizit? Data, dokumenty, zdroje?
Nejak mi to nesedi, chtel bych vedet vic.

Objevilo se to někdy těsně po roce 1990. Zdroje po dvaceti letech nedohledám, byly papírové. Ostatně i u nás bylo 95 % držitelů státního souhlasu agenty STB. Kupříkladu můj soused, farář za kterým jezdily zájezdy až z SRN byl evidován pod krycím jménem "Český".

[Ljubov]

Tichý Don je náročné čtení, v patnácti bych se určitě neprokousala přes všechny díly a kdo ví, jestli bych je vůbec pochopila. Přečetla jsem je o pět let později a nebyl problém. Možná by to stálo za pokus, ale je fakt, že Tichý Don se špatně shání i tady, natož v Americe.

Jestli se to vynořilo kolem roku 1990, tak se to mohlo týkat spíše předcházejícího patriarchy Alexeje II., který byl patriarchou právě od roku 1990. U něho byla spolupráce s KGB na vyšší úrovni, nebo se to tak aspoň tvrdí. Měl krycí jméno Drozdov. Je snadné tuto spolupráci odsoudit z dnešního pohledu, ale nemůžeme vědět, co všechno k té spolupráci vedlo..

[Stuka]

Škoda, že väčšina fotiek Grand D.Ally zmizli, ale našla som blog nejakého chlapíka z Brna, ktorý má podobne vyfarbené fotky ako robila Ally (možno ich prevzal) ale aj iné - o celej rodine. Najprv sú listy ale iba fiktívne a potom pár údajov a zachované pamiatky po Tatiane a Oľge (napríklad aj ich obrazy) . Píše aj o výške dievčat. Nevedela som, že boli až tak vysoké. Tatiana vraj bola najvyššia 179 cm, druhá Mária 173 cm, potom Alexej 170 cm, ale určite by ešte narástol, potom Oľga 167 cm a najmenšia Anastázia (tá by tiež ešte narástla) 157 cm.
http://blogmoravaka.blogspot.sk/search/label/Otma

[Ljubov]

Tak to jsem ani já netušila, i když z fotek působila zvlášť Taťána hodně vysoce, ale myslela jsem, že měla tak o deset centimetrů míň. 179 je opravdu dost i na dnešní dobu. Olga a Taťána byly typově velice podobné své matce, velmi štíhlé a elegantní. Marie mi na některých fotkách z dětství přišla oproti nim trochu buclatější, ale časem se změnila ve velice oduševnělou mladou ženu. Myslím, že i Anastázie by se časem ještě více "spravila" a dorostla do krásy. Obecně si myslím, že Romanovci byli jako rodina hezcí. Teď si aspoň nevybavím žádného, který by nebyl. A ty jejich šaty. Vydržela bych se na ně dívat a skicovat je hodiny.

Ty zmizelé fotky mě mrzí, snažila jsem se to nějak řešit už před lety, ale nedařilo se mi je nějakým způsobem zálohovat a postahovat z původního webu. Ally vede blog, kde jsou v galerii některé fotky a potom má většinu tvorby na deviantartu, kde se dá vybrat galerie každé velkokněžny či společné fotky. Zdá se mi, že má na kolorování opravdu talent. Třeba se tu ještě objeví, pokud má ve zvyku mizet tak často jako já.

[Stuka]

Tú galériu Ally si musím v kľude pozrieť, je tam tuším 90 stránok fotiek. Zdá sa, že Ally je stále činná.
K tým kolorovaným fotografiám - nevieš, či ona robila všetky? Ešte v čase, keď žili dievčatá bolo kolorovanie fotiek dosť populárne a farebné fotky síce boli v plienkach, ale predsa len už nejaké boli. Takže asi je dosť problém dnes odlíšiť len tak z netu, ktoré sú novo alebo staro kolorované. Tým sa nechcem Ally nijako dotknúť, iba ma to zaujalo, že či vlastne existujú originál farebné alebo kolorované fotky cára a jeho rodiny. Nie všetky ale kolorované fotky sú pekné. Niektoré sú vydarené a iné zaváňajú gýčom a pripomínajú Saudka. Mne osobne sa viac páči originál čiernobiely.
No, deti mal Mikuláš veľmi pekné. Alexandra Fiodorovna bola tiež pekná, len mi u nej vadí ten melancholický výraz - alebo ako to nazvať - ten z nej robí takú uplakanú, ubolenú osobu a tým jej uberá na kráse. Ako keby stále bola na pohrebe.

[Ljubov]

Loni určitě byla. Její galerii jsem si už dlouho neprohlížela, fotky jsou sice pěkné, ale přece jenom i desátá fotka Taťány ze stejné série se mi časem přejí.

Barevné fotky už byly, pro jejich zhlédnutí doporučuji hledat jméno Sergeje Prokudina-Gorského (Сергей Михайлович Прокудин-Горский), který byl průkopníkem barevné fotografie v 10. a 20. letech 20. století. Tady je jeho obrovská galerie. Fotil ale většinou přírodu, z osobností třeba Lva Nikolajeviče Tolstého, ale o barevných fotkách carské rodiny nic nevím. Myslím si, že nejsou, ale stoprocentně to nevím.

S Ally jsem se nikdy nesetkala, ale pochopila jsem, že koloruje i původně barevné obrázky, které napřed hodí do černobílého filtru. Určitě by nevydávala cizí fotky za svoje, věnuje se tomu už hodně dlouho, to je i vidět na její galerii, jak se zdokonaluje a mění. Je pravda, že ne všechny fotky jsou pěkné. Záleží i na kvalitě originálu, na tom, jaké barvy šatů a vlasů se rozhodne zvolit atd. Někdy je to dost barevné a křiklavé, ale věřím tomu, že kýč byl u carského dvora vítaný jev. Všechna ta pompa, krajky, kožešiny, perly a diamanty. Nejvíc se mi všechny velkokněžny líbí v prostých šatech, s bílou halenkou a barevnými sukněmi nebo v čistě bílém. Je to o vkusu, řada Rusů by křičela radostí a chtěla ještě víc barevnosti.


Tvorba Prokudina-Gorského

Alexandra Fjodorovna, budiž jí věčný klid, opravdu někdy vypadala jako fňukna. Ten utrápený, zasněný "mimo" výraz a oči koukající kamsi do prázdna měla už jako dítě. V její tváři je vidět ten naprostý německý sentimentalismus a melancholie, vážnost. Na druhou stranu stejný pohled měla i její matka Alice, rozená anglická princezna a dcera královny Viktorie. Zemřela velmi mladá na tyfus, který chytila od svých dětí. Bylo jí 35 a Alix (Alexandře) šest let. Dost jí to pochopitelně poznamenalo. Alice byla dost tragická postava, nejenže zemřela tak mladá, ale ještě přenesla mezi všechny své potomky hemofilii.


Alice Hessensko-Darmstadtská