„Jaderná válka vyžaduje soustředěné velení všem zbraním, tož se do jisté míry neslučuje s koalicí suverénních států. Navíc mimořádné riziko jaderného válčení oslabuje věrohodnost tradičních slibu vzájemné pomoci. Aliance minulosti držely pohromadě, protože se věřilo, že možnost bezprostředního konfliktu je tak menší než nutnost čelit převaze silného nepřítele osamocené. Avšak když jaderná hrozba ohrožuje životy desítek milionu, mohou někteří spojenci považovat vypuknuti války za nejhorší možnost, a v době krize se podle toho zachovat.“
The Troubled Partnership: The Atlantic Alliance. By HENRY A. KISSINGER. (New York: McGraw-Hill Book Co., 1964.
Poznámka: Tato skutečnost se mj. odrážela v postojích evropských spojenců, zejména pak Německa požadavkem na plánování s použitím pouze konvečních prostředků. Mohu konstatovat, že výše uvedené hodnocení považuji za správné pro obě vojenská uskupení z doby studené války. Odmítám názory, že u Varšavské smlouvy to SSSR direktivně přikazoval, zatímco v NATO to USA “demokraticky”prosazovaly. Takovéto hodnocení svědčí o naprosté neznalosti metod jednání obou koalic o těchto otázkách.
Toto obtížné partnerství se odráží i v hledání autentických dokumentů, „jež by věrohodně a v dostatečné míře objasnily skutečný stav příprav, možností a cílů vojenských sil aliance za válečné konfrontace se sovětských blokem“.
Solana (GT NATO) při zveřejnění dokumentů „Strategické dokumenty NATO“, viz níže (pokračování textu pod dokumenty).....
NATO Strategy Documents
1949-1969
Edited by
Dr. Gregory W. Pedlow
Chief, Historical Office
Supreme Headquarters Allied Powers Europe
in collaboration with
NATO International Staff Central Archives
1. Foreword
Dr. Javier Solana
Secretary General
North Atlantic Treaty Organisation
2. The Evolution of NATO Strategy, 1949-1969
Dr. Gregory Pedlow
Chief, Historical Office
Supreme Headquarters Allied Powers Europe .PDF/154Kb
3. Documents
MC3 - 19.10.1949
The Strategic Concept for Defense of the North Atlantic Area. PDF/55Kb
MC3/1 - 19.11.1949
The Strategic Concept for Defense of the North Atlantic Area. PDF/287Kb
MC3/2 - 28.11.1949
The Strategic Concept for Defense of the North Atlantic Area. PDF/160Kb
DC 6 - 29.11.1949
The Strategic Concept for Defense of the North Atlantic Area. PDF/128Kb
DC 6/1 - 1.12.1949
The Strategic Concept for Defense of the North Atlantic Area. PDF/53Kb
DC 6/2 - 16.1.1950
The Strategic Concept for Defense of the North Atlantic Area. PDF/24Kb
MC 3/3 - 28.3.1950
Portuguese objection to paragraph 8g of the Strategic Concept (D.C. 6/1) PDF/32Kb
MC 3/4 - 28.3.1950
French proposal to amend D.C. 6/1 regarding certain lines of communication.PDF/68Kb
MC 14 - 28.3.1950
Strategic Guidance for the North Atlantic Regional Planning.PDF/142Kb
DC 13 - 28.3.1950 (and decision 1.4.1950)
North Atlantic Treaty Organization Medium Term Plan.PDF/536Kb
DC 6/3 - 1.4.1950
Portuguese objection to paragraph 8g of the Strategic Concept.PDF/34Kb
DC 6/4 - 24.5.1950
Portuguese objection to paragraph 8g of the Strategic Concept (D.C. 6/1) .PDF/16Kb
MC 3/5(Final) - 3.12.1952
The Strategic Concept for the Defense of the North Atlantic Area.PDF/54Kb
MC 14/1(Final) - 9.12.1952
Strategic Guidance [supersedes DC 13 and MC 14] .PDF/256Kb
MC 48(Final) - 22.11.1954
The Most Effective Pattern of NATO Military Strength for the Next Few Years .PDF/173Kb
MC 48/1(Final) - 9.12.1955
The Most Effective Pattern of NATO Military Strength for the Next Few Years - Report N° 2 .PDF/161Kb
C-M(56)138(Final) - 13.12.1956
Directive to the NATO Military Authorities from the North Atlantic Council .PDF/78Kb
MC 14/2(Rev)(Final Decision) - 23.5.1957
Overall Strategic Concept for the Defense of the North Atlantic Treaty Organization Area .PDF/228Kb
MC 48/2(Final Decision) - 23.5.1957
Measures to Implement the Strategic Concept.PDF/108Kb
DPC/D(67)23 - 11.5.1967
Decisions of Defence Planning Committee in Ministerial Session.PDF/99Kb
MC 14/3(Final) - 16.1.1968
Overall Strategic Concept for the Defense of the North Atlantic Treaty Organization Area.PDF/182Kb
MC 48/3(Final) - 8.12.1969
Measures to Implement the Strategic Concept for the Defence of the NATO Area.PDF/252Kb
.........
se vyjádřil v tom smyslu, že
publikace jasně demonstrují úsilí aliance k „transparentnosti a otevřenosti“ k čemuž právě vede jejich odtajnění a zveřejnění“ (rozuměj dokumentů z padesátých a šedesátých let).
Pokud bychom pominuli fakt, že tyto dokumenty nepřináší nic nového, co by do doby jejich zveřejnění nebylo jinou formou zpracováno, musíme se alespoň pozastavit nad tím, že celá řada těchto materiálů, byla už při svém přijetí vedena jako „neutajovaná“, jinými slovy, nebylo na nich co odtajňovat.
Poznámka: Na stránkách čs. „providers“ jsem překlady těchto dokumentů nenašel, takže případné zájemce o jejich studium musím odkázat na originální texty v anglickém jazyce.
Nicméně, v krátkosti alespoň základní komentář: informace se dotýkají očekávaných záměrů SSSR, z pohledu vpádu SSSR do Západní Evropy, za využití jeho převahy v konvenčních zbraních a nutnosti čelit této hrozbě tzv. „integrated atomic capacity“.
V plánu (plánech) tvořící podklad pro všeobecnou koncepci „obrany prostoru NATO“ (NATO MC 14/2 z 23.5.1957)
byl jako strategický cíl NATO stanoveno: „zničit vůli a schopnost sovětských satelitů vést válku, a to strategickou ofenzivou v západní Euroasii“.
Operace měla být provedena ve čtyřech fázích, realizovaných po vypuknutí nepřátelství:
1.Fáze 1: ode dne „D“ do stabilizace počáteční sovětské ofenzivy, s leteckou ofenzivou Aliance;
2.Fáze 2: od stabilizace do zahájení velkých ofenzivních operací (pravděpodobně NATO, nebylo explicitně vyjádřeno);
3.Fáze 3: zahájení velkých ofenzivních operací do dosažení sovětské kapitulace;
4.Fáze 4: konečné dosažení válečných cílů Aliance
Poznámka: Ke splnění těchto úkolů, měl "Západ" k roku 1954 disponovat celkem 2324 válečných plavidel, 3264 námořních letounů, 90 divizí pozemních sil a 8004 bojových letounů vzdušných sil (zdroj viz dokument výše).
Poznámka: Z hlediska tohoto stanovení úrovně použitelných sil USA a spojenců se převaha pozemních sil SSSR a jeho spojenců ve Střední Evropě nejeví až tak výrazná, pokud nepřihlížíme pouze a výhradně k pozemním silám. *
• Některé rozbory z roku 1947 ukazovaly skutečně na možnost, že SSSR je schopen svými konvenčními silami dosáhnout kanálu La Manche v 8 dnech ( viz „War Without Battles: Canada's NATO Brigade in Germany 1951-1993“, autor Maloney, vydáno v Torontu 1996).
Zámysl obrany Západoevropského teritoria by tomu mohl nasvědčovat, pokud jsou údaje, které uvádí, dostatečně opodstatněné. Níže „Central Region Main Defence Line 1950-1990“ mapa.
Příloha 1, obr.: Obranné linie NATO v Evropě v jednotlivých obdobích
Žádný známý „odtajněný“ dokument NATO neřeší otázku, jakými jinými prostředky bude tohoto strategického cíle dosaženo, zda budou při tom použity jaderné zbraně (nesporně ano!) a co si představovat pod „zlomením vůle a schopnosti SSSR“. Není ani dána odpověď na otázku, co rozumět pod pojmem „Euroasie“.
„Odtajněné“ plány NATO nám už více napovědět nemohou a odpověď na tyto otázky by bylo možno, a částečně je možno, nalézt pouze v archivech a dokumentech USA.
Proč tomu tak je, ponechávám na analýze každého z Vás.
Osobně se domnívám, že cíle americké politiky nebyly totožné s představami některých členských zemí NATO, a proto by nebylo možné dosáhnout v těchto otázkách konsenzu (‚ rozuměj mezi USA a jejich spojenci), či jen velmi stěží a v omezené míře, a za další, že to dokumentuje snahu USA „řešit tyto otázky po svém“, bez možnosti spojenců do nich zasahovat, ještě před vypuknutím konfliktu. Po vypuknutí konfliktu se „jednota názorů“ řídí už jen vůlí nejsilnějšího.
Poznámka: Přivítám, když diskutující po podrobném prostudování materiálů mě upozorní na další nosné myšlenky těchto „odtajněných materiálů“, které jsem zde opomněl, z jakýchkoliv příčin, uvést.
Z dokumentů použitelných z USA lze analyzovat mj. i to, co uvádím výše:
Především rozpory v názorech pokud jde o vlastnictví JZ, způsobu jejich nasazení a použití v možném válečném konfliktu“. Z tohoto hlediska je můžeme považovat za podstatně přínosnější, s hlubším rozborem a náhledy, i podstatně věrohodnější, ať už jde o „prezidentská memoranda“ či materiály týkající se operačního plánování. Nicméně, celá řada otázek, což je docela pochopitelné z vojenského hlediska, nebyla nikdy ani náznakově zveřejněna a jejich obsah je i dnes, striktně utajován.
Mezi nejutajovanější patří „Jaderný dodatek“ k „Joint Strategie Capabilities Plan" – Společný plán strategických schopností JSCP). JSCP je vydáván Štábem spojených ozbrojených sil USA, jako detailní plán použití jaderných zbrání pro druhy vojsk a jejich velitele.
Před vydáním JSCP jsou připraveny dokumenty Defense Planning Guidance (DPGJ) a Contingency Planning Guidance (CPG) -Směrnice pro obranné plánování-Směrnice pro možnosti plánování, cestou MO USA.
Mimo jiné stanovuje hlavní bezpečnostní cíle prostřednictví:
- uložení úkolů velitelům bojových Částí
- poměrné rozdělení bojových sil a zdrojů
- vydáním směrnice k plánování integrovaných společných operačních plánovacích aktivit.
V roce 1966 JSCP-N (jaderný). Přizpůsobený plán" se hlavně zaměřil na plánování použití jaderných zbraní na bojišti a plánování zdrojů záložních jaderných sil. Tato příloha se mohla průběžně měnit bez potřeby změny u hlavního plánu (JSCP). Kromě toho existovaly i další přílohy, jako:
- CJCSI 3110.02 Zpravodajská činnost
- CJCSI 3110.03 Logistika
- CJCSI 3110.04 Jaderná
- CJCSI 3110.05 Psychologická
- CJCSI 3110.06 Speciálních operací
- CJCSI 3110.07 Ochrana proti ZHN (jaderných, chemických, biologických, herbicidů)
a kontrola nepokojů
- CJCSI 3110.08 Mapování, geodézie a schémata
- CJCSI 3110.11 Mobilita
- CJCSI 3110.12 Civilní záležitosti
- CJCSI 3110.13 Mobilizace
- CJCSI 3110.15 Zvláštní technické operace
5.1 Jaderná příloha
Jaderná příloha (CJCSI 3110.04), nebo také JSCP-N, zahrnuje jaderné plánování a použití jaderných zbraní na válčišti (nestrategických). Do 12. února 1996, byl tento plán znám pod názvem MCM-148-91, příloha C (Nuclear). Stanovoval, mj. situace, které mohou vést k požadavku na selektivní odpálení JZ. V té době byl SSSR zcela jednoznačně v centru
pozorností plánovačů. Plán vyžadoval udržovat vojska jaderného napadení na vysokém stupni bojové pohotovosti, připravená k odpálení krátce po obdržení rozkazu. Byla považována za základ jaderné politiky USA.
JSCP-N 1996 vstoupil v platnost 1. října 1966, stejně jako plán SIOP-97 a poprvé koordinoval strategické jaderné plánování s plánem použití jaderných zbraní na bojišti. Do té doby mohly být taktické cíle pokrývány (vícenásobně ničeny) také strategickými jadernými prostředky.
5.2 Úpravy plánu
V průběhu let 1966 až 2000 došlo k celé řadě změn v tomto plánu (v roce 2000 byl vydán zcela nový). Na základě prezidentské direktivy - PDD 60 v listopadu 1997 a nové směrnice - „Nuclear Weapons Employment Policy" (NUWEP) v roce 1999.
Nový 120 stránkový plán obsahuje následující kapitoly jaderného dodatku:
Příloha A: Všeobecně
Para 1 Důvod
Para 2 Rozsah
Para 3 Zaměřeni pozornosti
Para 4 Základní cíle použití
Para 5 Požadované U. S. prostředky
Para 6 Plán pohotovosti vojsk
Příloha B: Rozmístění zbraní a bezpečnost
Para 1 a Para 2 NSNF Rozmístění a rozptýleni
Para 3 Bezpečnost zbraní
Příloha C: Všeobecná směrnice použití
Para 1 Rozsah
Para 2 Všeobecně
Para 3 Plánování koordinovaných postupů
Para 4 Plánovací faktory
Para 5 Vykonání jaderného úderu
Para 6 Ukončení jaderného úderu
Para 7 Řízení eskalace
Para 8 Omezeni
Para 9 Změna cílů
Para 10 Překračování omezení
Příloha D: Část I SIOP a plánování nasazení NRF (záložních jaderných sil)"
Para 1 Rozsah
Para lc Zaměření na MAOs a LAOs
Para 2 Povinnosti sil
Para 2a povinnosti sil SIOP
Para 3 Rozdělení sil a jejich nasazení
Para 4 Nové cíle
Para 5 Seznam cílů
Para 5a Národní databáze cílů
Para 6 Výběrové cíle a účinnost jejich ničeni
Para 6f Účinnost zničeni
Para 7 MAO Struktura (obsahuje 12 směrnic z plánu SIOP)
Para 8 MAO Zaměření cílů
Para 9 MAO Plánováni zaměření
Para 9a(l) Pohotovost sil, schopnost jejich přežití a načasování akcí
Para 9a(3) Podmínky pro pohotovost sil. scénář provedení
Para 9a(4) Časový plán
Para 9a{5) v této části je shrnuto 9 předpokladů plánování
Para 9b Umístění sil (zejména priority pro rozmístění zbraňových systémů)
Para 9c Obranné plánování k utajení
Para 9d Míry efektivity
Para 10 Omezené útočné možnosti (LAOs)
Příloha D: Část II NRF a alternativní plán
Para 1 Důvod
Para 2 SRF Struktura
Para 2b2 Záložní jaderné síly strategické prostředky a nestrategické, přeorganizované, zachráněné, přesunuté, podléhající / nepodléhající NATO)
Para 3 SRF Plánování a rozsah
Para 4 Přizpůsobení plánů
Příloha E: Plánování jaderných prostředků na bojišti
Para 1 Rozsah a aplikovatelnost
Para 2 Všeobecně
Para 3 Požadavky na stanovení cílů
Para 4 Omezení cílů na bojišti
Para S Možnosti použiti jaderných sil na bojišti (varianty)
Para 6 Jaderné doplňky k OPLANs (operační plány)
Para 7 Krizový management
Příloha F: Průzkum ve prospěch a podporu jaderných operací
Para 1 Rozsah
Para 2 Cíle průzkumu
Para 3 Aplikovatelnost
Para 4 Priority průzkumu
Para 5 Řízení průzkumných operací
Para 6 Plánovací koncepce
Para 7 Požadavky na plánování
Para 8 Posouzení řízení bojových operací
Příloha G: SIOP a NRF Přehodnocení, schválení, analýza
Para 1 Rozsah a aplikovatelnost
Para 2 Všeobecně
Para 3 SIOP a NRF revize Para 5
Para 5a SIOP Analýzy
Para 5b Válečné hry
Příloha H: Odpovědnosti
Para 1 Důvod
Para 2 Předseda sboru náčelníků štábů
Para 3 Velitelé CINCs
Para 4 USCINCSTRAT
Poznámka: MAO-Hlavní útočná možnost; LAO=omezená útočná možnost; TNO=možnosti na válčišti.
Na jednotlivých stupních velení se požadovalo:
Vždy udržet schopnost splnit zámysl plánu a schopnost reagovat na požadavky v nejkratší možné době, zejména v krizových situacích a při soustřeďování vojsk.
Při přípravě plánu se musí zaměřit:
1. Konkrétní stanovení cílů;
2. Druh cíle a jeho souvislost se schopností omezit sílu protivníka;
3. Pravděpodobnost úspěchu;
4. Jiné možnosti dosáhnout cílů, jsou-li;
5. [Utajeno];
6. Odhadované ztráty (okamžité a následné);
7. Rozsah útoku;
8. Druhy prostředků dopravy na cíl;
9. [Utajeno];
10. [Utajeno];
11. [Utajeno];
12. Odhadována vůle vojsk splnit úkol;
13. Pravděpodobnost odpovědi protivníka a její přijatelnost pro síly USA a spojenců;
14. [Utajeno];
15. Přiměřenost útoku jako demonstrace síly amerických schopností;
16. Vztah k jiné vojenské přítomnosti OS USA;
17. Vztah k životně důležitým zájmům USA, smlouvám, diplomatickým ujednáním a
eskalačním tendencím
18. [Utajeno].
5.3 Závěr
Poznámka: Utajeno znamená, že nebyl zveřejněn ani název para.
Dílčí závěr:
Budeme-li považovat za „bernou minci“ skutečnost, že linie obrany se vysunovaly na východ s růstem schopnosti zemí „Západu“ a později NATO čelit možnému útoku SSSR konvenčními prostředky, přičemž zcela nepochybně měly převahu v jaderných zbraních na bojišti, respektive Středoevropském válčišti, pak musíme dospět k závěru, že i schopnosti „konvenčních“ sil NATO se neustále zvyšovaly. Nemuselo se to zákonitě projevit v početních stavech vojsk, ale zcela určitě to odráželo technickou převahu některých zbraňových systémů NATO.
K tomu doporučuje studovat koncepci "FOFA"
Přesto se řada analytiků shoduje v tom, že způsob, jak vytvořit potřebný válečný potenciál a příznivý poměr operačních sil, se dlouhodobě stalo předmětem sváru v NATO, a že početní převaha v konvenčních silách vojsk VS, byla skutečností až do konce studené války (mj. i J. Fučík, „Stín jaderné války nad Evropou“, str. 64).
Zde mi dovolte malé odbočení. I když používám zažitý termín „Studená válka“, nedomnívám se, že jde o vymezené období, které je zpravidla datováno „památným prohlášením“ ve Fultonu a odstraněním „Železné opony“ a považuji toto tvrzení, kde mj. souhlasím s P. Drulákem, „že neexistuje žádná definitivní odpověď na otázky, proč a kdy začala a skončila studená válka“ (P.Drulák 1973), za neopodstatněné.
Řadím se k těm, kdož tvrdí, že „ovzduší „studené války“ se vrací, respektive nikdy zcela nepominula konfrontace mezi USA a SSSR, nyní Ruskem, pouze se posunula hranice konfrontace dále a to nejenom směrem k východu“.