PALBA.CZ

Jj osmička, taky nezapomenutelný Martin Stáhalík a ve Sky Boxu Božej Struž RIP.

Hans S. píše:

Firefly píše:Myslím si, že velice negativní vliv na výkony německých motorů ke konci války, měl nekvalitní benzín s nižším oktanem. Určitě byl rozdíl ve kvalitě benzínu v r 1943 a 1945. Proto i rychlost ve vodorovném letu byla nižší, nebo se pletu??

Pleteš Letecké benziny B4 i C3 si svou kvalitu, resp. oktanové číslo, udrželo. Jen byl paliv nedostatek. No..."jen"

V překladu o P-38 v Italských barvách pilot Tondi, se mimo jiné píše, že nakvalitní syntetické palivo používané němci, způsobilo korozi nadrží a tím P-38 zůstal v září 1943 uzeměn. Z tohoto jsem vydedukoval co jsem napsal.

Tempik píše:Baxi, podívej se na Youtube. Zadej tam Luftwaffe Guncam. Najdeš desítky útoků na B-17 a B-24 a schválně si zkus spočítat kolik bylo útoků zezadu a kolik zepředu. Jak dopadli B-17 bez stíhací eskorty nám pěkně ukazuje bombardováni Shweinfurktu a Regensburgu v roce 43.

Vzhledem k tomu, že čelní útok i s přiblížením trvá okolo 2 sekund a není na něm nic vidět, tak ho na youtube nikdo nedá.

Jako důkazní materiál o počtu útoků brát youtube...

Čelný útok se provedl na rozbití packů a až byl packy rozbitý, tak jednotlivá letadla nebyla problém.

Jinak tuto taktiku vyvinul Georg-Peter Eder s Egonem Mayerem.

A hlavně jsem nepsal, že tuhle taktiku používali vždy. Asi dost těžko po prvním náletu by se všichni zformovali předletěli bombardéry a znova zaútočili. Zkrátka po čelním útoku začl dogfight.
Shodou okolností v jedný knížce mám popis útoku s pokračováním dogfightu od Georga-Petera Edera. Po útoku na pevnosti se dostal s dalšími 3 kolegy do dogfightu s 10ti P-47. Padl jeden Němec a 3 Thunderbolty. Pak se Němci odpoutali z boje.
Z toho vyplývá, že stříleli po tom, kdo se zrovna nachomýtl před zaměřovačem.

Předtím Galland vyvinul taktiku Gefechtsverband. FW-190 útočili zezadu pod krytím Bf-109. Vzhledem, že ta sestava čítala cca 100 letadel, tak si jich us. stíhači ihned všimli a útočili na ni, hlavně proto, že věděli co je to zač.
1 Gruppe FW-190A8 + 2 Gruppen Bf-109G na ochranu.
A piloti si stěžovali na hubený výsledek. Tedy sestřely.
Protože de fakto ze 3 Gruppen útočila jedna.

Ale proč by vymýšleli útoky zepředu na sevřené formace, když by stačily útoky zezadu?
Asi proto, že útoky zezadu nestačily.

Firefly píše:V překladu o P-38 v Italských barvách pilot Tondi, se mimo jiné píše, že nakvalitní syntetické palivo používané němci, způsobilo korozi nadrží a tím P-38 zůstal v září 1943 uzeměn. Z tohoto jsem vydedukoval co jsem napsal.

To je právě ne úplně správná dedukce. Na základě informací o chování německého paliva v americkém letounu v roce 1943 usuzuješ, jak se palivo chovalo v německých mašinách v roce 1945.
Obecně otázka paliv pro kořistní letouny musela být zajímavá, protože nepřátelská letectva zpravidla používala benzin o jiném složení, s jinými aditivy a samozřejmě i o jiném oktanovém čísle. U Luftwaffe byl koncem války značný nedostatek vysokooktanového paliva C3, byl to zřejmě jeden z důvodů snahy zavádět MW 50 s palivem B4 u Fw 190 D namísto technicky výhodnějšího řešení za použití paliva C3 (bez MW 50).

Mimochodem, na nádržích takového Fw 190 nemělo co korodovat Nebyly kovové . A ještě dodám, že největší potíže s kvalitou paliva (které jsou mi známé) měla Luftwaffe v první polovině roku 1942. O co se jednalo jsem tady na Palbě psal už minimálně 3x, určitě to bude někde v mém článku o Fw 190 A

Ještě k čem čelním/zadním útokům:

Ono je to zase trochu složitější. Metoda jako taková byla vyvinuta a rozvinuta již v roce 1943 - důvodem byla samozřejmě minimalizace pobytu v palbě kulometů. Němečtí návodčí se snažili své stroje navést právě k ideálnímu čelnímu útoku do pozice několik set metrů nad svaz. Taktika byla úspěšná do té doby, než Američané začali stavět mohutné předstíhací obrany, kdy eskorta letěla nejen u bombardérů, ale také ve větších vzdálenostech před nimi. Tak se dařilo rozrušovat zformované německé letce a "kazit" jim tyto ideální útočné pozice. Následně se přizpůsobovala taktika z německé strany, kdy byly napřed vysílány (jak zmiňuje Bax) formace Bf 109, ty ideálně navázaly eskortu a Fw 190 se pustily do bombardérů. Celkově ale už situace nebyla optimální. Stíhači Luftwaffe museli často uhýbat ještě před prvním útokem. Další útoky probíhaly již téměř výhradně zezadu (proto také takový nepoměr záběrů na YouTube, čelní útok byl v roce 1944 až na výjimky pouze ten první).
Výjimkou byl Me 262, který čelně neútočil prakticky nikdy

Baxi, já neberu Youtube jako nějaký věrohodný zdroj informací. Ale je krásným zdrojem fotokulomatů, které jsou dobové a nejde je zpochybnit. Jasně že jsou čelní útoky krásná myšlenka a se zkušeným pilotem (protože tohle bylo hodně náročné na pilota) to mohlo slavit úspěch. Ale ve výsledku stejně docházelo k několikanásobně více útokům u klasické zadní polosféry.

Hans S. píše:

Firefly píše:V překladu o P-38 v Italských barvách pilot Tondi, se mimo jiné píše, že nakvalitní syntetické palivo používané němci, způsobilo korozi nadrží a tím P-38 zůstal v září 1943 uzeměn. Z tohoto jsem vydedukoval co jsem napsal.

To je právě ne úplně správná dedukce. Na základě informací o chování německého paliva v americkém letounu v roce 1943 usuzuješ, jak se palivo chovalo v německých mašinách v roce 1945.
Obecně otázka paliv pro kořistní letouny musela být zajímavá, protože nepřátelská letectva zpravidla používala benzin o jiném složení, s jinými aditivy a samozřejmě i o jiném oktanovém čísle. U Luftwaffe byl koncem války značný nedostatek vysokooktanového paliva C3, byl to zřejmě jeden z důvodů snahy zavádět MW 50 s palivem B4 u Fw 190 D namísto technicky výhodnějšího řešení za použití paliva C3 (bez MW 50).

Mimochodem, na nádržích takového Fw 190 nemělo co korodovat Nebyly kovové . A ještě dodám, že největší potíže s kvalitou paliva (které jsou mi známé) měla Luftwaffe v první polovině roku 1942. O co se jednalo jsem tady na Palbě psal už minimálně 3x, určitě to bude někde v mém článku o Fw 190 A

Naprosto chápu skoro vše , ale jak je možné, že tento problém vznikl jen s německým palivem? Když bych měl tento problém přenést do automobilového průmyslu, tak by nádrže měly výdrž max. 5 let. Jaká byla příčina zkorodování-netěsnosti nádrží u P-38 se asi nedopátráme, nebo??

Určitě ne u Luftwaffáka . Klidně tam Italové mohli použít palivo italské, když jim německé nebylo dost dobré, ne?

Tohle bych bral spíše jako zajímavost, než jako cokoliv, co by stálo za nějaké hlubší bádání. Kdo ví, co se tehdy s tím P38 skutečně stalo. U cirkusu Rosarius či u KG 200 létala kořistní letadla dlouhodobě a bez významnějších potíží.

El Diablo píše:

Hans S. píše: No a dále už jen takové to americké PR jako že kabina P47 je luxusnější, větší, klimatizovaná, se splachovacím WC, koženými doplňky, vykládaná dřevem, vybavená autorádiem a hosteskou...

Zkrátka "F plný palbě" Měl i šíbr?

Šíbr měl P-47N ve standardu, u Fw-190 nebyl ani za příplatek

A kromě popelníku, zapalovače a integrovaného chladiče na láhev Coly mělo eNko i autopilota a sklopné pedály nožního řízení, aby se daly natáhnout haxny a pohodlně si schrupnout, když zrovna okolo byla nuda.

Výstražný radar a loketní opěrky mělo eNko také v základu a vyhledávací radar byl na přání.