Je to staré téma ale nedá mi, abych se k němu nevrátil.
Je to dáno jistým mediálním rozstřelem okolo jaderných zbraní na našem území, nově vydávanou literaturou. Z ní plyne jakýpak, že jsme to byly zločinecký stát. Podle všeho jsme chtěli napadnou západní demoktracie.
V poslední době jsem ledaskde narazil na informace, že v roce 1960 naše armáda obdržela z Moskvy zadání, podle něhož měla v případě války ihned přejít do ofenzivní činnosti. Do roku 1961 se předpokládalo, že povede bojovou činnost jako součást frontu tvořeného vojsky Přikarpatského vojenského okruhu. Operační skupina GŠ ČSLA se měla začlenit do štábu tohoto frontu, jehož přílet na letiště v Hořovicích se očekával do 8 hodin od vydání rozkazu k přesunu. Vzhledem k potřebě dosáhnout větší pružnosti při plnění úkolů stanovených pro ČSLA v případě války bylo v roce 1961 přijato rozhodnutí vytvořit z vojsk vyčleňovaných do Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy samostatný Československý front.
K 1.9.1963 měla a je to reálné naše armáda disponovat 3860 tanky, 4500 dělostřeleckými prostředky a 720 bojovými letouny. Podle operačního plánu z října 1964 měl Čs. front při plnění úkolů uskutečnit 131 jaderných úderů (z toho 96 provedených raketovými prostředky pozemního vojska a 35 silami letectva).
Citovaný Československý front měl mít toto složení, citováno z knihy kterou lze nalézt zde:
http://www.kosmas.cz/knihy/135460/cesko ... a-na-rynu/
1. armáda velitelství v Příbrami, ve složení:
-19.msd - Tachov
-20.msd – Karlovy Vary
-1.td - Slaný
-13.td – velitelství v Topolčanech, nutno částečně mobilizovat
-311. armádní raketová brigáda+11.pohyblivá raketová technická základna
-dělostřelectvo a další ženijní a podpůrné jednotky
4. armáda velitelství v Písku, ve složení
-2.msd- Sušice
-15.msd – České Budějovice
-4.td - Havlíčků vBrod
-9.td - Tábor
-321.armádní raketová brigáda+21. pohyblivá raketová technická základna
-dělostřelectvo a další ženijní a podpůrné jednotky
10.letecká armáda, velitelství v Hradci králové
-1.stíhací letecká divize,
-2.a 34. stíhací bombardovací let. divize
-25.bombardovací letecký pluk
-46.dopravní. výsadková letecká divize
-47. průzkumný letecký pluk.
-45.děl. průzkumný letecký pluk
331.frontová raketová brigáda+ 31. pohyblivá raketová technická základna
Záloha: divize vytvořené po mobilizaci z rámcových stavů.
-3. 18., 26. a 32.msd
-14. a 17. td
Posilové frontové útvary:
-22.výsadková brig.
-205. protitanková brigáda
-303. protiletadlová divize
-201. a 202.protiletadlový pluk
Plánovaná pomoc SSSR:
57.letecká armáda
jedna msd
35. a 36.raketová brigáda
348.pohyblivá raketová technická základna
Bojový úkol: útočit ve směru Stuttgart, Strasbourgh, Epinal, Dijon. Dijonu měl dosáhnout do sedmi až osmi dnů od zahájení operací. Na podporu mělo být použito 135-160 jaderných úderů. U počtu jaderných úderů ale je rozpor. Portál armáda a vojenství udává nižší čísla, viz výše.
Kniha obsahuje několik zásadních prvků:
- mapu jak by to celé mělo vypadat. Svého času jsem takové mapy tvořil a tak jak je zakreslena má hlavu a patu
- charakteristiku středoevropského válčiště
- posouzení vzájemných možností našich i potenciálního protivníka
- slovní část plánu včetně logistické podpory. Zde jsem nabyl dojem že je něco špatně - vyčleněné zásoby PHM i v případě že by nebyly žádné ztráty mohly stačit zhruba na jednu polovinu úkolu. To spíše ale a paradoxně možná potvrdilo, že je to reálný dokument. Tuto hloupost naše štáby opakovaly stále dokola i v letech osmdesátých, kde to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
Dále pak tabulky počtů, struktury podobně. Poměrně zajímavé věci. Potud vše OK. Jenže - jde o možnou reálnost toho co je tvrzeno.
Napadla mě totiž jedna myšlenka.
Jestli nejsou za oficiální operační plán zaměněny podklady pro strategické válečné hry. Nějak mi k pověstné byrokratičnosti ČSLA nesedí, že by takovéto dokumenty byly rukou psané papíry. A značná část toho plánu je psána pouze rukou, rusky a ne zrovna čitelně. Pokud by s tím měl pracovat kdokoliv jiný než autor, asi by měl potíže. Ale možné je všechno. Co mě vede k této úvaze? Pokusím se to vysvětlit.
V úvodním výčtu sil je skryta impozantní síla. Pokud by v prvním sledu byly v šedesátých letech 4 tankové divize tak by to podle trojkové sestavy předpokládalo až 1200 tanků v první linii. To je velké číslo. Další tanky lze předpokládat v tankových jednotkách a útvarech motostřeleckých divizí. Na druhou stranu na našem území v té době nebyly dislokována pozemní vojska SA. Takže pro případný útok by boj na našem směru byl náš problém. Citované síly našeho spojence by pro boj na zemi neměly podle mého názoru valný účinek.
Náš potenciální protivník by naopak bojoval proti nám se sestavou vyztuženou dvěma armádními sbory armády USA, britským Rýnským sborem a sborem francouzských okupačních sil. Ty by možná do doby politického rozhodnutí francouzské vlády zůstali mimo. V té době byly ozbrojené síly Francie mimo organizační struktury NATO. Jistě, část těchto sil by byla nasazena proti útočícím silám z území tehdejší NDR ale i tak by síly proti nám byly těžko k poražení.
Kdysi jsem zachytil poznámku že v té době naše armáda žila duchem II.SV. Je asi hluboce pravdivý. Ale tak žily v té době všechny evropské armády. Asymetrické pohledy na válku přinesla až nedávná doba.
Takže pokud bychom chtěli uspět bez jaderných zbraní, šlo by o potřebu mít alespoň třínásobnou převahu nad protivníkem. Z uvedených sil vyplývá, že to nebylo reálné od samého počátku.
Celková převaha sil Varšavské smlouvy byla asi opravdu nesporná. Ale počítat můžeme jen s tím co je použitelné v reálném čase na daném bojišti. Takže převaha sil v duchu tohoto plánu je iluze. Přesuny vojsk z celé VS by NATO uvedlo do plné bojové pohotovosti a tím by plán skončil dříve než by začal. Navíc početní převaha obrněných a motostřeleckých sil na naší straně byla západu zřejmá a proto měl jednotky prosyceny protitankovým prostředky a bitevní letectvo bylo přímo stavěno na boj s tanky a jinýmim obrněnými cíly.
Pokud se podíváme na citovanou jadernou podporu jde o jiné věci.
Samotná citace 135 až 160 jaderných úderů pro podporu vlastních sil je šílený nesmysl. Při předpokladu mohutnosti jaderných detonací na úrovni 25 kilotun a to se držím při zemi, by šlo o ekvivalent 3,375 až 4.0 megatuny tritolu. I bez radiačních faktorů jde o takovou devastaci území protivníka, že si nedovedu představit, že by to někdo v případě vlastního útoku myslel vážně. Se započítáním radiačních faktorů by se území SRN stalo jadernou plání, která by byla pro jakékoliv vojenské síly neprůchodná a celý plán tím ztrácí jakýkoliv smysl. Kdo by plánoval, že vybojuje několik desítek tisíc čtverečních kilometrů země zamořené na stovky let a vrátí se domů se stovkami tisíc vojáků umírajících na nemoc z ozáření? Tedy pokud by se měl kam vrátit.
Dále nevěřím tomu, že by pokud takový plán existoval jeho autor zapomněl na to, že na každý jaderný úder zasazený území SRN či jiné cíle v západní Evropě,by byl proveden stejný proti našemu území. Takže ve velice krátké doby by naše země vypadala stejně jako SRN. Tedy mrtvá radioaktivní pustina. Kde je zde tedy prostor pro pochod pozemních sil na Rýn?
Takže pokud nepředpokládáme že vojenské a politické vedení naší země v šedesátých letech bylo tvořeno naprostými šílenci kteří plánovali vyhlazení lidské populace v Evropě tak je tu asi něco špatně. Nezapomeňte že v šedesátých letech konkrétně v naší zemi došlo k odklonu od tvrdé linie naprosté nesmiřitelnosti se západem. Ta se vrátila až po 68 roce a to je mimo léta citovaná v počátečním vstupu.
Takže bych se dostal k pohledu na morálně volní zájem populace útočit na souseda který nás sám o sobě nenapadl což nebudu řešit. Jinde jsem zkrze to byl za blbce.
Takže si osobně myslím, že pokud takový plán vůbec existoval, šlo pouze o strategicko - operačně taktické intelektuální cvičení bez předpokládané praktické realizace. Politici jsou schopni čehokoliv, ale vojáci jsou přece jen spíše pragmatici.
Pro dokreslení zde uvedu jako příklad jedno 6 dnů trvající velitelsko štábní cvičení kterého jsem se účastnil v roce 1983:
Průběh bych shrnul do šesti kol jakoby jednotlivých dnů.
1KOLO:8.horská divize jako součást 2.AS Bundeswehru napadla pohraniční oblast se soustředěním na jednotlivé posádky PS. Vytvořenými koridory předsunuté odřady v síle smíšených mechanizovaných praporů pronikly až 60 kilometrů do hloubky našeho území. Naše prvosledové jednotky silami praporů vedly boj na zdrženou a udatně odráželi přesilu, probíhala mobilizace.
2KOLO: 3.LOP ze sestavy právě rozvinovaného 3.AS USArmy prorazil naši obranu a zajistil plné rozvinutí hlavních sil obou citovaných AS v pohraničních oblastech a vlnový postup do vnitrozemí. Mobilizace dokončena v první etapě, na určenou čáru byly přemisťovány jednotlivé divize. Sověti zatím čekali.
3KOLO: naše divize zastavily postup protivníka a lokálně ho začaly vytláčet zpět k hranici. Na naše území v prostoru Uherské Hradiště, Uherský Brod a Uherský Ostroh dopadly tři jaderné hlavice systému MIRV střely MX odpálené z USA.
4KOLO: V odvetu za zničeni celé jižní Moravy palebná jednotka od těžké raketové brigády provedla jaderné ničení tří stanovených cílů na území NSR. Naše pozemní síly silami prvních sledů zahájily vytlačování protivníka z našeho území.
5KOLO: na frontu dorazily druhé sledy a naše jednotky poprvé překročily státní hranici.
6 a poslední KOLO: naše první sledy obsadily ve svém úseku území nepřítele - tedy NSR do hloubky 120 kilometrů a zastavily se. Byla zahájena mírová jednání. Sovětské jednotky se neúčastnily. Doba trvání 6 dnů.
Tento model jsem zažil ve více variantách vícekrát. Osobně jsem nezažil euforická tažení na mapách k Severnímu moři a podobně. V této době už vládla umírněnost a pragmatismus. V osmdesátých a hlavně v devadesátých letech si pravděpodobně vojenské špičky uvědomovaly technickou nedostatečnost armády a byly ve svém rozmachu opatrnější.
Ten plán co vyvěsil Pegeučko mě zaujal více. Bylo to možná vytvořeno v době kdy jsem byl v aktivní službě. Zažil jsem ledacos ale takovou mapu jsem nikdy neviděl. Ani při spojeneckých cvičeních jsem neslyšel o podobných plánech. Vždy se vytvářela umělá státní hranice a vojska se pak dělila na modré a červené a už se vesele válčilo. A byl jsem šesti spojeneckých cvičeních.
Sa58 – naše převaha-tím myslím v konvenčních silách byla jen optická. V roce 1985 jsme měli tanků T-72 s bídou pro jednu divizi. Páteř byla T 55 v různých modifikacích. V NZ byl T-54 a také, asi 600 tanků T-34. Viděl jsem je ve Vyškově na Moravě a v Kroměříži na vlastní oči. Část PTO měly zajistit v NZ umístěné tažené kanony 100mmm. V Hodoníně pak byl v NZ protitankový pluk, který byl vyzbrojen vozidly OT 810 a na nich byly lafetované bezzákluzové kanony. A tak bych mohl pokračovat.
O vycvičenosti a morálním stavu našich vojáků s odstupem doby nemám nejmenší iluze. Jsem přesvědčen že tento stav NATO dobře znalo a bylo naprosto v klidu před pozemním útokem jakékoliv síly. Naše tankové divize tvořené naprosto znechucenými záklaďáky a v druhém sledu ještě otrávenějšími záložáky by se proti prvosledovým divizím NATO nemohly prosadit. Dopadly by jak arabské tankové brigády ve válce na JOM KIPPUR v roce 1973.
Byla to doba jaká byla a myslelo se v ní všelijak. Nelze vyloučit nic a nikdy. Já mám o podobných plánech a jejich reálnosti pochybnosti a vysvětlil jsem proč.