PALBA.CZ

kacermiroslav píše:Výsledky jsou do určité míry ovlivněné metodikou, kterou jsem zvolil. Mimochodem podobným způsobem postupovali na portálu military.cz, kde hledali nejlepší bitevní loď WW2.

Na oné stránce http://www.military.cz/ww2_ships/best_b ... leship.htm jsou některá data strašně nadhodnocena nad jiná - přece Scharnhorst v žádném případě neměl větší palebnou sílu než South Dakota či Yamato jen proto že jeho děla měly vyšší kadenci. Je tam prostě příliš vyzdvihována rychlost palby. Takovýmto srovnáním parametrů si můžeme lodě přibližně porovnat, ale musí se to dělat s rozumem.

Mirek58 píše:Pálit ráz na ráz na tak pohyblivý cíl je nebetyčná blbost.
Když si jeden přečte paměti, tak palba probíhala:
Odpal granátu, nebo salvy a čekalo se na dopad, provedly se opravy a teprve další odpal. "Prémiová otázka", jak dlouho trvala cesta granátu k cíli?
Tahle doba letu totiž určuje jak rychle se dá střílet s opravou. A moc ran do minuty to jistě nebylo.
Doba letu na cíl určuje vzdálenost - proměnlivá, ale dá se předem předpokládat.
Vyhodnocení dopadu je závislé na výcviku - dá se říct, že je konstantní čas
Navedení děla na opravy, opět závislé na výcviku - tedy opět konstantní
Nabití děla opět v závislosti na výcviku konstantní.
Jediné na čem mohu vydělat, je u více věžového uspořádání ušetření posledního bodu, že budu na opravy navádět už nabitou jinou děl věž.
Takže, v praxi kadence 3 rány /min byla k ničemu.

Mirku, otázka spíše zní, jak chceš srovnávat palebnou sílu jednotlivých BK, když hledáš, který byl asi nejlepší? To co píšeš je normálka. Stříleli tak de facto všichni. Ale hledej metodiku, jak to porovnávat? Podle mě pak kadence i tak hrála svou roli. K cíli, který byl vzdálen 15.000 m letěl projektil vystřelený úsťovou rychlostí 700 m/s cca 30 sekund. Pokud cíl pluje na stejném kurz a vzdálenost se nemění, tak pak máš většinou čas kontrolovat dopady svých střel a upravovat podle nich nastavení. Pokud ale cíl míří kolmo na tebe a snaží se maximálně zkrátit vzdálenost (pořád se mohlo počítat s torpédovým útokem nebo s taranováním), tak pak se jej snažíš zastavit rychlopalbou. To se ostatně stalo Němcům, když v druhé fázi etapy bitvy u Jutska Scheer obětoval své BK a ty ze vzdálenosti 13 km se dostali k nepříteli na 8 km a teprve pak s ním srovnali kurz, aby kryly hlavní složky. A zdroje mluví o tom, že Britové v této fázi vedli rychlopalbu. Pokud by kadence nehrála svou roli, tak by se za těch cca 100 let od prvních kovových lodí, se nikdo nesnažil tu kadenci zvyšovat. Ale opak je pravdou. Stačí se třeba podívat na těžké křižníky z období WW2. Pokud by jsi srovnával tyto konstrukce, tak jaký je podle tebe rozdíl třeba v třídě DES MOINES a všemi ostatními US těžkými křižníky? Já ti to povím. Hlavně v kadenci. Starší TK měli kadenci kolem 3-4 ran za minutu a Des Moines hned 10!!! Myslíš si tedy, že rychlopalba byla ve skutečnosti nesmysl? Proč se podle tebe snažili v té době se honit mj. i za rychlopalbou? Jak by jsi chtěl tuto třídu třeba srovnávat s konkurencí? Dáš jí stejné hodnocení jen na základě hmotnosti boční salvy?

vojta.j píše:Add A) řekl bych, že spíše na maximálních použitelných hodnotách. Tedy v Tvém přirovnání, máme 2 auta jedno jezdí 100 a druhé 150, ale první uveze větší náklad. Ale jezdí po silnici, kde lze většinou jezdit max. 80. Pak srovnání rychlost * náklad prostě nesedí.
Obdibně v dlouhodobější palbě prostě nikdo nemohl jít na maximální kandenci, protože by rychle vyprázdnil muničáky. V praxi se asi obě strany (kromě uvodních salv) ostřelovaly zhruba stejným tempem daným cyklem - let granátu, vyhodnocení dopadů , výpočet prvků atd.

Add B) 1. Jen říkám, že data vůči sobě nesedí - sorry různá taková srovnání mě živí, takže mám praxi toto vypichovat (a zkušenost, jak i zkušení lidé dokáží dát dohromady nekonsistentní data). Prostě mi chybí vysvětlení, proč by DE dělo mělo střílet 2x rychleji než UK. Nevím o lepších datech, ale to neznamená, že toto srovnání je správné. Tipuji, že prostě berou data z UK a DE podkladů. ale nemají stejnou metodiku. S těmi druho válečnými loděmi jsem jen chtěl říci, že očividně nebyl tlak jít přes ty zhruba 2 rány za minutu. Osobně tipuji, že prostě nebyla potřeba. - což odpovídá úvaze v bodě A.

Vojto. Proto tady ta diskuse je, abychom si řekli, jestli je metodika správná nebo ne. Ve skutečnosti bychom měli nějakým způsobem u palebné síly hodnotit následující: velikost ráže, počet hlavní v boční palbě, hmotnost projektilu, průraznost (délka hlavně?), stabilita platformy, velikost explosivní složky, kadenci, kvalitu munice, zaměřovací systém, sehranost obsluhy atd. A to vše by se lišilo právě nejen třída od třídy, ale i stát od státu a možná i loď od lodi v rámci stejné třídy. Pro každou třídu, nebo aspoň stát, bych pak musel vytvořit nějaký koeficient, kterým by se to vše přepočítávalo a i ten by byl diskutabilní. Protože každý by mohl každou z těchto proměnlivých hodnotit jinak nebo mít jiná data k dispozici. Proto jsem zvolil zjednodušenou verzi, která byla použitá třeba na military.cz a viděl jsem jí i na zahraničních serverech. Vím, že to není zcela objektivní, ale mám obavu, že to snad ani nikdo zcela objektivně nedokáže posoudit. Mimochodem, to bychom měli správně posuzovat i střední dělostřelectvo, které se také za WW1, na tu obvykle vedenou vzdálenost, zapojovalo do bitvy.

Jinak rozhodl jsem se trošku změnit metodiku a zatím na tom pracuji. Vzal jsem vždy z kategorie nejlepší třídu, např. v palebné síle. Té jsem dal 100% a všechny ostatní od ní odpočetl. Je to stejný postup jako u rychlosti. Všechny tři konstrukční cíle jsem pak následně sečetl (procenta). Tím jsou zohledněné ty rozdíly mezi třídami, jako třeba v rychlosti, kde Renown ostatní o dost převyšoval. Stejně pak mě teď napadlo, že bych mohl přidat další tabulku a v té by byla jen hmotnost boční salvy. Tím bychom posuzovali 4 atributy: hmotnost boční salvy, palba/min, pancéřování, rychlost. Co ty na to? Má to logiku?

Kadence je jedna věc ať "salonní", nebo praktická. A druhá věc je přesnost indentifikace polohy cíle.
A připomínám, bavíme se o palbě z pohyblivého na pohyblivý!
Tyhle dvě záležitosti jdou spolu ruku v ruce.
Ano, Des Monies měl kadenci dotaženou na vrcholek technologických možností a hlavně proto, že ji uměl využít. Uměl identifikovat polohu cíle neskonale přesněji. Nemusel čekat na dopady.
A jak fakticky britové vedli rychlopalbu?
Bez oprav?
Pochybuji.

Mirku, přečti si třeba knížku od J.Kovaříka, Jutsko 1916. Nebo se o tom píše i ve Válečných lodích 3. díl. Prostě ber to jako hotovou věc, že i rychlopalba byla v případě potřeby žádoucí a proto je potřeba s ní počítat. A pokud ze vzdálenosti 13 km se k tobě kolmo na tvůj kurz řítí nepřítel, tak moc korigovat parametry cíle nemusíš. Jen snižuješ náměr, když to tak zjednoduším. Takže aby se tato diskuse posunula dál, tak navrhuji, že do hodnocení zahrnu ještě hmotnost boční salvy při jedné salvě, nikoliv v časovém úseku jedné minuty.

A pokud ze vzdálenosti 13 km se k tobě kolmo na tvůj kurz řítí nepřítel, tak moc korigovat parametry cíle nemusíš. Jen snižuješ náměr, když to tak zjednoduším.

A přesně v tom zjednodušení je ukrytý hák jako u řezníka.
Jestliže se na mě kolmo řítí nepřítel, tak stojím uvázaný na kotvách. A čekám až dojde na taran.
Realita -0.
Ani na Žemčuga se kolmo německý křižník neřítil.

Mirku, pokud máš kadenci 3 rány za minutu, tak to znamená 20 s na cyklus. Pokud je nepřítel od tebe vzdálený 10 km, tak projektil na cíl letí cca 18-20 s. Je to tedy ideálně kadence k tomu, aby jsi mohl každou salvu korigovat a následně vyslat na nepřítele další. Druhý scénář. Pokud máš kadenci 2 rány za minutu, tak zde máš již prodlevu 10 s, kdy máš cíl v zaměřovači, ale stále čekáš na nabíjecí cyklus. Třetí scénář. Pokud máš kadenci 1,5 rány za minutu, tak cyklus máš 40 s a tudíž čekáš na nabití dalších 20 s. A za tu dobu na tebe nepřítel s vyšší kadencí zatím chrlí o salvu více. Nemůžu si pomoci, ale kadence má podle mě větší důležitost, než hmotnost boční salvy. Atribut samotné boční salvy je tak přetěžován. Není tak významný, jak by se mohlo zdát. Takže bych rád našel nějaký rozumný kompromis mezi kadencí a hmotností boční salvy. Kdo poradí?

Přemýšlím udělat průměr z hodnoty boční salvy a z kadence. Ale to podle mě není prostě správně udělat průměr, tj. 50/50. Spíše bych řekl, že větší vypovídající hodnotu má mít kadence. Ale otázka je kolik? Mám to zprůměrovat 75/25 s tím, že těch 75 by byla kadence a těch 25 by byla hmotnost boční salvy. Nebo to mám rozdělit na 66,3/33,3? Taky přemýšlím, jestli nějak zhodnotit tu špatnou kvalitu britských projektilů. Ale to bych musel nejdříve někde dohledat, kolik to bylo cca % u Britů a kolik u Němců a Japonců. Nebo má někdo k tomu info prosím?

Podle mě je kadence v reálu kolem 1,5 rány /min
( Beru Jutsko, pro ujasnění!)
Nepočítej jen jednu nutnou časovou položku, ale sčítej je!

Mirek58 píše:Podle mě je kadence v reálu kolem 1,5 rány /min
( Beru Jutsko, pro ujasnění!)
Nepočítej jen jednu nutnou časovou položku, ale sčítej je!

Mirku, nerozumím ti. Jak sčítat? Jak to myslíš? A jinak ta kadence co píšeš, tak to brát nemůžu. Pokud má loď za ideálních podmínek kadenci 1,5 rány, nebo 2 rány, nebo 3 rány, tak reál nebude pro všechny stejný. Opět tam musí platit nějaký rozdíl. Ale ta reálná palba je právě dost problematická, protože ta je dle aktuální bojové situace a ta se prostě nedá při tomto srovnávání zhodnotit. Proto musíme vycházet z maximální možné kadence. To je prostě jeden z atributů. Ten druhý jsem dle Vojty navrhnul jako hmotnost salvy. Ale jak jsem psal výše, je potřeba mezi těmito dvěma atributy najít nějaký poměr. A ten nebude 50/50.

kacermiroslav píše:Není tak významný, jak by se mohlo zdát. Takže bych rád našel nějaký rozumný kompromis mezi kadencí a hmotností boční salvy. Kdo poradí?

Ešte vám to trochu skomplikujem. Nie je tretím dôležitým faktorom počet letiacích striel (hlavní)? Trojhlavňová veža má o +-50% väčšiu šancu zásahu ako dvojhlavňová...

Tak jinak.
U pěšáckých kulometů, pušek atd známe také maximální kadenci a stejně rozhodující byla praktická, dosažitelná.
A ta se sakra podstatně lišila od té maximální.

Arten , myslím že nekomplikuješ.
Kanonýři zcela určitě znali výhody zahuštění dopadové plochy větším počtem dopadů v co nejkratším čase.

Proto tady ta diskuse je, abychom si řekli, jestli je metodika správná nebo ne. Ve skutečnosti bychom měli nějakým způsobem u palebné síly hodnotit následující: velikost ráže, počet hlavní v boční palbě, hmotnost projektilu, průraznost (délka hlavně?), stabilita platformy, velikost explosivní složky, kadenci, kvalitu munice, zaměřovací systém, sehranost obsluhy atd.

Chápu. A proto Ti také do výpočtu rýpu

Ale vždy to bude nevyhnutelně hodně zjednodušený model a je na autorovi modelu, aby rozhodl, jak ho zjednoduší. My ho pak můžeme kritizovat .

Mirku, pokud máš kadenci 3 rány za minutu, tak to znamená 20 s na cyklus. Pokud je nepřítel od tebe vzdálený 10 km, tak projektil na cíl letí cca 18-20 s. Je to tedy ideálně kadence k tomu, aby jsi mohl každou salvu korigovat a následně vyslat na nepřítele další. Druhý scénář. Pokud máš kadenci 2 rány za minutu, tak zde máš již prodlevu 10 s, kdy máš cíl v zaměřovači, ale stále čekáš na nabíjecí cyklus. Třetí scénář. Pokud máš kadenci 1,5 rány za minutu, tak cyklus máš 40 s a tudíž čekáš na nabití dalších 20 s. A za tu dobu na tebe nepřítel s vyšší kadencí zatím chrlí o salvu více. Nemůžu si pomoci, ale kadence má podle mě větší důležitost, než hmotnost boční salvy. Atribut samotné boční salvy je tak přetěžován. Není tak významný, jak by se mohlo zdát. Takže bych rád našel nějaký rozumný kompromis mezi kadencí a hmotností boční salvy. Kdo poradí?

Přemýšlím udělat průměr z hodnoty boční salvy a z kadence. Ale to podle mě není prostě správně udělat průměr, tj. 50/50. Spíše bych řekl, že větší vypovídající hodnotu má mít kadence. Ale otázka je kolik? Mám to zprůměrovat 75/25 s tím, že těch 75 by byla kadence a těch 25 by byla hmotnost boční salvy. Nebo to mám rozdělit na 66,3/33,3? Taky přemýšlím, jestli nějak zhodnotit tu špatnou kvalitu britských projektilů. Ale to bych musel nejdříve někde dohledat, kolik to bylo cca % u Britů a kolik u Němců a Japonců. Nebo má někdo k tomu info prosím?

Tady si myslím, že máš chybu v úvaze, celý cyklus je let granátu (18-20s) + vyhodnocení dopadů granátů + výpočet + zadaní nových prvků a teprve pak jde další salva. Ty kroky musí jít po sobě, takže dost pochybuji, že ten celý cyklus půjde pod 40s. Jinými slovy, než určím, kam poslat další salvu, tak i to dělo s 1,5 ranou za minutu bude už připravené. A rozdíl mezi dělem s 2 nebo 3 ranami za minutu nebude žádný. Tedy spíše bych řekl, že palebná síla v kg/min se přeceňuje .

Prakticky by rychlopalba měla smysl pouze na začáteku bitvy, kdy odpálím několik salv rychle po sobě (metoda žebříčku - Němci, A asi to stejně nefunguje u Angličanů - metoda svorky). Zbytek boje pak už obě strany pálí víceméně stejným tempem (daným vzdáleností) a kadence děl je prostě dostatečná.

Další možnost je nějaký ten souboj na malou vzdálenost, ale to se moc nevyskytuje.

Pokud by jsi chtěl dávat těm částem váhu, můj názor by byl 20:80 (kg/min vs. boční salva).

A ještě bych doplnil podpůrný argument - pokud vím, tak nikdo pro BK nebo BB nedělal muniční skladiště jinak než pro 80-100 granátů na dělo. Myslím, že lze rozumně předpokládat, že konstuktéři s nějakou rychlopalbou moc nepočítali, jinak by uvažovali o větších skladištích, ...

Arten: Ešte vám to trochu skomplikujem. Nie je tretím dôležitým faktorom počet letiacích striel (hlavní)? Trojhlavňová veža má o +-50% väčšiu šancu zásahu ako dvojhlavňová...

Myslím, že ne, ten počet hlavní je ve skutečnosti schován v té boční salvě nebo kg/min. Tedy salva z Renownu (6 hlavní) má sice menší šanci na zásah, ale zase když se trefí tak to stojí za to (těžší granát).

Jediné, co by mělo smysl by bylo uvažování, o tom, jestli daná zbraň za daných podmínek dokáže/nedokáže probít pancíř, ale to by asi bylo dost složité. Pro hlavní děla to asi nemá smysl.

Ale dá se říci, že toto může být důvod, proč váhu salvy středního dělostřelectva není nutno uvažovat. Na běžnou vzdálenost souboje BK už jeho účinost byla velmi omezená.

Mirek58: U pěšáckých kulometů, pušek atd známe také maximální kadenci a stejně rozhodující byla praktická, dosažitelná.
A ta se sakra podstatně lišila od té maximální.

Myslím, že to je přesně důvod, proč DE kadence je uváděná o dost výše než UK, každá země to počítala jinak, takže data pak vzájemně nesedí.

kacermiroslav: toto je myslím dodatečný argument proti výpočtu založeném na kg/min. Váha granátu, počet děl, ale i rychlost, výkon, pancíř jsou víceméně exaktní informace. Rychlost palby uváděná s přesností 1,5/2/3 rany za minutu (40, 30, 20 s) je jen velmi hrubý odhad ať už to počítáš jak chceš. Zkus si pohrát se svými čísly, co se stane, pokud by skutečná data byla někde okolo - např. DE - místo 20s tam bylo 18s nebo třeba 24s (v obou případech po zaokrouhlení 20s), totéž platí i pro ty ostatní kombinace.

V první světové válce zpravidla německé loďstvo střílelo 4 granátové nebo pěti granátové salvy u bitevních lodí a bitevních křižníků. Vždy jedno dělo z páru ve věži. Zároveň stříleli již na pokrytí teoretické plochy. Jedno z děl bylo vždy řídící a ty ostatní se podle tzv. zastřílení opravovaly s ohledem k náměru a odměru řídícího děla. To znamená, že bylo bezpodmínečně nutné stopkama sledovat čas dopadu na změřenou vzdálenost , protože druhá čtyřdělová salva mohla opustit hlaveň ještě před dopadem té první salvy. Podle dopadu čtyřdělové salvy na cíl se opravoval takzvaný vějíř. Pro zjednodušení: Řídící dělo se opravilo ve vztahu k předpokládané relativní poloze cíle vůči předpokládané poloze střílející lodě. Ostatní děla v salvě pak ve vztahu k nastavení řídícího děla a výsledku dopadu střel vůči dopadu střely řídícího děla, tedy tzv. oprava palebného vějíře. Předpokládám ( nejsem si úplně jist ), že Němci používali pozorování a i velení podle tzv. dílcového pravidla s rozdělením kruhu na 6400 dílců.
Ve věci granátů je třeba řící že Němci měli k dispozici granaty plněné TNT opatřené velmi účinnou zpožděnou roznětkou, která umožňovala výbuch až po proniknutí pancířem ve vnitřku lodi . Britské granáty vybuchovaly na povrchu pancíře, protože jejich roznětky přiváděly granát k výbuchu ihned po plochém dopadu na pancíři německé lodě. ( Zdroj : Jaroslav Hrbek )

vojta.j píše:

Arten: Ešte vám to trochu skomplikujem. Nie je tretím dôležitým faktorom počet letiacích striel (hlavní)? Trojhlavňová veža má o +-50% väčšiu šancu zásahu ako dvojhlavňová...

Myslím, že ne, ten počet hlavní je ve skutečnosti schován v té boční salvě nebo kg/min. Tedy salva z Renownu (6 hlavní) má sice menší šanci na zásah, ale zase když se trefí tak to stojí za to (těžší granát).

Jediné, co by mělo smysl by bylo uvažování, o tom, jestli daná zbraň za daných podmínek dokáže/nedokáže probít pancíř, ale to by asi bylo dost složité. Pro hlavní děla to asi nemá smysl.

Trochu si ale odporuješ v prvej a druhej vete. Ak projektily hlavnej ráže viac-menej prerážajú pancier porovnávaného protivníka na typickú vzdialenosť boja (nechám na odborníkov), tak potom práveže môžeš zanedbať hmotnosť bočnej salvy a naopak dramaticky sa zvyšuje význam šance možných zásahov, resp % pokrytého priestoru. Nie?

To je zajímavé. Vždycky mě zajímalo, jak thdy počítali prvky jednotlivých děl. Pokud dobře chápu tak zaměřovali na jedno dělo a ostatní věže měly nějakou opravu reflektující jejich umístění vůči tomu prvnímu a případně požadovaný rozptyl. Pokud lodě pluly víceméně paralelně tak ta oprava byla vlastně jen změna odměru daná pro danou věž jen vzdáleností nepřítele.

Ale pokud chápu dobře tak to na tu délku cyklu mezi dvěma výstřely stejného děla vlastně nemělo vliv. Ten cyklus let granátu, vyhodnocení dopadů výpočet a zadání korekcí tam byl pořád. Pouze docházelo k tomu, že vlastně běžely dvě tyto smyčky, každá pro polovinu děl.

Nebo to umožňovalo ještě nějaké triky. Napdá mě možnost točitty cykly tři:
a) rána z 1. polovina děl - začíná cyklus 1,
b) rána z 2. polovina děl - začíná cyklus 2,
c) rána z 1. poloviny děl - začíná cyklus 3
d) rána z 2. poloviny děl - na základě dopadu salvy z a)
e) rána y 1. poloviny děl - na základě dopadu salvy z b)
atd.

to by umožňovalo vlastně střílet rychleji, ale netuším jestli to někdo dělal. Spíše bych řekl, že ne.

Arten - nemyslím. Hmotnost granátu má zasadní dopad na to, jakou škodu granát způsobí. menší počet těžších zásahů způsobí stejné poškození, jako větší počet zasahů menšího kalibru.

Mám pocit, že spíše jsem v knihám zahlédl opačnou úvahu, těžší granát dělá větší škodu než by odpovídalo nárůstu váhy (tedy menší počet těžších kalibrů by měl výhodu), ale tak daleko nejdu.

Asi by to mělo smysl řešit, pokud bychom se bavili o výrazném rozdílu v počtu hlavní, ale to není tato diskuse - pohybujeme se mezi 6-10 kusy, ...

To vojta.j:
Správně si to pochopil. První fáze bylo tak zvané zastřílení. To znamená, že se snažili nepřátelskou loď zarámovat. Předpokládám, že to nebyla rychlopalba. Potřebovali sledovat jak dopad první salvy tak rozptyl vějíře. Na momentální dráhu granátu má vliv teplota vzduchu, teplota střeliviny, odchylka váhy granátu a pod a také relativní poloha lodi vzhledem k otáčení země.
Rámování je v podstatě půlení intervalu. Tedy první salva za, druhá před . Tím se přibližně určilo uhlové nastavení děl a zároveň porovnání s údaji vzdálenosti zjištěné dálkoměry. Zjednodušeně : hlásil-li dálkoměr vzdálenost 15000 metrů je to pro tuto chvíli úhel náměru N1.
Moje představa je, že počítali pořadí salvy ,lichá jedna skupina párováých děl, sudá druhá skupina párových děl. Dovedu si představit, že v praktické situaci ( vzhledem k podmínkám pozorování ) se mohla kadence limitně blížit teoretické kadenci děla ( 20 sekund na jednu ránu ),což by znamenalo jednu čtyřgránátovou salvu za 10 sekund. Jeden nebo více pozorovatelů sledovali dopady granátu řídícího děla, další opravy vějíře. Domnívám se, že řídící dělo střílelo první a pozorovatel potřeboval nahlásit : "vpravo patnáct, výše 10" na to mu čas 10 sekund v ideálním případě mohl stačit. Další pozorovatel hlásil opravu druhého děla v salvě. Zároveň někdo sledoval pořadí salvy. Vpravo 15 na 10000m je odchylka cca 150 metrů.

Ještě by mě zajímala otázka kvality granátů obou stran.
Zde se zmiňovala tříštivost britských granátů.
Jenže viděl jsem foto , kde německý 280mm granát se o hlavní panc pás 229mm na ruském "semi" ( Jevstafij) také roztříštil.
Stejně tak i odsudek, že nad 10km britské granáty byly k ničemu, jenže německá flotila inkasovala zásahy i nad vzdálenost 10km.
Nějak mi to hodnocení nesedí.

Moje představa je, že počítali pořadí salvy ,lichá jedna skupina párováých děl, sudá druhá skupina párových děl. Dovedu si představit, že v praktické situaci ( vzhledem k podmínkám pozorování ) se mohla kadence limitně blížit teoretické kadenci děla ( 20 sekund na jednu ránu ),což by znamenalo jednu čtyřgránátovou salvu za 10 sekund. Jeden nebo více pozorovatelů sledovali dopady granátu řídícího děla, další opravy vějíře. Domnívám se, že řídící dělo střílelo první a pozorovatel potřeboval nahlásit : "vpravo patnáct, výše 10" na to mu čas 10 sekund v ideálním případě mohl stačit. Další pozorovatel hlásil opravu druhého děla v salvě. Zároveň někdo sledoval pořadí salvy. Vpravo 15 na 10000m je odchylka cca 150 metrů.

Tady bych si dovolil nesouhlasit. Předpokládal bych, že museli pálit těmi 4-5 děly současně. V žádném případě nemohli pálit tím privním dělem samostatně. Nezapomeň, že jen let granátu byl těch cca. 20 vteřin.

Druhá věc bylo potřeba toho zaměřování.

Celkem bez problémů asi zvládali udělat náměr děla, pokud se minuli, krásně viděli v dalekohledu, o kolik mají korigovat (prstě dopad o cca. půlku délky nepřátelské lodi mimo, pak oprav o nějakých 150-200m a jsi OK).

U délky je to horší, tam viděli jestli granát dopadl před nebo za nepřátelskou loď (a to jen tehdy když už měli odměr), ale nevěděli o kolik. Potřebovali scénář, kdy granáty padly před i za (pak věděli , že mírí dobře a jde jen o náhodu, kdy se něco ujme). Museli tedy pálit více granátů současně, aby ten scénář mohl nastat.

Další je, že museli zohledit, že jak vlastní tak nepřátelská loď se pohybují (a ne zrovna pomalu) navíc obvykle na sbihavém, či rozbíhavém kurzu, .růynými rychlostmi, ...

A jsme zpátky u toho = museli střílet skupinou granátů, ty musely doletět na cíl, pak vyhodnotit dopady (alespon info, krátká, dlouhá, zarámováno, případně zásah), ty konverovat do prvků další salvy (zohlednit vájemný posuv) a odpálit další salvu. Takže 20 sec. let granátu + ty navazující činnosti a jsme u těch 40 sec. (1,5 rány za minutu). Moc se tady ušetřit nedá,