Re: Kabinet Kuriozit
Napsal: 21/9/2022, 18:34
Malí kominíčci
Ve středověku i na počátku novověku si komíny vymetali sami majitelé domů. K ustavení kominictví jako odborné profese došlo až v 16. století. Za časů průmyslové revoluce se k vytápění domů a továren používalo pouze uhlí a dřevo. Spaliny zanášely komíny a z bezpečnostních důvodů je tedy bylo nutno často čistit. Jednalo se tedy o zlatou éru kominictví, leč velice nebezpečnou a špatně placenou. V této době jste mohli vidět starého kominíka ověšeného nářadím, v doprovodu s malým dítětem. Tyto děti byly spouštěny do komínů a různými škrabadly odstraňovaly usazené nečistoty. Patrně nemusím zmiňovat že se jednalo o velice nebezpečnou práci při níž často docházelo ke smrtelným nehodám.
V 19.století došlo k nebývalému rozvoji chirurgie a mladí studenti se učili jak při pitvách neboštíků, voskových modelech, ale také speciálních knih s velice bohatou obrazovou přílohou. Názorné obrázky můžete vidět níže.
Exploze v dole zabila více než 1060 horníků (1906)
Oblast okolo francouzského Courrieres byla známá těžbou uhlí, kdy okolo roku 1906 z místních důlních šachet horníci vydolovali ročně okolo 17 miliónů tun uhlí. Dne 10.března roku 1906 došlo k jedné z nejhorších důlních katastrof. Okolo třetí hodiny odpoledne došlo k požáru 270 metrů pod povrchem v místě známém jako jáma Cecil. Protože se požár nedařilo uhasit, rozhodli se horníci oblast hermeticky uzavřít a nechat oheň bez kyslíku uhasnout. Následujícího rána bylo v dole 1 775 horníků, když došlo v jámě Cecil k obrovskému výbuchu. V 7:00 vyletělo ústím jámy velké množství materiálu a přímo na povrchu bylo zabito několik lidí a střecha kanceláří dolu byla odhozena z budovy. Plameny šlehaly z každého důlního otvoru a mnoho lidí utrpělo hrozivá popálení. V dole byly stále stovky lidí a horníci a jejich rodinní příslušníci podnikali zoufalé pokusy své kamarády a příbuzné zachránit. Skupina asi 40 mužů zahynula během pokusu o záchranu lidí uzavřených v dole během zřícení důlní šachty, kterou postupovali. U dolu se shromáždil dav asi 20 000 lidí, který čekal na zprávy o svých blízkých. V blízkosti dolu byla zřízena márnice. Trvalo týdny, než byla těla z trosek jámy vynesena a ostatky byly identifikovány. Podle jedné z verzí zahynulo více než 1060 lidí a stovky dalších byly zraněny. 270 lidí nebylo nikdy nalezeno. Jako zázrakem 20 dní po katastrofě byly zachráněno dalších 14 horníků, kteří přežili v podzemním pekle díky jídlu po mrtvých a také ovsu určenému pro koně v dolech. Generální inspektor dolů pan Delafond uvedl ve své zprávě ke katastrofě: "Primární příčinu katastrofy v Courrieres nelze určit s absolutní jistotou. To se obecně děje při katastrofách, kdy všichni svědci nehody zemřou."
Ahmet Ali Çelikten (1883-1969) byl významným Osmanským pilotem a zároveň jedním z prvních černých pilotů v historii letectví, nebo dokonce prvním. Zároveň byl jedním z mála černých pilotů v první světové válce, mezi nimi byl mimo jiné afroameričan Eugene Jacques Bullard, William Robinson Clarke z Jamaiky sloužící ve Velké Británii, Pierre Réjon z Martiniku sloužící ve Francii a Domenico Mondelli z Eritreie sloužící v Itálii.
Zajímavý je rovněž jeho původ, jelikož některé zdroje tvrdí, že jeho babička byla chycena v Bornu (dnešní Nigérie) a odvezena do Osmanské říše jako konkubína. Jisté je, že jeho matka Zenciye Emine Hanim, pocházela z nigerijského kmene Joruba. Otcem byl Ali Bey - Arab patrně ze Somálska. Ahmet se narodil roku 1883 v pobřežním městě Izmir (dnes Smyrna) jako první ze tří dětí. Je známý i pod jménem Arap Ahmet Ali nebo İzmirli Ahmet Ali, ale zde se jedná o přezdívky ve stylu Arab Ali z Izmiru atd. Příjmení Çelikten začal používat až v meziválečném období. V Izmiru jeho rodiče pracovali spolu s dalšími černochy na sultánských farmách kolem města, ale později byli osvobozeni, získali zde půdu a mohli se oženit. Otec zemřel velice brzy (1889), je známo pouze jeho jméno a celé toto období je zahaleno tajemstvím. V roce 1904 se Ahmet Ali Çelikten rozhodl pro kariéru u námořnictva. V roce 1904 začal studovat na námořní vojenské škole a o deset let později jej osud zavál k letectví. Ahmet Ali Çelikten absolvoval letecký kurz a učil se létat na stroji Bleriot XI-2. Od listopadu roku 1916 začal sloužit v Osmanském letectvu. Později 14. února 1917 byl v hodnosti Yüzbaşı (kapitán) poslán do Berlína, kde absolvoval další letecký výcvik. Do vlasti se vrátil v červenci 1918. Poválečné období bylo pro něj velice složité, ale piloti byli potřeba a tak ještě ve dvacátých letech se účastnil bojových akcí, kdy létal nad Černým mořem a Bosporem. Později sloužil v Izmiru a roku 1928 byl jmenován do podpůrného úřadu pro letectví. Byl několikrát vyznamenán, do výslužby odešel v roce 1949 a zemřel v roce 1969.
Ve středověku i na počátku novověku si komíny vymetali sami majitelé domů. K ustavení kominictví jako odborné profese došlo až v 16. století. Za časů průmyslové revoluce se k vytápění domů a továren používalo pouze uhlí a dřevo. Spaliny zanášely komíny a z bezpečnostních důvodů je tedy bylo nutno často čistit. Jednalo se tedy o zlatou éru kominictví, leč velice nebezpečnou a špatně placenou. V této době jste mohli vidět starého kominíka ověšeného nářadím, v doprovodu s malým dítětem. Tyto děti byly spouštěny do komínů a různými škrabadly odstraňovaly usazené nečistoty. Patrně nemusím zmiňovat že se jednalo o velice nebezpečnou práci při níž často docházelo ke smrtelným nehodám.
V 19.století došlo k nebývalému rozvoji chirurgie a mladí studenti se učili jak při pitvách neboštíků, voskových modelech, ale také speciálních knih s velice bohatou obrazovou přílohou. Názorné obrázky můžete vidět níže.
Exploze v dole zabila více než 1060 horníků (1906)
Oblast okolo francouzského Courrieres byla známá těžbou uhlí, kdy okolo roku 1906 z místních důlních šachet horníci vydolovali ročně okolo 17 miliónů tun uhlí. Dne 10.března roku 1906 došlo k jedné z nejhorších důlních katastrof. Okolo třetí hodiny odpoledne došlo k požáru 270 metrů pod povrchem v místě známém jako jáma Cecil. Protože se požár nedařilo uhasit, rozhodli se horníci oblast hermeticky uzavřít a nechat oheň bez kyslíku uhasnout. Následujícího rána bylo v dole 1 775 horníků, když došlo v jámě Cecil k obrovskému výbuchu. V 7:00 vyletělo ústím jámy velké množství materiálu a přímo na povrchu bylo zabito několik lidí a střecha kanceláří dolu byla odhozena z budovy. Plameny šlehaly z každého důlního otvoru a mnoho lidí utrpělo hrozivá popálení. V dole byly stále stovky lidí a horníci a jejich rodinní příslušníci podnikali zoufalé pokusy své kamarády a příbuzné zachránit. Skupina asi 40 mužů zahynula během pokusu o záchranu lidí uzavřených v dole během zřícení důlní šachty, kterou postupovali. U dolu se shromáždil dav asi 20 000 lidí, který čekal na zprávy o svých blízkých. V blízkosti dolu byla zřízena márnice. Trvalo týdny, než byla těla z trosek jámy vynesena a ostatky byly identifikovány. Podle jedné z verzí zahynulo více než 1060 lidí a stovky dalších byly zraněny. 270 lidí nebylo nikdy nalezeno. Jako zázrakem 20 dní po katastrofě byly zachráněno dalších 14 horníků, kteří přežili v podzemním pekle díky jídlu po mrtvých a také ovsu určenému pro koně v dolech. Generální inspektor dolů pan Delafond uvedl ve své zprávě ke katastrofě: "Primární příčinu katastrofy v Courrieres nelze určit s absolutní jistotou. To se obecně děje při katastrofách, kdy všichni svědci nehody zemřou."
Ahmet Ali Çelikten (1883-1969) byl významným Osmanským pilotem a zároveň jedním z prvních černých pilotů v historii letectví, nebo dokonce prvním. Zároveň byl jedním z mála černých pilotů v první světové válce, mezi nimi byl mimo jiné afroameričan Eugene Jacques Bullard, William Robinson Clarke z Jamaiky sloužící ve Velké Británii, Pierre Réjon z Martiniku sloužící ve Francii a Domenico Mondelli z Eritreie sloužící v Itálii.
Zajímavý je rovněž jeho původ, jelikož některé zdroje tvrdí, že jeho babička byla chycena v Bornu (dnešní Nigérie) a odvezena do Osmanské říše jako konkubína. Jisté je, že jeho matka Zenciye Emine Hanim, pocházela z nigerijského kmene Joruba. Otcem byl Ali Bey - Arab patrně ze Somálska. Ahmet se narodil roku 1883 v pobřežním městě Izmir (dnes Smyrna) jako první ze tří dětí. Je známý i pod jménem Arap Ahmet Ali nebo İzmirli Ahmet Ali, ale zde se jedná o přezdívky ve stylu Arab Ali z Izmiru atd. Příjmení Çelikten začal používat až v meziválečném období. V Izmiru jeho rodiče pracovali spolu s dalšími černochy na sultánských farmách kolem města, ale později byli osvobozeni, získali zde půdu a mohli se oženit. Otec zemřel velice brzy (1889), je známo pouze jeho jméno a celé toto období je zahaleno tajemstvím. V roce 1904 se Ahmet Ali Çelikten rozhodl pro kariéru u námořnictva. V roce 1904 začal studovat na námořní vojenské škole a o deset let později jej osud zavál k letectví. Ahmet Ali Çelikten absolvoval letecký kurz a učil se létat na stroji Bleriot XI-2. Od listopadu roku 1916 začal sloužit v Osmanském letectvu. Později 14. února 1917 byl v hodnosti Yüzbaşı (kapitán) poslán do Berlína, kde absolvoval další letecký výcvik. Do vlasti se vrátil v červenci 1918. Poválečné období bylo pro něj velice složité, ale piloti byli potřeba a tak ještě ve dvacátých letech se účastnil bojových akcí, kdy létal nad Černým mořem a Bosporem. Později sloužil v Izmiru a roku 1928 byl jmenován do podpůrného úřadu pro letectví. Byl několikrát vyznamenán, do výslužby odešel v roce 1949 a zemřel v roce 1969.