Pardon, já jen strašně špatně snáším "straw many" když mi někdo podsouvá věci, které neříkám. Budu se klidnit.
Primo: nejsem Ministerstvo Obrany ani v činné službě AČR, takže výhrady Sekerky jako
Vojáci v demokratické zemi si nikdy nebudou určovat protivníky a plánovat válku podle toho, čím jsou vybaveni a co umějí nebo co chtějí
Jsou vůči mému článku zcela irelevantní. Jistě, pro státní zaměstnance participující na tvorbě oficiálních státních strategií či doktrín to platí. Pro soukromé články na soukromém serveru nikoli.
Secundo: vytýká-li mi Sekerka
Je mylné se domnívat, že doktrína určuje (navíc Krabice operuje s doktrínou pouze JEDNOHO DRUHU vojska v případě USA), kdo bude protivník pro CELÝ STÁT A JEHO OZBROJENÉ SÍLY.
Nic takového netvrdím.
Přesně naopak.
Prokazatelně celou dobu tvrdím (viz Smutná Krabice 7/12/2018, 13:05), že doktrína vůbec neřeší "KDO je protivník" anýbrž řeší to, "JAK" efektivně nasadit svou techniku a jednotky za určitým účelem.
Viz mé příklady doktrín jako "strategické bombardování": ta doktrína absolutně neřeší jestli je cílem Itálie, Japonsko nebo třeba Belgie, řeší pouze to, jak mohou strategické bombardéry paralyzovat válečnou ekonomiku a proniknout PVOS potenciálních protivníků. Ani slovo, ani náznak o tom, že by taková doktrína "určovala kdo bude protivník" jak mi podsouvá Sekerka.
(Toto je mimochodem symptomatické pro celou debatu mezi mnou a Sekerkou, proto podrážděnost mých předchozích reakcí.)
Tertio: Sekerka se pořád točí na doktríně a vytýká mi mj.
třeba Krabice např. pracuje jen s doktrínou letectva USA, pozemní síly, mariňáky, námořnictvo, cyber, vesmír ignoruje
Můj článek je ovšem na všech doktrínách naprosto nezávislý, lhostejno zda je zmiňuje či nikoli.
Neodkazuje se totiž na celé doktríny.
Pouze z doktrín cituje určité konkrétní pasáže jako názorné důkazy, že v oficiálních dokumentech světových mocností se černé na bílém oficiálně počítá jako se samozřejmostí s premisou, že války vznikají z konfliktů národních zájmů neřešitelných jinými prostředky.
Na této premise je totiž celý můj článek vystavěn.
Ergo doktríny nejsou "zdrojem" článku, nýbrž "důkazem" platnosti jeho premisy.
Proto je zcela irelevantní jaké doktríny odkazuji nebo co jiného se v nich píše.
Kvarto: existují v podstatě tři myšlenkové školy: realistická, moralistická a utilitaristická.
Utilitaristická škola je "realpolitik": bezpáteřní sledování vlastních cílů.
Moralistická škola znamená silové prosazování nějakých představ o "univerzálním dobru" proti všem, kteří se k nim ještě nepřidali - ať se jedná o ideologie nebo třeba demokratické státní zřízení -, a mravní pohoršení nad každým, kdo nesdílí stejnou představu o dobru.
Realistická škola není realpolitik, ale není ani oslepená ideologickým viděním toho, že někdo (třeba momentální spojenec) je jaksi z principu "dobrý" a někdo (třeba momentální protivník) je z principu zlý, zločiný, zlolajný a jinak to nebude. Namísto toho tvrdí, že různé státy mají různé zájmy které prosazují (přičemž národním zájmem však může být i ona ideologie, demokracie aj.) - ale protože není ve vleku "oprávněných zájmů" ale snaží se stát nad nimi, uznává že jiné státy mají stejný zájem hájit konkurenční zájmy, a snaží se řešit konflikt zájmů namísto pobouření že by snad někdo mohl mít jiný zájem, než je ten Jediný Morálně Správný.
K realistické škole patřili např. Henry Kissinger či dneska Stephen Walt, k utilitaristům patřil např. Ribbentrop, k moralistické škole patří např. Clintonová z tábora "progresivních liberálů" či Dugin z tábora "nacionálních euroasianistů".
Veškerá pointa mého článku je v tom, že vychází z "realistické školy" zvažování národních zájmů - a tedy zcela abstrahuje od politiky a časných (momentálních) spojenectví, nepřátelství a jinými politik. To je totiž luxus, který si oficiální/veřejné státní dokumenty (svázané právě časnou politikou, resp. diplomacií) dovolit nemohou, a většina článkařů (s pevnou loajalitou či alespoň neotřesnou afinitou k EU, Rusku či USA - prostě k tomu koho považují za spojence) dovolit nechce.
Kvinto: Můj článek nebyl ani "doktrína", ani "strategie" jako oficiální státní dokumenty, nýbrž zcela mimoběžná lehká analýza ze 3. strany využívající prvky obojího.
Nejprve se z hlediska "strategického" zabývá hrozbami, avšak výhradně hrozbami vyplývajícímu z "konfliktu národních zájmů" nezávislých na politice - tj. nadčasových potenciálních konfliktu zájmů, které by si u cizího národa, hájícího své národní zájmy, mohly vynutit agresivní vojenské akce proti území ČR.
Ten první krok byl ovšem pouhý prostředek k tomu, identifikovat velikost, složení a vojenské cíle-objectives všech potenciálních protivníků aniž by byl záběr "uměle" omezen aktuálními či budoucími časnými strategiemi. A tím otevírá možnost debatovat o dlouhodobé (=aktuální situací nepodmíněné) doktríně, jak omezenými českými zdroji "vykrýt" všechny reálně možné budoucí potenciální přímé vojenské hrozby teritoriu ČR (opět bez ohledu na časné strategie) - a tím Palbě umožňuje zvažovat určitá kritéria vojenské techniky, o které polovina tohoto serveru je. A to právě proto, že ČR má málo prostředků na obranu a nemůže pružně měnit doktrínu a akvizice podle nově identifikovaných hrozeb, takže reálně se akvizice buď udělají s ohledem na to, co může být za 30 let, nebo se to nestihne.
Přičemž takovéto přemýšlení je opět luxus, který si stát ani článkaři dovolit nemohou resp. nechtějí s ohledem na časná spojenectví a nepřátelství která nastavují fixní meze jakémukoli jejich přemýšlení.
Sexto: každý kdo zná před- a po-listopadový vývoj Čs. branného plánování zná obrovské
veletoče které plynou právě z toho, že je veškeré plánování svázané politikou a nevychází z realistické školy, ale z moralistního vidění (nejprve komunistického, pak liberálně-demokratického, pak eurointegračního):
- Nejprve se tu přes 40 let plánovalo "proti agresi" NATO, které podle zjištění agentů STASI žádné agresivní plány proti VS nemělo, a pak "protiútok", to vše v zájmu cizí mocnosti.
- 1990 Havel vzal tyto plány, dopsal na ně "pro případ že NATO napadne VS" a tím je změnil na zájem Československa.
- Okamžitě poté Havlovi začali "dobří rádci" vysvětlovat, že vševojsk.armáda je špatná, zlá a agresivní a měla by se zrušit. Až mu tehdy Vacek musel vysvětlit, že armáda není nějaká hračka GŠ, ale "vaše pane prezidente protože vy jste vrchní velitel OS".
- Potom nastala éra Fukuyamovského "konce dějin" a všichni se předháněli v tom, jak rozpustit vševojsk. armádu a zachovat pouze specialisty a "dvojúčelové" jednotky k vyztužení IZS. Že manévrový boj těžkou technikou prý už nikdy nebude. Vím jako fakt, že MO tehdy vypracovalo vysloveně zcestnou doktrínu obrany ČR před mechanizovanými silami pomocí něčeho jako "toyota wars" protože to jistí politici adresně chtěli aby mohli odůvodnit volání po zrušení mechanizovaných síl. Což zároveň ukazuje, že MO vytvoří jako oficiální dokument libovolnou kravinu pokud je po tom politická poptávka.
- 2001 nastala éra "boje proti terorismu" kdy se zase začalo řešit, že války tedy budou, ale výhradně asymetrické a budeme stavět "speciály" a vše ostatní jen na jejich výsadky a podporu.
- 2014 se ukázalo, že jak "Opolčenci" na UA tak ISIS v IQ mají více tanků než AČR. USA si vypracovaly analýzy od RAND které jasně řekly, že je potřeba plnohodnotná vševojsková armáda s organickými MBT, BVP a SHkH, jinak to protivník zválcuje. Ostatní mají plná ústa "hybridní války" - to aby se nemuselo "na plnou hubu" přiznat, že posledních 24 let doktrinálního a strategického plánování vyznávající rušení vševojskové armády a mechanizovaných manévrových sil byl jeden velký omyl a šlo to dál šolíchat stávajícím kurzem.
Přitom stačí srovnat s Poláky: ti celou tu dobu stavěli teritoriální síly k obraně Polska, a bokem všechno ostatní - protože jedou "realistickou školu".
Byli v NATO stejně jako my, měli spojence stejné jako my, měli protivníky stejné jako my, prosazovali stejné zahraniční zájmy jako my...
Ale u nich se doktrína armády dělala podle "realistické školy" a strategie byla vždy jakási variace na nevyslovené "Poland First".
Nebyli - nakolik měli sílu - ničím sluhou, ničí námezdní silou, žádným komponentem cizí armády - a proto nemuseli dělat takové veletoče.
Septimo: protože nejsem kosmopolita, globalista ani eurofederalista, ale svobodný občan svobodné České Republiky znalý historie, politologie i důležitých doktrín (a pár exemplářů časných strategií), a protože netrpím lísavostí ani nekritickou adorací k žádné ze zahraničních mocností či spojenců ani na jednom z pólů pomyslného kompasu, hlásím se k obraně teritoriální celistvosti a suverenity ČR před cizími zájmy a propaguji (nadčasové) doktríny a z nich plynoucí TTP na akvizice vojenské techniky, které umožní realizovat (časné) strategie bránící nás před střetem s jakýmkoli konfliktem národních zájmů.
Můžete s tím nesouhlasit, může se vám to nelíbit, ale nemůžete mi to upřít.