Dzin píše:Choroš píše:
2) Pojem chudoba je relativní, protože záleží na majetkových rozdílech ve společnosti. Tj. před rokem 89 byla výrazně nižší než dnes. To, že dnes má auto každý, kdežto tenkrát ne, nehraje roli.
To je ale docela rozšířený mýtus. Naopak, majetkové poměry byly velmi nevyvážené. V roce 1976 byl průměrný příjem 2 381 Kčs, ale
72% lidí mělo plat pod 1600 Kčs, tedy
pod 67% průměrné mzdy. V roce 2019 byla průměrná mzda 34 105 Kč a
50% lidí mělo plat 29 127, tedy
85% průměrné mzdy. Jak je vidět, dnes jsou majetkové rozdíly ve společnosti výrazně nižší, než před rokem 1989 a to přes veškerou propagandu o "rovnosti".
Snižuje se rozdíl mezi spodní a střední třídou, roste rozdíl mezi spodní a horní hranicí příjmu. Máme na jedné straně lidi, kteří žijí za minimální mzdu, což je cca 40% průměrné mzdy, ale nejvyšší platy jsou řádově výše - a možná některé i dvouřádově. Přitom vývoj mezd je asi vcelku zdravý, neboť mzdový medián byl cca o 1k Kč vyšší než průměr, což je při těch hodnotách jakž takž shoda (beru to za r. 2020, dle údajů státula amtula statistikula
).
To za komančů nebylo.
Bohužel, lidé se podvědomě srovnávají s tím lepším. Nikdo se neraduje, že se máme lépe než Rus či Ukrajinec, ale každý žehrá na to, že se máme hůř než Němec, pro příklad
Takže se, logicky, lidé více dívají na rozdíl mezi svou mzdou a mzdou ředitele státní banky, než na rozdíl mezi svou mzdou a mzdou lopaťáka.
Dalo by se říci, že tohoto jevu mistrně využívali komunisté, kteří dosáhli pocitu egality prostě tím, že omezovali ty nejvyšší platy, a aniž by museli nějak extra přidat těm nejchudším, lidé měli pocit že jsou si rovnější.
PS: Nadávání, zvl. starších lidí, že za komunistů bylo líp, má nejméně tři důvody:
1) obecně, prostě "dřív bylo všecko dřív". Za císaře se i s***o líp. Máme to prostě zadrátované v hlavě.
2a) důchody se postupně upravují v čase degresivně, tedy tak, že se přidává "mladodůchodcům" více než "starodůchodcům". Po cca 20 letech se průměrný a nejnižší důchod zcela srovnávají, ale i ty nejvyšší se těm nižším přibližují. To ale nemá zdaleka takový vliv jako násl. bod 2b.
2b) jak rostou mzdy, vč. těch nejnižších, tak do důchodu přicházejí lidé s výrazněji vyššími důchody (např. já jsem byl před 11 lety kdy jsem šel do inv. důchodu jeden z těch bohatějších důchodců ve městě, teď jsem už mezi středem a spodkem)
3) v hlavě se nám časy postupně "logaritmují", čím delší a čím starší události, tím více je vnímáme jako "jednu událost". Srv. naše vnímání třeba západního Říma (cca 1200 let jen pokud počítám dobu královskou, republiku, a císařství), a WWII (cca 6 let kašleme-li na Jap.-Čín. apod.).
Takže, logicky, čím je člověk straší, tím víc se mu minulost rozmývá, a nelze ani vyloučit, že se u těchto lidí v mysli spojuje celá doba komunistů do jednoho celku, a protože tehdy prokazatelně stoupala živ. úroveň, od 50. let do 80. let, zatímco "za Havla a Klause" jim jejich důchody připadaly (samozřejmě) nižší než mzdy za Husáka - nezapomínejme, že většina těch nadávajících šla do důchodu v 90.letech, a třeba i po několika letech na sociálce.
Kdo má dnes 80 let, měl za "sametovky" 50 let.
To, že se v r. 2021 mají lépe než kdykoli, se v jejich hlavách sváří s tím, jak se "měli" v začátku 90. let. My budeme stejní
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
