PALBA.CZ

Daver píše: ↑21/4/2023, 09:55 Rusáci maj víc štěstí než rozumu. Tady je záběr na detonaci té bomby
https://twitter.com/wartranslated/statu ... 45953?s=20

detonace je v 0:27 cca. Od paneláku do padlo asi 15m a když vidím jak to vyrvalo tu silnici tak co by to asi udělalo s tim panelákem vedle

821 píše: ↑21/4/2023, 10:14

Daver píše: ↑21/4/2023, 09:55 Rusáci maj víc štěstí než rozumu. Tady je záběr na detonaci té bomby
https://twitter.com/wartranslated/statu ... 45953?s=20

detonace je v 0:27 cca. Od paneláku do padlo asi 15m a když vidím jak to vyrvalo tu silnici tak co by to asi udělalo s tim panelákem vedle

Dopad vyzera byt uz v 10 sekunde, detonacia 27 sekunde. Zeby v podstate zlyhala a exploziu sposobili az otrasy, lebo 17 sekund oneskorenie moc nedava zmysel.

strojmir píše: ↑20/4/2023, 23:59 V tom Bělgorodu jak už jste asi zaznamenali to byla bomba z ruského Su 34, prý technická závada.

821 píše: ↑21/4/2023, 10:14

Daver píše: ↑21/4/2023, 09:55 Rusáci maj víc štěstí než rozumu. Tady je záběr na detonaci té bomby
https://twitter.com/wartranslated/statu ... 45953?s=20

detonace je v 0:27 cca. Od paneláku do padlo asi 15m a když vidím jak to vyrvalo tu silnici tak co by to asi udělalo s tim panelákem vedle

Dopad vyzera byt uz v 10 sekunde, detonacia 27 sekunde. Zeby v podstate zlyhala a exploziu sposobili az otrasy, lebo 17 sekund oneskorenie moc nedava zmysel.

Soudě podle videa je to rozhodně bomba.
Vzhledem k tomu, že bomby se dnes házejí pouze jako součást FSMC(tohle nevím co je), znamená to, že šlo o FAB-500M62 FSMC.
Soudě podle toho, že nejsou vidět křídla, tak se křídla neotevřela, a proto okamžitě spadla dolů.
FAB explodovala normálně, roznětka měla zpoždění, cíl byl zřejmě pod zemí.
Bunkry, sklepy, dílny a podobně. Proto se bomba měla zakopat co nejhlouběji.

Říct, že měl dnes Belgorod štěstí, znamená neříct nic.

Takže ano, všechny ty drobnosti by tu fungovaly, nebýt volby bojového kurzu nad městem. Město v noci svítí obrovskou lucernou viditelnou na stovky kilometrů daleko. Je nemožné ji nevidět. Bez ohledu na povětrnostní podmínky.
Takhle se nemůžete splést. Už se to nikdy nesmí opakovat.
Pilot by měl jít a dát dnes do kostela sto svíček.
Bůh je ten, kdo ho zbavil potíží. Žádný jiný důvod neexistuje.

Ruské ministerstvo obrany uvedlo:
"Dne 20. dubna 2023 kolem 22.15 moskevského času došlo při přeletu letounu Su-34 nad městem Belgorod k abnormálnímu vypuštění munice. V důsledku toho došlo k poškození obytných budov, bez obětí na životech".

Samozřejmě nejsem odborník na letecké zbraně, ale pokud si vzpomínám, existuje na letadlech pro bezpečnostní účely speciální tlačítko "Výbuch-Nevýbuch", který obvykle zůstává v poloze "Nevýbuch" a v této poloze jakékoli shození bomby, ať už úmyslné nebo náhodné, nezpůsobí výbuch bomby. Při přechodu do útoku na cíl se tlačítko přepne do polohy "Výbuch". U Su-34 se zdá, že byl v této poloze. Nebo došlo k "abnormálnímu sestupu" nikoli bomby, ale odpálení rakety. Jak a proč k tomu došlo, bude vyšetřovat komise. Tím spíše, že Su-34 byl vybaven objektivním kontrolním zařízením ("černou skříňkou"), které zaznamenává desítky parametrů, včetně práce pilota s výzbrojí letounu.

Soudě podle tohoto incidentu se nyní místo hořkého vtipu "Bombardování Voroněže" bude říkat "Bombardování Bělgorodu".

strojmir píše: ↑21/4/2023, 23:34 Mám rád takové lidi. Rozhovor s atamanem Vševelikého vojska ruského v zahraničí Alexejem Kelinem.

Ataman píše: ↑22/4/2023, 10:23

strojmir píše: ↑21/4/2023, 23:34 Mám rád takové lidi. Rozhovor s atamanem Vševelikého vojska ruského v zahraničí Alexejem Kelinem.

!Vševelikého vojska DONSKÉHO v zahraničí!

Co bitva v Bachmutu přinesla Ukrajině

Skeptici nechápou, proč Kyjev trvá na tom, aby si město se skromnou strategickou hodnotou udržel.
Phillips Payson O'Brien a Mykola Bielieskov

Ukrajinské a ruské síly již mnoho měsíců svádějí krvavou bitvu o místo, které se může zdát jako to nejbezvýznamnější. Na malých kouscích země v okolí malých měst v oblasti Donbasu - jako je Avdijivka, Vuhledar a nejznámější Bachmut - probíhají boje tak intenzivně, že mnozí západní komentátoři a média se pozastavují nad tím, že ukrajinská vláda trvá na pokračování bojů v těchto oblastech, a kritizují ji. Podle dokumentů obsažených v nedávném úniku informací z Discordu američtí zpravodajští činitelé již několik měsíců varovali Kyjev, aby se z Bachmutu stáhl. Daleko lepší by podle skeptiků bylo, kdyby se Ukrajinci stáhli z měst a zaujali nové, snadněji bránitelné pozice na venkově, čímž by Rusům - kteří jsou zřejmě ochotni věnovat do boje obrovské množství vojáků a techniky - ponechali jen malé zisky s malou vojenskou hodnotou. Někteří pozorovatelé dokonce tvrdí, že udržením Bachmutu mohou Ukrajinci ohrozit očekávanou protiofenzívu, částečně i tím, že na obranu města spotřebují tolik munice.

Ukrajina si však nemůže dovolit luxus vybrat si, kde bude bojovat, právě proto, že připravuje protiútok. Vzhledem k tomu, že se snaží stáhnout zpět ruské síly, které v loňské bitvě o Donbas postoupily dále na ukrajinské území, potřebuje Ukrajina nějaký čas na to, aby si osvojila širokou škálu nového vybavení, které jí poskytli její evropští spojenci a Spojené státy, a zároveň opotřebovala ruské jednotky a vybavení.

Ukrajinské rozhodnutí bojovat o Bachmut, Avdijivku a Vuhledar - v tom, co nazýváme druhou bitvou o Donbas - zdaleka nebylo zbytečně destruktivní, ale stejně jako většina rozhodnutí ukrajinské armády v této válce bylo založeno na pevném strategickém porozumění. Plán spočíval ve využití výhod defenzivy k akumulaci a výcviku sil pro protiofenzivu. Ve skutečnosti ukrajinské rozhodnutí prodloužit boje v těchto městech spíše přispělo k maximalizaci šancí na úspěch, než aby poškodilo případnou protiofenzívu.

Ukrajinské ozbrojené síly čelí nepříteli s kvantitativní převahou. Ruská armáda, zejména po narychlo připravené mobilizaci, která začala v září loňského roku, přivedla velké množství nových vojáků - i když kvůli dřívějším ruským ztrátám na bojišti vybavených stále starší a hůře udržovanou technikou než v předchozích fázích války. Tato rozšířená, ale nedokonalá armáda potřebovala čas na výcvik. Rusko by svým vlastním zájmům lépe posloužilo, kdyby novým jednotkám umožnilo rozvíjet své schopnosti v chráněných obranných pozicích a nechalo zkušenější vojáky odpočívat při přípravě na ukrajinský útok. Pokud chce Ukrajina získat zpět území, které Rusko obsadilo v loňském roce nebo v roce 2014, bude muset donutit okupanty k ústupu. A jestli současná válka něco jasně ukázala, pak to, že snažit se postupovat proti moderní palebné síle je nebezpečná práce - jak sami Ukrajinci ruským útočníkům v současné válce mnohokrát předvedli.

Přesto se zdá, že i poté, co ruská kampaň v roce 2022 odhalila velké nedostatky ve vedení a efektivitě ruských sil, jsou moskevští vojenští stratégové posedlí myšlenkou obsadit malé obce, o které se nyní v Donbasu bojuje. Rusko se tedy vrátilo do ofenzivy, aniž by se pokusilo napravit své rozmanité problémy. Ruské úsilí v Bachmutu bylo obzvláště intenzivní, protože tato obec se stala cílem nechvalně proslulé Wagnerovy skupiny, soukromé vojenské společnosti organizované Jevgenijem Prigožinem, někdejším kremelským zásobovačem, který je někdy označován jako "Putinův šéfkuchař" a stal se jedním z pilířů jeho režimu. Ruská armáda mezitím upřela svůj zrak na Kupjansk, Lyman, Avdijivku a Vuhledar a vyčlenila značné prostředky na jejich dobytí. Tímto způsobem Rusové rozpoutali na své straně smrtelně nebezpečnou soutěž, neboť se zdálo, že armáda a Wagner se navzájem vynasnaží stále více překonávat z politických důvodů.

Boje ve Vuhledaru přinesly jednu z nejpozoruhodnějších podívaných války. Začátkem února Rusové, kteří se zoufale snažili město dobýt, nařídili koloně tanků, aby postupovala po silnici v jednom šiku bez odminovacího zařízení. Ukrajinci celou kolonu zničili rozmetáním min před sebou i za sebou, což vedlo k tak katastrofálním ztrátám, že byl ruský velitel propuštěn. Podobně se ruským formacím nepodařilo obejít a obklíčit Avdijivku, nepodařilo se jim obsadit Kupjansk, podnikly nespočet neúspěšných pokusů o uvolnění ukrajinského tlaku na Kreminnu a nebyly schopny zatlačit ukrajinské formace zpět k Lymanu (který Rusko obsadilo předtím, než ho Ukrajina začátkem října osvobodila). Každá z těchto neúspěšných operací přišla Rusy draho.

Bachmut byl ještě krutějším příkladem ruské ochoty obětovat vojáky. Wagnerova skupina si osvojila obzvláště zvrácenou formu vedení války. Surové, nezkušené jednotky trestanců jsou vysílány vpřed, aby útočily na ukrajinské linie téměř bez naděje na přežití. Jejich úkolem je pouze být terčem - přimět Ukrajince, aby otevřením palby odhalili své vlastní pozice. Zjevná naděje spočívá v tom, že ruské dělostřelectvo a následné útočné vlny pak mohou postupovat kolem těl jejich mrtvých kamarádů. Uplatňováním této extrémně nákladné taktiky "lidských vln" Wagner opakuje praxi Rudé armády z druhé světové války - praxi, kterou dnešní západní obdivovatelé sovětského operačního umění obvykle nevyzdvihují.

I tato forma sebedestruktivní války však přinesla jen malé územní zisky a ztráty ruských vojáků, zejména u Bachmutu, byly obzvláště šokující. Jeden z představitelů NATO řekl koncem března deníku The Guardian, že Rusové v druhé bitvě o Donbas utrpěli 1 200 až 1 500 ztrát denně, přičemž k většině z nich došlo v Bachmutu a jeho okolí.

Skutečné ztráty utrpěla i Ukrajina. Když v prosinci prezident Volodymyr Zelenskyj uskutečnil svou slavnou návštěvu Washingtonu, jedna z nejemotivnějších částí jeho projevu v Kongresu se zabývala boji v Bachmutu. "Každý centimetr té země je nasáklý krví, každou hodinu se ozývá řev děl," řekl a dodal: "Boj o Bachmut změní tragický příběh naší války za nezávislost a svobodu." Když Zelenskyj v březnu navštívil Bachmutskou frontu, poděkoval vojákům za jejich hrdinské úsilí a zároveň zdůraznil, že boj musí pokračovat, dokud Ukrajina nezvítězí. Trval na tom, že pokud Bachmut padne, pak Putin ucítí slabost a využije ruského vítězství k mobilizaci mezinárodního tlaku proti ukrajinským zájmům.

Druhá bitva na Donbasu odhalila strašlivé strategické volby, které moderní válka bojovníkům přináší. Zelenského rozhodnutí prodlužovat a zlehčovat význam bitvy se může zdát bezcitné, ale je součástí promyšlené snahy snížit ukrajinské ztráty v budoucnu a připravit se na protiofenzívu. Pro ukrajinské síly je mnohem lepší čelit velké, nezkušené ruské armádě, když sama útočí a vystavuje se velkým ztrátám. Pokud se ruské vedení bude i nadále snažit za těchto okolností postupovat vpřed, musí toho Ukrajinci i nadále využívat.