Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Cokoliv s pancířem mimo NATO a VS
Odpovědět
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Petrz »

Asija : Musím uznat že v mnohém cos napsal máš asi pravdu-základní kostrukce BVP-1 by v tomto případě dané komponenty zbytečně limitovala .

Pokud se týká toho remake-přijde mi to jako dorý nápad-proč se do toho nepustit? Přitom nemusí jít jen o koncepční kopii původního bvp , spíš se zaměřit na přednosti jimiž ve své době disponoval-níká silueta,vysoká taktická i strategická mobilita relativně silná výzbroj.

Já předkládám takový hrubý návrh-spíš něco od čeho se odpíchnout než definitivní podobu- koncepce je teda původnímu BVP-1 hodně podobná viz obrázek.-zaměřím se na dvě věci-pancíř a výzbroj.

Obrázek

V oblasti pancéřování asi najdeš efektivnější materiály-já jsem vybral kombinaci SHS ocele (Semi hardened steel-středně tvrzená ocel) a keramiky alumina AD-97. Tato kombinace má oproti klasikému RHA pancíři TE až 1,3, hmotnostní ekvivalent kolem 1,8. čerpal jsem informace odtud:
Nicméně nejsem si jistý zdali jsem text pochopil správně.
Jestilže by pancíř byl silný přibližně jako na obrázku pak by čelo korby odolávalo 35-40mm APFSDS.
Ostatní partie by měli mít odolnost minimálně vůči 14,5mm kulometu-ovšek u boků korby a čela věže by byla optimální odolnost vůči 25mm APDS(to by se řešilo přídavným panc.).
Hmotnost by byla(odhad) v základní odolnosti 20-25 tun(usuzuji z toho že prvotní verze CV-90 vážila 23 tun-přitom se jedná o daleko větší stroj)
Výzbroj jen krátce-30mm kanón oerlikon KCA-důvody jsem už zmiňoval-kompaktbilita munice s Busmasterem II,velmi vysoká kadence, nízká hmotnost, malé rozměry-použití zejména proti vzdušným cílům.
Doplněno 4 mi protiletadlovými střelami s dosahem min. 8km.

Motor -6-TD1
Měrný výkon motoru-40-50 HP/tuna
Výška po střechu věže-2,3 metru
přepravní kapacita-šet členů výsadku

Na prvotní nápad dobrý ne?

Bax: zajímavé argumenty,odpovím později.
ObrázekObrázek

Zbourat stodolu umí každý osel, postavit jí ale vyžaduje tesařské umění.
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Petrz »

Předkládám další návrh BVP budoucnosti. Nesnažil jsem se do jednoho stroje integrovat vše- základní buňkou zbraňového systému je jeden obrněný transportér s relativně slabou výzbrojí-12,7-14,5mm kulomet či maxim.20mm kanón- ale velkou přepravní kapacitou-až 10 vojáků, a jeden bojový stroj s extrémně silnou výzbrojí-50mm kanón+8-12 PTŘS ale malou přepravní kapacitou(2-4 vojáci).

Výhoda je v menší nutnosti dělat u obou strojů kompromisy-bojový vůz může mít věž s větším ložiskem i s plnohodnotným košem-do ní ja tak možné instalovat kanón větší ráže-zde 50mm- s větší průbojností i dostřelem i s několikanásobně větší zásobou munice. Kanón navíc může při elevaci zasahovat pod úroveň korby=výrazně větší maximální náměr.
Naopak transportní stroj není omezován rozměry a hmotností věže-může nést větší výsadek a při stejné hmotnosti je silněji pancéřován,má menší siluetu, a neupoutává na sebe palbu protivníka.

Koncepci obou strojů ukazuje obrázek:

Obrázek


Jádrem podvozku je použití motoru 6TD-1 (2,3) s výkonem 1000-1500 koní, jenž je umístěn(spoležně s převodovkou a hlavní nádrží) v přední části stroje na šířku-plní tak i fukci ochrany osádky vůči HEAT.
Vzhledem ke kompaktnosti pohonné jednotky je možné ostře zkosit přední pancíř ve stylu BVP-2.

Základní pancíř korby i věže je z hliníku, jeho sílu ukazuje obrázek.

Hmotnost obou strojů v základní verzi je 15tun - při níž je ochrana boků bojové verze ne úrovni STANAG Level 3 tedy odolává průbojné munici 7,62x51 NATO - čelně minimálně STANAG Level 5-tedy odolnost vůči 25mm APDS munici, u trtansportní verze bočně STANAG Level 4 (14,5mm kulomet) čelně opět Level 5.

Při této úrovni ochrany jsou obě verze schoné plavby.

U hmotnosti 25-30 tun počítám s odolností stroje minimálně proti 30mm APFSDS nebo až 40mm APDS projektilům do úhlu 30-40° od podélné osy. Přídavný pancíř je tvořen 20mm HHS ocelí.

Měrný výkon motoru pak byl až 75-100k/tuna, což je uznávám extrém. Nicméně.....Ionor mi už několikrát u mých návrhů kritizoval zbytečně vysoký výkon motoru ,jež dle něj zbytečně zvyšuje spotřebu a demaskující faktory jako je hluk a tepelná stopa. Dle mne však tak- uznávám- nezvykle vysoký výkon motoru tyto faktory spíš snižuje. Proč?
Jednoduše díky vysokému točivému momentu motoru=síla jakou vyvine motor při jedné otáčce, může mít stroj s výkonným motorem zařazen těžší převod,neboť síla to utáhne. Motor tak pracuje v nižších otáčkách,než by musel pracovat při stejné rychlosti a zátěži méně výkonný motor. Teoreticky by nižší otáčky vyrovnávaly z hlediska spotřeby nafty větší objem motoru.

Je to podobné jako by na kole jel slabý cyklista a trénovaný svalnatý cyklista. Pokud oba mají vyjet stejný kopec stejnou rychlostí tak slabý cyklista musí mít zařazený lehčí převod a šlapat jak divej(jednoduše proto že mu svaly nedovolí utáhnout těžžší převod) aby silnému cyklistovy stačil-ten může jet na těžší převod při menší frekvenci šlapání.-u motoru je to podobné jen místo síly nohou cyklistů figuruje točivý moment.

Můj stroj tak využije přebytek výkoneu jen v kritických situacích např. Při útěku nebo manévrovánípro zmenšení pravděpodobnosti zásahu PTŘS,nebo při obrané taktice- udeřze zálohy PTŘS-ujeď z danné pozice a zaujmi novou-počkej na nepřítele a znovu udeř.
ObrázekObrázek

Zbourat stodolu umí každý osel, postavit jí ale vyžaduje tesařské umění.
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 833
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od knezdub »

Tvoje úvaha, ohledně výkonu motoru a převodů je správná, ale mám dvě otázky: 1/ je reálné, aby ten motor měl takový výkon při stávajících rozměrech (už ho někdo udělal?), přitom se dal uchladit (musíš počítat i s rezervou, tzn plný výkon po několik minut při znečistěných chladičích = předimenzované chladiče) a nebylo to na úkor životnosti motoru?
2/ Máš i patřičně dimenzované převody a pojezdové ústrojí (včetně zesílených pásů atd)?
Ještě jeden doplněk pro Tvoje úvahy: Současné velké dieselové motory motory (nákladních aut) dosahují největšího točivého momentu už při relativně nízkých otáčkách, dřívě nemyslitelných, cca od 1300ot/min, takže zůstává i dost prostoru pro akceleraci bez nutnosti řadit, než motor dosáhne maximálních otáček cca 2200ot/min
ObrázekObrázek
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Petrz »

Takový motor existuje-je to ruský 6TD-2(či 6TD-3 výkon až 1500koní) používaný např v T-80UD,T-84. Ale jedná se o dost neobvyklý motor-je typu boxer a je to dvoutakt-z toho pramení podle mne i velmi malé rozměry. Píší o něm např.zde: http://andrei-bt.livejournal.com/108672.html (je to rusky, takža aspoň já se musím spolehnout na google překladač,což mi moc nepomáhá) Mohl bych mít k tobě prosbu:tento motor co jsem pochopil používá ejektorové vodní chlazen-ty bys jako zkušený technik mohl vědět o co jde. Prý se (u tohoto konkrétního motoru) používají ke chlazení výfukové plyny a když budu citovat tyto: http://andrei-bt.livejournal.com/108672.html stránky : (je to právě neumělý překlad google)

"Vzhledem k nízké celkové přenosu tepla a zvýšené spotřeby plynu (pro dvoudobé vznětové motory, ve srovnání s čtyřdobým 25 ... 35% ze vzduchu spotřebovaného úklidu) se podařilo vytvořit kompaktní vyhazovací(což má být asi ejektorový pozn.Petr)z systém chlazení pomocí výfukového plynu energie (v turbína vytváří tlak plynu v 0025 ... 0,035 MPa). Tento systém se automaticky přizpůsobí okolní teplotě, má jednoduchý design a žádné pohyblivé části . Použití ejektoru chlazení také vede k zředění výfukových plynů vzduchem na teplotu 250 0 C, což vede ke zlepšení ochrany životního prostředí a prakticky žádná stopa tepla nádrže."

tak zejména to poslední plus poměr výkonu motoru ak rozměrům(délka:1610mm,šířka 955mm,výška 588mm) ve mně vyvolává dojem "supermotoru".

Jinak dimenzovat pásy a převodovku-tak daleko moje znalosti nesahají (resp.nevím jak toto zohlednit), ale dle mne by to neměl být až takový problém-asi nejlepší řešení je použití kvalitnějších materiálů což se sice=nárůst ceny ale nedojde k nárůstu hmotnosti a rozměrů. Jinak prokládaná pojezdová kola by měla být schopna snášet větší zátěž než klasický pojez(?).
knezdub píše:Ještě jeden doplněk pro Tvoje úvahy: Současné velké dieselové motory motory (nákladních aut) dosahují největšího točivého momentu už při relativně nízkých otáčkách, dřívě nemyslitelných, cca od 1300ot/min, takže zůstává i dost prostoru pro akceleraci bez nutnosti řadit, než motor dosáhne maximálních otáček cca 2200ot/min

Díky.O tom jsem uvažoval kdysi v souvislosti s T-34, ale nyní mne tato výhoda nenapadla. Máš pravdu pokud točivý moment s otáčkami příliš neklesá pak kombinace malé hmotnosti,vysokého točivého momentu motoru a rozsahu otáček (až 2600) umožňuje stroji jet na jeden stupeň v širokém rozsahu rychlostí=nižší zátěž řidiče,menší ztráta času při jízdě řazením atd.
ObrázekObrázek

Zbourat stodolu umí každý osel, postavit jí ale vyžaduje tesařské umění.
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 833
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od knezdub »

Zatím jsem na ty motory jen nahlédl. Vypadá to zajímavě, ale nikde není uvedený točivý moment ve srovnání s konkurencí, tak jsem po tom pátral a našel jsem, že max. moment je od 2050 otáček, konkurence od 1300, takže je nutno tento motor provozovat s měničem momentu.
Co je myšleno ejektorovým chlazením jsem nějak nepochopil, krom toho, že je za pomoci ejektoru přisáván studený vzduch do výfukových plynů, takže motor má pak nízkou tepelnou stopu (teplota výfuk. plynů je cca 250°C). Tento dvoutakt pak předává poměrně málo tepla do chladicího systému (hlavně díky absenci hlavy), který pak může být menší. Dále jsem pak našel zmínku o problémech s chodem ve volnoběžných otáčkách, ale bez podrobností, prvděpodobně ten motor není schopen běhu na nízké otáčky a je potřeba pro stojící vozidlo použít náhradní zdroj - APU
Je ovšem otázka, jestli je ve středním podvozku nutný tak silný motor
ObrázekObrázek
Kassir
svobodník
svobodník
Příspěvky: 30
Registrován: 29/6/2011, 12:15

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Kassir »

Nebudu se Vám tady do toho moc "montovat" chlapi a nechám Vašim rozborům volný průběh, ale to ejektorové chlazení spočívá vtom, že výfukový ejektor zajišťuje nucené proudění vzduchu chladičem (samotné výfukové plyny chladičem neprochází a nejsou využívány k chlazení). A co to přináší? Chladič nemá ventilátor, je tedy o jedno mechanické zařízení, které odebírá výkon méně (velmi zjednodušeně).

Kassir - Militarybox
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 833
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od knezdub »

To je přesná definice ejektorového chlazení, ale nikde jsem nenašel zmínku, že tomu tak je v tomto konkrétním případě, protože ejektorové chlazení je velmi hlučné (není zde tlumič výfuku) a nevzpomínám si, že by bylo použité u kapalinou chlazeného motoru
ObrázekObrázek
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Petrz »

Knezdub:díky.Nemohlo by být principielně a velmi zhruba (a asi i trochu kostrbatě) ejektorové chlazení realizováno jak je znázorněno na obrázku,

Obrázek

tedy výrazným snížením průměru výfukového potrubí se sníží tlak výfukových plynů(hydrodynamický paradox) pod úroveň atmosférického, otevře se ventil a nastává nasávání vzduchu jež je nasáván skrz chladič? Zásadní otázka: je možné snížením průřezu výfuku např na ¼ plného průměru snížit tlak výfukových plynů v místě zúžení pod úroveň atmosférického tlaku? (já vycházím z toho že snížením průměru výfuku např. na 1/2 se sníží průřez na 1/4 tudíž rychlost proudění se zvýší čtyřikrát(rovnice kontinuity) a tlak klesne s druhou mocninou rychlosti tedy 16 krát(bernouliho rovnice)) Tedy nevím zdali nejsem v některých úvahách mimo.

Jinak jestli tak výkonný motor? Leclerc- tuším- má měrný výkon motoru kolem 30hp/tuna a dokáže akcelerovat-tuším- z 0 na 30km/h za 6-8 sekund ,můj stroj by za těch 8 sekund byl schopen akcelerovat třeba(odhad) na rychlost 50-60km/h ,to mi nepřijde jako zbytečná a nevyužitelná věc.
___________________________________________________________________________________________________________

Na základě uvedené platformy představuji návrh lehkého stroje palebné podpory.

Filozofie tohoto návrhu vychází z konstrukce Golema viz. ZDE, nyní jsem ale,po nabytí nových poznatků celou konstrukci optimalizoval.Obrázek ukazuje celé schéma.

Obrázek

Základem bojové hodnoty tohoto stroje je mimo jiné speciální tříštivotrhavá munice schopná vyřadit z boje i nejmodernější tank. Jedná se o granát ráže 135mm jež má místo části pláště wolframové válečky o průměru cca.10-15mm a výšce 12-18mm (nebo jednoduše kuličky o průměru cca.15mm),tedy něco na způsob 40mm 3P projektilu od firmy bofors v ráži 135mm.

Obrázek

Wolframový „fragment“ 135mm munice má při velmi blízkém výbuchu (odhadem do 10-15 metrů) průbojnost 50-60mm *),tudíž je schopen probít stropní části starších tanků(T-72 , M60) i některých tanků 3 generace,je schopen poškodit (i u nejmodernějších tanků) kanón vyřadit pozorovací přístroje možná i probít nejslabší místa bočního pancíře korby-to vše je schopen v mnohem větší míře i u BVP. Přitom má časovač umožňující výbuch nad tankem či na úrovni tanku,takže je schopen vyřadit i obrněný prostředek schovaný za překážkou.
Zároveň mají fragmenty,jichž jedna střela nese kolem 450kusů, devastující účinek proti pěchotě a jiným „měkkým“ cílům.

Hmotnost projektilu se pohybuje (v ráži 135mm) kolem 30kg a hmotnost nálože je kolem cca. 4,6 kg. Počáteční rychlost by byla optimální 1000 m/s ovšem při délce děla 38 ráží a velikosti náboje se mi jeví reálná maximálně 900mps.
Celý náboj je řešen jako teleskopický,je tedy kratší a širší,díky čemuž se do karuselu vejdou „tři patra“ těchto nábojů,přitom každé pojme 10-15 granátů.

Touto municí je schopen atakovat cíle velikosti tanku,tak aby podstatná část fragmentů byla schopná zasáhnout a poškodit cíl, do 2-2,5km,proti plošným cílům(např skupina BVP + pěchota plus tanky) je schopen pálit až na 4km . Na větší vzdálenosti proti bodovým cílům používá PTŘS jež jsou odpalovány z kanónu.

Hlavní výhody této munice je oproti APFSDS-nižší cena a menší náročnost výroby, univerzálnost, působí na nejslabší místa tanku-bvp-ot resp.obchází hlavní pancíř tanku-BVP-OT, může zasáhnout i více cílů najednou. Nevýhody zejména nižší přesnost.

Boční pancíř-jde mi o využití nafty jako pancíře tak aby při prvním probití všechna nafta nevytekla a zároveň aby systém odčerpávání nafty byl co nejednodušší -napadlo mne využít samosvěrných nádrží jejichž konstrukce mi připomíná ruský vrstvený pancíř T-72 B a T-90 (několik přepážek o složení: ocelový plát-vrstva gumy-tenký hliníkový či titanový plech)kde se též využívá tenze gumy.Přesnější představu o složení (mého)pancíře nemám,ale hrubý náčrt ukazuje obrázek

*)Z normy stanag plyne že těžší ocelové fragmenty 155mm munice dokáže probít zhruba. 30mm pancíř při výbuchu do 30metrů od vozidla.V případě wolframových válečků či kuliček se jedná o nesrovnatelně tvrdší a pevnější materiál s výrazně vyšším průřezovým zatížením. Energie trhaviny navíc není vyplýtvána na roztržení pláště a nevznikají při tom nežádoucí tvary a rozměry fragmentů. Z tohoto hlediska mi přijde 50mm popř.60mm při velmi blízkém výbuchu zcela reálných.

Hmotnost sroje 30-35 tun
Výška po střechu věže 2,35-2,4 metru
Měrný výkon motoru 43-50 HP /tuna
Zásoba munice -30-45 kusů munice v karuselu
z toho 20-30 tříštovotrhavých víceúčelových
10-15 PTŘS
zrychlení 0-50 za 8 sec
ObrázekObrázek

Zbourat stodolu umí každý osel, postavit jí ale vyžaduje tesařské umění.
Uživatelský avatar
asija
poručík
poručík
Příspěvky: 782
Registrován: 16/9/2009, 12:00

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od asija »

ta munice je docela zajimava. Prijde mi ale ze by se to dalo vyresit jeste lepe pomoci malych Explozi formovanych projektilu ktere by na kratkou vzdalenost davaly vetsi pruraznost (myslim to tak ze by plast strely byl z měděne slitiny předtvarovany na hexagonalni fragmenty ve tvaru misky, ze kterch by se pak zformovalo nekolik stovek explozi formovanych projektilu ). Na druhou stranu je pravda ze cena wolframovych kulicek muze byt ve vysledku nizsi nez tyhle EFP, jejich rychlost nebude zase o tolik nizsi (s ohledem na mnozstvi HE v projektilu), a pritom ty wolframove kulicky muzou mit vetsi hustotu (vleze se jich do plaste vice) nez u medenych misek. Tvoje reseni je urcite technologicky jednoduzsi a spolehlivejsi. Reseni s EFP by bylo asi o neco vykonejsi (propti pancerovym cilum) a obeslo by se bez wolframu.

Co se mi moc nelibi je, ze to rozprskne spoustu projektilu nahoru a do stran bez uzitku. Vzhledem k tomu ze pro spravnou funkci (odpaleni pri proletavani nad tankem v male vyzce) je stejne potreba nejaka "inteligentni" alektronika a cidla zabudovana do strely, tak bych se mozna snazil udelat strelu asymetrickou s vybuchem orientovanym dolu. Tj. na jedne strane (dale od zeme) valcoveho tela by byla roznetka prutoveho tvaru po cele delce, v prostred tela explozivni cocka formujici razovou vlnu do plosiho (konvergentniho) tvaru a na te strane valce nejblize k zemi by pak byla relativne plocha kovova vlozka z EFP misek nebo Woframovych projektilu a vzduchova dutina do ktere by implodoval material. To by samozdrejme znamenalo ze by takovy projektil nemohl byt stabilizovany rotaci (nebo by musel vzdy vybuchovat v te fazi rotace kdy je k zemi otoceny spravnou stranou). Vyhodou by byla mnohem vetsi (rekneme 4-10x nasobna ) intenzita (hustota pokryti resp. energie fragmentu) s jakou by projektil zasahoval oblast pod sebou protoze by neplytval energii a fragmenty smerem nahoru a do stran.

Podobne hlavice uz existuji v rizenych strelach (raketach, ne projektilech) kde je nekolik mensich smerovych nalozi umisteno za sebou smerujicich k zemi.
Naposledy upravil(a) asija dne 2/9/2012, 08:48, celkem upraveno 1 x.
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Petrz »

Asija: Mne při návrhu motivovala účinnost a jednoduchost-tedy i nízká cena. Kvůli tomu počítám i s tím že by systém řízení palby tanku byl natolik přesný že by se výbuchu poblíž tanku docílilo pouze načasováním roznětky granátu. Jak moc je to reálné a hlavně efektivní ale nevím, možná by nějaké čidlo bylo lepší.

K tvému nápadu-malé EFP(EPP?)-je originální a líbí se mi-resp. je dle mne realizovatelný a a má potenciál(a mne by to nenapadlo). Budu o tom každopádně přemýšlet.Díky.
Nejsem si jist zdali by jedna velká výbušná nálož dokázala zformovat stovky malých projektilů spíš mi přijde že by projektily musely být větší a nálož k nim víc přiléhat....no musím pouvažovat.

Tvůj druhý návrh se mi opět líbí -jen jsem ho úplně nepochopil-zejména tu čočku-nemohl by to přiblížit třeba obrázkem.
ObrázekObrázek

Zbourat stodolu umí každý osel, postavit jí ale vyžaduje tesařské umění.
Uživatelský avatar
asija
poručík
poručík
Příspěvky: 782
Registrován: 16/9/2009, 12:00

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od asija »

Petrz > jo samozdrejme EFP, spletl jsem se

"Explozivni čočka" je docela běžná věc pouřívaná ve směrových náložích nebo třeba v atomove bombě pro formovani tvaru razove vlny aby to spravně symetricky implodovalo. Principo je takovy že mame dvě trhaviny s ruznou detonacni rychlosti ( jedna treba 8km/s druha treba 9km/s ) tvarovane tak aby rozdil rychlosti sireni razove vlny v kazde znich tu razovou vplnu vytvaroval pozadovanym zpusobem. Viz. http://en.wikipedia.org/wiki/Explosive_lens.

jinak tady nakres celeho projektilu v prurezu (ze predu). Samozdrejme by se to muselo udelat tak aby tezisko (osa rotace) zustala uprostred obvodove kruznice, aby se rotujici projektil neviglal a zustal stabilni. To myslim neni tak tezke protoze kovoy liner ma ~5x vyzsi hustotu nez trhavina, takze si muzeme dovolit relativne velkou vzduchovou mezeru. Tvar explozivni cocky je samozdrejme jen schemtaicky, pro spravnou funcki by se to muselo presne vymocitata s ohledem na pouzitou trhavinu.

Obrázek
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Petrz »

Díky že jsi mi rozšířil obzory o jeden nový konstrukční prvek.
Musím říci že tvůj celkový návrh se mi jeví jako super nápad ,když jsem četl tvůj slovní popis čekal jsem něco složitého ale tohle je až geniálně jednoduché. Místo EFP by se dali použít i wolframové projekt. a byl by tu nový šrapnel napadající tank zhora.
V tvém konkrétním návrhu mi není jasná jen jedna věc. Stále považuji použití formovaných projektilů za velmi dobrý nápad , jen by podle mne průměr EFP měl být o něco větší(dvojnásobek?) aby se plně využilo energie trhaviny-usuzuji dle toho že trhaviny formující EFP mají většinou vzhledem k průměru projektilu velmi malou hloubku. Ale možná se mýlím a dobře by to fungovalo i tak jak jsi to namaloval.
ObrázekObrázek

Zbourat stodolu umí každý osel, postavit jí ale vyžaduje tesařské umění.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Alchymista »

Asija - s takouto konštrukciou pochodíš len ťažko...
Je to príliš zložité, technologicky náročné a teda veľmi drahé. Lisovaniu detonačných šošoviek, teda lisovaniu výbušniny na výbušninu, sa technológovia v muničnej výrobe snažia všemožne vyhnúť - je to mimoriadne "nevďačná" robota aj pri rovinnom alebo jednoduchom rotačnom tvare styčnej plochy, nie to ešte pri tak "šialenom" tvarovaní styčných plôch, ako je zobrazené v návrhu. Problém je jednoducho v tom, že výbušniny majú na jednej strane relatívne malú pevnosť a na druhej strane pre dosiahnutie potrebnej homogenity nálože treba lisovať značným tlakom. Niekde vznikne prasklina, dutina, prípadne iná nehomogenita a môže to v lepšom prípade vyhodiť, v horšom to vybuchne v lise...
Tiež efekt takto malých EFP elementov je mizivý - treba si uvedomiť, že v tvojom návrhu majú EFP elementy pri kalibre cca 120-150mm priemer cca 12-15mm, pri hrúbke kovovej vložky 3mm (pomer v:d 1:4-1:5 - na EFP veľa, optimum je cca 1:8-1:10, aby sa doska efektívne pretvarovala) bude hmotnosť vytvorených projektilov okolo 4-5 gramov a to ešte musia prerážať (hoci tenkú) bočnú stenu granátu. Účinnost miniEFP nebude väčšia, než účinnosť priebojnej munície ručných pechotných zbraní, majú totiž aerodynamicky dosť mizerný tvar, a značný odpor. Navyše, čím menší je priemer dosky, z ktorej je EFP vytvorený, tým je pretvarovanie náročnejšie na presne definovanú štruktúru materiálu dosky a presný tvar dopadajúcej detonačnej vlny - keď to nezvládneš celkom presne, detonačná vlna ti vložku rozdriape na "normálne" črepiny.
Navyše je takáto konštrukcia "jednostranná", účinná len jedným smerom, a rotačne asymetrická - to delostreleckému granátu na presnosti nepridá a navyše to vyžaduje celkom "vykoumaný" zapalovač, ktorý granát odpáli v správnom momente a v správnej polohe.

Jednostranné "zahustenie" črepín sa musí urobiť inak. Teda pokiaľ je vôbec potrebné - a to obvykle nie je...
Totiž - ak náklady na jeden výstrel muníciou so zahustením črepín prekročia cenu druhého alebo dokonca tretieho výstrelu s klasickou muníciou, je efektívnejšie riešiť rýchlosť dopravy dvoch - troch kusov klasickej munície, než jedného špeciálneho kusu. V konečnom dôsledku sa špeciálne bojové časti zo zahusteným alebo inak riadeným poľom ničenia používajú takmer výlučne len u protilietadlových riadených striel, kde je technologická náročnosť bojovej časti dostatočne vyvážená zvýšenou pravdepodobnosťou zásahu a vyradenia cieľa, vysokou cenou dopravného prostriedku bojovej časti, kde vysoká cena bojovej časti tvorí len malú časť nákladov, a/lebo pri ničení cieľa, ktorý sa v zóne dosahu pohybuje len krátko alebo je veľmi ďaleko alebo jeho ničenie sa musí uskutočniť ešte pred dosiahnutím jeho cieľovej oblasti. Pre väčšinu pozemných cieľov nie sú tieto podmienky splnené....

Možnosti jednostranného zahustenia črepinového poľa:
Všetky takéto bojové časti vyžadujú sofistikované iniciačné mechanizmy - zapalovače, ktoré spracovávajú informáciu o polohe cieľa voči strele a priestorovej orientácii bojovej časti voči cieľu.

Rozvinutie - granát/bojvá časť je pozdĺžne rozdelený do štyroch segmentov, ktoré sa na povel zapalovaču rozvinú vedľa seba.
Obrázek

Pretvarovanie granátu/bojovej časti tiahlymi náložami na povrchu a odpálenie mnohobodovou iniciáciou. Vhodnou voľbou iniciátorov sa dá dosiahnuť nasmerovanie poľa rozletu črepín do správneho smeru.
Trhavina v granáte/bojovej časti musí byť plastická a súčasne musí mať vysokú odolnosť proti nežiadúcej iniciácii prenosom detonácie cez plášť pri výbuchu tvarujúcej tiahlej nálože. Plášť musí byť vysoko eleastický, črepiny najlepšie vopred pripravené.
Obrázek

Po technologickej stránke je najschodnejším riešením tretia varianta
Klasická črepinová bojová časť aktivovaná z niekoľkých bodov súčasne - pohyb detonačných vĺn bude tvarovať pole rozletu črepín
Obrázek
Naposledy upravil(a) Alchymista dne 3/9/2012, 12:35, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4277
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Alfik »

Asija:Obávám se, že uvedené řešení není vhodné pro dělostřelecké granáty (stabilizované rotací), a to proto, že poměr mezi otáčkami a rychlostí letu (a tedy pomyslná "šroubovice" namalovaná v prostoru tou správnou stranou granátu) má celkem velkou délku stoupání. To znamená, že pokud by se cíl vyskytl pod granátem ve chvíli, kdy není k němu natočen vhodnou stranou, musel by tento být odpálen buď předtím, nebo po tom. A to bude pravděpodobně v obou případech mimo cíl.
U rakety je toto řešitelné. I pokud je stabilizovaná rotací, lze tuto rotaci s předstihem zastavit, a raketu orientovat břichem k cíli.
Alchymista: Tvá řešení sice výše uvedené odbourají, ale narostla by složitost (a "selhavost", tzn sníží to spolehlivost), a snížila by se účinnost v cíli. Možná až pod mez, na které je současné řešení.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
asija
poručík
poručík
Příspěvky: 782
Registrován: 16/9/2009, 12:00

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od asija »

Alfik > Jo problemu stabulizace rotaci jsem si vedom (i jsem to zminil).

Alchymista > No tak slozitosti tvarovani nalozi jsem si vedom nebyl. Myslel jsem ze to jde proste lisovat do formy jak kdejaky jiny polymer. Ze je to technologie asi tak draha jako vyroba PET-flasek :) To se to neda vylisovat do formy kazde zvlast a pak "slepit" dohromady?

Co se tyce prumeru EFP - tak on existuje "plynuly prechod" mezi EFP a kumulacni vlozkou. Tedy od velmi melke misky po kuzel s velmi ostrym vrcholovym uhlem. Cim je uhle vlozky ostrejsi tim vetsi rychlosti vlozka imploduje, coz je na jednu stranu vyhodnejsi pro pruraznost (vytrysk tenkeho velmi rychleho paprsku kovu) ale na druhou stranu to snizuje stabilitu onoho paprsku, takze ten se rozpada drive a nemuze poskodit cile v takove zdalenosti. Takze nerikam ze ty "misky" co tam mam nakreslene jsou cist EFP, nebo ciste HEAT. Proste neco mezi - co by bylo nejvhodnejsi.
Ale uznavam ze ony Wolframove kulicky by nakonec mohly byt vyhodnejsi - vyrazne jednuduzsi prinejmensim.

Jinak Alchimisto, tvoje navrhy se mi libi, tak nejak jsem je vsechny zvazoval ale prisli mi docela slozite. Nejvic se mi libilo to detonacni pretvarovani plastickeho projektilu... ale to mi prave prislo nejmene spolehlive. Nakonec mi prsilo nejlepsi to reseni s explozivnima cockama, ktere mi prislo nejjednoduzsi a nejlevnejsi ( coz teda jestli mas pravdu o slozitosti vyroby explozivnich cocek mozna nejlevnejsi neni ).


Jeste bych (v zoufale snaze obhajit svou ideu ;) ) skusil jeden argument - v atomovce nebo protitankove hlavici je potreba "explozivni optiku" vyrobit velice presne kvuli presne implozi bez nestabilit. Ale v pripade ze nam jde pouze to to trochu snizit zakriveni detonacni vlny (napr. snizit rozptyl z 180 na 30 stupnu) nemusi byt explozivni optika zase nijak ultra presna. Stejne tak nemusi byt HE az tak ultra homogenni. V takovem pripade by byly pripustne metody vyroby znacne levnejsi, stejne jako materialy. Nektere trhaviny pujdou tvarovat urcite snadnejsi za cenu trochu nizsi detonacni rychlosti (treba jen 7km/s).
Takze ve verzi s Woframovyma framentama (tedy vzdam li se EFP/shaped charge) tak by to snad mohlo fungovat a bylo bi to vyrobitelne za par dolaru ne?
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Alchymista »

Lepenie/skladanie náloží sa používa pomerne často. Umožňuje vytvoriť aj zložito tvarovanú nálož z jednoduchších, jednoduchšie vyrobiteľných výliskov.

Treba si uvedomiť, že predovšetkým u náloží, ktoré využívajú energiu detonačnej vlny na "tvarovanie" vložiek alebo dosiek - to sú predovšetkým usmernené, kumulatívne a EFP nálože - je dôležité dodržať určenú detonačnú rýchlosť a detonačný tlak a zabrániť ich kolísaniu jednak medzi náložami v sérii, ale hlavne počas výbuchu nálože. Aby tomu tak bolo, nálož musí byť čo možno najviac homogénna, s rovnakou hustotou a granulometriou kryštálov trhaviny v celom objeme nálože.
Dodržať podmienku homogenity je však celkom problém, pretože vstupnou surovinou na výrobu výlisku je obvykle homogénna alebo i heterogénna zmes v práškovej forme - napríklad hexogén, oktogén, HNIS, TATB či pentrit, flegmatizované voskom alebo dnes častejšie špeciálnou plastickou hmotou, k tomu práškový hliník, ďalšie aditíva, atď.
Takáto zmes má jednu nepríjemnú vlastnosť - nechce sa "poriadne sypať" a chová sa tak trochu ak zvlhnutá múka. Následkom klzných a ďalších vlastností zŕn zmesy dochádza k tomu, že časť výlisku pri pohybujúcej sa časti lisovacieho nástroja má tendenciu získavať vyššiu hustotu ako časť výlisku napríklad na dne nepohybujúcej sa časti lisovacieho nástroja. Následkom toho bude detonačná rýchlosť v "hornej" časti výlisku vyššia, ako v "dolnej" časti výlisku. Dá sa tomu samozrejme brániť napríklad zvýšením lisovacieho tlaku alebo postupu lisovania, ale ak sa prekročí istá medza, vznikne iný problém - pri pohybujúcom sa lisovacom nástroji sa začne časť kryštálov trhaviny drviť a lámať vplyvom tlaku. Tým sa zmení granulometria kryštálov trhaviny v náloži a to má priamy vplyv na detonačnú rýchlosť a detonačný tlak.
Ďalší problém sa týka "inertných" materiálov v trhavine - flegmatizátorov a materiálov, ktoré dávajú lisovanej trhavine pevnosť. Ich obsah nemôže byť príliš vysoký, pretože znižujú detonačnú rýchlosť trhaviny. Na druhej strane, ak je ich príliš málo, výlisok nemá dostatočnú pevnosť a drolí sa. Obsah inertných látok býva typicky okolo 10% pri produktoch typu olejov a voskov a okolo 5% u špeciálnych plastických hmôt.

"Odlievanie" trhavín sa potýka s podobnými problémami - teplota taveniny musí byť relatívne nízka, aby nedošlo k samovznieteniu výbušniny, odlievanie polymerujúcich zmesí je komplikované možnými nežiadúcimi chemickými alebo i fyzikálnymi reakciami medzi výbušninou a vstupnými zložkami polymerujúcej hmoty (hlavne tužidlá, tvrdidlá, katalyzátory...). Viskozita taveniny zmesných výbušnín alebo polymerujúcej zmesy býva relatívne vysoká, čo opäť komplikuje vypĺňanie slepých dier a medzier. Navyše taveniny (ale i odlievacie hmoty) pri chladnutí zmenšujú svoj objem, čo môže viesť k vzniku dutín, trhlín alebo iných nehomogenít v náloži.

O komplikovanosti výroby kvalitných detonačných šošoviek svedčí aj fakt, že priemyslove používané nálože s detonačnými šošovkami (napríklad v ropnom a plynárenskom priemysle) sú 5-20x drahšie ako podobné, ale homogénne perforačné a torpédovacie nálože.

Tieto komplikácie pri výrobe sú hlavným dôvodom, prečo som zavrhol návrh nálože od Asija.
Nálože pre jadrové zbrane sú mimo diskusiu - cena štiepnych a fúznych materiálov pre samotné jadro nálože je tak obrovská, že cena akokoľvek komplikovanej nálože klasických výbušnín je v porovnaní s ňou prakticky zanedbateľná.
V protitankových kumulatívnych náložiach sa explozívne šošovky používajú zriedkavo, výhodnejšie a hlavne technologicky oveľa jednoduchšie je použiť "tienený roznet" s inertnou vložkou alebo vhodne tvarovať kumulatívnu vložku.

Pokiaľ ide o EFP nálože, za povšimnutie stojí, že sa uplatňujú predovšetkým u munície s koncovým navedením - majú predovšetkým značný dosah od miesta výbuchu, desať až päťdesiat krát väčší ako rovnaká kumulatívna nálož (uvádza sa 30 až 150 metrov). Takto veľký dosah si však vyžaduje relatívne presné zamierenie nálože - s presnosťou lepšou ako 5°či dokonca 1° - a nejakú tú "umelú inteligenciu" v iniciačnom mechanizme nálože, ktorá dokáže rozpoznať cieľ proti pozadiu. Tiež priemer takýchto EFP je relatívne veľký, bežne prevyšuje 100mm a hmotnosť sformovanej strely prevyšuje 100 gramov.
"Moje" návrhy - predovšetkým nie sú moje, ale vychádzajú z jedného staršieho sovietskeho materiálu, kde boli rozoberané existujúce bojové časti a perspektívne možnosti konštrukcie bojových častí pre protilietadlové a protiraketové systémy s cieľom zvýšenia ich účinnosti proti aerodynamickým a balistickým cieľom s rôznou odolnosťou, rýchlosťou atď. Tých konštrukcií, vrátane hodnotenia ich možností, výhod a nevýhod, tam bolo doslova pár desiatok.
Návrh s rozkladom/rozvinutím a výbuchovým pretvarovaním nálože treba brať s rezervou - sú skôr ukážkou kam až sa dá dostať pri brainstormingu na tému "protilietadlová bojová časť" a že nie všetko, čo sa dá vymyslieť, sa dá aj prakticky a v rozumnej cene realizovať. Návrh od Asija radím do rovnakej kategórie.

Alfik - u bojovej časti v riadenej strele môžeš usmernenú bojovú časť aj priamo natáčať servomechanizmom, nezávisle na orientácii a rotácii tela rakety.
A mimochodom, keď chcete použiť wolframové guličky, prečo nie už rovno uránové (DU)? Ako bonus získate aj nezanedbateľný zápalný účinok za pancierom.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
asija
poručík
poručík
Příspěvky: 782
Registrován: 16/9/2009, 12:00

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od asija »

ad DU kulicky - taky me to napadlo, ale nevim jestli je to lepsi nebo horsi. Pokud vim u DU v KE penetratorech se vyuziva krystalove struktury uranu ktera ma tendenci se pri spravne orientaci odlamovat v supinkach tak ze prut DU zaostruje mistro tupeni u relativne houzevnateho wolframoveho prutu. To je vyhodne pro penetrator ve tvaru sipky/prutu ale asi to nebude tak vyhodne pro penetrator ve tvaru kulicky dopadajici na cil v nahodne orientaci (nahodne vuci jeho krystalograficke orientaci). Myslim (ale nevim to jiste) ze slitiny uranu jsou obecne mene pevne a tvrde nez slitiny wolframu.
Dalsi vec jsou pak ohledy "ekologicke" ktere ale asi ve vlace nikoho moc zajimat nebudou.
A posledni vec - ja jako nadseny zastance jaderne energetiky bych si rad DU nechal pokud mozno na dobu az se plne rozvinou a prosadi rychle mnozive reaktory.

jinak alchimista > jak pises
Treba si uvedomiť, že predovšetkým u náloží, ktoré využívajú energiu detonačnej vlny na "tvarovanie" vložiek alebo dosiek - to sú predovšetkým usmernené, kumulatívne a EFP nálože - je dôležité dodržať určenú detonačnú rýchlosť a detonačný tlak a zabrániť ich kolísaniu jednak medzi náložami v sérii, ale hlavne počas výbuchu nálože. Aby tomu tak bolo, nálož musí byť čo možno najviac homogénna, s rovnakou hustotou a granulometriou kryštálov trhaviny v celom objeme nálože.
tohle potrebujes tehdy pokud potrebujes implodovat kumulativni vlozku presnym spusobem, potrebujes presny tvar detonacni vlny bez nestabilit.
Jenze na to abys rozptylil strepniny v kuzelu ~30 stupnu misto 180stupnu zdaleka takovou presnost nepotrebujes. Staci detonacni vlnu trochu "globalne" naprimit, neni potreba ji uplne vyhladit, muzu si dovolit urcite lokalni "zvlneni" a nestability. Takze mi urcite hrudky a nehomogenity v materialu vadit nemusi. Pokud se mi nekde material nezadoucim spusobem zahustuje nebo jinak meni vlastnosti muzu to pri velkoseriove vyrobe vychytakt, a zahrnout do navrhu formy (upravit jeji zakriveni tak aby se s tim pocitalo).
Takhle se to vlastne dela i pri vyrobe plastu nebo nejakych materialu - forma je tvarovana jinak nez finalni vyrobek, protoze se predpoklada ze vyrobek pri tuhnuti trochu "pracuje" a zmeni jeste tvar.
Samozdrejme tohle si nemuzu dovolit pokud chci nejakou vysokou presnost. Ale na to abych dosahl rozbihavosti detonacni vlny ~30stupnu si muzu myslim dovolit docela hrube nepresnosti.

Dalsi vec e pokud nepotrebuju spickovou detonanci rychlost - muzu do trhaviny dat mnohem vice plastifikatoru/lubrikantu/zmekcovadel.... ktere zajistit ze to bude homogenenejsi, mene se hrudkovat, proste lepe zpracovavat. Jak rikas - platim za to detonacni rychlosti. Otazka je kolik. Protoze pro tuto aplikaci mi nemusit strata treba 1km/s (z 8km/s na 7km/s) moc vadit. Nebo muzu treba pouzit i nejakou litou snadno zpracovatelnou trhavninu jako TNT, jak jsi psal, kde teplotni roztaznost budu kompenzovat tvarem formy.

kdyz uz sem mi jednou poveded vyladit pro kompenzaci defektu (coz jiste stoji penize) tak pak muzu za mrsky peninz vyrobit miliony hlavic seriove, protoze vsechny dekety pri chlazeni budou reprodukovatelne = kompenzovane. Klicem k tomu je asi hromadna vyroba.
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Petrz »

Prezentuji svůj další návrh bojového vozidla-tentokrát se jedná zejména o Lehký tank či lehčí MBT jemuž jsem dal do vínku název Defender 135.
Jedná se v podstatě o remake mého prvního návrhu-Styrx. Jádrem tedy je-jako v mých prvních návrzích - v umístění motoru – zde 6-TD3 o výkonu 1500 koní - pod koš věže, nabíjecího automatu s municí do zadního převisu věže a osádky klasicky do přední části korby.

Mimo to jsou tu však i nové konstr.prvky–použití hybridního pohonu kdy v předních kolech jsou elektromotory, před motorem pak generátory elektrické energie,mezi osádkou a motorovo-bojovým prostorem pak baterie(mezi dvěma pláty pancíře).
Druhou novinkou je rezervní zásoba munice v zadní části korby ,jež je doplňována do převisu věže automaticky bez fyzické manipulace osádkou.
Celé schéma ukazuje obrázek.

Obrázek

Možná si říkáte jaké má toto uspořádání výhody proti klasickému rozložení-motor vzadu a boj.prostor s karuselem s municí uprostřed - No uspořádání Defendera 135 nelimituje délku APFSDS projektilů, Defender tak může nést kolem 48 kusů i té nejvýkonnější podkaliberní munice a zároveň nabíjecí cyklus je kratší než při děleném střelivu(viz.např. rychl palby Leclerka)
Navíc v klasickém uspořádání se bojový a motorový prostor navzájem limitují-prodloužím li jedno musím zkrátit druhé-v tomto případě sice je hloubka koše omezena na minimum to je ale vzhledem k umístění munice přijatelné-ostatní zbrańové systémy by musely být řešeny podobně(tedy munice v zadním převisu věže)

Vedle podkaliberní munice počítám hlavně s HE-Wolf (Hight explosive-wolfram fragments :D ) municí.
Podle vzorce jež mám k dispozici od Alchymisty:
penetration= ((velocity * mass^0,5)/(koeficient * diameter^0,75))^(1/0,7)
"diameter, penetration" v dm
"mass" v kg
"veocity" v m/s
koeficient - 1600-2000
,mi vychází průbojnost wolframové kuličky o průměru 16mm, počáteční rychlosti 1000-1200 mps a koeficientu kvality pancíře 1600 až 2000-30-45mm.
Podle officiálního zdroje- firmy Bofors- dokáže 3mm wolfram.kulička 40mm projektilu 3P probít až 12mm duralu,mne při dosazení rozměrů a váhy 3mm kuličky. do vzorce při rychlosti 1100mps vyšla průbojnost 6-7mm ocel.pancíře, což by zhruba odpovídalo TE(tloušťk.ekvivalent) hliníkového pancíře 0,6.

Myslím že hodnota 40-45mm probitého pancíře je např.u Abramse reálná i z toho důvodu že ten má poklopy na věži , pancéřování zaměřovačů a zadní „blow-off“ panely, chránící munici, z titanu-jehož TE je cca.0,8 -0,9 RHA, tudíž konstanta ve vzorci bude spíš na dolní hranici intervalu.

K pancíři ve zkratce-motivuje mne snaha uspořádat vnitřní strukturu pancíře tak aby APFSDS střela byla vychýlena ve směru skonu pancíře -tedy aby procházela ještě větší tloušťkou než je geometrický průmět pancíře jako celku-toho dociluji umístěním několika wolframových-DU-či ocelových 3-4cm plátů do vnitřku pancíře(do titanové matrice) tak aby měly sklon min. 78° od vertikály. Po nich by tedy měla střela s poměrně welkou pravděpodobností sklouznout a byla by nucena projít ještě větší silou pancíře(titanu).
ObrázekObrázek

Zbourat stodolu umí každý osel, postavit jí ale vyžaduje tesařské umění.
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 833
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od knezdub »

Není ten motor zbytečně silný pro střední podvozek? Zvlášt pokud hodláš použít hybridní pohon, kdy Ti stačí i slabší motor, protože při akceleraci pomůže elektrika.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Obrněné vozidlo budoucnosti, část 2, střední podvozek

Příspěvek od Pátrač »

Inu 1500 kobyl je cca 1120 kilowatů. To je velká síla a na střední podvozek s hybridem až extrémně. Pokud tato síla tak bez hybridu, jinak to bude přemotorovaný a bude to dělat potíže po mechanické stránce. Jiank to nevypadá špatně a tedy do toho více zasahovat nebudu. Jen tak dále. Pátrač
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“