Bitva o Jabrúd
Po 34 dnech intenzivních bojů dobyl Hizballáh za pomoci syrské armády město Jabrúd, důležitý povstalecký uzel na libanonských hranicích. Armáda tak úspěšně pokračuje ve snaze izolovat povstalce od pohraničních území, skrze které jsou pašovány do Sýrie důležité zásoby. Město leží zhruba 80km severně od Damašku na dálnici do Homsu. Je největší v oblasti a před válkou čítalo asi 40 tisíc obyvatel. Název Jabrúd pochází z Aramejštiny, kterou se v okolí dodnes mluví, a znamená "chladný",což se vztahuje k jeho nadmořské výšce. Leží na náhorní plošině v oblasti Kalamúnu, severovýchodní části pohoří Anti-Libanon. Ta se nachází ve výšce 1500 m. n. n., okolí Jabrúdu pak dominují ostré skalnaté hřebeny, sahající až ke dvěma kilometrům. Toto topograficky náročné prostředí je tak ideálním terénem k obraně.
Jabrúd, bez vládní přítomnosti od začátku roku 2012, byl pravděpodobně jedním z nejdéle držených opozičních měst. I když se armáda pokusila v průběhu konfliktu do oblasti několikrát vstoupit, opoziční síly byly dostatečně silné, aby jí v tom zabránili. Od té doby se syrské autority v oblasti připomínaly už jen občasnými nálety. Jabrúd byl pro opozici jakýmsi vzorem úspěšného fungování za absence autority státu. Mocenské vákuum, trvající téměř od počátku konfliktu, vedlo k vybudování fungující samosprávy. Muslimové žili vedle křesťanů, kteří tvoří v Jabrúdu asi čtvrtinu obyvatelstva, sunnité vedle šiítů. Obyvatelé si vládli za pomoci lokálních rad - civilní a vojenské. Zatímco civilní se starala o běžný chod oblasti, vojenská zajišťovala jak vnitřní, tak vnější bezpečnost. Samospráva byla financována z daní vybíraných mezi místními obyvateli. Úspěšné fungování za izolace od zbytku Sýrie bylo umožněno blízkostí libanonské hranice, přes kterou vede řada pašeráckých stezek. Tak bylo zajištěno relativně poklidné fungování, a to na vzdory skutečnosti, že město leží pouhých 7km od dálnice M5, hlavní zásobovací tepny Asadova režimu.
Šťastnější časy v Jabrúdu
Fungující mikroklima začalo být narušováno v průběhu roku 2013, kdy se Kalamún a s ním i Jabrúd stále nevyhnutelněji stával součástí bojů v okolních oblastech. Během bitvy o Qusayr byla tato oblast využívána k napadání armádních konvojů, mířících z Damašku k obklíčenému městu, po porážce povstalců ustoupila velká část bojovníků právě do Kalamúnu. Během eskalace bojů se stal Jabrúd pro povstatlce důležitým tranzitním centrem mezi regiony Damašku a Homsu na jedné straně a Libanonem na straně druhé. Spolu s ustupujícími povstalci začali do oblasti proudit také ozbrojenci z radikální Fronty an - Nusrá a charakter opozice se začal měnit. V srpnu se stal Kalamún dějištěm rozsáhlé povstalecké operace a radikálové napadli křesťanské městečko Malúla. Rostoucí koncentrace rebelů se dostala do hledáčku armády a vojenské operace v oblasti se začaly stupňovat. Fronta an Nusrá získávala navrch a v prosinci se stala vúdčí silou sjednocené opozice v oblasti. Toto spojení bylo důsledkem vládní ofenzivy z listopadu 2013, při které ovládla města Qarah, Deir Attiyeh a An-Nabk. Útok se zastavil až před branami Jabrúdu, když povstalci z Damašku obsadili město Adra a armáda byla nucena přesunout posily právě tam. Po stabilizaci situace v Adře a uzavření řady příměří v Damašku se armádě uvolnil dostatek sil, dovolující obnovení tlaku v Kalamúnu. Útok na Jabrúd byl obnoven 10. února.
Ofensiva v Kalamúnu, Wikipedia
Bitva byla zahájena tradičně vlnou leteckých útoků, na které stejně tradičně navázala vlna uprchlíků, mířící přes hranici do Libanonského města Arsal, kde se tísní již minimálně 60 tisíc Syřanů. Zatímco těžké zbraně a letectvo syrské armády připravovaly půdu, na zemi měl hlavní tíhu boje nést libanonský Hizballáh. Stejně jako dříve v blízkém Qusayru, i zde byli sunnitští povstalci libanonskému hnutí trnem v oku, zejména kvůli bezprostřední blízkosti Hizbalandu v nedalekém údolí Bekáa. Plán útoku vycházel ze zkušeností z bitvy o Qusayr, kde Hizballáh ze začátku utrpěl těžké ztráty (údajně 250 mužů za prvních 10 dní operace). Sám Nasralláh nabádal k pomalému postupu a maximálnímu využití těžkých zbraní, taktice známé např. z druhé války v Čečensku. Kromě syrského dělostřelectva a letectva Hizballáh četně využíval raketomety Burkán (sopka). K průzkumu a identifikaci pozic nepřítele byly intenzivně využívány speciální jednotky. Postup na Jabrúd měl probíhat z několika směrů najednou, aby znemožnil koncentraci povstalců. Zároveň měl tento postup odříznout ústupové trasy a zamezit rebelům únik z obklíčení, k jakému došlo v bitvě o Qusayr. Speciální jednotky SAA a Hizballáhu operovaly i v zázemí, kde napadaly trasy mezi Jabrúdem a Arsalem. Brzy po zahájení ofenzivy ovládla armáda al-Jarajir, Sahel a došla k vesnici Falita, kde hrozila odříznutím silnic do Libanonu
Bitva o Jabrúd - 1. fáze
Rychlý postup ovšem skončil v okamžiku, kdy se přiblížila ke skalnatým kopcům, dominujícím oblasti. Ty jsou protkané jeskyněmi a poskytují ideální úkryt obráncům, kteří mají navrch dokonalý rozhled po okolí. Povstalci terénu samozřejmě využili a několik měsíců připravovali své pozice a zásoby. Nehostinná náhorní plošina ve výšce 1500 metrů je tvořena kamenitou planinou s minimem možností k úkrytu. Té dominují vysoké skalnaté hřebeny, ze kterých je útočící pěchota jako na dlani. Povstalci disponovali velkým množstvím ptřs, se kterým si drželi od těla obrněnou techniku a způsobili jí velké ztráty. Pěchota se pak nebyla schopna v nekrytém terénu přiblížit. Začaly tak zdlouhavé boje o jednotlivé kopce, které často několikrát přešly z jedněch rukou do druhých. Na výšiny útočilo letectvo, útočníci využívali příkrovu noci, aby se vůbec mohli na vrcholy vyšplhat. Na SV od Jabrúdu probíhaly boje ve vesnici Rima, která také mnohokrát přešla z jedné strany na druhou. O urputnosti bojů asi nejlépe vypovídá, že překonání 7 kilometrů přes Rimu do Jabrúdu trvalo armádě při použití letectva a dělostřelectva 34 dnů.
Hřebeny okolo Jabrúdu
Boje o kopce
pokračování příště...
Nebudú potom toľko snoriť okolo 
a vlezú presne tam, kam ich potrebujem dostať... 
Kľudne zabijem jednou ranou celú rotu, s trochou šťastia aj celý prapor.
