PALBA.CZ

Od roku 2023 hrají bezpilotní vzdušné systémy (UAS) s pohledem z první osoby (FPV) a drony s jednostranným útokem (OWA) stále důležitější roli v úspěšném obranném úsilí Ukrajiny proti drtivým ruským ofenzívám. Ruské síly také od začátku totální invaze o mnoho řádů zvýšily své výrobní a vývojové kapacity v oblasti UAS a OWA. V důsledku toho je válka na Ukrajině v roce 2025 převážně charakterizována použitím milionů FPV UAS na bojišti a tisíců dronů OWA, které doplňují konvenční střely s plochou dráhou letu a balistické střely pro útoky na dlouhé vzdálenosti.

To vedlo mnoho lidí v západních vojenských, politických a novinářských kruzích k prohlášení, že to, čeho jsme na Ukrajině svědky, je revoluce ve vojenských záležitostech, která činí dříve klíčové západní vybavení a doktrinální pojmy, jako je vzdušná převaha a obrněná manévrovací válka, irelevantní nebo zastaralé. Stále častěji se pro mnoho lidí v oblasti obrany věci, které zahrnují velké množství „dronů“, mlčky nebo explicitně považují za bránu k větší bojové hmotnosti, smrtelnosti a efektivitě ve srovnání s „zastaralými“ platformami, jako je dělostřelectvo, tanky, stíhací letouny a ponorky.

Pro evropské členy NATO je jistě nezbytné upřednostnit rychlé rozšiřování vlastních schopností v boji proti bezpilotním systémům (UAS) , protože ruské síly by v jakémkoli budoucím přímém střetu jistě používaly bezpilotní systémy ve velkém měřítku a vypálily by velké salvy dronů Geran-2/3 OWA. Existuje však několik důvodů, proč by bylo chybou, kdyby se síly NATO ve snaze o zvýšení smrtelnosti a tím i odstrašení proti budoucí ruské agresi silně spoléhaly na velké množství malých bezpilotních systémů a dronů OWA s dlouhým doletem jako náhradu tradičních zbraňových systémů.
Přílišné spoléhání se na drony snižuje silné stránky Ruska

Prvním důvodem je, že ruské síly v současnosti disponují nejsilnějšími prostředky na boj proti bezpilotním letounům (C-UAS) neboli „proti dronům“ na Zemi. Disponují širokou škálou specializovaných systémů elektronického boje C-UAS, upravenými pěchotními zbraněmi a systémy protivzdušné obrany krátkého dosahu (SHORAD) integrovanými na všech úrovních svých pozemních sil. Tyto systémy byly již zdokonalovány během tří let intenzivních bojových zkušeností proti neustále rostoucí a vyvíjející se hrozbě ukrajinských bezpilotních letounů a dronů.

Ruská vozidla a bojové pozice dnes těží z všudypřítomných sítí, pancéřování s odsazenými tyčemi, polstrování a rušiček krátkého dosahu, které snižují zranitelnost vůči dronům FPV. Ruská pěchota dostává instrukce o tom, jak zasahovat drony, jako ústřední součást svého omezeného výcviku před vysláním na frontu a ruské letecké základny a další vojenská infrastruktura jsou rychle posilovány, aby se snížily škody způsobené častými ukrajinskými útoky dronů s dlouhým doletem. Ve většině případů dosáhne svých cílů jen malá část obrovského množství dronů vypouštěných ukrajinskými silami a ještě menší část dosáhne rozhodujícího poškození, když se tak stane.

Žádné z těchto ruských úsilí nečiní malé bezpilotní systémy (UAS) nebo drony zaměřené na budování vesmírných cílů (OWA) nepoužitelnými. Naopak, ty jsou nyní hlavním zdrojem úbytku ruského personálu a vozidel na Ukrajině. Je však důležité si uvědomit, že k tomuto úbytku bezpilotních systémů dochází v kontextu ruských sil, které jsou stále omezeny minovými poli a nuceny se rozptylovat ukrajinským dělostřelectvem, systémy GMLRS a ATACMS, řízenými střelami Storm Shadow/SCALP a klouzavými pumami. Pokud by síly NATO pronásledovaly masivní bezpilotní systémy na úkor obnovy zásob těchto tradičních palných systémů, ruské síly by zjistily, že je pro ně na Ukrajině podstatně snazší zmírnit smrtící účinky bezpilotních systémů, než tomu bylo dosud. Ruská protiopatření zaměřená na boj s bezpilotními systémy (C-UAS) také získávají na síle a již nyní výrazně omezují ukrajinskou schopnost soustředit účinky FPV a OWA v daném čase a na daném místě, když je to potřeba.
Ukrajina nutí Rusko, aby se zaměřilo na rozvoj schopností bojovat proti bezpilotním letounům

Druhým důvodem je, že vzhledem k tomu, že ukrajinské síly byly po letech brutálních vyčerpávajících bojů nuceny stále více se spoléhat na systémy UAS a OWA kvůli nedostatku personálu, munice a tradičního vybavení, ruské síly mohly stále více soustředit pozornost na zdokonalování svých schopností C-UAS. Tento trend je obzvláště patrný od založení Rubicon Center of Advanced Unmanned Technologies v létě 2024. Jednou z oblastí, která vzbuzuje zvláštní obavy, je rychlý nárůst obětí ukrajinských operátorů dronů v průběhu jara a léta 2025, jelikož ruské síly zaměřily své úsilí na triangulaci jejich úkrytů a rychlé nasazení dělostřelectva, plachetnic a dalších bezpilotních systémů na ně.

Pokud budou muset státy NATO v nadcházejících letech přímo bojovat s ruskými silami, budou čelit síle, která měla ještě více času na další zlepšení svých již tak impozantních schopností C-UAS ve srovnání s již tak velmi náročným operačním obrazem, kterému dnes čelí ukrajinské síly. Naopak, čím více se ruské síly takticky, operační a technicky zaměřují na boj proti ukrajinským bezpilotním systémům, tím méně se mohou soustředit na výcvik a vybavování svých sil k boji proti tradičním oblastem vojenské síly NATO.
Ukrajina nevítězí, přestože je velmi dobrá ve vývoji a používání bezpilotních systémů

Třetím důvodem, proč je sázka na hromadné bezpilotní systémy s cílem dosáhnout smrtelného účinku nebezpečnou strategií pro země NATO, je to, že Ukrajina stále utrpěla těžké ztráty a pomalu ztrácela půdu pod nohama kvůli ruským útokům, a to i přesto, že je světovým lídrem ve vývoji, používání a inovacích vojenských bezpilotních systémů.

Jen ukrajinský průmysl má v roce 2025 cíl vyrobit 4,5 milionu dronů bezpilotních letounů (UAS) , přičemž podle prezidenta Zelenského bylo v roce 2024 vyrobeno přes 2 miliony FPV a 100 000 dronů OWA s dlouhým doletem . Partnerské země a průmysloví partneři také přispěli desítkami tisíc dalších dronů všech typů, od FPV až po loiteringovou munici a úderné systémy OWA. Z velké části díky těmto UAS a vysoce inovativnímu způsobu, jakým ukrajinské síly a průmysl neustále vylepšují a modifikují jak vybavení, tak taktiku, se jim podařilo zabránit rozsáhlým ruským průlomům a způsobit obrovské ztráty v průběhu roku 2024 a první poloviny roku 2025. Faktem však zůstává, že ruské síly nasazené proti Ukrajině jsou dnes výrazně větší než kdykoli předtím od zahájení totální invaze v roce 2022 a nadále pomalu postupují vpřed.

Během prvních dvou let totální války na Ukrajině způsobily ukrajinské síly ruským jednotkám drtivé porážky pomocí masivního dělostřelectva, protitankových řízených střel (ATGM) a dobře motivované pěchoty. Přechod na stále větší spoléhání se na bezpilotní systémy (UAS) byl veden jak nutností, tak i touhou přímo nahradit tyto konvenční prostředky. Pokud jsou k dispozici, špičkové ATGM, protitankové dělostřelecké granáty BONUS a běžné dělostřelectvo jsou stále ceněny mnoha ukrajinskými veliteli pro odrážení ruských pokusů o průlom frontových linií, protože jsou mnohem pohotovější a spolehlivěji schopny vyřadit vozidla a potlačit hromadící se pěchotu než drony FPV. FPV jsou však na Ukrajině mnohem dostupnější a lépe se hodí k tomu, aby v průběhu času způsobovaly stabilní úroveň úbytku personálu a vozidel. Když jsou frontové linie převážně statické, pomalejší doba odezvy a nižší spolehlivost FPV proti odolným cílům ve srovnání s granáty BONUS a ATGM zdaleka tolik nevadí a jejich mnohem větší dostupnost umožňuje jejich udržitelnější vynakládání.

Západní síly, které se snaží transformovat svou smrtící schopnost pomocí podobných taktik závislých na bezpilotních letounech (UAS), začínají z mnohem nižšího základu než dnešní ukrajinské síly, a to z široké škály taktických, průmyslových a regulačních hledisek. Západní zadávání veřejných zakázek a schopnost rychle navýšit výrobu bezpilotních letounů budou nepochybně pomalejší, než čeho ukrajinský průmysl dosáhl pod obrovským tlakem totální války. Stejně tak přístup k regulaci a certifikaci bezpilotních letounů, který většina západních armád uplatňuje v době míru, pravděpodobně zajistí, že i to nejlepší míněné úsilí značně zaostává za těžce vydobytou schopností ozbrojených sil (AFU) neustále inovovat a adaptovat se.

Ukrajina dosáhla velmi působivých obranných výsledků proti větším ruským silám, ale nepodařilo se jí udržet strategickou iniciativu ani operační dynamiku, a to i přes nasazení milionů bezpilotních letounů (UAS), které jsou neustále iterativno vyvíjeny systémem zdokonalovaným mnohaletými zoufalými boji. Je velmi nepravděpodobné, že by západní síly dosáhly transformační smrtící síly a tím i odstrašující důvěryhodnosti proti ruským silám tím, že by několik desítek nebo dokonce stovek tisíc podobných dronů pořídily pomaleji a s menšími praktickými zkušenostmi.
Bezpilotní systémy by měly umožnit, nikoli nahradit tradiční palebnou sílu NATO

Čtvrtým důvodem je, že existuje mnohem větší potenciál odstrašit Rusko investicemi do zaplnění mezer a umožnění oblastí stávající vojenské síly NATO – konkrétně schopnosti získat a využít vzdušnou převahu prostřednictvím špičkové letecké síly, a tím výrazně znásobit sílu profesionálních armád optimalizovaných pro manévrovací válku. Nedávnou demonstrací toho, jak silná je konvenční letecká síla, když je dobře aplikována, je to, čeho dokázalo izraelské letectvo dosáhnout proti Íránu – zemi s tisíci pokročilých balistických střel dlouhého doletu a střel s plochou dráhou letu a stovkami tisíc dronů všeho druhu. Malé bezpilotní letouny nasazené speciálními operačními jednotkami a loiteringová munice hrály důležitou roli v umožnění přístupu mnohem silnějším tradičním rychlým tryskáčům a ozbrojeným bezpilotním letounům střední výšky s dlouhou výdrží (MALE).

Existuje mnoho způsobů, jak mohou bezpilotní systémy (UAS) přispět ke struktuře a schopnostem sil NATO, ale obecně jsou nejúčinnější jako prostředek, který umožňuje dělostřelectvu a letadlům zasáhnout cíle responzivně a/nebo prostřednictvím aktivní obrany. Jedním zřejmým příkladem je použití relativně cenově dostupných rušiček a levných kinetických a návnadových dronů OWA na podporu operací SEAD/DEAD . Mohou být odpalovány pozemními silami k nasycení ruských radarů protivzdušné obrany a stíhací munice, a tak umožnit letectvu nebo dělostřelectvu dlouhého doletu úspěšně dostat špičkovou munici, jako jsou AGM-88G AARGM-ER a GMLRS, ke klíčovým cílům bez zachycení. Ukrajinské síly dosáhly významného úspěchu s použitím podobné taktiky, která umožnila systému ATACMS zasáhnout ruské systémy S-400 (kódové označení NATO SA-21) od roku 2023. RAF již aktivně získává bezpilotní systémy pro tyto role prostřednictvím svého programu Autonomous Collaborative Platform (ACP) .

Existují dobré důvody pro optimalizaci umožnění společné letecké kampaně SEAD/DEAD NATO. Nic ve výzbroji NATO ani Ukrajiny se nemůže měřit s účinností a škálovatelností munice pro přímý útok, jako jsou bomby GBU-38 JDAM nebo Paveway IV, v situaci, kdy bylo dosaženo vzdušné převahy nebo alespoň přístupu k nim. Za jednotkové náklady v rozmezí 20–30 000 dolarů mohou takové bomby ničit obrněná vozidla, bojové pozice, sklady zásob, továrny a velitelská stanoviště. Snadno se vyrábějí ve velkém měřítku ze stávajících továren a jeden proudový letoun s cílovým modulem může při každém výpadu dopravit více bomb. Pro důvěryhodné odstrašení odvracením musí síly NATO v Evropě zásadně přesvědčit ruské vůdce, že v případě přímého střetu mohou rychle degradovat a začít rušit ruskou pozemní protivzdušnou obranu.

Pro evropské vzdušné síly existuje schůdná cesta k takové odstrašující schopnosti , s podporou pozemní složky v podobě dělostřelectva s dlouhým doletem a dronů OWA pro účely potlačování. Stále to bude vyžadovat naléhavé investice, ale představuje to mnohem menší rizika než silné sázení na vývoj FPV a munice pro poletující zóny v Evropě ve snaze transformovat smrtící účinek pozemních sil proti ruským silám, které jsou již vysoce zdatné v C-UAS. V zásadě je technicky a takticky mnohem snazší čelit síle, která se pro svou smrtící účinnost primárně spoléhá na masové, levné drony FPV a OWA, než čelit dobře využívané letecké síle, palbě s dlouhým doletem, obrněným jednotkám, dělostřelectvu a minometem v rámci profesionálních společných sil.

Rozvoj vlastních schopností C-UAS sil NATO však zůstává zásadní a měl by být vnímán jako standard pro vstup armád NATO do operačního prostoru v jakémkoli kontextu článku V. Je to proto, že ruské síly již nasazují ještě více UAS než ukrajinské síly a také rychle inovují, jak je kombinovat s bloudící municí, bojovým vybavením ISR založeným na bezpilotních vzdušných službách, elektronickým bojem a všudypřítomným dělostřelectvem.