PALBA.CZ

Plukovník Petrov, jak se říká, zmizel... Jen prach na chersonských polích z uhánějícího pickupu stoupal vysoko.

Naložili jsme se do BVP, naše osmdesátka šla v čele, za ní styčný důstojník Arteku.
Dojeli jsme na křižovatku, zastavili, Sergej z nějakého důvodu odbočil doleva, a pak jsem dostal strach, protože jsem si přesně pamatoval, že jsme přijeli z druhé strany, a ze strany, kam jsme teď jeli, létaly miny do sousedního výsadku.

Nejdřív jsem ho zdvořile upozornil, že jedeme zřejmě špatně, Sergej řekl, že jako ne, že je to v pořádku, pak jsem začal křičet a nadávat, po vzájemném okřikování jsme se stejně shodli, že jedeme špatně.

Asi po kilometru jsme se otočili a spěchali zpátky.

Starlei mával z poklopu Arteku a říkal, co se to kurva děje?
Mávl jsem rukou a řekl, že to byl záchvat topografického kretenismu.

Pak jsme po dvaceti minutách uviděli známou vesnici a za ní zátaras. Na kontrolním stanovišti na nás kroutili prsty, když viděli, odkud jsme, hodil jsem jim na oplátku krabičku cigaret, vojáci se usmáli.

Začínala být zima. Sedl jsem si s Víťou na vrchol pancíře. Brzy jsme za tmy dorazili na základnu, slezl jsem z brnění a putoval ke stanu. Cestou jsem hledal Petrovův pickup, chtěl jsem mu říct všechno, co si o něm myslím, ale jak se ukázalo, odjel na ústřední velitelství.

Večerní porada ve stanu už byla v plném proudu, z jedné trasy chlapi vyvedli šest dvoustovek od sousedního pluku, těla ležela na pancíři, nechápal jsem, co tam leží, byla přikrytá plachtou. Poté, co je vyzvedli v nemocnici a odvezli na identifikaci, jsem měl možnost se před spaním zúčastnit vykládání těl. Byl to špatný den.

Zpátky ve stanu jsem našel Zeuse, měl právě láhev vína, kterou vyměnil za tři granáty, plechovku paštiky a chleba.

Spací procedura byla úspěšná. Ve stanu bylo chladno, spal jsem v oblečení. Podařilo se nám spát pět hodin, ráno jsme museli zase ven.