Nebylo to jednoduché, nešlo o čudlík na awacsu, zpráva F-15, raketa a návrat na páva. Ti piloti měli strach (Eagle drivers) a nepodceňovali um nepřítele. to by bylo špatně. Irák ukázla že jeho piloti umí zabíjet, aby ne když bojovali s iránem, měli bojové zkušenosti a to tehdy nemělo moc pilotů. To co si říká ČSSR/ČR o pilotech iráku a spol. To si USA neříkalo. Opravdu ne. A Eagle drivers, nepodceňují nic.
MiG 25 hned zkraje sestřelil F-18, F-15 s němi měli také na mále ( operace Summara, v češtině - https://www.armyweb.cz/clanek/operace-s ... oti-mig-25).
Lépe https://en.wikipedia.org/wiki/Samurra_Air_Battle nebo jiné zdroje.
Awacs se hodí, ale nemálo sestřelů bylo na základě vyhledání nepřítele avionikou F-15.
I
zrael, to jsou výborní piloti a izraelští piloti F-15, to byly nejnebezpečnější piloti na světě. Vážně.
Těch 104:0 je známka jak fungujícího systému, tak i zbraně - letadla.
McDonnell Douglas F-15 Eagle
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Izraelci aj sovietom dali príučku nízkym letom. Samozrejme tento manéver by už viacnásobne použiť nemohli pre okamžitú reakciu protistrany, ale slabosť protivníka využili bravúrne.
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Rozumím dobře, letem nízko u země kvůli radaru ?
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Tak nejak to malo byť. Rusi šli na pomoc Egypťanom aby im ukázali ako narábať s MiG-21 (aj inými strojmi?) a odišli s ovisnutým nosom. Prízemné lety sú nebezpečné i dnes
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Nevím, myslím že moc ne. APG63 už tehdy uměl odhalit nízko letící cíle, z paměti 50m nad zemí,ale nevím jestli nekecám a nebylo to ještě níže 
První radar co to uměl byl asi Safir 23. Neměl digitální procesos, ale analogový. Ale uměl to, s omezením a s menším dosahem a s náročnější obluhou.
První radar co to uměl byl asi Safir 23. Neměl digitální procesos, ale analogový. Ale uměl to, s omezením a s menším dosahem a s náročnější obluhou.
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Heder naráží na výprask sovětských poradců, v roce 1970. Tam si to proti sobě rozdaly MiG-21 a F-4. Izraelci je vylákali na jakože A-4 a už to jelo.
Edit: zapomněl jsem, že hlavním typem v tom boji byla Mirage III
Edit: zapomněl jsem, že hlavním typem v tom boji byla Mirage III
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Pascu s návnadou použili aj na sýrske MiG-25.
Pri nich opatrnosti nikdy nie je dosť
Pri nich opatrnosti nikdy nie je dosť
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
K Langley v roce 1992 se váže tento obrázek, údajně byl dělán na památku tohoto "(ne)střetnutí".
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/ ... e=61C0559F
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/ ... e=61C0559F
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Tento obrázek ale vznikl již o rok dříve. V roce 1991 v ruském klubu modelářů. Je na něm zajimavá jedna věc. Na obrázku je F-15E, nikoliv C nebo D, které v Langley byly umístěné. To je celkem veliký rozpor vyvracející jeho původ v "Langley".
Co je tam ale dalšího, onen obrázek je totiž kresba z přebalu firmy Italery k F-15E, který je na 99% shodný s kresbou z "Langley". Jedinný rozdíl je že obrázek " Lengley" je jednomístný.
Tedy, obrázek nepatří k Langley roku 1992, tak jak vyznívá v knize Nejlepší z nejlepších.
V L+K je popsi událostí v roce 1992 z pohledu ruské strany, můžeme začít nacházet rozpory :
Již Starlight upozorňoval na , cituji :
První, co zarazí, že ačkoliv datum je přesně dohledatelné, 14.-18. července 1992, tak všechny ty ruské příběhy převzaté z druhé a další ruky se nemohou do této datace trefit.
Druhou věc kterou zmiňuje je, cituji :
Pokud by totiž došlo na cvičné souboje DACT, tak by se ruští piloti určitě neopomněli zmínit, jak absolvovali hodiny a hodiny plánování, předletového a bezpečnostní brífinku, jaké doma nikdy nezažili. Viz například jediné DACT cvičné souboje s letouny 4. generace, které kdy absolvovaly české MiGy-29. Bylo to proti francouzským Mirage 2000RDI v roce 1994. Celou událost pak velmi přesně popsal pozdější plk.Ing. v.v. Josef Hlava.
To jsou celkem důležité body, mluvící proti ruské verzi příběhu.
Z popisu ruské verze, k prvnímu porovnání mezi F-15D a spárce Su 27.
F-15D nestačil jakoliv vymanévrovat Su 27 a to Su 27 nepoužil AB a nepřekročil úhel náběhu 18 st.
Není to moc "kovbojka "??
Později uvedu další zajimavosti ruského příběhu, která naše média v devadesátých letech vzala za pravdu pravdoucí.
Co je tam ale dalšího, onen obrázek je totiž kresba z přebalu firmy Italery k F-15E, který je na 99% shodný s kresbou z "Langley". Jedinný rozdíl je že obrázek " Lengley" je jednomístný.
Tedy, obrázek nepatří k Langley roku 1992, tak jak vyznívá v knize Nejlepší z nejlepších.
V L+K je popsi událostí v roce 1992 z pohledu ruské strany, můžeme začít nacházet rozpory :
Již Starlight upozorňoval na , cituji :
První, co zarazí, že ačkoliv datum je přesně dohledatelné, 14.-18. července 1992, tak všechny ty ruské příběhy převzaté z druhé a další ruky se nemohou do této datace trefit.
Druhou věc kterou zmiňuje je, cituji :
Pokud by totiž došlo na cvičné souboje DACT, tak by se ruští piloti určitě neopomněli zmínit, jak absolvovali hodiny a hodiny plánování, předletového a bezpečnostní brífinku, jaké doma nikdy nezažili. Viz například jediné DACT cvičné souboje s letouny 4. generace, které kdy absolvovaly české MiGy-29. Bylo to proti francouzským Mirage 2000RDI v roce 1994. Celou událost pak velmi přesně popsal pozdější plk.Ing. v.v. Josef Hlava.
To jsou celkem důležité body, mluvící proti ruské verzi příběhu.
Z popisu ruské verze, k prvnímu porovnání mezi F-15D a spárce Su 27.
F-15D nestačil jakoliv vymanévrovat Su 27 a to Su 27 nepoužil AB a nepřekročil úhel náběhu 18 st.
Není to moc "kovbojka "??
Později uvedu další zajimavosti ruského příběhu, která naše média v devadesátých letech vzala za pravdu pravdoucí.
Naposledy upravil(a) Wasp dne 18/12/2021, 20:23, celkem upraveno 2 x.
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Méně známá verze s pokračováním v podobě úmyslného skorozabití pilotů Su 27UB, strojový překlad.
O letadlech a bratrství amerických a ruských pilotů.
Chtěl jsem lhát, ale nemohl jsem... jak Američané chtěli zničit naše letadla Suchoj.
"Obyčejná služební cesta do Lipeckého výcvikového střediska pro bojové letectvo trvala jeden den. Brzy ráno jsme spolu se skupinou přijíždějících důstojníků vyložili zavazadla a kufříky z vojenského transportního letounu "Antonov" a zapojili se do akce, která se odehrávala na letišti.
Vzdušné prázdniny nás přivítaly bezednou modrou oblohou a žhnoucím sluncem. Obyvatelé Lipecka a letiště, rodiny a skupiny, houfy všudypřítomných chlapců, se volně rozptýlili podél vyznačeného páskového plotu a sledovali událost.
Jako obvykle je na těchto akcích vše dobře zorganizováno. Seskoky parašutistů, ukázka skupinové a individuální akrobacie, letecké souboje. Nad letištěm se vznášel hřejivý zápach spáleného parafínu a řev motorů zapnutých do přídavného spalování.
Naším hlavním úkolem však bylo promluvit si s velitelem centra, generálmajorem Charčevským. Mohli jsme s ním udělat rozhovor, když sestupoval z kokpitu své stíhačky a předváděl na obloze složitou akrobatickou sestavu.
Alexandr Nikolajevič Charčevskij (narozen 9. května 1950) je náčelník 4. střediska bojového použití a přeškolení leteckého personálu V. P. Čkalova v Lipecku, zasloužilý vojenský pilot Ruské federace, generálmajor letectva. Vedoucí ruského akrobatického týmu Falcons
Práce byla hotová a my jsme stáli před budovou ředitelství a přemýšleli, jak se dostat do hotelu. Odlet domů byl naplánován na ráno.
Vedle náhle zastavil UAZ a vystoupil z něj Alexandr Charčevskij, již v generálské uniformě.
- Nyní řidič naplní vůz a odveze vás do hotelu.
Mávl na vojáka a "bobík" si honil triko.
- Pojď, počkáš u mě.
V kanceláři nás posadil za stůl a nařídil přinést čaj. Adjutant opatrně položil na stůl sladkosti a sklenice s horkým nápojem.
Dlouho jsem se chtěl podrobně seznámit s málo známým příběhem, který se Charčevskému a jeho vůdci stal v USA v roce 1992. A já jsem to nemohl vydržet:
- Soudruhu generále, řekněte mi...
Zaváhal. Lícní kosti byly mírně posazené. Výrazně se podíval.
-...Můžeš psát, co chceš, třeba i krásně lhát, pro souvislost slov. Ale nechci mluvit na kameru.
- To je dohoda. Je to dohoda.
Alexandr Nikolajevič vstal, obešel stůl a odněkud zpoza našich zad náhle vytáhl hranatou láhev a tři křišťálové štafle. Zpoza láhve na nás zíralo nehybné hadí oko, zvětšené lomem tekutiny.
- Vietnamci? - mé zkušenosti ze služby na Dálném východě mi zabránily, abych zněl jako naprostý ignorant. Můj mladší kolega se skromně usmál.
Charčevskij rychle a pozorně přešel přes stůl a podíval se mi do očí.
- Kde jste sloužil...?
Z dlouholetého zvyku jsem podal stručné hlášení, v němž jsem uvedl posádku a obsazení.
- Takže to znamená od nás, - shrnul Nikolajevič s lehkým úsměvem a přesnými pohyby nám rychle nalil plnou sklenici a vylil ji až na dno. Během rozhovoru se však ani nenapil.
Poslouchali jsme jeho vyprávění, pili vodku s neobvyklou asijskou příchutí a jedli sladkosti a sušenky.
...Společně s majorem Karabasovem, který byl v té době jeho parťákem, a skupinou nadřízených odletěli do Ameriky na dvojici stíhaček Su-27UB. Dnes už nejen odborníci vědí, jak tato mise probíhala. Po příletu, při přiblížení k základně, Američané zadrželi naše letadlo na 1 hodinu. 10 minut v čekací zóně nad oceánem, dokud se množství paliva v "Suchojích" nepřiblížilo nouzovému stavu, aby hosté nemohli před americkou veřejností předvádět nad leteckou základnou svou vytříbenou akrobacii. Sami Američané ve stejné době předváděli ve vzdušném prostoru ukázkový boj. Může se to zdát jako maličkost, ale takové maličkosti vypovídají o mnohém, a to jak na veřejnosti, tak i v mezinárodních vztazích. Zejména pro piloty, kteří z definice nejsou průměrně zdatní.
Asi není třeba podrobně popisovat známou skutečnost, že naši stíhači v několika leteckých soubojích zcela zničili nejlepší zámořská esa. Převaha našeho vybavení a letecké dovednosti naší dvojice byly tak působivé, že se američtí "orli" při setkání na zemi přestali usmívat a podávat si ruce. Stačili jen zatnout zuby v bezmocném vzteku a utřít si prášek. Ke konci mise se to málem změnilo v tragédii.
O to jsem generála požádal, aby to upřesnil.
Během letu z Langley na hlavní leteckou základnu oba Suchoje, pilotované Charčevským a jeho křídlem Georgijem Karabasovem, současně vypnuly své pohonné systémy. Jak se později ukázalo, Američané do našich strojů jednoduše natankovali nekvalitní palivo. Přestože při vyšetřování nehody byla na vině nepozornost posádky a rozdílná hustota paliv.
Po nouzovém hlášení wingmana a okamžitém zastavení motorů řekl Charčevskij pilotům F-15, kteří je doprovázeli: "Zůstaňte s námi! Pokud se nám nepodaří nastartovat motory, informujte záchranáře o místě katapultáže." Nejlepší americká esa, která den předtím prohrála všechny letecké souboje s našimi piloty, se ve vzduchu jen zlomyslně usmála, přidala plyn a odletěla.
Nadmořská výška byla 14 000 metrů. Všechny čtyři motory obou letadel se zastavily. Dole - americká poušť. Na sto kilometrů kolem není živá duše. Všechny spotřebiče energie kromě rádia jsou vypnuty, aby se nevybíjely baterie. Letadla kloužou v naprostém tichu, klesají k zemi, je slyšet jen syčení kyslíku v masce.
Vteřiny rychle ubíhají, rychlost a výška klesají.
Pak se Charčevskij po zvážení patové situace rozhodne riskovat. Přikazuje svému wingmanovi: "Zhoro, přejdeme do střemhlavého letu, zkusíme se rozjet. Dělejte to, co dělám já!".
Dvě těžké stíhačky v barvě nebe padají volným pádem k zemi a připomínají letecké bomby. Zastavené turbíny neochotně nabírají hybnost z přicházejícího proudu stále hustšího vzduchu na povrchu a pumpují zkažené americké palivo z palivových potrubí do spalovací komory. Nadmořská výška se rychle a neúprosně snižuje. A pokud se to nepodaří...
Není čas o tom přemýšlet.
Rychlé klesání jim zacpává uši, piloti otevírají ústa a hlubokými nádechy se snaží vyrovnat nitrolební tlak. Jinak by jim praskly ušní bubínky! Neslyší se navzájem - jaký má sakra smysl vyjednávat?!
Najednou křídlo křičí do vzduchu: "Ten pravý je nahoře! Vyrovnáváme!"
Jeden z jeho motorů se rozjel na tři a půl tisíce, jak později hlásili. Ve skutečnosti to byly jen dva tisíce, ne víc.
A Charčevskij se stále řítil k nyní nenáviděnému pouštnímu písku a zběsile se díval na ukazatele motoru.
Turbína zavyla, otřásla celým strojem, vyvrhla jakousi nerozluštitelnou formu výroby zuřivých přátel a plukovník trhl ovládacím knoflíkem k sobě, ztrácel zrak z nahromaděného přetížení...
Podle hlášení byl na dvou tisících. Reálně málem nabral pár kaktusů svými sacími otvory. Nechcete přece vyděsit své nadřízené, neocení to. Ledaže byste to později neoficiálně nahlásili svému přímému nadřízenému.
Je překvapivé, že jsme prošli.
Vyrazili jsme na základnu, nebo spíš jsme se plahočili, každý na jednom motoru. Neexistovala žádná záruka, že se takové šílenství podaří úspěšně zopakovat. Kdo ví, jaký druh pálenky byl v nádržích!
Pomalu nabírali bezpečnou výšku, doháněli již neuspěchaně klesající Američany a bez hysterie přistávali za nimi na základně.
Vždyť je přece nevyrobily prsty!...!
"No, ruští ptáci, - blíží se k nim s drzým úsměvem, američtí "orli" je doprovázejí v letu, už na parkovišti, ze vzduchu, - bylo vám to nepříjemné? Buď rád, že jsi přežil." A jeden z nich tichým hlasem dodal: "Pochcal ses? Příště to bude horší!"...
...Alexandr Nikolajevič vzal zpět nedotčené sklo a podíval se z širokého okna na oblohu. Venku zaskřípěly brzdy blížícího se velitelského vozu.
- Takoví jsou naši zámořští "přátelé"...
V jeho hlase nebyl smutek ani hrozba. Ale kéž by ten hlas neslyšeli, pomyslel jsem si z nějakého důvodu.
Synopse:
"Výcvik vzdušného boje se stíhačkami F-15 v Langley.
Od svého uvedení do výzbroje neměl Su-27 příležitost předvést své letové schopnosti proti modernímu bojovému protivníkovi. Twenty-Seven se nezúčastnila žádných bojových operací. Su-27 samozřejmě opakovaně demonstroval své vynikající manévrovací vlastnosti na mnoha mezinárodních leteckých přehlídkách, ale jednalo se pouze o demonstrační lety ve velmi malém vzdušném prostoru v hustě osídlených oblastech se všemi omezeními, která k tomu patří.
V srpnu 1992 měl příležitost setkat se v cvičném vzdušném souboji s letounem, proti němuž byl Su-27 navržen, americkým stíhacím letounem F-15 "Eagle", aby získal vzdušnou převahu.
Delegaci složenou z pilotů plukovníka A. Charčevského (nyní generálmajora) a majora E. Karabasova vedl generálmajor N. Čaga, náčelník Lipeckého střediska bojové přípravy a přeškolení leteckého personálu. "Z hlediska vybavení se tým skládal ze dvou dvoumístných letounů C/-27UB a vojenského dopravního letounu IL-76.
Během přátelské návštěvy americké letecké základny Langley nabídla ruská strana Američanům letecké cvičení. Američané zdvořile odmítli bojovat před zraky všech s odvoláním na hustý letecký provoz v oblasti a vysokou hustotu obyvatelstva, a to navzdory skutečnosti, že letecká základna má samozřejmě vlastní "naříznutou" leteckou zónu, uzavřenou pro lety nebo dočasně uzavřenou pro lety civilních leteckých společností a soukromých letadel.
Nakonec Američané zorganizovali takzvané společné manévry ve vodách Atlantického oceánu. Proti nám působili piloti 1. taktického stíhacího křídla, považovaného za nejlepší leteckou jednotku amerického letectva, jehož piloti jsou tradičně vysoce kvalifikovaní, mají vynikající taktický výcvik a létají na nejmodernějších stíhačkách.
Mimochodem, když přiletěly sovětské stíhačky, při přiblížení k letecké základně Američané zadrželi naše letadla na 1 hodinu. 10 minut v pohotovostní zóně nad oceánem, dokud se množství paliva v letadlech nepřiblížilo k nouzové rezervě, aby hosté nemohli před americkou veřejností předvádět sofistikovanou akrobacii nad leteckou základnou. Sami Američané předvedli ve vzdušném prostoru základny ukázku vzdušného boje.
Pro společné manévry byla vyčleněna vzdušná zóna 200 km od atlantického pobřeží USA ve výšce 2 500-8 500 m. V manévrovací zóně byly nasazeny dvoumístný Su-27UB (s ruským pilotem v přední kabině a Američanem, velitelem této letecké základny, v zadní), F-15D (americký pilot v přední kabině a ruský letecký atašé, rovněž pilot, působící jako tlumočník, v zadní) a dvoumístný F-15D jako doprovodný a pozorovací letoun s fotografem v zadní kabině. Podmínky byly typické pro blízký vzdušný boj: útok ze zadní polosféry (RFS) a snaha udržet se "na ocase" nepřítele, který se naopak snaží útok zmařit a sám se dostat do útočníkovy RFS.
V prvním "kole" byl cílem letoun F-15D, na který zaútočil Su-27UB. V budoucnu si měla vyměnit místa. Pro amerického "orla" byl úkol "setřást" ruskou stíhačku z ocasu nemožný. Ale "sedmadvacítka" držela nepřítele na mušce bez větší námahy.
Změna pozic ještě zvýšila rozdíl ve výsledcích. Su-27UB, napadený Američanem, použil plnou výškovou zatáčku, aby se oddělil od nepřítele, a po jedné a půl plné zatáčce následoval "patnáctku" a zmocnil se cíle. Poté, co C-27UB "bombardoval" F-15, se však ukázalo, že tímto způsobem "odstranil" svědka, kterým byl nevinný doprovodný letoun F-15D.
Poté se ruský pilot zaměřil na svého konkrétního protivníka - dvoumístný F-15D. A ten zcela ztratil C-27UB z dohledu a byl nucen požádat doprovodný letoun o zjištění polohy nepřítele. V té době se "sedmadvacítka" dostala do ocasu F-15D, a protože zůstala nezpozorována, držela jej pevně v zaměřovači, což bylo hlášeno z doprovodného letounu. Američan se opakovaně pokoušel odpoutat od pronásledující sedmadvacítky, ale všechny jeho pokusy byly marné.
(Zde se ještě někdy, podle verze příběhu uvádí navíc že Su 27 UB letěl takřka pouze na "půl plynu", tedy na MIL režim motoru a nepřekročil 18 AoA!)
Výměna pilotů v kokpitech "stíhacích" letounů nepřinesla žádné překvapení výsledků. A druhý ruský pilot "porazil" nového amerického pilota v kokpitu F-15D. Vychvalovaný americký "orel" byl zahanben ruskou stíhačkou "Su", která si tentokrát udržela vzdušnou převahu na těsném přiblížení k území USA.
O výsledcích tohoto přátelského setkání americká média samozřejmě neinformovala."
Zdroj :
https://bulochnikov.livejournal.com/710 ... d=12233747
O letadlech a bratrství amerických a ruských pilotů.
Chtěl jsem lhát, ale nemohl jsem... jak Američané chtěli zničit naše letadla Suchoj.
"Obyčejná služební cesta do Lipeckého výcvikového střediska pro bojové letectvo trvala jeden den. Brzy ráno jsme spolu se skupinou přijíždějících důstojníků vyložili zavazadla a kufříky z vojenského transportního letounu "Antonov" a zapojili se do akce, která se odehrávala na letišti.
Vzdušné prázdniny nás přivítaly bezednou modrou oblohou a žhnoucím sluncem. Obyvatelé Lipecka a letiště, rodiny a skupiny, houfy všudypřítomných chlapců, se volně rozptýlili podél vyznačeného páskového plotu a sledovali událost.
Jako obvykle je na těchto akcích vše dobře zorganizováno. Seskoky parašutistů, ukázka skupinové a individuální akrobacie, letecké souboje. Nad letištěm se vznášel hřejivý zápach spáleného parafínu a řev motorů zapnutých do přídavného spalování.
Naším hlavním úkolem však bylo promluvit si s velitelem centra, generálmajorem Charčevským. Mohli jsme s ním udělat rozhovor, když sestupoval z kokpitu své stíhačky a předváděl na obloze složitou akrobatickou sestavu.
Alexandr Nikolajevič Charčevskij (narozen 9. května 1950) je náčelník 4. střediska bojového použití a přeškolení leteckého personálu V. P. Čkalova v Lipecku, zasloužilý vojenský pilot Ruské federace, generálmajor letectva. Vedoucí ruského akrobatického týmu Falcons
Práce byla hotová a my jsme stáli před budovou ředitelství a přemýšleli, jak se dostat do hotelu. Odlet domů byl naplánován na ráno.
Vedle náhle zastavil UAZ a vystoupil z něj Alexandr Charčevskij, již v generálské uniformě.
- Nyní řidič naplní vůz a odveze vás do hotelu.
Mávl na vojáka a "bobík" si honil triko.
- Pojď, počkáš u mě.
V kanceláři nás posadil za stůl a nařídil přinést čaj. Adjutant opatrně položil na stůl sladkosti a sklenice s horkým nápojem.
Dlouho jsem se chtěl podrobně seznámit s málo známým příběhem, který se Charčevskému a jeho vůdci stal v USA v roce 1992. A já jsem to nemohl vydržet:
- Soudruhu generále, řekněte mi...
Zaváhal. Lícní kosti byly mírně posazené. Výrazně se podíval.
-...Můžeš psát, co chceš, třeba i krásně lhát, pro souvislost slov. Ale nechci mluvit na kameru.
- To je dohoda. Je to dohoda.
Alexandr Nikolajevič vstal, obešel stůl a odněkud zpoza našich zad náhle vytáhl hranatou láhev a tři křišťálové štafle. Zpoza láhve na nás zíralo nehybné hadí oko, zvětšené lomem tekutiny.
- Vietnamci? - mé zkušenosti ze služby na Dálném východě mi zabránily, abych zněl jako naprostý ignorant. Můj mladší kolega se skromně usmál.
Charčevskij rychle a pozorně přešel přes stůl a podíval se mi do očí.
- Kde jste sloužil...?
Z dlouholetého zvyku jsem podal stručné hlášení, v němž jsem uvedl posádku a obsazení.
- Takže to znamená od nás, - shrnul Nikolajevič s lehkým úsměvem a přesnými pohyby nám rychle nalil plnou sklenici a vylil ji až na dno. Během rozhovoru se však ani nenapil.
Poslouchali jsme jeho vyprávění, pili vodku s neobvyklou asijskou příchutí a jedli sladkosti a sušenky.
...Společně s majorem Karabasovem, který byl v té době jeho parťákem, a skupinou nadřízených odletěli do Ameriky na dvojici stíhaček Su-27UB. Dnes už nejen odborníci vědí, jak tato mise probíhala. Po příletu, při přiblížení k základně, Američané zadrželi naše letadlo na 1 hodinu. 10 minut v čekací zóně nad oceánem, dokud se množství paliva v "Suchojích" nepřiblížilo nouzovému stavu, aby hosté nemohli před americkou veřejností předvádět nad leteckou základnou svou vytříbenou akrobacii. Sami Američané ve stejné době předváděli ve vzdušném prostoru ukázkový boj. Může se to zdát jako maličkost, ale takové maličkosti vypovídají o mnohém, a to jak na veřejnosti, tak i v mezinárodních vztazích. Zejména pro piloty, kteří z definice nejsou průměrně zdatní.
Asi není třeba podrobně popisovat známou skutečnost, že naši stíhači v několika leteckých soubojích zcela zničili nejlepší zámořská esa. Převaha našeho vybavení a letecké dovednosti naší dvojice byly tak působivé, že se američtí "orli" při setkání na zemi přestali usmívat a podávat si ruce. Stačili jen zatnout zuby v bezmocném vzteku a utřít si prášek. Ke konci mise se to málem změnilo v tragédii.
O to jsem generála požádal, aby to upřesnil.
Během letu z Langley na hlavní leteckou základnu oba Suchoje, pilotované Charčevským a jeho křídlem Georgijem Karabasovem, současně vypnuly své pohonné systémy. Jak se později ukázalo, Američané do našich strojů jednoduše natankovali nekvalitní palivo. Přestože při vyšetřování nehody byla na vině nepozornost posádky a rozdílná hustota paliv.
Po nouzovém hlášení wingmana a okamžitém zastavení motorů řekl Charčevskij pilotům F-15, kteří je doprovázeli: "Zůstaňte s námi! Pokud se nám nepodaří nastartovat motory, informujte záchranáře o místě katapultáže." Nejlepší americká esa, která den předtím prohrála všechny letecké souboje s našimi piloty, se ve vzduchu jen zlomyslně usmála, přidala plyn a odletěla.
Nadmořská výška byla 14 000 metrů. Všechny čtyři motory obou letadel se zastavily. Dole - americká poušť. Na sto kilometrů kolem není živá duše. Všechny spotřebiče energie kromě rádia jsou vypnuty, aby se nevybíjely baterie. Letadla kloužou v naprostém tichu, klesají k zemi, je slyšet jen syčení kyslíku v masce.
Vteřiny rychle ubíhají, rychlost a výška klesají.
Pak se Charčevskij po zvážení patové situace rozhodne riskovat. Přikazuje svému wingmanovi: "Zhoro, přejdeme do střemhlavého letu, zkusíme se rozjet. Dělejte to, co dělám já!".
Dvě těžké stíhačky v barvě nebe padají volným pádem k zemi a připomínají letecké bomby. Zastavené turbíny neochotně nabírají hybnost z přicházejícího proudu stále hustšího vzduchu na povrchu a pumpují zkažené americké palivo z palivových potrubí do spalovací komory. Nadmořská výška se rychle a neúprosně snižuje. A pokud se to nepodaří...
Není čas o tom přemýšlet.
Rychlé klesání jim zacpává uši, piloti otevírají ústa a hlubokými nádechy se snaží vyrovnat nitrolební tlak. Jinak by jim praskly ušní bubínky! Neslyší se navzájem - jaký má sakra smysl vyjednávat?!
Najednou křídlo křičí do vzduchu: "Ten pravý je nahoře! Vyrovnáváme!"
Jeden z jeho motorů se rozjel na tři a půl tisíce, jak později hlásili. Ve skutečnosti to byly jen dva tisíce, ne víc.
A Charčevskij se stále řítil k nyní nenáviděnému pouštnímu písku a zběsile se díval na ukazatele motoru.
Turbína zavyla, otřásla celým strojem, vyvrhla jakousi nerozluštitelnou formu výroby zuřivých přátel a plukovník trhl ovládacím knoflíkem k sobě, ztrácel zrak z nahromaděného přetížení...
Podle hlášení byl na dvou tisících. Reálně málem nabral pár kaktusů svými sacími otvory. Nechcete přece vyděsit své nadřízené, neocení to. Ledaže byste to později neoficiálně nahlásili svému přímému nadřízenému.
Je překvapivé, že jsme prošli.
Vyrazili jsme na základnu, nebo spíš jsme se plahočili, každý na jednom motoru. Neexistovala žádná záruka, že se takové šílenství podaří úspěšně zopakovat. Kdo ví, jaký druh pálenky byl v nádržích!
Pomalu nabírali bezpečnou výšku, doháněli již neuspěchaně klesající Američany a bez hysterie přistávali za nimi na základně.
Vždyť je přece nevyrobily prsty!...!
"No, ruští ptáci, - blíží se k nim s drzým úsměvem, američtí "orli" je doprovázejí v letu, už na parkovišti, ze vzduchu, - bylo vám to nepříjemné? Buď rád, že jsi přežil." A jeden z nich tichým hlasem dodal: "Pochcal ses? Příště to bude horší!"...
...Alexandr Nikolajevič vzal zpět nedotčené sklo a podíval se z širokého okna na oblohu. Venku zaskřípěly brzdy blížícího se velitelského vozu.
- Takoví jsou naši zámořští "přátelé"...
V jeho hlase nebyl smutek ani hrozba. Ale kéž by ten hlas neslyšeli, pomyslel jsem si z nějakého důvodu.
Synopse:
"Výcvik vzdušného boje se stíhačkami F-15 v Langley.
Od svého uvedení do výzbroje neměl Su-27 příležitost předvést své letové schopnosti proti modernímu bojovému protivníkovi. Twenty-Seven se nezúčastnila žádných bojových operací. Su-27 samozřejmě opakovaně demonstroval své vynikající manévrovací vlastnosti na mnoha mezinárodních leteckých přehlídkách, ale jednalo se pouze o demonstrační lety ve velmi malém vzdušném prostoru v hustě osídlených oblastech se všemi omezeními, která k tomu patří.
V srpnu 1992 měl příležitost setkat se v cvičném vzdušném souboji s letounem, proti němuž byl Su-27 navržen, americkým stíhacím letounem F-15 "Eagle", aby získal vzdušnou převahu.
Delegaci složenou z pilotů plukovníka A. Charčevského (nyní generálmajora) a majora E. Karabasova vedl generálmajor N. Čaga, náčelník Lipeckého střediska bojové přípravy a přeškolení leteckého personálu. "Z hlediska vybavení se tým skládal ze dvou dvoumístných letounů C/-27UB a vojenského dopravního letounu IL-76.
Během přátelské návštěvy americké letecké základny Langley nabídla ruská strana Američanům letecké cvičení. Američané zdvořile odmítli bojovat před zraky všech s odvoláním na hustý letecký provoz v oblasti a vysokou hustotu obyvatelstva, a to navzdory skutečnosti, že letecká základna má samozřejmě vlastní "naříznutou" leteckou zónu, uzavřenou pro lety nebo dočasně uzavřenou pro lety civilních leteckých společností a soukromých letadel.
Nakonec Američané zorganizovali takzvané společné manévry ve vodách Atlantického oceánu. Proti nám působili piloti 1. taktického stíhacího křídla, považovaného za nejlepší leteckou jednotku amerického letectva, jehož piloti jsou tradičně vysoce kvalifikovaní, mají vynikající taktický výcvik a létají na nejmodernějších stíhačkách.
Mimochodem, když přiletěly sovětské stíhačky, při přiblížení k letecké základně Američané zadrželi naše letadla na 1 hodinu. 10 minut v pohotovostní zóně nad oceánem, dokud se množství paliva v letadlech nepřiblížilo k nouzové rezervě, aby hosté nemohli před americkou veřejností předvádět sofistikovanou akrobacii nad leteckou základnou. Sami Američané předvedli ve vzdušném prostoru základny ukázku vzdušného boje.
Pro společné manévry byla vyčleněna vzdušná zóna 200 km od atlantického pobřeží USA ve výšce 2 500-8 500 m. V manévrovací zóně byly nasazeny dvoumístný Su-27UB (s ruským pilotem v přední kabině a Američanem, velitelem této letecké základny, v zadní), F-15D (americký pilot v přední kabině a ruský letecký atašé, rovněž pilot, působící jako tlumočník, v zadní) a dvoumístný F-15D jako doprovodný a pozorovací letoun s fotografem v zadní kabině. Podmínky byly typické pro blízký vzdušný boj: útok ze zadní polosféry (RFS) a snaha udržet se "na ocase" nepřítele, který se naopak snaží útok zmařit a sám se dostat do útočníkovy RFS.
V prvním "kole" byl cílem letoun F-15D, na který zaútočil Su-27UB. V budoucnu si měla vyměnit místa. Pro amerického "orla" byl úkol "setřást" ruskou stíhačku z ocasu nemožný. Ale "sedmadvacítka" držela nepřítele na mušce bez větší námahy.
Změna pozic ještě zvýšila rozdíl ve výsledcích. Su-27UB, napadený Američanem, použil plnou výškovou zatáčku, aby se oddělil od nepřítele, a po jedné a půl plné zatáčce následoval "patnáctku" a zmocnil se cíle. Poté, co C-27UB "bombardoval" F-15, se však ukázalo, že tímto způsobem "odstranil" svědka, kterým byl nevinný doprovodný letoun F-15D.
Poté se ruský pilot zaměřil na svého konkrétního protivníka - dvoumístný F-15D. A ten zcela ztratil C-27UB z dohledu a byl nucen požádat doprovodný letoun o zjištění polohy nepřítele. V té době se "sedmadvacítka" dostala do ocasu F-15D, a protože zůstala nezpozorována, držela jej pevně v zaměřovači, což bylo hlášeno z doprovodného letounu. Američan se opakovaně pokoušel odpoutat od pronásledující sedmadvacítky, ale všechny jeho pokusy byly marné.
(Zde se ještě někdy, podle verze příběhu uvádí navíc že Su 27 UB letěl takřka pouze na "půl plynu", tedy na MIL režim motoru a nepřekročil 18 AoA!)
Výměna pilotů v kokpitech "stíhacích" letounů nepřinesla žádné překvapení výsledků. A druhý ruský pilot "porazil" nového amerického pilota v kokpitu F-15D. Vychvalovaný americký "orel" byl zahanben ruskou stíhačkou "Su", která si tentokrát udržela vzdušnou převahu na těsném přiblížení k území USA.
O výsledcích tohoto přátelského setkání americká média samozřejmě neinformovala."
Zdroj :
https://bulochnikov.livejournal.com/710 ... d=12233747
Naposledy upravil(a) Wasp dne 18/12/2021, 20:43, celkem upraveno 1 x.
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Americká verze toho co se v Langley stalo.
Boje Flanker vs Eagle v létě 1992 Langley
Především mě překvapilo, že jsem o tom nikdy předtím neslyšel. Létal jsem na Eaglech u 94FS v Langley, což byla letka, která jezdila do Ruska a pak je hostila, když navštívili USA.
Díky svému obvyklému bezvadnému smyslu pro načasování se mi podařilo odejít od letky krátce předtím, než se to všechno stalo, ale přesto jsem osobně znal a létal s 90 % pilotů, kteří byli v té době k letce přiděleni, a se 100 % pilotů, kteří letěli na těchto výměnných návštěvách. Nějak se mi za těch 10 let, které uplynuly, v četných rozhovorech právě na toto téma nikdy nezmínili, že by k nějakému DACT došlo !
Kromě toho, že stále létám pro letectvo v záloze, pracuji jako instruktor simulátoru F-15 v Langley; což znamená, že mám aktuální informace o nejnovějších programech a výkonech letounů F-15. Jistě by existoval nějaký záznam (utajovaný nebo neutajovaný) o této události a také nějaké poučení (co nedělat), kdyby byl Eagle tak zle poražen.
Nic takového ale neexistuje.
Místo abych se spoléhal na pověsti, kontaktoval jsem tři piloty, s nimiž jsem byl v Langley nasazen. Tito piloti létali na zadních sedadlech Flankerů, svezli ruské piloty na Eaglech a létali na Eaglech ve formaci s SU-27 a stále létají na F-15. Předal jsem jim citovanou "historku" a poté, co se přestali hystericky smát, mi řekli toto: množství DACT, které se odehrálo mezi Eagly a Flankery v létě 1992, bylo... žádné.
DACT se nejenže nedoporučoval, on byl zakázán, a to ze dvou hlavních důvodů.
Nikdo nechtěl politický humbuk/dopad, který by nastal, kdyby se některý z proudových letounů vymkl kontrole a havaroval, nebo, což by bylo ještě horší, kdyby se při tvrdém manévrování, které DACT předpokládá, srazil ve vzduchu.
Za druhé, navzdory nedávným vřelým citům vůči Rusům nikdo nehodlal připustit, aby se předávalo cokoli vzdáleně tajného, takže F-15 létaly s vypnutým radarem, TEWS, panelem PACS a ICS.
Když jsou všechny zbraňové systémy vypnuté, ztrácí létání s DACT smysl, pokud tedy neplánujete rekonstruovat první, druhou světovou válku a Koreu pouze bojem s kanóny. V tom případě mi dejte A-10, která umí otočit nahoru vlastní zadek a má velký kanón.
To, co se skutečně stalo (a co pravděpodobně tvořilo volný základ tohoto "dramatického příběhu"), bylo, že kromě svezení na zadních sedadlech jednotlivých lletadel F-15 a SU-27. Spolu létaly v taktické formaci (v řadě za sebou 1 až 2 míle od sebe s vertikálním rozestupem 2000 až 3000 stop). Během 90stupňových zatáček v této formaci se jeden letoun otočí jako první a prolétne ve výšce 3000 až 4000 stop přes 6 hodin druhého letounu, který má odletět, a v tu chvíli druhý letoun zahájí zatáčku, aby odletěl v řadě za sebou, ale s oběma letouny nasměrovanými o 90 stupňů mimo původní kurz formace.
Během jedné z těchto zatáček se Flanker, místo aby pokračoval v očekávaném kurzu, zastavil na šesté hodině F-15 na 3000 stopách. Po několika vteřinách přemýšlení, co to sakra pilot SU-27 dělá, se ho pilot F-15, 20 vteřin snažil setřást, což se mu nepodařilo, a pak se zastavil, což dokazuje?
V podstatě nic.
Ve stíhací komunitě nikdo nezačíná 3000 stop dlouhé perkové sestavy na mrtvé šestce obránce, protože zůstat za někým po takovém startu je svou obtížností na stejné úrovni jako mlácení tuleních mláďat. Místo toho se pachatel před zahájením boje skutečně přesune na obráncovy čtyři nebo osm hodin na 3000 stop. I v tomto obtížnějším nastavení zůstává útočník v 95 % případů v útočné pozici. Těch 5 %, kdy se tak nestane, je obvykle důsledkem toho, že hrubě zašpiní svůj BFM. Je třeba zdůraznit, že se jednalo o jednorázovou, neplánovanou, nečekanou a napůl provedenou akci, nikoli o nějakou sérii "zesměšňovaných soubojů".
Jak říká Paul Harvey, "to je zbytek příběhu" přímo od účastníků akce, ne nějaký článek z druhé, třetí nebo čtvrté ruky v časopise nebo internetový drb, který jen opakuje to, co napsal někdo jiný.
Pokud chcete v budoucnu polemizovat o přednostech obou letounů, ušetřete nás prosím opakování této neudálosti jako důkazu a držte se jejich porovnávání na základě výkonů jejich draků/zbraní, jak byly zveřejněny.
Boje Flanker vs Eagle v létě 1992 Langley
Především mě překvapilo, že jsem o tom nikdy předtím neslyšel. Létal jsem na Eaglech u 94FS v Langley, což byla letka, která jezdila do Ruska a pak je hostila, když navštívili USA.
Díky svému obvyklému bezvadnému smyslu pro načasování se mi podařilo odejít od letky krátce předtím, než se to všechno stalo, ale přesto jsem osobně znal a létal s 90 % pilotů, kteří byli v té době k letce přiděleni, a se 100 % pilotů, kteří letěli na těchto výměnných návštěvách. Nějak se mi za těch 10 let, které uplynuly, v četných rozhovorech právě na toto téma nikdy nezmínili, že by k nějakému DACT došlo !
Kromě toho, že stále létám pro letectvo v záloze, pracuji jako instruktor simulátoru F-15 v Langley; což znamená, že mám aktuální informace o nejnovějších programech a výkonech letounů F-15. Jistě by existoval nějaký záznam (utajovaný nebo neutajovaný) o této události a také nějaké poučení (co nedělat), kdyby byl Eagle tak zle poražen.
Nic takového ale neexistuje.
Místo abych se spoléhal na pověsti, kontaktoval jsem tři piloty, s nimiž jsem byl v Langley nasazen. Tito piloti létali na zadních sedadlech Flankerů, svezli ruské piloty na Eaglech a létali na Eaglech ve formaci s SU-27 a stále létají na F-15. Předal jsem jim citovanou "historku" a poté, co se přestali hystericky smát, mi řekli toto: množství DACT, které se odehrálo mezi Eagly a Flankery v létě 1992, bylo... žádné.
DACT se nejenže nedoporučoval, on byl zakázán, a to ze dvou hlavních důvodů.
Nikdo nechtěl politický humbuk/dopad, který by nastal, kdyby se některý z proudových letounů vymkl kontrole a havaroval, nebo, což by bylo ještě horší, kdyby se při tvrdém manévrování, které DACT předpokládá, srazil ve vzduchu.
Za druhé, navzdory nedávným vřelým citům vůči Rusům nikdo nehodlal připustit, aby se předávalo cokoli vzdáleně tajného, takže F-15 létaly s vypnutým radarem, TEWS, panelem PACS a ICS.
Když jsou všechny zbraňové systémy vypnuté, ztrácí létání s DACT smysl, pokud tedy neplánujete rekonstruovat první, druhou světovou válku a Koreu pouze bojem s kanóny. V tom případě mi dejte A-10, která umí otočit nahoru vlastní zadek a má velký kanón.
To, co se skutečně stalo (a co pravděpodobně tvořilo volný základ tohoto "dramatického příběhu"), bylo, že kromě svezení na zadních sedadlech jednotlivých lletadel F-15 a SU-27. Spolu létaly v taktické formaci (v řadě za sebou 1 až 2 míle od sebe s vertikálním rozestupem 2000 až 3000 stop). Během 90stupňových zatáček v této formaci se jeden letoun otočí jako první a prolétne ve výšce 3000 až 4000 stop přes 6 hodin druhého letounu, který má odletět, a v tu chvíli druhý letoun zahájí zatáčku, aby odletěl v řadě za sebou, ale s oběma letouny nasměrovanými o 90 stupňů mimo původní kurz formace.
Během jedné z těchto zatáček se Flanker, místo aby pokračoval v očekávaném kurzu, zastavil na šesté hodině F-15 na 3000 stopách. Po několika vteřinách přemýšlení, co to sakra pilot SU-27 dělá, se ho pilot F-15, 20 vteřin snažil setřást, což se mu nepodařilo, a pak se zastavil, což dokazuje?
V podstatě nic.
Ve stíhací komunitě nikdo nezačíná 3000 stop dlouhé perkové sestavy na mrtvé šestce obránce, protože zůstat za někým po takovém startu je svou obtížností na stejné úrovni jako mlácení tuleních mláďat. Místo toho se pachatel před zahájením boje skutečně přesune na obráncovy čtyři nebo osm hodin na 3000 stop. I v tomto obtížnějším nastavení zůstává útočník v 95 % případů v útočné pozici. Těch 5 %, kdy se tak nestane, je obvykle důsledkem toho, že hrubě zašpiní svůj BFM. Je třeba zdůraznit, že se jednalo o jednorázovou, neplánovanou, nečekanou a napůl provedenou akci, nikoli o nějakou sérii "zesměšňovaných soubojů".
Jak říká Paul Harvey, "to je zbytek příběhu" přímo od účastníků akce, ne nějaký článek z druhé, třetí nebo čtvrté ruky v časopise nebo internetový drb, který jen opakuje to, co napsal někdo jiný.
Pokud chcete v budoucnu polemizovat o přednostech obou letounů, ušetřete nás prosím opakování této neudálosti jako důkazu a držte se jejich porovnávání na základě výkonů jejich draků/zbraní, jak byly zveřejněny.
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
popis události mi připomíná "moje kluky" na dílně, když se mi snaží vysvětlit "jak se to samo rozbilo" 
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Nic lepšího není k dispozici. Tyto " události" bych uzavřel do akt X. K publikaci je to nepoužitelné. Ruské verze jsou plné " kokotin" . U americké, která je opravdu nejvěrnější co se dá najít, chybí více informací.
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Na co jsme tedy přišli ?
Jak Su 27 tak F-15 mají nízké pádové rychlosti, celkem podobné, a oba dokáží startovat a přistávat na cca 650 m.
Výhoda sklopky bude třeba ve vyšších výkonech v nižších výškách a ve větší ovladatelnosti ve vyšších AoA.
Výhody křídla F-15, naopak v pevnosti, lehkosti a údržbě, při velice podobných vlastnostech ve středních a vyšších rychlostech a výškách.
Mají podobné poměry tahu k hmotnosti ( F-15 je snad ale vždy o něco lepší).
Z hlediska pilotáže, je to o zvyku, jsou si k sobě hodně blízko a to je asi pochopitelné.
Jak Su 27 tak F-15 mají nízké pádové rychlosti, celkem podobné, a oba dokáží startovat a přistávat na cca 650 m.
Výhoda sklopky bude třeba ve vyšších výkonech v nižších výškách a ve větší ovladatelnosti ve vyšších AoA.
Výhody křídla F-15, naopak v pevnosti, lehkosti a údržbě, při velice podobných vlastnostech ve středních a vyšších rychlostech a výškách.
Mají podobné poměry tahu k hmotnosti ( F-15 je snad ale vždy o něco lepší).
Z hlediska pilotáže, je to o zvyku, jsou si k sobě hodně blízko a to je asi pochopitelné.
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Celkem pěkná ukázka i s hudbou
https://www.youtube.com/watch?v=R4W1qlRMMzY&t
https://www.youtube.com/watch?v=R4W1qlRMMzY&t
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Indonésie si bude vybírat mezi F-15 a Rafale.
Japonská modernizace jejich F-15J na JSI ( Japan Super Interceptor) která začala v roce 2019, a následně se zastavila pro finanční problémy, se opět obnoví v roce 2022.
Po jednáních s USA cena klesla o 8 mil. dolarů a nebude obsahovat protilodní střely dlouhého dosahu.
Modernizace má prodloužit život jejich F-15 někam za rok 2035.
Hlavní změny jsou avionické - radar AESA APG-82/V1, nový počítač ADCP II a systém elektronické ochrany DEWS.
Týká se to novějších 98 letadel ze 155, zbytek bude pro věk nahrazen F-35.
Z vnějšku jsou japonské stroje oproti těm americkým rozpoznatelné jenom v detailech.
Starší článek
https://www.armadninoviny.cz/japanese-s ... oleti.html
Japonská modernizace jejich F-15J na JSI ( Japan Super Interceptor) která začala v roce 2019, a následně se zastavila pro finanční problémy, se opět obnoví v roce 2022.
Po jednáních s USA cena klesla o 8 mil. dolarů a nebude obsahovat protilodní střely dlouhého dosahu.
Modernizace má prodloužit život jejich F-15 někam za rok 2035.
Hlavní změny jsou avionické - radar AESA APG-82/V1, nový počítač ADCP II a systém elektronické ochrany DEWS.
Týká se to novějších 98 letadel ze 155, zbytek bude pro věk nahrazen F-35.
Z vnějšku jsou japonské stroje oproti těm americkým rozpoznatelné jenom v detailech.
Starší článek
https://www.armadninoviny.cz/japanese-s ... oleti.html
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
V padesátých letech vznikl u North American projekt dálkového záchytného stíhače, je velmi podobný na MiG 25 a F-15.
Asi poslední inspirace F-15 MiGem 25 a to dvouocasou SOP se může dát do šuplíku.
https://www.secretprojects.co.uk/data/a ... 88fa13.jpg
Asi poslední inspirace F-15 MiGem 25 a to dvouocasou SOP se může dát do šuplíku.
https://www.secretprojects.co.uk/data/a ... 88fa13.jpg
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Veľmi dobré. North American navrhoval veľmi pokrokové koncepcie. Jeho ruská obdoba by bola snáď iba Miasiščev.Wasp píše:V padesátých letech vznikl u North American projekt dálkového záchytného stíhače, je velmi podobný na MiG 25 a F-15.
Asi poslední inspirace F-15 MiGem 25 a to dvouocasou SOP se může dát do šuplíku.
https://www.secretprojects.co.uk/data/a ... 88fa13.jpg
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
North American válel, valkýra, Vaginalde, tenhle US MiG 25, NA-335..
Tenhle jejich stroj, stojí za výzkum, protže je podobný na dva LFAX pro FX
Tenhle jejich stroj, stojí za výzkum, protže je podobný na dva LFAX pro FX
Re: McDonnell Douglas F-15 Eagle
Indonézie tedy kupuje F-15EX spolu s Rafale ?
https://www.armyweb.cz/clanek/indonesie ... ihac-su-35
Že by exportní Su 35 nebyl terno ? A ufinancují to ?
https://www.armyweb.cz/clanek/indonesie ... ihac-su-35
Že by exportní Su 35 nebyl terno ? A ufinancují to ?