Méně známá verze s pokračováním v podobě úmyslného skorozabití pilotů Su 27UB, strojový překlad.
O letadlech a bratrství amerických a ruských pilotů.
Chtěl jsem lhát, ale nemohl jsem... jak Američané chtěli zničit naše letadla Suchoj.
"Obyčejná služební cesta do Lipeckého výcvikového střediska pro bojové letectvo trvala jeden den. Brzy ráno jsme spolu se skupinou přijíždějících důstojníků vyložili zavazadla a kufříky z vojenského transportního letounu "Antonov" a zapojili se do akce, která se odehrávala na letišti.
Vzdušné prázdniny nás přivítaly bezednou modrou oblohou a žhnoucím sluncem. Obyvatelé Lipecka a letiště, rodiny a skupiny, houfy všudypřítomných chlapců, se volně rozptýlili podél vyznačeného páskového plotu a sledovali událost.
Jako obvykle je na těchto akcích vše dobře zorganizováno. Seskoky parašutistů, ukázka skupinové a individuální akrobacie, letecké souboje. Nad letištěm se vznášel hřejivý zápach spáleného parafínu a řev motorů zapnutých do přídavného spalování.
Naším hlavním úkolem však bylo promluvit si s velitelem centra, generálmajorem Charčevským. Mohli jsme s ním udělat rozhovor, když sestupoval z kokpitu své stíhačky a předváděl na obloze složitou akrobatickou sestavu.
Alexandr Nikolajevič Charčevskij (narozen 9. května 1950) je náčelník 4. střediska bojového použití a přeškolení leteckého personálu V. P. Čkalova v Lipecku, zasloužilý vojenský pilot Ruské federace, generálmajor letectva. Vedoucí ruského akrobatického týmu Falcons
Práce byla hotová a my jsme stáli před budovou ředitelství a přemýšleli, jak se dostat do hotelu. Odlet domů byl naplánován na ráno.
Vedle náhle zastavil UAZ a vystoupil z něj Alexandr Charčevskij, již v generálské uniformě.
- Nyní řidič naplní vůz a odveze vás do hotelu.
Mávl na vojáka a "bobík" si honil triko.
- Pojď, počkáš u mě.
V kanceláři nás posadil za stůl a nařídil přinést čaj. Adjutant opatrně položil na stůl sladkosti a sklenice s horkým nápojem.
Dlouho jsem se chtěl podrobně seznámit s málo známým příběhem, který se Charčevskému a jeho vůdci stal v USA v roce 1992. A já jsem to nemohl vydržet:
- Soudruhu generále, řekněte mi...
Zaváhal. Lícní kosti byly mírně posazené. Výrazně se podíval.
-...Můžeš psát, co chceš, třeba i krásně lhát, pro souvislost slov. Ale nechci mluvit na kameru.
- To je dohoda. Je to dohoda.
Alexandr Nikolajevič vstal, obešel stůl a odněkud zpoza našich zad náhle vytáhl hranatou láhev a tři křišťálové štafle. Zpoza láhve na nás zíralo nehybné hadí oko, zvětšené lomem tekutiny.
- Vietnamci? - mé zkušenosti ze služby na Dálném východě mi zabránily, abych zněl jako naprostý ignorant. Můj mladší kolega se skromně usmál.
Charčevskij rychle a pozorně přešel přes stůl a podíval se mi do očí.
- Kde jste sloužil...?
Z dlouholetého zvyku jsem podal stručné hlášení, v němž jsem uvedl posádku a obsazení.
- Takže to znamená od nás, - shrnul Nikolajevič s lehkým úsměvem a přesnými pohyby nám rychle nalil plnou sklenici a vylil ji až na dno. Během rozhovoru se však ani nenapil.
Poslouchali jsme jeho vyprávění, pili vodku s neobvyklou asijskou příchutí a jedli sladkosti a sušenky.
...Společně s majorem Karabasovem, který byl v té době jeho parťákem, a skupinou nadřízených odletěli do Ameriky na dvojici stíhaček Su-27UB. Dnes už nejen odborníci vědí, jak tato mise probíhala. Po příletu, při přiblížení k základně, Američané zadrželi naše letadlo na 1 hodinu. 10 minut v čekací zóně nad oceánem, dokud se množství paliva v "Suchojích" nepřiblížilo nouzovému stavu, aby hosté nemohli před americkou veřejností předvádět nad leteckou základnou svou vytříbenou akrobacii. Sami Američané ve stejné době předváděli ve vzdušném prostoru ukázkový boj. Může se to zdát jako maličkost, ale takové maličkosti vypovídají o mnohém, a to jak na veřejnosti, tak i v mezinárodních vztazích. Zejména pro piloty, kteří z definice nejsou průměrně zdatní.
Asi není třeba podrobně popisovat známou skutečnost, že naši stíhači v několika leteckých soubojích zcela zničili nejlepší zámořská esa. Převaha našeho vybavení a letecké dovednosti naší dvojice byly tak působivé, že se američtí "orli" při setkání na zemi přestali usmívat a podávat si ruce. Stačili jen zatnout zuby v bezmocném vzteku a utřít si prášek. Ke konci mise se to málem změnilo v tragédii.
O to jsem generála požádal, aby to upřesnil.
Během letu z Langley na hlavní leteckou základnu oba Suchoje, pilotované Charčevským a jeho křídlem Georgijem Karabasovem, současně vypnuly své pohonné systémy. Jak se později ukázalo, Američané do našich strojů jednoduše natankovali nekvalitní palivo. Přestože při vyšetřování nehody byla na vině nepozornost posádky a rozdílná hustota paliv.
Po nouzovém hlášení wingmana a okamžitém zastavení motorů
řekl Charčevskij pilotům F-15, kteří je doprovázeli: "Zůstaňte s námi! Pokud se nám nepodaří nastartovat motory, informujte záchranáře o místě katapultáže." Nejlepší americká esa, která den předtím prohrála všechny letecké souboje s našimi piloty, se ve vzduchu jen zlomyslně usmála, přidala plyn a odletěla.
Nadmořská výška byla 14 000 metrů. Všechny čtyři motory obou letadel se zastavily. Dole - americká poušť. Na sto kilometrů kolem není živá duše. Všechny spotřebiče energie kromě rádia jsou vypnuty, aby se nevybíjely baterie. Letadla kloužou v naprostém tichu, klesají k zemi, je slyšet jen syčení kyslíku v masce.
Vteřiny rychle ubíhají, rychlost a výška klesají.
Pak se Charčevskij po zvážení patové situace rozhodne riskovat. Přikazuje svému wingmanovi: "Zhoro, přejdeme do střemhlavého letu, zkusíme se rozjet. Dělejte to, co dělám já!".
Dvě těžké stíhačky v barvě nebe padají volným pádem k zemi a připomínají letecké bomby. Zastavené turbíny neochotně nabírají hybnost z přicházejícího proudu stále hustšího vzduchu na povrchu a pumpují zkažené americké palivo z palivových potrubí do spalovací komory. Nadmořská výška se rychle a neúprosně snižuje. A pokud se to nepodaří...
Není čas o tom přemýšlet.
Rychlé klesání jim zacpává uši, piloti otevírají ústa a hlubokými nádechy se snaží vyrovnat nitrolební tlak. Jinak by jim praskly ušní bubínky! Neslyší se navzájem - jaký má sakra smysl vyjednávat?!
Najednou křídlo křičí do vzduchu: "Ten pravý je nahoře! Vyrovnáváme!"
Jeden z jeho motorů se rozjel na tři a půl tisíce, jak později hlásili. Ve skutečnosti to byly jen dva tisíce, ne víc.
A Charčevskij se stále řítil k nyní nenáviděnému pouštnímu písku a zběsile se díval na ukazatele motoru.
Turbína zavyla, otřásla celým strojem, vyvrhla jakousi nerozluštitelnou formu výroby zuřivých přátel a plukovník trhl ovládacím knoflíkem k sobě, ztrácel zrak z nahromaděného přetížení...
Podle hlášení byl na dvou tisících. Reálně málem nabral pár kaktusů svými sacími otvory. Nechcete přece vyděsit své nadřízené, neocení to. Ledaže byste to později neoficiálně nahlásili svému přímému nadřízenému.
Je překvapivé, že jsme prošli.
Vyrazili jsme na základnu, nebo spíš jsme se plahočili, každý na jednom motoru. Neexistovala žádná záruka, že se takové šílenství podaří úspěšně zopakovat. Kdo ví, jaký druh pálenky byl v nádržích!
Pomalu nabírali bezpečnou výšku, doháněli již neuspěchaně klesající Američany a bez hysterie přistávali za nimi na základně.
Vždyť je přece nevyrobily prsty!...!
"No, ruští ptáci, - blíží se k nim s drzým úsměvem,
američtí "orli" je doprovázejí v letu, už na parkovišti, ze vzduchu, - bylo vám to nepříjemné? Buď rád, že jsi přežil." A jeden z nich tichým hlasem dodal: "Pochcal ses? Příště to bude horší!"...
...Alexandr Nikolajevič vzal zpět nedotčené sklo a podíval se z širokého okna na oblohu. Venku zaskřípěly brzdy blížícího se velitelského vozu.
-
Takoví jsou naši zámořští "přátelé"...
V jeho hlase nebyl smutek ani hrozba. Ale kéž by ten hlas neslyšeli, pomyslel jsem si z nějakého důvodu.
Synopse:
"Výcvik vzdušného boje se stíhačkami F-15 v Langley.
Od svého uvedení do výzbroje neměl Su-27 příležitost předvést své letové schopnosti proti modernímu bojovému protivníkovi. Twenty-Seven se nezúčastnila žádných bojových operací. Su-27 samozřejmě opakovaně demonstroval své vynikající manévrovací vlastnosti na mnoha mezinárodních leteckých přehlídkách, ale jednalo se pouze o demonstrační lety ve velmi malém vzdušném prostoru v hustě osídlených oblastech se všemi omezeními, která k tomu patří.
V srpnu 1992 měl příležitost setkat se v cvičném vzdušném souboji s letounem, proti němuž byl Su-27 navržen, americkým stíhacím letounem F-15 "Eagle", aby získal vzdušnou převahu.
Delegaci složenou z pilotů plukovníka A. Charčevského (nyní generálmajora) a majora E. Karabasova vedl generálmajor N. Čaga, náčelník Lipeckého střediska bojové přípravy a přeškolení leteckého personálu. "Z hlediska vybavení se tým skládal ze dvou dvoumístných letounů C/-27UB a vojenského dopravního letounu IL-76.
Během přátelské návštěvy americké letecké základny Langley nabídla ruská strana Američanům letecké cvičení. Američané zdvořile odmítli bojovat před zraky všech s odvoláním na hustý letecký provoz v oblasti a vysokou hustotu obyvatelstva, a to navzdory skutečnosti, že letecká základna má samozřejmě vlastní "naříznutou" leteckou zónu, uzavřenou pro lety nebo dočasně uzavřenou pro lety civilních leteckých společností a soukromých letadel.
Nakonec Američané zorganizovali takzvané společné manévry ve vodách Atlantického oceánu. Proti nám působili piloti 1. taktického stíhacího křídla, považovaného za nejlepší leteckou jednotku amerického letectva, jehož piloti jsou tradičně vysoce kvalifikovaní, mají vynikající taktický výcvik a létají na nejmodernějších stíhačkách.
Mimochodem, když přiletěly sovětské stíhačky, při přiblížení k letecké základně Američané zadrželi naše letadla na 1 hodinu. 10 minut v pohotovostní zóně nad oceánem, dokud se množství paliva v letadlech nepřiblížilo k nouzové rezervě, aby hosté nemohli před americkou veřejností předvádět sofistikovanou akrobacii nad leteckou základnou. Sami Američané předvedli ve vzdušném prostoru základny ukázku vzdušného boje.
Pro společné manévry byla vyčleněna vzdušná zóna 200 km od atlantického pobřeží USA ve výšce 2 500-8 500 m. V manévrovací zóně byly nasazeny dvoumístný Su-27UB (s ruským pilotem v přední kabině a Američanem, velitelem této letecké základny, v zadní), F-15D (americký pilot v přední kabině a ruský letecký atašé, rovněž pilot, působící jako tlumočník, v zadní) a dvoumístný F-15D jako doprovodný a pozorovací letoun s fotografem v zadní kabině. Podmínky byly typické pro blízký vzdušný boj: útok ze zadní polosféry (RFS) a snaha udržet se "na ocase" nepřítele, který se naopak snaží útok zmařit a sám se dostat do útočníkovy RFS.
V prvním "kole" byl cílem letoun F-15D, na který zaútočil Su-27UB. V budoucnu si měla vyměnit místa. Pro amerického "orla" byl úkol "setřást" ruskou stíhačku z ocasu nemožný. Ale "sedmadvacítka" držela nepřítele na mušce bez větší námahy.
Změna pozic ještě zvýšila rozdíl ve výsledcích. Su-27UB, napadený Američanem, použil plnou výškovou zatáčku, aby se oddělil od nepřítele, a po jedné a půl plné zatáčce následoval "patnáctku" a zmocnil se cíle. Poté, co C-27UB "bombardoval" F-15, se však ukázalo, že tímto způsobem "odstranil" svědka, kterým byl nevinný doprovodný letoun F-15D.
Poté se ruský pilot zaměřil na svého konkrétního protivníka - dvoumístný F-15D. A ten zcela ztratil C-27UB z dohledu a byl nucen požádat doprovodný letoun o zjištění polohy nepřítele. V té době se "sedmadvacítka" dostala do ocasu F-15D, a protože zůstala nezpozorována, držela jej pevně v zaměřovači, což bylo hlášeno z doprovodného letounu. Američan se opakovaně pokoušel odpoutat od pronásledující sedmadvacítky, ale všechny jeho pokusy byly marné.
(Zde se ještě někdy, podle verze příběhu uvádí navíc že Su 27 UB letěl takřka pouze na "půl plynu", tedy na MIL režim motoru a nepřekročil 18 AoA!)
Výměna pilotů v kokpitech "stíhacích" letounů nepřinesla žádné překvapení výsledků. A druhý ruský pilot "porazil" nového amerického pilota v kokpitu F-15D. Vychvalovaný americký "orel" byl zahanben ruskou stíhačkou "Su", která si tentokrát udržela vzdušnou převahu na těsném přiblížení k území USA.
O výsledcích tohoto přátelského setkání americká média samozřejmě neinformovala."
Zdroj :
https://bulochnikov.livejournal.com/710 ... d=12233747
