Zemakt píše: ↑3/1/2026, 15:57
Měl jsem za to, že se to vždy stavělo na místě z místních zdrojů. A kdo raisoval byli jen řemeslníci a jejich mistři.
Podíval jsem se do
Husitského válečníka od Syky a Matušky (s. 136), kde uvádí, že praky skladovali Pražané rozložené na městském tržišti, což byla nejdelší městská stavba. O dalších frakcích husitských válek se nezmiňují, ale vzhledem k tomu, že je to docela praktické řešení, bych řekl, že se ho drželi i ostatní.
pjaro77 píše: ↑4/1/2026, 10:35
Kde je problém. Dolu je zdroj, z ktorého článok vychádzal. Ty blábolíš niečo o AI.
Myslím, že to je tím, že novější obsah stránky je AI-generated a prokliky z Palby zlepšují indexování na Googlu, takže se ty nesmysly dostanou lépe do vyhledávání. Nemusíš linkovat přímo články z LLMek, stačí, že někdo navštíví stránku a už jí tím zlepší viditelnost.
pjaro77 píše: ↑4/1/2026, 09:39
Velice efektivní byly také zápalné střely ve formě naplněných soudků nebo svázaných otepí.
Prošel jsem si Nicolleovu knížku a moc mě to nepřesvědčilo – rozebírá tam hlavně použití řeckého ohně a uvádí některé příklady využití ohnivých střel v Evropě, ale nerozebírá jaké měly účinky (otázka je, jestli mu to prameny vůbec dovolují). Každopádně se zdá, že se jednalo spíše o izolované případy než normu a účinky podle všeho nebyly moc velké. Vycházím hlavně ze staršího
Lindebeigeova videa, kde uvádí, že pouze jeden z 50 zápalných šípů spustí požár. Řekl bych, že se střelbou z praků to bylo podobné, většina z těch zápalných projektilů buď zhasla ještě v letu, nebo nezpůsobila moc škody, takže i když se používaly, na Scottovy scény to podle mě nestačí.
---
Nicméně, je čas se trochu vrátit k původnímu dotazu. Durdík (1953, 81) uvádí, že u Karlštejna měli roku 1422 Pražané pět praků. Pokud počítáme se 7–14 vozy na jeden prak, znamenalo by to nějakých 35–70 vozů (přiklonil bych se spíše k 50; nejspíš je nevozili na těch nejmenších, ale také bych nečekal, že všechny jejich vozy uvezly tunu).
Pokud vezmeme těch 20 yardů (Perjés uvádí 12 metrů na vůz a 6 pro rozestupy, tedy 18 metrů; s. 11) a vynásobíme to 50, jsme na nějakých tisíci yardech, tedy 914 metrů (a rovných 900 metrech podle Perjése). Výpočet přitom nezohledňuje převoz závaží a munice, to také museli brát s sebou, protože si nedovedu představit, jak někde v poli lámou kameny a opracovávají je na příhodný tvar. Něco by se nejspíš dalo nakrást po okolí (zvláště v pozdním středověku), ale rozhodně bych na to nesázel.
Celkem je to... hodně, o dost více než jsem čekal.
V souvislosti s tím mě napadá, že právě logistika může vysvětlit, proč všichni tak moc chtěli získat palné zbraně, i když se zpětně zdají jako technicky nespolehlivé, slabé a příliš pomalu střílející: na rozdíl od praků dávaly bez ohledu na výkon (který však musel být také značný) skoro nevídanou úroveň operační svobody. Z deseti vozů jsme se dostali na jeden až dva pro samotnou zbraň, odstranili jsme problém s protizávažím a to, co jsme ušetřili, můžeme investovat do munice, nebo si zmenšit zranitelný a obtížný trén.
To samé potom platí i o starších trakčních pracích, které se udržely překvapivě dlouho: byly lehčí a nepředstavovaly tak velkou zátěž jako jejich bratranci s protizávažím.
, a když ho tam nechytnu tak mu napíšu. Je to velmi šikovný člověk. To jak v dnešní době hrad a jeho expozice vypadá je zejména jeho zásluha.