PALBA.CZ

Mch Sänger tím svým "skákavým" návrhem prokázal, že nemá o aerodynamice vůbec žádné ponětí, neboť už v té době se dobře vědělo že takto to nefunguje, ale přesně naopak
Ovšem ve sci-fi se to udrželo ještě do 60. let

Sänger tím svým "skákavým" návrhem prokázal, že nemá o aerodynamice vůbec žádné ponětí, neboť už v té době se dobře vědělo že takto to nefunguje, ale přesně naopak.

Teoreticky to možné je, záleží na tečně k atmosféře, a dalších podmínkách

Pro zajímavost jsem ještě našel něco k motoru...

V období rokov 1930 až 1935 zdokonaľoval pomocou nespočetných statických testov regeneratívne chladený raketový motor, ochladzovaný vlastným palivom, ktoré cirkulovalo okolo spaľovacej komory. Tento motor dokázal urýchliť výtokové splodiny v tryske na rýchlosť 3048 m/s. (v porovnaní s V-2 - 2000 m/s).

http://www.hitechweb.genezis.eu/spacefighters6.htm

Ale jinak s tebou souhlasím, že prakticky, technicky, a aerodynamicky by to mohl být velký problém. Nejen motor, který by měl takový dosah, a chtěl palivo ušetřit právě tím skákavým letem, ale celá konstrukce vesmírného kluzáku, která by musela odolat velkým silám.

U toho meteoroidu to byla spíše náhoda, že se tak pěkně odrazil, většinou sletí do atmosféry, kde shoří.
Pozn: k Zemi se blíží meteoroid, v atmosféře uvidíme zazářit meteor (bolid) a na zem dopadne meteorit.

Meteoroid, který unikl ze spárů gravitace, byl zaznamenán na obloze nad Německem a Nizozemskem. Je to vzácný jev, kterému se říká tečný meteoroid.
V angličtině se tento geometrický termín nahrazuje poetickým názvem Earthgrazing Fireball (O Zemi se otírající ohnivá koule).

https://nedd.tiscali.cz/nad-evropu-pril ... deo-496774

Lord píše: ↑6/7/2022, 16:36

Sänger tím svým "skákavým" návrhem prokázal, že nemá o aerodynamice vůbec žádné ponětí, neboť už v té době se dobře vědělo že takto to nefunguje, ale přesně naopak.

Teoreticky to možné je, záleží na tečně k atmosféře, a dalších podmínkách

Ne, není tomu tak. Fungovalo by to takto, kdyby atmosféra byla taková jako v Kerbalu - tzn. do nějaké výšky je a pak náhle není - jako hladina vody. Na té můžeš žabkovat do alelujá.
Jenže "hranice" atmosféry neexistuje. Máme jen uměle určené hranice "abysme se nepoprali", tj. Kármánovu hranici ve výšce 100km která je pouze politická, a molekuly na ni s***ou, a praktickou ale neurčenou hranici kde je odpor vzduchu tak velký, že těleso už nebude schopno dokončit příští oběh (tzn. kde už tento oběh bude spíše pád).
To je závislé na mnoha podmínkách vč. roční a denní doby, takže se to řeší pro družice ale jinak se všichni řídí tou Kármánovou aproximací.
Na rozhraní luftu a vakua žabkovat nelze, jak to Sänger chtěl.

Není rozhraní... není žabkování.
Není žabkování... není chrám.
Není chrám... není Imhotep.
Není Imhotep... není Imhotep

PS:

Lord píše: ↑6/7/2022, 16:36 meteoroid-tecna.gif

Meteoroid, který unikl ze spárů gravitace, byl zaznamenán na obloze nad Německem a Nizozemskem. Je to vzácný jev, kterému se říká tečný meteoroid.
V angličtině se tento geometrický termín nahrazuje poetickým názvem Earthgrazing Fireball (O Zemi se otírající ohnivá koule).

https://nedd.tiscali.cz/nad-evropu-pril ... deo-496774

Právě na tomto jevu je to vidět: Meteorit vlétl po tětivě (nikoli po tečně to by právě nešlo), a zase vylétl. Neodrazil se, prostě vylétl, i když se jeho dráha jistě pozměnila v důsledku zpomalení. Ale ne odrazem, změnila se k Zemi, nikoli od Země.

Alfík: Ale opatrně, žabkovat ne, odrazit ano - řešilo se to u Apolla 13, které vstupovalo do atmosféry po neobvyklé dráze a byly obavy, aby se neodrazilo a nenávratně neodletělo do prostoru.

Jinak:
Není hřebík - upadne podkova
Není podkova - zchromne mezek
Není mezek - prohraje se bitva
Král David

Co jsem o tom dříve četl, tak několik neozdrojovaných poznámek z paměti (nemám tady teď "archiv"):
- sám Sänger počítal s velmi dlouhou dobou na R&D, pravda to bylo ještě ve 30. letech a Německo udělalo pak obrovský skok na poli aerodynamiky, elektroniky atd.
- později se ukázalo, že ve výpočtech byla zásadní matematická chyba
- když to někdo později analyzoval, tak materiálově by to nešlo realizovat v tehdejší době (extrémní aerodynamický ohřev). < hlavní problém
O tom, že by to principiálně nešlo zde slyším poprvé. Je to možné, nejsem odborník.

Já bych si ještě laicky přisadil, že asi by byl problém s řízením/orientací. Stačilo, aby se trochu kluzák jinak pootočil "při odrazu" a bylo by zřejmě vymalováno.

Bate, možný je všechno na světě, jako určitě to mělo nějaký vývoj, a ten je dobrý si nastudovat.

Alfiku, jasně spíš úhel musí být jakoby tečný, a ne ve 100 km nad zemí či mořem, ale níže. Nelze si to představovat viz obrázek.
To „skákání“ je myšleno spíše obrazně, ale udělat několik takových „skoků“ po zeměkouli byla asi kravina.

To jím začínalo být trošku jasné už tehdy. Jak třeba píše bat, jak by se to řídilo? Rádiem, pomocí ponorek, výpočty počítačem?
Ale PRINCIP popíšu dále.

Právě na tomto jevu je to vidět: Meteorit vlétl po tětivě (nikoli po tečně to by právě nešlo), a zase vylétl.

Pokud myslíš tětivu vzhledem k výšce atmosféry a době pobytu v ní, tak raketoplán Silbervogel měl vstoupit do řidkých vrstev atmosféry.

Máme jen uměle určené hranice "abysme se nepoprali", tj. Kármánovu hranici ve výšce 100km která je pouze politická, a molekuly na ni s***ou, a praktickou ale neurčenou hranici kde je odpor vzduchu tak velký, že těleso už nebude schopno dokončit příští oběh (tzn. kde už tento oběh bude spíše pád).
To je závislé na mnoha podmínkách vč. roční a denní doby, takže se to řeší pro družice ale jinak se všichni řídí tou Kármánovou aproximací.
Na rozhraní luftu a vakua žabkovat nelze, jak to Sänger chtěl.

Jak jsi napsal, hranicí atmosféry je Karmanova hranice, která se nachází ve výšce 100 km nad hladinou světového oceánu. Ale Sängerův raketoplán měl „žabkovat“ někde kolem 40 km, kde už je to o něco hustější, k tomu ovšem potřeboval tepelný štít.
Nad New York stačila jedna balistická křivka, poté třeba odskok, ale bomba vypuštěná ze 40 km, by asi neměla takovou přesnost. Pokud by to byla atomovka, tak je to možná jedno

A pak měl vystoupat a překonat kolem zeměkoule „menšími skoky“ vzdálenost 19 000–24 000 km. Ačkoliv by bylo lepší přistát někde v Japonsku, protože nemohl manévrovat, ve smyslu „otočit se a vrátit se na základnu“ do Evropy. No nakonec jím to nějak začalo docházet, jak by to šlo asi realizovat.


V projektu Silbervogel bylo dost progresivních prvků, ale obecně výpočty a počítačové simulace provedené následně ukázaly, že bombardér by se při pokusu o sestup jednoduše roztavil nad New Yorkem. Tento problém byl v zásadě řešitelný, bylo nutné zvýšit tloušťku ochrany, i když užitečné zatížení bombardéru by se snížilo.

A poté už přistát v Japonsku, či v Mandžusku, nebo to někde zapíchnout do oceánu, ale to by pak byl Silbervogel jen na jedno použití.
Antipodal bomber - je protibod, i když v Evropě se za protinožce vesměs označují Australané nebo Novozélanďané.
Z hlediska téže rovnoběžky to jsou vedledomci (perioeci), Praha má např. vedledomce jižně od Liščích ostrovů v Aleutském souostroví. Ale v roce 1943 Američané vyhnali Japonce z Aleut. No nic to jen tak mimochodem.

Například bezosádkové Apollo 4 přistála po osmi hodinách a 37 minutách letu s pomocí tří padáků na hladině Tichého oceánu necelých 16 kilometrů od čekající letadlové lodě Bennington.
Jak už napsal seabee, resp. už velitelský modul Apollo 4 letící s tupým koncem tepelného štítu pod nenulovým úhlem náběhu za účelem vytvoření vztlaku se mohl odrazit od atmosféry. Tím se měl zvýšit dolet nebo rozložit tepelný ohřev na více úseků.
Délka skoku mohla být např. 10 000 km a poté dosažitelný dolet 800 km. Nebo velký skok až 20 000 km a dolet 3000 km, pro různé hodnoty L/D, což je poměr vztlaku tělesa k jeho odporu.

Požadovanou výšku a délku skoku nad hranici atmosféry můžeme dosáhnout různými vstupními rychlostmi při odlišných vstupních úhlech.

https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/apollo/lke.htm

Video příloha

Apollo 4 Mise (1967)



Viz čas videa od 4 minuty, kde ukazují také onu křivku odrazu.


Antipodal Bomber

Lorde, vždyť na těch schématech je nad 100km hranicí. Na wiki se píše 90 mil. Další žabky by byly postupně níž, ale ten problém je IMO v tom návratu z cca 170km. Díky tomu zamýšlenému principu pohybu a tvaru by trup a křídla byly extrémně tepelně namáhány delší dobu, než při klasickém návratu z vesmíru. To mi přijde jako úloha pro 70.+ léta (nepříliš povedený IMO projekt raketoplánů).

V polovině 50. letech se řešily otázky jak spolehlivě dostat jadernou raketovou hlavici na zem a přešlo se na "tupé" tvary jako mělo Mercury, protože do té doby si tak nějak mysleli, že klasické aerodynamické tvary jsou lepší. Taky nápad s ablativními materiály (pryskyřice) je z té doby. BTW. Sověti měli tak silné rakety, že nad tím moc neuvažovali a spokojili se s koulí. Jako obvykle řešili problémy primitivně, ale funkčně. Na obou stranách pracovali stovky německých vědců a inženýrů, takže kdyby Němci měli tuto znalost, tak by se to jistě projevilo dříve na jedné či druhé straně. Možná Sanger tušil co ho ještě čeká, ale prezentoval to jako dnešní vědci v EU. Opět předběhl svou dobu

Rozvedu trochu to řízení. Kolem tělesa, které se vrací na zem se vytvoří plazma a není možná komunikace (řízení ze země). Nedokážu posoudit jak moc by to bylo výpočetně složité řídit ty skoky, ale vzhledem k tomu, že "pitomý" Vostok spadl prostě někde v okruhu stovek km, tak stříbrný pták byl potřeboval oproti tomu dosti sofistikované navádění. V 45/46 tam Němci mohli dát to nejlepší v podobě něčeho upraveného z analogových počítačů pro jejich SAM (mohlo by to stačit na tuto úlohu?). Vostok i Mercury se nedali až na drobné korekce řídít (zapnout brzdící motor, nasměrovat kabinu) a myslím, že většina výpočtů se dělala na zemi.
Tedy Němci by řešili dva problémy: jak to přesně spočítat (kdy, kde a čím) a jak raketoplán řídít. Němci se dostali experimentálně rádiovým i inerciálním naváděním hodně daleko. Pro A9/A10 by zřejmě nebyl problém New York trefit. Dokonce jsem někde četl, že záškodnící měli na Empire State Building umístit radiomaják, bohužel si nepamatuju jestli to bylo pro uvažovaný útok V-2 z ponorek nebo ze strat. letadel (Ju-390, Me-264 atd.). Mohl by to využít i střibrný pták? Možná pro hlídaní směru...

Sanger neměl k dispozici ani zřejmě první německé počítače (možná odtud ta matematická chyba). Myslím, že již měli hypersonické větrné tunely, ale nevím pro jak velké rychlosti. I přesto ten tvar i princip navrhl nadčasově, pokud to porovnám s těmi následnými projekty, které zmiňuješ.

Ještě by mně zajímalo, jak rychle by takový kluzák ztrácel energii (rychlost) při i drobných korekcích směru. Kinetická energie tak rychle se pohybujícího tělesa musí být obrovská a tím i jeho setrvačnost (snaha setrvat v rovnoměrném přímočarém pohybu). Jakákoliv snaha o změnu směru pak musí spotřebovat spoustu energie (vedle aerodynamických ztrát i při RPP). Dá se to spočítat třeba pro požadovanou změnu 15°?

Prošel jsem si toto vlákno. Ačkoliv se jmenuje útok na NY, tak jsou zmíněny i obecně útoky na území USA. Chybí mi tu, a možná je to jinde na Palbě, zmínka o plánu https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_PX . Myslím, že Mark Felton tomu věnoval i nějaké video na YT pár měsíců zpět. Oproti hightech komplikovaným řešením Němců, to vypadá elegantně a jednoduše. To by mohlo fungovat a nějakou paniku by to mohlo způsobit. Celkem je paradox, že akce byla zastavena z důvodu obavy před eskalací. To je poučení pro další generace, že takové obavy jsou kontraproduktivní, protože druhá strana je mít nemusí (viz. atomová bomba).
Dokážu si představit, že pro některé malé regiony v USA by to byl dlouhodobý problém. Např. dodnes v Číně v oblastech, kde "Ishii a jeho myši" působil se dodnes mezi lidmi vyskytují různé podivné choroby (zřejmě přenášené hlodavci). Je to možná přehnané, protože mor apod. se ve střední Asii a Číně vyskytuje dost, nicméně tuto informaci jsem zaregistroval z více zdrojů.

Amíci zase plánovali, že netopýři budou zapalovat japonská města. PROSTĚ za války se zvažují i bláznivé možnosti, jak porazit nepřítele nebo nad ním získat aspoň nějakou převahu.

Co dodat k německému programu?
Všechno je trošku jinak a složitější. Jak jsem už psal ta koncepce se v čase nějak vyvíjela. Třeba matematik Keldyš jí trošku upravil, amíci po válce, atd.

Lorde, vždyť na těch schématech je nad 100km hranicí. Na wiki se píše 90 mil. Další žabky by byly postupně níž, ale ten problém je IMO v tom návratu z cca 170km. Díky tomu zamýšlenému principu pohybu a tvaru by trup a křídla byly extrémně tepelně namáhány delší dobu, než při klasickém návratu z vesmíru.

Hmm, asi to blbě čteš... Jakmile se vznesl do vzduchu, měl zažehnout vlastní raketový motor a pokračovat ve stoupání do výšky 145 km (90 mil), ALE ne že se měl odrazit od této hladiny!!
Vystoupat při startu do 90 mil, lépe až 300 km víš - viz kosmický transportér RT-8-01 (Raumtransporter).
https://www.stoplusjednicka.cz/silbervo ... -na-papire

Křídla by byla určitě namáhány a celá konstrukce, navíc to byl docela macek s délkou 28 metrů, rozpětím 15 m, a váhou 100 tun. Později se to řešilo dvěma stupni, kdy to výšky asi 30 km, by vyneslo raketoplán na zádech letadlo.

Na sklonku 2. světové války obsadila ruská vojska německé závody v Peenemünde a dostala se mimo jiné k projektům Eugena Sangera. Koncem roku 1946 byl vytvořen tým, který měl tuto koncepci prozkoumat a rozvinout pod vedením matematika Mstislava Keldyše. Studie však ukázaly, že původně zamýšlená raketová pohonná jednotka by vyžadovala příliš mnoho paliva, než aby byl bombardér praktický.

Jako kompenzace byly na konce křídel přidány dva náporové reaktivní motory pro let v atmosféře.
Zdálo se, že výpočty vyšly a bombardér měl mít dolet 12 000 km. Odhady však také počítaly s technologiemi, které daleko přesahovaly tehdejší možnosti!
Např. americký klon Bell BoMi MX-2276 měl dolet asi 8 600 km, ale byl vynášen do výšky pomocí letadla.


Díval jsem se na zdroje a tam se píše.
Poté měl raketoplán klouzavým letem zamířit zpět do atmosféry, opět se od ní ve výšce cca 40 km „odrazit“ a dále pokračovat stále menšími „skoky“, asi jako když házíte „žabky“ na hladině rybníka. Tento neobvyklý způsob letu měl rovněž pomoci chlazení povrchu letounu rozpáleného třením vzduchu.
https://21stoleti.cz/2004/10/20/fantast ... lbervogel/

Jako Silbervogel mohl nad 100 km, ale při odrazu, tak možná při prvním skoku. Další skoky neměly být až o tolik níže, jako mít spíše kratší vzdálenost. A nejlépe pak doplachtit pomocí náporových motorů. Ale jaký měli tehdy Němci k dispozici Sänger Lorin do Škoda-Kauba Sk P.14 ? Potřebovali by ale výkonnější.
V roce 1945 vznikl také projekt Heinkel P.1080 stíhačky s náporovým motorem, která by potřebovala ke startu tah čtyř pomocných raket RATO na tuhé palivo.

Lorde, vždyť na těch schématech je nad 100km hranicí.

Nevím o co se přesně přeš? Jako jedno schéma, které jsem vkládal, má malé rozlišení, ALE lze odvodit kružnice kolem zeměkoule a jejich výšku.
A DALŠÍ, tam je to zřetelnější a první kružnice má 100 km, výstup na 300 km, a odrazy jsou někde na 40 km.

Možná Sanger tušil co ho ještě čeká, ale prezentoval to jako dnešní vědci v EU. Opět předběhl svou dobu.

Tak určitě předběhl svou dobu, jinak grant nezískáš Po válce v tom pokračoval, ale svou původní myšlenku modifikoval, aby byla uskutečnitelná.

Vostok spadl prostě někde v okruhu stovek km, tak stříbrný pták byl potřeboval oproti tomu dosti sofistikované navádění.
V 45/46 tam Němci mohli dát to nejlepší v podobě něčeho upraveného z analogových počítačů pro jejich SAM (mohlo by to stačit na tuto úlohu?).

Nevím, těžko. Srovnej s Apollo. Němci ale měli špičkové gyroskopy, který převzali amíci. Posledním důležitým zařízením, které muselo MIT dodat, bylo elektromechanické zařízení, které údaje z gyroskopu převádělo na instrukce pro autopilota.

Vostok i Mercury se nedali až na drobné korekce řídit (zapnout brzdící motor, nasměrovat kabinu) a myslím, že většina výpočtů se dělala na zemi.

V 60. letech byl počítač tak velký, že zabíral celé místnosti. Ale to pro výpočet letu až na Měsíc, pro oběžnou dráhu země, či řízení v atmosféře, to je zase trošku jiný.
Hlavně mezikontinentální raketa A9/A10 nebo Silbervogel měli mít pilota, který měl směr korigovat, ale byly to v té době ještě fantazie hlavně z hlediska stavby těchto strojů.

Tedy Němci by řešili dva problémy: jak to přesně spočítat (kdy, kde a čím) a jak raketoplán řídit.
Němci se dostali experimentálně rádiovým i inerciálním naváděním hodně daleko.
Pro A9/A10 by zřejmě nebyl problém New York trefit. Dokonce jsem někde četl, že záškodnící měli na Empire State Building umístit radiomaják.
Mohl by to využít i střibrný pták? Možná pro hlídaní směru...

Ano, už se to rozebíralo stránku zpět. Operace Elster. V konečné fázi možná ano, předtím by to korigovaly asi signály z ponorek.
Technicky vzato kmitočty kolem 20 MHz mají význam tehdy, je-li mezi korespondujícími místy přímá viditelnost. Proto je vhodné v městské zástavbě zvolit vyšší bod.
Avšak i zde může trochu pomoci ionosféra svou vlastností, že totiž šikmo procházející paprsek, jehož kmitočet leží nad určitou hodnotou, v jeho směru ohýbá. Vzniká velmi zajímavá trajektorie těchto paprsků, v příznivých případech se může ionosférická vlna dostat hluboko za optický obzor a byly pozorovány i případy, že signály sputniků bylo možno někdy zachytit i tehdy, byly-li právě nad protinožci.


Operace Elster („Straka“) byla německá špionážní mise určená ke shromažďování informací o amerických vojenských a technologických zařízeních během druhé světové války. Ale skončila debaklem, spekuluje se, že by tito agenti mohli umístit vysílačku do mrakodrapu.
Mise měla trvat 2 roky, agenti měli předávat informace Německu Morseovou abecedou pomocí krátkovlnného rádiového vysílače. Předpokládalo se, že agenti nakonec postaví další krátkovlnné rádiové vysílače, možná i pro navádění raket.
No nevím lepší, kdyby jím vysílač propašovala ponorka.

Gimpelovým hlavním úkolem bylo sestavit na místě 80 wattovou vysílačku, samozřejmě měl problémy jí postavit z volně dostupných součástek.
Měli apartmá v budově, která byla postavena bez ocelových nosníků, aby se vysílačka nerušila.

Více třeba v knize - Tajné operace Wehrmachtu: Útočné plány z let 1939–1945, vydala Grada.

Nebo... Gimpel se vrátil do bytu a byl šokován, když zjistil, že jeho partner utekl z bytu a odnesl si oba kufry včetně všech peněz a diamantů.
Gimpelovi zůstalo jen oblečení a 300 dolarů v hotovosti. Poté, co si Billy Colepaugh vzal do kapsy dva tisíce dolarů "na hraní" a zkontroloval zavazadla na nádraží, se také ubytoval v hotelu a vydal se na dvoudenní kolotoč. Když byl Gimpel zatčen, jeden z agentů FBI si ho vzal stranou a podělil se s ním o upřímný postřeh: „Udělal jste jen jednu chybu - měl jste Billymu hned po přistání vpálit kulku mezi oči.“

6. února 1945 stanuli němečtí agenti před vojenským tribunálem a byli obviněni ze spiknutí za účelem špionáže, za což jim hrozil trest smrti.
Zatímco Gimpel vystupoval během procesu přímočaře a zdrženlivě, Colepaugh se snažil soud přesvědčit, že po celou dobu jednal jako trojitý agent.
Tvrdil, že do Berlína odcestoval jen proto, aby získal informace o nacistech, a pak se vrátil s úmyslem zradit Gimpela a operaci Straka. Soud tuto absurditu odmítl.

https://www.historynet.com/secret-life-erich-gimpel/

Na projektu orbitálního bombardéru začal pracovat konstruktér Eugen Sänger už ve 30. letech 20. století v Německu. Po válce pracoval Sänger pro firmu Junkers, ale snů o vesmírném letu se nevzdal.

Junkers RT-8-01 Raumtransporter

V roce 1960 usoudil, že nastala příhodná doba, a představil model „kosmického transportéru“ RT-8-01 Raumtransporter.

Junkers RT-8, nazývaný také "Sänger I", byl dvoustupňový kosmický letoun. Konstrukční práce byly zahájeny v červenci 1961.
Pravděpodobně již dříve existovaly některé předstudie RT-1 až RT-7.
Sáně RT-8 byly poháněny parní raketou a vynesly letoun RT-8 do vzdálenosti 3 km, kde by se zažehly raketové motory na liquid hydrogen (LH2).
Tři motory prvního stupně nabízely na úrovni moře výkon 150 tun a druhý stupeň vynesly do výšky 30 km za 150 sekund. Zde se oba stupně oddělily a pilotovaný první stupeň byl pilotem dopraven zpět na zem. Letadlo prvního stupně mělo délku 80 m a delta křídlo o rozpětí 40 m.

V roce 1969 byla společnost Junkers GmbH pohlcena společností Messerschmitt-Bölkow-Blohm. V letech 1971 až 1974 byla opět zkoumána koncepce horizontálního vzletu Sänger, než byl celý program zastaven.
V roce 1985 společnost Messerschmitt-Bölkow-Blohm projekt Sänger oživila. Nový projekt "Sänger II" dovedl původní projekt Junkers RT-8-01 na úroveň prototypu. Před stavbou prototypu byl však Projekt v roce 1994 opět zastaven.


Boeing X-20 Dyna-Soar

Myšlenky se dál rozvíjely i v USA pod Bell BoMi MX-2276, či projektem Boeing X-20 Dyna-Soar.
U něj byla výhoda, že už o něco kratší raketoplán X-20 (do 11 m) vynášela do výšky nosná raketa. Pak měl z orbitu klouzat zpátky na zem.

Znova projekty raketových kosmoplánů s vojenským určením – bombardérů či průzkumníků – rozběhlo začátkem 50. let letectvo Spojených států amerických.




Zdroje:
http://hugojunkers.bplaced.net/junkers-rt.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Boeing_X-20_Dyna-Soar
https://www.aeroweb.cz/clanky/3001-na-k ... ho-epigoni

Bell BoMi MX-2276

Tomu předcházel odvoz německých vědců v rámci Papeclipu do Ameriky. Walter Dornberger a Krafft Arnold Ehricke navrhli koncept Bell BoMi MX-2276.

Systém se skládá z rakety a letounu, který dosahuje svého doletu při hypersonickém klouzání. Byly provedeny studie konfigurace letounu a uspořádání nosné rakety s cílem dosáhnout minimální vzletové hmotnosti.

Počáteční studie strategického zbraňového systému MX-2276 byly založeny na uspořádání, které bylo v podstatě určeno pro bombardovací mise. Bombu však bylo možné vyjmout a instalovat vybavení pro průzkumné mise.

Maximální dosah byl asi 4650 námořních mil, 8600 kilometrů. Schopnost zasáhnout území Sovětského svazu ze zámořských odpalovacích stanovišť např. Fairbanks na Aljašce, Thule v Grónsku.
Některá místa jsou dále než 4650 mil, a proto jsou neslučitelné se současnou situací.
Jiné dvojice vyžadují dosahy na této hranici nebo velmi blízko ní; na těchto trasách lze provádět jen malé manévry, pokud vůbec nějaké.
V průběhu zkoumání pokrytí dosažitelného s různými kombinacemi výše uvedených systémů základen, bylo také zjištěno, že dochází k určitému zdvojení pokrytých oblastí.

Pokud by byl každý průzkumný let úspěšný a povětrnostní podmínky umožňovaly vždy jasné fotografování země, přibližně 22 letů by přineslo úplné pokrytí pozorovatelných oblastí v západní části SSSR. Východní části země lze poměrně dobře pokrýt systémem letů z Okinawy, či Tokia. Pro lepší pokrytí zeměkoule by byl nutný dosah až 6000 mil.

MX-2276 Reconnaissance Aircraft Weapon System
https://apps.dtic.mil/sti/pdfs/AD0125726.pdf

Taková byla historie.

Projekt SPIRAL

Po prostudování výkresů projektu zahájil SSSR v roce 1965 svůj vlastní podobný projekt nazvaný SPIRAL. Podle autorů to mělo být orbitální hypersonické letadlo, které by také provádělo horizontální vzlet a přistání, ale zároveň mělo dva stupně.

Na rozdíl od německé myšlenky se zrychlením na speciálním železničním vozíku měl "Spiral" startovat z vrchní části speciálního nadzvukového letadla, který měl stíhačku vynést asi do výšky 30 km.

Samotná myšlenka byla stejná. Hlavním cílem bylo bombardovat New York a další vzdálená města pravděpodobného nepřítele. Jednomístná stíhačka měla mít značné manévrovací schopnosti, aby ji protivníkova obrana nedokázala snadno zaměřit a aby mohla účinněji útočit a zasadit úder na strategicky důležitá místa planety. Kromě toho měla být vyzbrojena šesti raketami „vesmír-vesmír“ k přímému napadení protivníkových kosmických objektů.

V SSSR maršál Grečko, který nebyl obeznámen s historií německého "Stříbrného ptáka", považoval projekt SPIRAL za příliš fantastický a dal příkaz kopírovat úsilí amerických vědců o vytvoření "raketoplánu".

Na počátku roku 1950 Bell Aircraft vytvořil koncept BOMI (BOmber MIssile), který byl klonem Silbervogelu, ale americká armáda neměla kam spěchat.
Na rozdíl od SSSR měli Američané prostředky k dodání jaderných zbraní ve formě podzvukových strategických bombardérů, což jim docela vyhovovalo.

Nicméně u hypersonických zbraní se s určitou „skákací trajektorií“ počítá, ale u nich je to z důvodu manévrovacích schopností, kvůli vyhnutí se protiraketové obraně. Střela klesající z nízké oběžné dráhy poskytuje méně času na odhalení.


Zdroje:
https://topwar.ru/24604-serebryanaya-pt ... -reyh.html
https://en.topwar.ru/166253-the-aviatio ... sfere.html
https://www.idnes.cz/technet/vesmir/sss ... vesmir_kuz
http://www.astronautix.com/b/bomi.html

@Lord máš pravdu první žabka je kolem 40km a našel jsem to už i jinde. Teď jsem měl čas si to víc přečíst na větším monitoru a pohledat (včetně těch agentů). Čekal jsem ten první odraz mnohem výš. To už by mohla být rychlost výrazně menší a tedy i teplota.
Problematika je pěkně popsána a nejen již zmíněné (přetížení, systémy pro zajištění života):
http://www.aerospaceweb.org/question/sp ... 0218.shtml
https://www.aerosociety.com/news/from-s ... me-of-age/

Dohledal jsem si ještě k těm větrným tunelům. V Peenemunde byl supersonický velký tunel do 4,4 Mach (vyzkoušeno max. 8,8 pro potřeby vývoje rychlejšího vizte dál). Pro další hypersonický výzkum potřebovali jiné. V Bavorsku (Kochel) se budoval 7 - 10 Machový tunel, který stihli sotva spustit a pak si ho odvezli do USA komplet i s vědci (neměli ani přibližně nic tak výkonného). Takže v době návrhu si nemohl Sanger zřejmě nic vyzkoušet.

bat píše: ↑9/7/2022, 20:42 @Lord máš pravdu první žabka je kolem 40km a našel jsem to už i jinde. Teď jsem měl čas si to víc přečíst na větším monitoru a pohledat (včetně těch agentů). Čekal jsem ten první odraz mnohem výš. To už by mohla být rychlost výrazně menší a tedy i teplota.

No vidíš, o to se přel také Alfik, možná to někde psali, ale asi chybně. Bylo potřeba dosáhnout určitého vztlaku, a to mohl raketoplán až o něco v hustší atmosféře, nota bene pro tak těžké těleso. Prostě oni už něco teoreticky věděli, nebyli to úplný jelita

Ten první odraz měl být nad New Yorkem asi ve 40 km, ale jak už jsem psal, co přesnost vypuštěné bomby?
Kdyby byla řízená rádiem à la Fritz X nebo Hs 293 ? Ale měla vážit asi 4 tuny. Little Boy měl hmotnost 4400 kg.
Házet konvenční bomby vzhledem k nákladům by nemělo příliš efekt, ale přesto do toho Němci šli.

bat píše: ↑9/7/2022, 21:50 Dohledal jsem si ještě k těm větrným tunelům. V Peenemunde byl supersonický velký tunel do 4,4 Mach (vyzkoušeno max. 8,8 pro potřeby vývoje rychlejšího vizte dál). Pro další hypersonický výzkum potřebovali jiné. V Bavorsku (Kochel) se budoval 7 - 10 Machový tunel, který stihli sotva spustit a pak si ho odvezli do USA komplet i s vědci (neměli ani přibližně nic tak výkonného). Takže v době návrhu si nemohl Sanger zřejmě nic vyzkoušet.

Sanger něco testoval, ale na malém modelu, a v menším tunelu. Jako válka skončila holt dříve než stačili něco doklobat, ale vědecký potenciál měli.
Samozřejmě už ne tolik průmyslový, když jím hořeli všechny válečné fronty.

Moderní velký aerodynamický tunel byl v leteckém výzkumném ústavu - Luftfahrtforschungsanstalt "Hermann Göring" Braunschweig v Dolním Sasku.
Ale jen do rychlosti 1,5 Mach. Jako mohli zkoušet něco tam, ale ne v plných parametrech, hlavně šikmé křídlo, Němci označované jako Pfeilflügel ("šípové křídlo"). Testován např. Junkers Ju 287, okřídlená raketa A4b „Bastard“, Me 262, atd.
Když se Machovo číslo - definované jako poměr rychlosti letu k rychlosti zvuku - blíží Machově číslu 1, aerodynamické vlastnosti křídla se radikálně mění. Snižuje se vztlak a zvyšuje odpor vzduchu.
Byl tam i jeden z menších tunelů pracujících na principu vakuové nádrže, který byl schopen dosáhnout nadzvukové rychlosti až 3,2 Machu.

Výzkumné skupiny z Peenemünde a Kochelu spolupracovaly s Institutem Hermanna Göringa ve Volkenrode u Braunschweigu, případně s DFS.

Zdroje:
https://www.palba.cz/viewtopic.php?p=344298#p344298
https://erenow.net/ww/the-race-for-hitl ... anes/4.php

Rádiové řízení ala Fritz vyžadovalo viditelnost cíle a bomby + klidný let někde opodál. To nebylo možné. Řekl bych, že by to byla nějaká klasická neřízená gravitační bomba (případně atomová) a byly by nějak předpočítané doby odhozu. Při znalosti výšky a rychlosti by to asi nebyl problém trefit něco tak velkého jako New York.
Přijde mi lákavá představa to jen vypustit bez pilota nechat i s výbušninou narazit do země. I zde jsme probírali, že V-2 sama o sobě dokázala nadělat paseku díky kinetické energii uvolněné při nárazu. Trochu drahá sranda ovšem... takový předchůdce projektu Thor.

New York je velký, ale zasáhnout Manhattan s mrakodrapy už je horší.

Mohl jako radiomaják pro navádění bombardéru posloužit vysílač?
Např. v protektorátu byl cíl Škodovy závody a radiomaják Rebecca, který byl však nacisty objeven, a obecně sloužil poskytování "vzdušných" dodávek odbojovým skupinám v okupované Evropě.

Dne 1. července 1941 zahájila společnost NBC provoz komerční televizní stanice - WNBT (nyní WNBC-TV) vysílání na kanálu 1 (50-56 MHz) z antény na vrcholu Empire State Building.
Jenže byla nucena ukončit své "experimentální" vysílání v roce 1942 v reakci na válečné potřeby, spolu s dalšími stanicemi, během války, cenzura, atd.
Obsah filmových týdeníků v kinech byl zase pečlivě sledován OWI, placený Rockefellerovou nadací, kdyby se nějaký filmový týdeník odchyloval od standardů.

Víš, asi lepší vypustit něco vlastního s radiomajákem pomocí agentů.

Fritz X nebo Hs 293 měl radiový systém FuG 203/230, který se skládal z vysílače nazývaného Kehl, jenž byl umístěn na palubě bombardéru.
A přijímače Straßburg vestavěného do těla bomby. Bomba se řídila z bombardérů joystikem na cíl, lodě jsou pohyblivý cíl.

Oproti tomu mrakodrap je statický cíl.
No bomba by se musela sama navádět na radiomaják, ale nevím, zda by to byli Němci schopni v té době nějak poladit?



AMÍCI měli na konci války bombu BAT naváděnou pomocí radaru na lodě, ale další video je o netopýřích bombách