Napsal: 15/5/2012, 15:49
Kruane, nejsem si jistý, jestli F6F dokázal s vnitřní zásobou paliva a s nějakou podvěsnou výzbrojí uletět 1700 km. Spíše mi to přijde poněkud nepravděpodobné. Ale o F6F mám relativně méně údajů, než o F4U a naprosto nesrovnatelně méně v porovnání s Fw 190 (u kterého si bez potíží troufnu dělat propočty v údajích, které se nedochovaly).
Dle technických údajů, které mám k dispozici, uletěl F6F v závislosti na verzi na vnitřní zásobu paliva 1400 - 1700 km v čisté konfiguraci. Soudobé Focke-Wulfy Fw 190 A-8 na vnitřní zásobu paliva daly něco přes 1000 km (+ 12,5% rezerva). Rezervu u F6F neznám, pokud s ní vůbec US NAVY kalkulovalo. Normy měření doletu byly všude jiné.
Několik bitevních Fw 190 F se u stíhacích jednotek objevilo, stejně jako několik stíhacích Fw 190 A se objevilo u jednotek bitevních. Ale byly to výjimky. Nicméně rozdíly mezi Fw 190 A a F byly minimální. V pozdější éře de facto pouze vymontované vnější kanony a instalace křídelních závěsníků + potřebná elektronika. Ostatně Fw 190 F vznikly tak, že pouze došlo k přejmenování Fw 190 A-4/U3 na Fw 190 F-1. Závěsníky se používaly totožné, jako u stíhačů (až na výjimky třeba u těch variant schopných nosit 1800 kg pumu), zaměřovače byly také standardní Revi C12/D, nebo Revi 16B. Z hlediska výkonů nebyly mezi verzí A-x/U a F-x samozřejmě rozdíly žádné. Mezi čistými stíhačkami a bitevníky řady F pak rychlostní rozdíly v řádu 10 (F) - 20 (G) km/h dané instalací závěsníků. Hmotnost stíhaček i bitevníků byla obdobná.
Stíhači Luftwaffe létali s pumovou výzbrojí spíše výjimečně. Neměli dostatečný výcvik a nebylo to ani potřeba. Stíhací bombardéry se od stíhačů odklonily někdy v roce 1942 - část z nich měla počátek v JG a další část v StG. US NAVY a myslím, že ani USAAF nic takového nemělo. Tam bylo bitevní letectvo koncipováno jinak.
Vtipné je, že Fw 190 F i Fw 190 G (což byl dálkový bitevník operující standardně s dvojnásobkem paliva neseným v přídavných nádržích pod křídlem) oba svými výkony dosti překonávají Hellcata
. Ona ho svými výkony překonává i poněkud nešťastná Bf 109 G-6/R6 s plnicím tlakem 1,35 ATA, což bylo už vážně dost velké létající neštěstí. Vlastně mám takový dojem, že by ho překonal i letící časopis Der Adler
Hellcat je stroj dobrý na moře, kde se může potkat se Zerem, které bylo z hlediska výkonů a "moderních poznatků" deklasováno už od P39 a P40, ale v Evropě měl štěstí, že na Jagdwaffe narazil všehovšudy jednou. Ono mít v roce 1944 výkony Spitfiru V nebyla pro stíhačku žádná sláva.
Dle technických údajů, které mám k dispozici, uletěl F6F v závislosti na verzi na vnitřní zásobu paliva 1400 - 1700 km v čisté konfiguraci. Soudobé Focke-Wulfy Fw 190 A-8 na vnitřní zásobu paliva daly něco přes 1000 km (+ 12,5% rezerva). Rezervu u F6F neznám, pokud s ní vůbec US NAVY kalkulovalo. Normy měření doletu byly všude jiné.
Několik bitevních Fw 190 F se u stíhacích jednotek objevilo, stejně jako několik stíhacích Fw 190 A se objevilo u jednotek bitevních. Ale byly to výjimky. Nicméně rozdíly mezi Fw 190 A a F byly minimální. V pozdější éře de facto pouze vymontované vnější kanony a instalace křídelních závěsníků + potřebná elektronika. Ostatně Fw 190 F vznikly tak, že pouze došlo k přejmenování Fw 190 A-4/U3 na Fw 190 F-1. Závěsníky se používaly totožné, jako u stíhačů (až na výjimky třeba u těch variant schopných nosit 1800 kg pumu), zaměřovače byly také standardní Revi C12/D, nebo Revi 16B. Z hlediska výkonů nebyly mezi verzí A-x/U a F-x samozřejmě rozdíly žádné. Mezi čistými stíhačkami a bitevníky řady F pak rychlostní rozdíly v řádu 10 (F) - 20 (G) km/h dané instalací závěsníků. Hmotnost stíhaček i bitevníků byla obdobná.
Stíhači Luftwaffe létali s pumovou výzbrojí spíše výjimečně. Neměli dostatečný výcvik a nebylo to ani potřeba. Stíhací bombardéry se od stíhačů odklonily někdy v roce 1942 - část z nich měla počátek v JG a další část v StG. US NAVY a myslím, že ani USAAF nic takového nemělo. Tam bylo bitevní letectvo koncipováno jinak.
Vtipné je, že Fw 190 F i Fw 190 G (což byl dálkový bitevník operující standardně s dvojnásobkem paliva neseným v přídavných nádržích pod křídlem) oba svými výkony dosti překonávají Hellcata

