V obecném povědomí (a jak tady v úvodu zaznělo) je tank Sherman synonymem pro, v nejlepším případě, průměrný, spíše však pro špatný tank. Slabý pancíř, vysoká silueta, nedostačující výkon děla, to jsou uváděné důvody tohoto hodnocení.
Jedinou variantou stojící z hlediska výkonu za řeč, je britská verze Firefly a to hlavně díky zabudování vysoce účinného 76,2 mm děla, který svým výkonem odpovídal přibližně kanónu Panthera.
Ačkoli je tento názor z určitého hlediska oprávněný, není zcela (podle mne) objektivní.
Je sice pravdou, že rané verze těchto strojů měly poměrně slabý pancíř, i jeho tvarování nebylo zrovna ideální, na druhou stranu jeho nejpočetnější soupeři, Panzer III a Panzer IV, na tom ohledně pancéřování (sklonem i silou) nebyly o mnoho lépe (spíše hůře) a palebná síla Shermanu patřila v Africkém bojišti též spíše k nadprůměru.
A pozdější verze, jako například Sherman M4A3(76)w, disponovaly (alespoň podle toho co vím) už podstatně větší palebnou silou a efektivnější pancéřovou ochranou než Panzerkampfwage IV H.
Posuďte sami
Pancíř čela vany pozdějších verzí Shermana byl odlévaný, zaoblený a měl proměnlivou sílu od 51mm v skloněné části(55°), až po 108 mm v kolmé části. Čelo korby mělo sílu 64 mm a sklon 47°.
Záleží na tom, jaké síle odpovídá takto silný a skloněný pancíř. Mnohé však napovídá právě síla pancíře čela vany(108mm). Proč použily Američané právě tuto sílu. Asi proto, že odpovídala odolnosti čela korby. Podle geometrické poučky 64mm/47° dává sílu 94 mm.
Podle níže uvedeného grafu je však vidět, že na probití 64mm/47° potřebuje střela ráže 88mm větší rychlost než na probití 100mm pancíře. Tento graf reflektuje nárůst efektivní síly vlivem sklonu pro různé ráže, jaký vyplynul z testů USA.
Tak např. pokud mám 45mm silný pancíř a střelu ráže 88mm, je poměr e/d ( tloušťka pancíře/ráže) asi 0,5. Pokud je skloněný pod úhlem např.60°, potřebuje střela ráže 88mm rychlost asi 2000 fps tedy 603 m/s. Tutéž rychlost ale potřebuje stejná střela na probití kolmého pancíř silného asi 1,35 násobku své ráže ( e/d=1,35, dolní křivka), což odpovídá síle asi 120mm. Pancíř 45mm/60° tedy (podle tohoto testu) odpovídá 120mm kolmému pancíři.
Podobně je to i s čelem korby Shermana. Podle grafu odpovídá 64 mm silný pancíř pod sklonem 47° pro ráži 88mm asi 109 ti mm, tedy stejné síle jaká byla použita pro vanu. Pro ráže menší je odolnost ještě daleko vyšší, konkrétně např. u 50mm odpovídá korba asi 130mm.
Čelo podvozku Shermana tedy mělo vůči větším rážím odolnost přibližně srovnatelnou s Tigerem, proti malým (či podkaliberním) pak možná i vyšší.
Je ale možné, že kvalita pancíře efekt sklonu podstatně snížila, to momentálně nedokážu posoudit. Také je možné, že odolnost pancíře narůstala se sklonem pro větší ráže méně, než se udává v tomto grafu.
V oblasti čela věže jsou na tom pozdější verze Shermanu také velice dobře. Např štít kanónu se u verze se 75mm dělem kryje s čelem věže a dohromady mají sílu až 140mm. Některé zdroje uvádí sice sílu pouze 89mm, avšak první variantu potvrzuje manuál osádek Panthera, ve kterém je tato část Shermana zakreslena jako neprůstřelná na libovolnou vzdálenost. Štít kanónu přitom zabírá poměrně velkou část čelní siluety věže. Její zbytek je chráněn podstatně hůře, nicméně též dostatečně(75mm 30° ekvivalent asi 95mm). Podle stejného manuálu dokázal KwK 42 probít čelo korby i věže Shermana na 1000-1200 metrů. ( jednalo se ale pravděpodobně o starší verzi Shermana ). Boky věže jsou sice kolmé, ale svojí sílou 51mm odpovídají přibližně efektivní tloušťce boků věže Panthera.
Jak je tomu u čela Shermana s 76,2 mm dělem přesně nevím. Ve většině zdrojů se u štítu kanónu udává síla 89mm (což není až tak málo) , mám ale dojem, že v jedné knížce jsem četl, že se štít kanónu kryje s 38 mm čelem věže a jeho výsledná síla je tedy 127mm.Nepodařilo se mi na netu ale najít informace.
Boky i záď korby jsou chráněni sice výrazně hůře, stále však lépe než u Panzerkamfwagenu IV. Konkrétně 38mm oproti 20-30mm u německého tanku.
Přirozeně komplexní pancéřovou ochranou nedosahuje tento tank úrovně Panthera, Tigera, či T-34/85, nicméně stojí vysoko nad Panzerem IV a rozhodně se nedá říci, že je z tohoto hlediska podřadný.
Porovnání palebné síly.
Při srovnání APC a APCBC munice nevyčnívá tento kanón ze standartu, tvořeném děly D-5T Zis-S-53 a KwK 40 (Z nichž je na tom nejlépe asi 85mm ruské dělo,hlavně díky ráži a hmotnosti AP střely). Jak však ukazuje tabulka, při palbě podkaliberní municí je výrazně překonává(85mm včetně).
O účinností M1 kanónu při palbě HVAP municí vypovídá i test, který dělaly Američané, při němž byl tento kanón srovnáván s britskou 17 liberkou. Oběma kanóny byl ostřelován pancíř tří Pantherů na různé vzdálenosti. Jak se dá předpokládat, 17 liberní dělo dosahovalo s podobným typem munice lepších výsledků. Nicméně při testu sice vykazovala SABOT munice největší průbojnost, ale zároveň také tak malou přesnost, že to prakticky devalvovalo její penetrační schopnosti. Naopak standardní APCBC munice kanonu M1A1 se ukázala jako přesná, ale proti pancéřování Panthera neúčinná.
Nejlepších a srovnatelných výsledků dosahoval 17 liberní kanón za použití APCBC munice a kanón standardního Shermana pak s municí HVAP, přičemž britský kanón se ukázal mírně účinnější a 76,2mm dělo M1A1 jako přesnější ( aspoň tak jsem to pochopil z textu ). Jelikož KwK 42 měl podobnou účinnost jako 17 liberní dělo, a jelikož v té době neměli Němci podkaliberní munici k dispozici, dá se říci že M1 svojí palebnou silou za Pantherem a Shermanem Firefyl příliš nezaostával.
Výsledek celého testu můžete najít na těchto stránkách
www.wargaming.info
Samozřejmě že zde hraje roli i ničivý účinek, který byl větší u klasické APCBC munice.
Další velkou předností Shermana, je palebná flexibilita. Otočení o 360° mu trvalo necelých 16 sekund, přičemž náměr se pohyboval od -10° do 25°. Pro srovnání Panzeru IV trvalo otočení 36 sec, náměr měl od -8° do 22°, u Tigeru pak 31 sec, -8° až 15°. Hodnoty u Panthera a T-34/85 jsou srovnatelné, ale i tak o něco horší. Rychlé otáčení věže je přitom v boji životně důležitá věc ( tank může rychleji přenášet palbu z jednoho cíle na druhý, snadněji střílet na rychle se pohybující se cíle). Rozsah odměru se může zdát jako maličkost, ale i to mělo svojí váhu, např. pokud jel tank ze svahu, méně to omezovalo jeho možnosti vést palbu. To vše ještě umocňuje schopnost tanku Sherman, jako jediného ze všech těchto tanků, vést palbu za jízdy.
Z pohledu schopnosti přežití na bojišti je též důležitá velikost tanku. Jistě výška 3 metry není nijak ideální, naproti tomu čelní pancíř Shermana nevytvářel tak velký kontrast vůči terénu jako Panzeru IV či Tigera , což tento handicap částečně vyvažovalo.
Pozdější varianty Shermanu tedy už byly podle mne velmi dobré, slušně pancéřované, s vysokou palebnou silou a dostačující pohyblivostí. To, že měly takové ztráty spíše vyplývá z faktu, že byly převážnou dobu v nevýhodné pozici útočníka, a že musely v mnoha případech bojovat proti o třídu těžším a tedy i lépe pancéřovaným tankům.