Objevil jsem docela zajímavý dokument ohledně této problematiky a cituji z něj některé pasáže. Doufám, že Vám to objasní uvažování vlasovců na konci války.
Čas videa od 29:00 … S vlasovci byl podepsán dokument "o boji proti bolševismu" v Suchomastech , který byl anulován. Protože vedení v ČNR převzali komunisté.
Češi se zavázali, že si můžeme vybrat, jestli chceme být ihned odvezeni do Německa nebo zůstat u divize, kde by nás ale až do vysvětlení celkové situace museli považovat za zajatce.
… Pak jsem ovšem od lidí z DVK, kteří se tehdy ještě nacházeli v oblasti divize, slyšel, že Čechy slíbený odvoz skutečně proběhl bez námitek a že tito muži byli již další den na německé půdě.
Mimo jiné nabízeli vlasovcům politický azyl v Čechách. Rekonstrukce jednání v Suchomastech není dodnes zcela objasněna. I díky politickému vývoji po květnu 1945. Jisté je, že tehdy nebyl český odboj centralizován a vzájemné spojení bylo omezené. Česká národní rada (ČNR) se veřejnosti představila až 5. května odpoledne, a její autorita centrální organizace byla potvrzena až večer.
Dohodu tehdy podepsali zástupci českého četnictva, údajně se mělo jednat o plukovníka Rýdla. Tato skupina byla ovšem brzy smetena revolucí. Každopádně na základě této dohody vyrazila divize ROA Praze na pomoc.
Válka je u konce. Německo prohrálo. Od Němců nemůžeme již nic očekávat. Zajetí není pro nás žádné řešení. Kam bychom měli po eventuálním propuštění jít?
Už nemáme žádný domov. Německo nám ho nenabídne a ani nemůže. Nesmíme padnout do rukou Sovětům, tedy nikde žádné východisko. Zde ale existuje možnost, že bychom si aktivní účastí v povstání vytvořili v Československu novou vlast.
Vlasov ovšem neviděl v Bunačenkově pokusu žádnou šanci …
Zdroj:
http://www.ustrcr.cz/data/pdf/publikace ... 59-288.pdf
Víckrát jsem ovšem slyšel – aniž bych si mohl pamatovat jednotlivé zdroje – že Vlasov měl v úmyslu stáhnout 1. ruskou divizi spolu s ostatními dvěma vznikajícími divizemi do prostoru kolem Chebu. Odtud prý chtěl navázat jednání se západními Spojenci, která by mu ulehčila stále ne nepatrná bojová síla, jejíž otěže svíral ve svých rukou. I když se události takto nevyvinuly, hovoří přesto hodně pro, že takový či podobný plán existoval.
Nabízí také logické vysvětlení pro – samo o sobě těžko vysvětlitelné – chování Buňačenka ve dnech mezi nasazením „Erlenhof“ a povstáním v Praze.
Zdroj: Srov. FRÖHLICH, Sergej: General Wlassow. Russen und Deutsche zwischen Hitler und Stalin, s. 266–268; KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005, s. 91–92; KIRILL, Aleksandrov: Armija generala Vlasova, s. 306–311.
… Bylo jasné, že Buňačenka pálí půda pod nohama. Nemohl a nesměl připustit, aby vystavil svoji divizi – v očích Sovětů vlastizrádce a zločince první třídy – jistému sovětskému zajetí.
… Poté, co ani 2., ani 3. [května 1945] nenastaly žádné zvnějšku patrné změny, pokračovala divize 4. [května] ve svém pochodu tentokrát v jižním, popř. jihovýchodním směru a dorazila 4. [5.] večer do prostoru Suchomast. (Tam štáb divize.).
… Buňačenko byl v každém případě přesvědčen o tom, že Čechy budou alespoň dočasně obsazeny Západem. K této výchozí situaci se přidala latentní krize v Československu, ve které usilovaly na jedné straně komunistické síly a na druhé národní síly o to, aby při puči předstihly toho druhého.