
vím o tom úplný houby. Zachovalo se něco ještě do dnešní doby?
Edit: už jsem naštudoval, je to nádhera.
No já ti Jarle nevím nevím. Kniha je stále na cestě a pakliže v ní nic bližšího k výše uvedené věci nebylo, osobně bych to zas tak moc neodsuzoval. Předně: psal se rok 1934 a do této doby byly s Masarykem jen problémy. V této souvislosti si dovolím drobec zaspekulovat. Možná snad někoho na MNO osvítil samotný duch svatý a po zhodnocení reálných možností takovéhoto plavidla na moderním bojišti projevil pragmatickou snahu o jeho prodej. Masaryk by nebyl za hubičku a za inkasované peníze se mohlo pořídit několik smysluplnějších plavidel viz. později dvě OMm či něco jako projekt nových OMd.A je neuvěřitelné, že třebaže ohrožení Československa ze strany Maďarska nepominulo, a vláda stavbu dalších podobných jednotek bez náhrady zrušila, ministerstvo národní obrany dalo k prodeji naší jediné pořádné válečné lodě souhlas, a kdyby další kolo peruánsko-kolumbijské války neodvrátili diplomaté, President Masaryk by se patrně vydal přes Atlantik a stal se součástí kolumbijského válečného námořnictva.
Reálné možnosti Masaryka na moderním bojišti místo MNO o několik let později vyhodnotili Němci, kteří jej považovali za svoji nejlepší jednotku Dunajské flotily a mnohokrát jej s úspěchem bojově nasadili. Ale chápu, že vzhledem k tomu, že naši plánovači se v r. 1934 už soustředili hlavně na obranu proti Německu, mohlo se jevit užitečnější loď prodat a za utržené peníze koupit pár tanků nebo nějakou tu stíhačku. To že by je použili na stavbu nějakých menších válečných lodí mi přijde nepravděpodobné.Zemakt píše: V této souvislosti si dovolím drobec zaspekulovat. Možná snad někoho na MNO osvítil samotný duch svatý a po zhodnocení reálných možností takovéhoto plavidla na moderním bojišti projevil pragmatickou snahu o jeho prodej.
Seriózně se o tom začalo uvažovat od poloviny třicátých let. IV. oddělení MNO vyhodnotilo, že pro horní tok Dunaje je Masaryk příliš velký. Prostě se tam takticky nehodí. V roce 1938 již probíhalo oficiální posouzení různých koncepcí a řešila se finanční stránka věci. Bohužel sled událostí byl rychlejší, nicméně dovolím si tvrdit, že vše bylo na dobré cestě. Bůh ví, kdyby šel Masaryk do Jižní Ameriky, zda by se náhrada OMd urychlila a rozšířila. Jak říkám, je to jen taková spekulace.To že by je použili na stavbu nějakých menších válečných lodí mi přijde nepravděpodobné.
Tohle je trochu ošemetná záležitost, protože co vlastně Němci potenciálně lepšího měli? Tato loď má přinejmenším jeden primát - byla naší největší válečnou lodí a tím vzniká i určitá symbolika a nadstandardní pouto/tendence ji vyvyšovat. Ostatně nezřídka se ještě setkáme s označením monitor. Když to posoudíme nezaujatě, tak zde máme mírně vylepšenou prvoválečnou konstrukci větší pancéřované hlídkové lodě, ne špatnou, ale rozhodně ne nic extra.jarl píše:Reálné možnosti Masaryka na moderním bojišti místo MNO o několik let později vyhodnotili Němci, kteří jej považovali za svoji nejlepší jednotku Dunajské flotily a mnohokrát jej s úspěchem bojově nasadili.
Ale, jo. tuším, že jsem to i sám někde psal na začátku tohoto vlákna. Pro nás by se lépe hodily moderní minonosky a několik menších lodí v kombinaci s pozemní obranou, ale nikdo mi nevymluví, že není lepší mít sice zbytečně velkou, ale po odstranění dětským nemocí dobrou loď, kterou Němci za války na Dunaji provozovali od Černého moře až po Vídeň, než nemít nic. A obávám se, že jeho prodej by vedl pouze k tomu, že bychom přišli o nejlepší loď a nic nového by se do konce první republiky nezískalo. Žádné hotové moderní jednotky k mání nebyly a stavba čehokoliv většího se u nás vlekla hlemýždím tempem. Koneckonců ani ty dvě malé pancéřové minonosky, jejichž projekty se připravovaly už od. r. 1932, se do mobilizace nepodařilo zcela dokončit. Navíc President Masaryk (bez dodatečných úprav) vyšel daňové poplatníky zhruba na 7 miliónů, takže kolik by za něj v r. 1934 mohli Kolumbijci zaplatit? Pochybuji, že v přepočtu víc než nějakých 5 miliónů korun, a i kdyby je MNO hned neutratilo jinde a převedlo do nějakého námořního fondu, co by se za ně bojeschopného dalo pořídit? Tou náhradou za OMd 1 a 2 měly být malé pancéřové lodě, jejichž cenu ve změněných poměrech škodovka vykalkulovala na víc než 6 milionů za kus, takže by to nestačilo ani na jednu. Nakonec se v této kategorii až do Mnichova nic nestavělo, na čemž by prodej Presidenta Masaryka do zahraničí těžko něco změnil, tudíž v tom pro Československo nevidím žádný přínos.Zemakt píše:Seriózně se o tom začalo uvažovat od poloviny třicátých let. IV. oddělení MNO vyhodnotilo, že pro horní tok Dunaje je Masaryk příliš velký. Prostě se tam takticky nehodí. V roce 1938 již probíhalo oficiální posouzení různých koncepcí a řešila se finanční stránka věci. Bohužel sled událostí byl rychlejší, nicméně dovolím si tvrdit, že vše bylo na dobré cestě. Bůh ví, kdyby šel Masaryk do Jižní Ameriky, zda by se náhrada OMd urychlila a rozšířila. Jak říkám, je to jen taková spekulace.
To rozhodně. Jen jsem reagoval, že úmysl odprodeje nemusel být zrovna motivován jen blbostí, ale také něčím jiným. A znova podotýkám že mohl být.Ale, jo. tuším, že jsem to i sám někde psal na začátku tohoto vlákna. Pro nás by se lépe hodily moderní minonosky a několik menších lodí v kombinaci s pozemní obranou, ale nikdo mi nevymluví, že je lepší mít sice zbytečně velkou, ale po odstranění dětským nemocí dobrou loď, kterou Němci za války na Dunaji provozovali od Černého moře až po Vídeň, než nemít nic.
V polském časopise Technika Wojskowa Historia jsem našel článek o československém říčním loďstvu, kde se píše, že v roce 1971 skupina nadšenců usilovala o zachovaní trupu lodě President Masaryk, ale úřady jak už víme z Pátračova článku rozhodly o jeho sešrotování.Pátrač píše: Ivo Pejčoch k dalším osudům našeho největšího bojového plavidla dodává, že v roce 1948 dostala nový název – Hlídková loď PM. Dále je vše ve shodě s výše uvedenou citací, ale působivé je, jak popisuje konec lodi cituji:
„Smutnou tečku za jeho osudem udělala roku 1978 aktivita příslušníků Socialistického svazu mládeže, kteří v rámci známé Akce Z rozřezali trup na šrot. Pokud by byl v Komárně vydržel jen o jedenáct let déle, mohl se z torza někdejší největší československé válečné lodi stát muzejní exponát.“
Já můžu jen smutně dodat, že tento ahistorický vandalismus je tak typický pro socialistickou éru existence našeho státu, že by člověk bučel jak opuštěná kráva. Co já podobných vandalských činů viděl v letech 1986 až 1997, to by bylo na román a bylo by to moc smutné čtení.