PALBA.CZ

I k Bismarcku mám jednu „veselou historku z natáčení“, tož to sem vrazím.
Funkci palubního maskota pro štěstí vykonával na palubě Bismarcka kocour Oskar. Když byl Bismarck potopen, měl Osakar větší štěstí než většina posádky a byl zachráněn. Pak se zachoval poněkud zbaběle, když za misku mléka ochotně dezertoval od Kriegsmarine k Royal Navy a stal se lodním maskotem na torpédoborci Cossack.
Avšak již 24. října 1941 byl Cossack potopen ponorkou U-563 (Klaus Bargsten). Oskar přežil i tentokrát a 10. listopadu byl v Gibraltaru s velkou slávou jmenován lodním kocourem na letadlovce Ark Royal. O tři dny později torpédovala Ark Royal ponorka U-81 (Friedrich Guggenberger) a zkušený trosečník Oskar neměl s další katastrofou naprosto žádný problém – zachránci později uvedli, že jej nalezli na kusu dřeva „nezraněného, ale velmi nahněvaného“.
Tím Oskarova kariéra v Královském námořnictvu skončila. Maskota pro štěstí s touhle pověstí už nikdo nechtěl, a tak byl Oskar - pod záminkou, že je to vlastně Němec – „demobilizován“ a „převelen“ do penziónu pro staré námořníky v Belfastu. Tam strávil v laskavé péči staroušků dlouhá léta, až v roce 1955 pošel sešlostí věkem. Penzión zanedlouho vyhořel...

Tak tomu říkám maskot, co přináší štěstí!

Kdyby to němci věděli předem, tak by jim ho tam dali chválně, takhle jim to, ale stejně pomohlo.

HERR OSCAR (alias Bordkatze der Bismarck, nepotopitelný Sam, milovník vody) - Ex-Bismarck, Ex-Cossack (LO3), Ex-Ark Royal – neuveřitelný kocour, který měl „devět životů“

Oscar přežil všechna potopení tří lodí. Po těch událostech se nedivím, že britští námořníci už nedovolili, aby se Oskar stal maskotem další lodi – nepochybně by byla potopena. Nutno dodat, že právě Ark Royal, resp. její letadlo a torpédo ochromilo osudově kormidlo bitevní lodi Bismarck. Že by Oskarova pomsta? Dobrá sága!



Několik hodin po potopení Bismarcka byl kocour, plovoucí na kusu prkna, nalezen a vyloven britským torpédoborcem HMS Cossack (který kromě Sama nikoho jiného nezachránil). Nevěda, jaké bylo jeho původní jméno, posádka Cossacku jej pojmenovala Sam.



Odkazy:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Nepotopiteln%C3%BD_Sam
http://www.battleshipbismarck.info/cat_oscar.htm
http://myweb.tiscali.co.uk/hmscossack2/memories.htm

Velmi jsem se pobavil. Zdá se že Němci měli V-4, maskoty co nosí smůlu. Ale bohužel nedokázali zajistit jejich distirbici na správná místa. Už vím proč prohráli válku.

Kdo ví, kde se toulal můj kocour, než jsem si ho vzal z útulku?

Pro objektivitu jen dodám, že někteří historici se vážně domnívají, že příběh Oscara, jak je uvedeno výše je sice skvělá legenda, folklór – „městský mýtus“, ale je nepravděpodobné, že by se to tak opravdu stalo.

Důvodů je několik:

1. Žádný z přeživších z Bismarcku si nepamatuje takovou kočku na lodi.
2. Neexistují žádné fotografické a písemné doklady o kočce na palubě.
3. Malá zvířata jako kočka mohli těžko obstát v moři. Jak se mohl mokrý kocour dostat až na desku? Promočená kočka nemohla dlouho přežít v chladu.
4. Lidské instinkty přežití – je nepravděpodobné, že by námořník německý nebo britský – navzdory tomu jak se jim líbí jejich maskoti zachráňoval zvíře za velmi špatných podmínek v době, kdy se všechny snahy soustředily na záchranu lidských životů.
5. Část příběhu o Ark Royal zní podobně nepravděpodobně. Tato letadlovka se potápěla velmi pomalu. Byl čas evakuovat celou posádku řádným způsobem a nikdo se nemusel zachraňovat jako trosečník. Je sice možné, že kočka se někam schovala, ale pak by se nemusela dostat do moře.
6. Nakonec se zdá, že existují „dvě různé verze Oscara“. Fotografie výše ukazuje, že kocour byl zřejmě trochu pruhovaný. Nicméně obraz v britském námořním muzeu zobrazuje Oscara, který je černý a bílý. Který je tedy správný? Skutečně Oscar existoval nebo byl jen výplodem lidské představivosti?

Poznámka: Městské legendy jsou realistické povídky ohledně nedávných událostí nebo údajných událostí s ironickým nebo nadpřirozeným překroucením. Městské legendy se rozšířují přes ústní podání, ale dnes také přes internet ve formě e-pověstí, e-mailů – označovaných také jako hoax, viz. www.hoax.cz , apod.

V Československu v době normalizace například kolovala fáma o černé sanitce, jejíž osádka unášela lidi - zejména děti, aby jejich mladé masíčko a orgány využívala k transplantacím. Více o této problematice, aneb návod na ověřování pravdivosti příběhů, které jste někde slyšeli www.rozhlas.cz/cernasanitka/about/_zprava/489158

Fake: Vyznamenaný kocour Oscar (za zásluhy na potopení britských lodí)

Já bych až zas takovej "školomet" asi nebyl...
Bylo úplně normální, že na lodích byli různí maskoti a věci, které oficiálně nebyly ve stavu a o jejich existenci dnes víme vlastně jen náhodou. Například na torpédoborci Laffey potopeném u Guadalcanalu byl pes Hunk, který se z moře plného trosečníků náhodou zachránil taky. A nebýt tehdejšího poručíka (v penzi kontradmirála) Barhama, který si na něj vzpomněl na jednom veteránském srazu a nebýt toho, že se okolo zrovna motal jeden novinář, nevěděli bychom nic. Stejně tak bychom nevěděli nic o existenci kocoura jménem Blackie na Prince Of Wales, kdyby s lodí náhodou neplul Churchill a nevyfotil se s ním.

Nebo bychom nevěděli nic o tajné destilační koloně vyrábějící pro úzký okruh zasvěcených "ponorkovici" na USS Tang, kdyby opět čirou náhodou jeden z pouhých devíti přeživších námořníků nebyl právě jeden z ochlastů atd. atd.
Vždyť tyhle legendy jsou tak pěkný...

Taky bych k těm legendám nebyl tak přísný.
Někde ( bohužel zdroj bych dlouho hledal – tak jen co si pamatuji), některý snaživý historik a novinář o OSCAROVI pátral dál a napsal – že ten nas..štvanej kocour – když už měl na kontě „ víc potopenejch lodí a tonáže než leckterý admirál za celý svůj válečný život“ - 2 války – tak né že skončil v útulku.
Ne,ne.
Admiralita ho dala nějaké baronce na jeden z britských zámků a tam OSCAR žil až do svých 23 až 25 let. Roky už přesně nevím, ale jistě je to přes 20 let ( asi těch 23 let).
Je nutné vědět, že kočka se dožívá 14 až 16 let běžněji.
Mám 2 kočky, jedné je 17 a druhé 18 let a nedávno ČT ukázala kocoura – nejstaršího kocoura v ČR – 21 let a jak se panečku staral o žrádlo…

Typickej znak legend každý to vypráví trochu jinak. Neříkám má to svoje místo, ale taky když řekneme A měli by jsme seriózně říct i B. A ne něco jen lakovat.

Tak moment náčelníku, když už jsem obviněn z "lakování", mohl bych vědět, kde jsem se něčeho takovýho dopustil? A prosím konkrétně, tohle beru jako vážnou věc.

No kocoura jako maskota na palubě jakékoliv válečné lodi nevyjímaje Bismarcka bych si za nesmysl označit nedovolil. Vím o italské bitevní lodi z konce 19. století na kterou se posádce podařilo propašovat kozu (prý kvůli čerstvému mlíku) a trvalo tři měsíce než se na to přišlo.
Nehledě na to že existenci lodního mazlíčka na Bismarcku zmiňuje ve svých denících jeho čtvrtý dělostřelecký důstojník baron Burkard von Müllenheim-Rechberg a mám dojem že na zmínku o něm jsem narazil i v některé z prací Johna Tolanda. Tedy žádný Josef Novák z Horní Dolní.

Scrat

Dobře hoši. Destroyman neber to osobně, já ti za tu příhodu samozřejmě děkuju, pobavila mně. Možná se tak stala možná ne. Koluje už dlouho až se zažila. Jen jsem si „ohřál taky svou polívku“, když jsem k tomu dodal, že existují i pochybnosti zda to tak skutečně bylo. Všichni víme, že kočky nemají moc rádi vodu a chlad, na druhou stranu musíme dodat, že plavat většinou dovedou.

A zdroje, kde je to zpochybněno jsem uváděl už tady
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=72361#p72361
pro jistotu http://www.purr-n-fur.org.uk/featuring/war02.html

Dobrá, taky řeknu, kde jsem na toho "čičmena" vlastně přišel. Píše o něm námořní historik Dan van der Vat (více např. zde) v knížce Ponorky ve válce (více např. zde) v překladu Jaroslava Hrbka (asi netřeba představovat). Mohu-li ocitovat Scrata, tak tedy "žádný Josef Novák z Horní Dolní".
Jména německých ponorkových velitelů, kteří potopili Cossack a Ark Royal jsem našel na http://www.uboat.net/ a kocouří fotku na jednom z Lordem výše uvedených webů (zdála se mi tak nekvalitní, že patrně byla oskenovaná z dobovýho tisku).

Destroyman - dovoľujem si podotknúť...nepatrí tvoj príspevok o kocúrovi do zbierky rozprávok ovčej babičky? Mala som ako malá - takúto knihu rozprávok a v nej bol podobný príbeh. Tiež tvoja čeština by sa mohla zdokonaliť a tie preklepy... nuž, prepáč, ale musela som byť trocha kritická. Ale ty to určite znesieš. Veď "kto kritizuje, sám je rád kritizovaný" - to je arabské príslovie /snáď mi ho Google dobre preložil/.

score51 píše:To hej, ale už po vyplávaní lodí z Brestu bol Bismarck sledovaný a na Atlantik by sa bez boja nedostal, s tým predsa museli počítat.

Jak již bylo diskutováno Bismarck a Prinz Eugen nevypluli z Brestu, podstatné však je, že Lütjensovi se z počátku korzárské akce v Atlantiku dařili s loděmi SCHARNHORST a GNEISENAU. Na konci ledna 1941 s nimi vyrazil do severního Atlantiku, podařilo se mu proplout Dánským průlivem, aniž by lodě zachytila Royal Navy. Ačkoliv vyplutí lodí nezůstalo před Brity utajeno. Admirál John Tovey, jenž velel Home Fleet se chtěl s nimi utkat jižně od Islandu. Lütjens se však nakonec rozhodl pro jinou trasu.



Admiral Hipper byl také při svém výpadu do Atlantiku úspěšný, viz mapa, zpátky plul zase v klidu přes Dánský průliv, jen Bismarck zrovna štěstí neměl, proč asi ? AH v Atlantiku narazil 12. února 1941 na nechráněný konvoj SLS-64. Potopil sedm z devatenácti lodí. Ostatní plavidla zrušila formaci a díky špatnému počasí a skutečnosti, že křižníku došla dělostřelecká munice, se jim podařilo „přežít“.

Scharnhorst a Gneisenau při operaci BERLIN potopily 22 lodí, pak lodě připluly 22. března 1941 do Brestu. Scharnhorst potřeboval po operaci na moři pro opravu strojů delší dobu, ale servis Gneisenau se blížil začátkem dubna ke konci.

Přišel rozkaz zlepšit protitorpédovou ochranu lodí proti britským náletům přidáním protitorpédových sítí. Britové Brest bombardovali, nehledě na vlastní ztráty. Jedna bomba dopadla i do doku, kde kotvil Gneisenau, ale nevybuchla, aby jí odstranili musel Gneisenau do otevřených vod, čímž však byl bez ochrany protitorpédových sítí. RAF situace plně využila a za rozbřesku 6. dubna spustila překvapivý útok. Ranní mlha ztížila flakům dobré zamíření, jedno torpédo z letadla Beaufort, které pilotoval statečný skot Campbell zasáhlo Gneisenau na zádi, záhy Campbella dostal přímý zásah flakem, posmrtně mu udělili Viktoriin kříž. Každopádně byl Gneisenau z další korzárské akce vyřazen. Scharnhorst po opravách strojů raději odplul do La Pallice (jižně od Brestu), ale záhy ho 24. července zasáhlo pět bomb z Halifaxů.

Günther Lütjens získal při operaci „Berlin“ zkušenosti, proto květnu 1941 s loděmi Bismarck a Prinz Eugen chtěl provést podobný výpad. S nasazením silného Bismarcka by se Němcům zvýšili operační možnosti. Byli si toho vědomi ovšem i Britové. Bismarck a Tirpitz by se dokázali vypořádat s eskortou konvojů. Tirpitz však ještě podstupoval zkoušky, nemohl být tudíž do operace zahrnut. Raeder nemohl počítat ani se Scharnhorstem a Gneisenau, které měly odplout na jih a odlákat RN, aby měl Bismarck průlom snadnější. Takový byl původně plán, který však vydržel jen do doby setkání s nepřítelem.

Raeder chtěl využít dostupné hladinové lodě proti britskému námořnímu obchodu, k tomu bylo nutné, aby hladinové lodě zůstaly co nejdéle nepoškozené. To se mu však příliš nedařilo, lodě byly poškozovány víceméně letectvem, buď v přístavech, nebo na moři, či ponorkami.

Thrasher87 píše:No ten výpad Bismarcku bol celý, jeden veľký omyl. Nemci nemohli so svojím hladinovým loďstvom Britom konkurovať.

Souhlas, ale věřili ve štěstěnu, a že je možné Velkou Británii oslabit opakovanými útoky na zásobovací konvoje v součinnosti s ponorkami.

score51 píše:Ved po potopení Hooda mohol zničit aj Price of Wales, čím by určite poriadne podlomil sebavedomie Britov.

Britové si "šetřili" PoW na Bismarcka, ale když vyplul, tak ještě z dělníky na palubě. Zasekla se mu jedno dělo, Němci mu pomasili můstek, resp. Compass platform.


Legenda:
- direktor (otočná řídící věž palby)
- kompasová platforma, má otevřený prostor zepředu i po stranách, její přední můstek je hodně prosklen, je z ní výborný výhled
- admirálský můstek má otevřené paluby vzadu po stranách, okna jsou menší
- obrněná velitelská věž s menšími štěrbinami, na bocích mají pozice protiletadlová děla a světlomety



Z kompasové platformy zbyly trosky, mrtvé shromažďovaly spěšně organizované pracovní skupiny. Nová bitevní loď „Prince of Wales“ položila kouřovou clonu a prchala z boje. Třída KGV neměla oproti Bismarcku silně pancéřované stěny (jen 100 mm) velitelské věže, protože důstojníci byli zvyklí používat jiné můstky. Bitevní lodě byly mohutná plavidla o délce stovek metrů a hmotnosti desetitisíců tun. Schopnost ovládat a manévrovat s tak velkým plavidlem mělo zásadní význam.
Větší lodě, zejména válečné, mívají několik můstků. K běžnému řízení lodi slouží navigační můstek, vlajkové bitevní lodě bývají opatřeny takzvaným admirálským můstkem, odkud může admirál vydávat strategické povely celému loďstvu, aniž přitom narušuje taktické velení kapitána lodi.

Moderní technika dálkového řízení umožnila ovládat celou loď přímo z můstku. Na současných válečných lodích se loď jako taková řídí z můstku, zatímco zbraňové systémy jsou ovládány z velitelského stanoviště umístěného v útrobách plavidla.
Dnes v době řízených raket by se asi málokterý kapitán či admirál odvážil být v době bitvy na málo chráněných místech, leč s dobrým výhledem. Leč máme dobu míru, je lepší se dívat na moře, než být zalezlý v útrobách bez denního světla či špatným výhledem
--------------
score51: Možná ho mohli dodělat, ale Bismarck měl poškozenou příď, nedostatek paliva, a nemohl plout plnou rychlostí. Navíc byl vydán rozkaz, aby se vyhýbaly střetnutím s podobně silnými či silnějšími loděmi nepřítele. Lütjens věděl, že ho pronásledují další britské lodě. Chybou bylo, že nebyla dokončena letadlová loď Graf Zeppelin, která by poskytla německé flotile přinejmenším vzdušné krytí a průzkum.

Lütjens odkládal i zahájení palby na Hooda, protože stále doufal, že se střetnutí bude moci vyhnout, ale kapitán Lindemann rozhodl, že si nenechá loď rozstřílet, a Bismarck palbu opětoval. Britové si navíc naběhli na příčku T, kdy pluli přídí k německé skupině, která měla výhodu plných bočních salv, než se stačili otočit, tak to koupili.

-----------------
Jinak souhlas, že efektivnější v potápění lodí byly do určité doby ponorky, bylo jich sice více, ale jejich výroba byla levnější a rychlejší než stavba hladinových lodí. Mezi 1. červencem 1940 a 1. březnem 1941 vstoupilo do služby 72 německých ponorek, které Britům řádně zatápěly. Ovšem reálně mezi listopadem 1940 a únorem 1941 bylo operativních pouze 24 ponorek, neboť asi tucet jich Němci ztratili, další byly na opravách, atd. Přesto ponorky od června 1940 do března 1941 potopily 381 lodí o celkové tonáži přes 2 000 000 brutto registrovaných tun (BRT).

Například ponorkové eso Günther Prien potopil 30 lodí (162 768 BRT), a jednu bitevní loď Royal Oak, o celkovém výtlaku 194 102 BRT. Osm dalších lodí s 62 751 BRT bylo poškozeno.

Pro srovnání ... V březnu 1940 začali Němci vysílat pomocné křižníky do vzdálených oblastí oceánu. Na konci března 1941 sedm pomocných křižníků potopilo či zajalo 80 lodí o celkové tonáži přes 494 000 BRT. Není to také špatné číslo, ale hlavním cílem těchto lodí bylo vázat nepřátelské síly v Atlantiku, tím mohly samozřejmě usnadnit práci ponorkám, které tolik nehonily torpédoborce, konvoje neměly tak silné eskorty.

Letectvo si vedlo také relativně dobře, když za únor a březen potopilo 68 lodí o tonáži 200 000 tun.

Jak válka postupovala bylo obtížnější zjistit přesně tonáž potopených lodí. Kapitáni ponorek hlásili nadsazené údaje potopených lodí (italské ponorky v Atlantiku v tom hrály prim). Přesto nebýt pomoci USA, tak by Němci postupně Brity asi zardousili. Británie měla v tomto období velké problémy se stavbou a opravami obchodních lodí, dělníky v loděnicích, apod. Opravy válečných lodí byly prováděny v USA a začal platit zákon o půjčce a pronájmu. V dubnu 1941 začaly fungovat britské letecké základny na Islandu a pomohly tak pokrýt velké plochy leteckým průzkumem a ochranou. Významný byl též britský úspěch na poli tajné války.

Hood vs Bismarck

Německé těžké válečné lodě byly obdivuhodně vhodné pro bitvu na kratší vzdálenost, jak se dalo očekávat v předradarové éře v Severním moři, ale postupem času to už nestačilo.

Britský admirál Holland nabídl Němcům ideální příležitost "k příčce T", když mířil přímo k německým lodím. Prince of Wales a ne Hood, měl být vedoucí lodí během přiblížení kvůli jejímu těžšímu pancéřování, lepšímu systému řízení palby a většímu počtu hlavních bateriových děl vpřed. Holland měl možnost německé lodě buď jen sledovat, a vyčkat přiblížení velitele Home Fleet admirála Toveye s bitevním křižníkem HMS Repulse a bitevní lodí HMS King George V nebo na nepřítele zaútočit sám. Jak víme, měl sebevědomí přehršel a rozhodl se zaútočit.

Hood byla legenda, loď měla podobný výtlak a děla 381 mm jako Bismarck. Přesto pancíř Hooda nebyl tak kvalitní, hlavní boční pás měl 203 až 305 mm, pancíř byl nakloněn o 11,5 stupně, což odpovídá přibližně 350 mm svislé desky. Většina palub pak měla tloušťku jen 25 mm. V roce 1918 však bylo alespoň přidáno dalších 76 mm pancíře kolem skladů munice.
Ačkoliv ochrana paluby byla na důležitých místech zesílena (na základě zkušeností z bitvy u Jutska), stále přetrvávaly určité pochybnosti o její přiměřenosti s ohledem na standardy druhé světové války.

Samozřejmě existovaly tlaky na zvýšení tloušťky a rozložení pancéře Hooda, avšak k radikální rekonstrukci nakonec nikdy nedošlo! Přidání více pancéře by bylo žádoucí, ale loď už narážela na své limity. Hood byl spuštěn na vodu v srpnu 1918, a do provozu byl uveden v květnu 1920. Než přišel Bismarck byl Hood největší bitevní lodí na světě, ale byl také považován po většinu svého života za jednu z nejvíce chráněných lodí britského námořnictva.

Velká rekonstrukce byla naplánována na rok 1942. Během roku se mělo vyměnit strojní zařízení, ale také zesílit paluby, aby odpovídaly ochraně jakou měly bitevní lodě třídy King George V. Ponor lodi by se zase zvýšil, přední paluba zůstávala mokrá i v mírných mořích, ale stále to byla vlajková loď.



Pokrok ve strojích, od lodí ještě na uhlí, či určitého mezistupně z dob první světové války, když mnozí zmiňují podobnost Bismarcku s třídou Bayern, srovnání však ukazuje, že úspora váhy ve strojích byla investována do doplňkového pancéřování a to i v porovnání oproti Hoodu.



Ani protitorpédová ochrana Hoodu nebyla už dostačující. Již v roce 1933 si štáb britského loďstva uvědomil nutnost zlepšit ochranu stávajících bitevních lodí. Všechny bitevní lodě od NELSONA, RODNEYHO po HOODA prošly zásadní rekonstrukcí. Ty se týkaly přidání ochranných výčnělků podél linie ponoru i dalších vylepšení podvodní ochrany. Německé námořnictvo předpokládalo, že tuto výrazně vylepšenou podvodní ochranu překoná, a vyvinulo torpédo s magnetickým zapalovačem, jehož prvním úspěchem bylo potopení lodi ROYAL OAK ve Scapa Flow. Potopení BARHAMU ve Středozemním moři konvenčním torpédem však také ukázalo, že boční boule starších konstrukcí neposkytují životaschopnou ochranu.

--------------------
- Bismarck by byl možná citlivější na palbu z větší vzdálenosti, ale rozhodnutí admirála Johna Toveyho zapojit se zblízka zvětšilo sice pravděpodobnost zásahu granáty, ale jeho granátům ztížilo pronikání do životních funkcí Bismarcku.
- Obecně větší bojová vzdálenost, ve spojení s následně strmými úhly dopadu střel umožňují snížit požadavky na vertikální pancíř, a místo toho provést rozsáhlejší celkové pancéřování horizontálních ploch.
- Němcům se podařilo skoro obojí, protože do určité ráže děl, měli spočítané, ale i otestované, kolik pancéře vydrží, vertikální ochrana (myšleno z hlediska dopadu střel či bomb ze shora) Bismarcku byla silnější (kvalitní pancéřová paluba), horizontální ochrana (vůči granátům mířící horizontálně) byla ještě lepší, dobře snášela palbu z děl křižníků.



Kolem 10:30 se loď začala naklánět na záď a na levobok. V 10.40 se v důsledku jak ničivé palby britských lodí, tak podle jiných z důvodu otevření kingstonů Bismarck potopil. Obří granáty bitevních lodí King George V. a Rodney ničily levobok Bismarcku, z pravoboku pálily křižníky Norfolk a Dorsetshire.

Na různých místech trupu bylo pozorováno mnoho nárazů střel různých ráží. Bylo zjištěno mnoho průstřelů v lehce pancéřovaných oblastech, ale výrazně málo průstřelů silných pancéřových pásů. Šikmá pancéřová paluba nad boky protitorpédových komor měla v oblasti hlavních věží sílu 120 mm, u strojoven 110 mm. Vnější boční pancéřový pás měl až 320 mm. Barbety měly 220 mm uvnitř lodi, a 342 mm v horní části.



Na mořském dnu chybí lodi otočná kopule s dálkoměrem a radarem, nad předním dělostřeleckým stanovištěm. Velitelská věž (Conning tower) dostala jeden výrazný zásah do přední části. Dále se oddělila nástavba věže s admirálským můstkem, když se loď převrátila.


Nástavba, která na vraku není, ale byla objevena vedle. O kus dál pak leží kopule 10,5 m dálkoměru, která dostala přímý zásah.

Detaily poškození a konstrukce kormidel Bismarcku

Bismarck je silně pancéřovány v oblastech, které byly pro loď považovány za nejdůležitější, zatímco zbytek lodi - příď a záď byly slabé, a to mělo fatální důsledky. Na pokrytí kormidelního zařízení bylo k dispozici poměrně omezené množství pancíře, ačkoliv byla kormidelna kryta seshora, prostory pod čarou ponoru byly v podstatě nechráněné.

Zkopíroval jsem některé příspěvky /citace z tohoto vlákna, aby se nenarušila chronologie a přitom byly ve vláknu kam patří. Ten problém je komplexnější, resp. by jsme se na něj měli tak dívat. Pokud si níže uvedené nastudujete, tak pochopíte detaily.



Nejdříve obrázek s předpokládaným zásahem torpéda do zadní části na levoboku. Exploze však způsobila destrukci spodní části kormidelny.

Mirek58 píše:Dovolím si dát do placu svůj názor na zablokování kormidla u Bismarcka.
Myslím že obě strojovny byly odděleny podélnou přepážkou, to asi muselo napadnout každého konstruktéra lodí. A silové ovládání vlastních ploutví kormidel bylo propojeno zřejmě hřídelem.
A ten myslím si že šel přeřezat i pod vodou v té době. Údržba musela mít ve vybavení kyslík a acetylen, nebo el. svářečky. Takže zdroj problémů musel být jinde.
Podle mne zřejmě asi ve vlastní hřídeli ploutve, která se po výbuchu torpéda dostala kam neměla. Zůstala zablokovaná a zřejmě asi i vyřadila jeden za šroubů.
A to si vyžadovalo práci zvenku lodě, což při rychlosti lodi dost dobře nešlo.

Mirku, trošku s podivem čemu věřit, o několik let později to trošku rozporuješ s uvedením citace z memoárů barona. Kdysi jsem se o to také zajímal, připojuji z archivu poznatky a fotky. Ani přeřezání by jím zřejmě nepomohlo, o tom dále.



Strojovny kormidel byly sice odděleny přepážkou, ale při daném poškození to nebylo moc platné. Podle konstrukčních plánů bylo možné pohybovat každým kormidlem nezávisle na sobě vlastním řídícím zařízením v samostatném vodotěsném prostoru, ale z forenzního výzkumu vraku vyplývá, že poškození byla asi příliš velká. Navíc táhla pro ovládání byla vzpříčená, z toho vyplývá, že exploze torpéda způsobila velké škody. Tím pádem bylo kormidlo k ničemu.

seabee píše:A nebylo to "zamotaný" kormidlo na fotkách potopenýho Bismarcka? Myslím, že v literatuře před tou expedicí se mluví jenom o zablokovaným kormidle a to zamotání se objevilo až na základě těch fotek.

Ano, hypotéza o vpletení kormidla do šroubu pochází z námořní forenzní analýzy vraku Bismarcku. Viz také úvodní článek tohoto tématu.

Mirek58 píše:To "zamotaný" kormidlo taky mohlo být způsobený např. dopadem na dno. Je to diskutabilní.
Ale já bych zde spíše věřil M- Rechbergovi, protože byl velitelem zadního řídícího stanoviště dělostřelectva a tím pádem nutně dostával na stanoviště všechny kritické a důležité informace pro výpočet zaměření. A vyřazení jednoho šroubu, snížení rychlosti, k nim rozhodně patří.

Dle některých zdrojů levé kormidlo chybí a pravé se po nárazu torpéda překlopilo asi o 20 stupňů (bylo vytočené do strany a ještě se hnulo ze závěsu) a zablokovalo prostřední lodní šroub (možná jen na chvíli, než se dostalo do trošku jiné polohy). Ovšem deformace také mohly vzniknout sunutím trupu po mořském dnu. Současně je kormidlo ohnuté směrem k chybějící druhé ploutvi kormidla, což by omezovalo jeho pohyb. Navíc tímto vybočením se také zpříčila ovládací táhla kormidla.

Průzkum kormidla na mořském dnu



Dle fotek se zdá, že pravé kormidlo je vyvrácené (část možná i chybí, ale každý může posoudit dle fotek umístění v doku) a levé chybí zcela. Nicméně je těžké posoudit, jaké škody vznikly ještě na vodě, a které pod vodou. Z připojených plánů a fotek lze odvodit, že detonace mohla dostatečně ovlivnit obě kormidla. Nebo byl přeci jen nakonec zasažený list kormidla Němci "odfouknut"? Zdroje však uvádí, že ani přes zoufalou snahu mechaniků se kormidlo nepodařilo uvolnit a loď mohla plout rovně jen střídáním chodu levého a pravého stroje a navíc jen proti vlnám, aby nedošlo k zaplavení dalších prostor na zádi. Podle podmořského výzkumů zasažené levé kormidlo se utrhlo a zcela chybí, pravé je vybočené.

Oblast pravého kormidla je masivně deformovaná, takže se list pravého kormidla na okamžik dotkl středového šroubu, kde ho kus vylomil. Pokud byl takový stav po výbuchu torpéda, tak posádka Bismarcku neměla nejmenší šanci cokoliv opravit. Další deformace však mohly vzniknout i při sunutí lodě po dnu.

Více o tom píši zde http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=7875#p7875 - kde je taky ke stažení, resp. odkaz na celou zprávu od Camerona a dalších autorů.


Tři nebo čtyři lodní šrouby, co je lepší ?

Při zkouškách na Baltu mělo dojít k zaseknutí kormidla, a Bismarck byl těžko ovladatelný na rozbouřeném moři, jen střídáním chodu pravého a levého šroubu.



To je přisuzováno tomu, že krajní šrouby nebyly v dostatečné vzdálenosti od sebe, aby způsobily silný moment pro ovládání tak velké lodi, navíc pokud bylo kormidlo natočené způsobovalo odpor. Některé zdroje se navíc domnívají, že byl vyřazen prostřední šroub a výkon klesl asi o třetinu, což je ale v rozporu s tvrzením dělostřeleckého důstojníka barona von Müllenheim-Rechberga. Těžko říct, zda se to stalo někdy poté, až při dopadu na mořské dno, ale je to možné.



Kdyby měl Bismarck čtyři lodní šrouby, jako například jeho blízcí současníci USS North Carolina nebo USS Missouri, bylo by to lepší.



USS Indiana (třída SOUTH DAKOTA) měla dva lodní šrouby mezi skegy, a další dva na jejich koncích.



Skegy pomáhaly proudění vody podél trupu, jako by se jednalo o delší trup, měly také zlepšovat účinnost lodních šroubů v bouři.
Viz také Tirpitz a srovnání s jinými bitevními loděmi.

Středový hřídel v ose lodi nemohl v žádném případě čelit výchylkám kormidel a jediný levoboční hřídel nemohl vyvinout dostatečný výkon, aby překonal odpor kormidla a odpor pravobočního a středního šroubu, pokud měly také částečně pohánět loď.

Mirek58 píše:Ale tohle, -zaseknutí kormidla- do šroubu, čtvrtý děl důstojník Mullenheim-Rechberg nepotvrzuje.
cituji:
- všechna táhla byla vzpříčená- str 160, Bismarck, příběh lodě
- Tři šrouby s rychlostí 28 u byly stále k dispozici- str 161, dtto

Z výše uvedeného plyne, že i kdyby se povedlo kormidlo odblokovat či odříznout, nemuselo by to mít tak velký význam pro rychlý únik. Samozřejmě existovala ještě druhá ploutev kormidla, jehož konstrukce a ovládání nemusely být toliko zborcené výbuchem torpéda, ale fotky nám ukazují něco jiného, rovněž svědci hovořili o destrukcích. Jakousi snahu či nápady řešení sice Němci měli, ale pak se na to asi vybodli, protože to bylo nemožné učinit prostředky a za situace, která panovala.

Rechberg ve své knize polemizuje o tom, zda po zásahu torpédem se vzala do úvahy všechna možná řešení a udělalo se všechno pro to, aby se problém s poškozeným kormidlem odstranil. Projevila se zde už rezignace, nebo by byla všechna opatření již zbytečná a situaci by mohla ještě zhoršit?

Horší to asi bejt už nemohlo. Bismarck by musel zastavit, problém však byl, že ho obtěžovaly britské křižníky, ale hlavně bylo bouřlivé moře. Lütjens nechtěl z lodi udělat absolutně nehybný cíl, ve skutečnosti ho ale později stejně dohnaly nepřátelské bitevní lodě. Také se zvažovala možnost, že by se pomocí výbušnin kormidlo odpálilo, ale tím by se ještě více mohla poškodit záď lodi. Dnes by to šlo asi udělat plastickou trhavinou, kterou by se obtočila jen hřídel kormidla, ale tu neměli? Ale to už je stejně mimo mísu

Jak se na Bismarcku pokusili vypořádat se situací po 18 hodině? Ukázalo se, že řízení pomocí ručního ovládání a vstup do zatopené místnosti s kormidelním zařízením je kvůli vířícím masám vody nemožný, bylo třeba zaseknutá kormidla zvenčí odstranit. Několik dobrovolníků se k této činnosti přihlásilo s nasazením vlastního života. Nejprve bylo nutné pod záď dostat silné lano, aby se potápěč dostal na správné místo a nepoškodil šrouby při tomto odvážném výbuchu. Jak silná musela být výbušná nálož, aby na jedné straně přinesla úspěch, ale na druhé straně zabránila dalším škodám? Stejně tak byl jako utopický opuštěn pokus o řezání kormidelních hřídelí podvodní frézou. Myšlenka použít k vlečení nebo řízení některou z blízkých ponorek byla také okamžitě zamítnuta vzhledem k nepoměru hmotností a hnacích sil. Ideální řešení by asi bylo odstřelit kormidlo a vzít Bismarck do vleku jinou německou lodí, která by korigovala jeho směr, ale Prinz Eugen už byl daleko.


Zdroje:
http://www.kbismarck.com/bismarck-seemannschaft.html
https://www.kbismarck.org/forum/
http://www.navweaps.com/index_inro/INRO_Bismarck.php
https://www.rebellionresearch.com/bisma ... ship-wreck

Video vraku lodní šrouby a kormidlo.




Video vysvětluje nedostatky v protiletadlové palbě bitevní lodě Bismarck.