Fakticky můžeme vždycky napsat, dopadlo to jak to dopadlo. Británie měla silné loďstvo a stále akční letectvo, a je to pravda. Diskuse tím ale skončí. Už tady můžeme rozebírat jen
ošidné scénáře Whaf If, které možná někoho dráždí.
Erich Raeder velitel KM myslel na válku s Anglií ještě před pádem Francie, jeho návrhy Hitler vždy tak nějak upozadil, a najednou po pádu Francie se to mělo zase řešit. Ačkoliv KM byla zpočátku pro invazi, v průběhu času si skutečně uvědomili, že na to mají nedostatečné prostředky. Wehrmacht zase do toho chtěl jít, ačkoliv by nesl největší ztráty na vojclech,ale nevěděl, jaký potíže mají ostatní složky branné moci.
Jen bych zmínil, že Royal Navy by musela počítat i s německým pobřežním dělostřelectvem. S dělostřeleckými bateriemi v prostoru Pas-de-Calais se původně počítalo jako s podporou pro vylodění v Anglii.
Například baterie Siegfried byla instalována na konci července 1940. Začátkem srpna byl Siegfried a ostatní těžká děla plně funkční.
Dokonce byla připravená i želeniční děla Wehrmachtu. U nich byl však problém zaměřit pohyblivé cíle jako jsou lodě, ale mohla střílet dobře na pozemní cíle.
Pro použití proti námořním cílům byly vhodnější čtyři těžké námořní baterie nainstalované do poloviny září: Friedrich August, Prinz Heinrich, Oldenburg a Siegfried (později přejmenovaný na Todt).
kacermiroslav píše:Dle mého názoru mohla invaze mít nějakou šanci na úspěch jedině v době krátce po pádu Francie. Myslím si, že i ty relativně skromné námořní síly a shromážděný materiál k invazi by měl šanci v první fázi na britské ostrovy proniknout. Němci koneckonců shromažďovali obdobné invazní "loďstvo", jaké například Britové použili při operaci Dynamo. Dá se říct, že vše co plulo, by se pokusilo dostat na ostrovy, i když by to bylo asi průměrnou rychlostí 3-5 uzlů. Že by došlo k velkým ztrátám invazních jednotek, tak o tom asi není potřeba pochybovat. Na druhou stranu, jak rychle by Britové dokázali přisunout své námořní síly z těch vzdálenějších základen? Takto by mohli v první fázi nasadit jen kánálové loďstvo z Plymouthu a Londýna, které by se ale logicky stalo terčem v té době ještě silných vzdušných jednotek. Není tedy pochyb, že i Britové by přišli o celou řadu lodí. Ostatně opět se stačí podívat na průběh operace Dynamo, kdy bylo potopeno dost Britských vojenských plavidel.
Zde ovšem zase vidíme, že přípravy byly zahájeny relativně pozdě. Mít na zřeteli boj s Anglií, mohly být přípravy na vylodění zahájeny bezprostředně po pádu Francie. Rovněž taková operace vyžadovala úzkou spolupráci Luftwaffe, Wehrmachtu a Kriegsmarine, a neexistovala kromě Hitlera, nějaká vrchní moc pro koordinaci úsilí všech tří složek. Tedy Němci se potýkali s nedostatky nejen u svého námořnictva, ale také organizačními problémy.
Hermann Göring jako velitel Luftwaffe chtěl zase demonstrovat spíše sílu své Luftwaffe při bombardování Anglie. Jenže s tím, jak Luftwaffe pronikala hlouběji nad pevninu, získávala RAF čas ke shromáždění a koordinaci svých stíhaček.
Němci netušili a spíše podcenili výhody radarů a hlídek při organizaci britské obrany. Vzdušné souboje se odehrávaly daleko od německých základen nad nepřátelským územím, což znamenalo, že německé piloty nebylo možné zachránit.
Při boji nad kanálem La Manche by Britové tyto výhody víceméně ztratili, včetně velké výhody více paliva pro stíhačky. Jenže Luftwaffe by musela zase krýt dělostřelecké baterie, vyloďovací plavidla, ale také útočit na britské lodě, bránit se útokům RAF, a ještě napadat pozemní cíle v jižní Anglii.
Takže je otázka, co by bylo lepší? Samozřejmě logické se zdálo nejdříve se vypořádat s RAF, aby byly vytvořeny předpoklady pro úspěšné vylodění. Ovšem při střízlivém odhadu, že jsou síly obou letectev vyrovnané, bylo třeba získat výhodu jinak. Tedy zahájit přípravy o měsíc dříve a riskovat vylodění kolem 20. srpna 1940. Byl by to masakr, ale ne větší než ve Stalingradu. Bylo by to o vůli, o tom kdo nasadí poslední zálohy, ten by asi vyhrál. Zdařit se to však nemuselo, Hitler stále myslel na válku s Ruskem a nechtěl své síly příliš oslabit.
Abych to podpořil aspoň nějakými fakty, tak si přečtěte Hitlerův dopis Mussolinimu 21. června 1941.
Cituji:
... Anglie vždy vedla své války s pomocí kontinentu. ... Sovětské Rusko a Anglie, jsou stejně zainteresovány na Evropě ... V pozadí za těmito dvěma zeměmi stojí Severoamerická unie, která je povzbuzuje a ostražitě vyčkává.
.... Koncentrace ruských sil - nařídil jsem generálu Jodlovi předat nejnovější mapu Vašemu zdejšímu atašé generálu Marasovi - je ohromná.
Pokud by mi okolnosti dovolily nasadit německou Luftwaffe proti Anglii, je zde nebezpečí, že Rusko potom zahájí svou strategii vydírání na Jihu a na Severu, které bych musel v tichosti ustupovat, jednoduše z důvodu naší letecké slabosti ...
https://www.fronta.cz/dokument/hitleruv ... ervna-1941
Co dodat? Hitler se vzdal války s Anglií, aspoň dočasně, a pustil se do většího rizika války ze SSSR.
.
Velká Británie měla jen dvě naděje, proč má proti kontinentální Evropě vést válku. První nadějí bylo, že se Hitler pustí do Sovětského svazu, a druhou, že se k ní přidají Spojené státy americké. Vyšlo jim to oboje.
. Pak bych navrhoval změnu nicku. Kouzelníka již máme, zbýva tedy Iluzionista 