PALBA.CZ

V době, kdy je Evropa konfrontována s agresívní válkou Ruska na Ukrajině, probíhá na domácím bojišti „válka“ mezi ministryní obrany Janou Černochovou a náčelníkem generálního štábu Armády České republiky Karlem Řehkou. Kdyby se nejednalo o vážnou věc ovlivňující naši bezpečnost, připomínalo by to americkou filmovou komedii Válka Roseových, ve které si rozvádějící se manželé porcují společný dům. Reflex zmapoval, co je příčinou tak napjatých vztahů.

Pátého září roku 2011 jsem se jako reportér Reflexu ocitl na základně českých vojáků ze 601. skupiny speciálních sil, která se nacházela na okraji afghán­ského města Džalálábád. Z ní naši bojovníci kontrolovali svěřenou oblast a vyráželi na akce proti ozbrojeným radikálním islamistům. Ten den základnu navštívila delegace vedená ministrem obrany Alexandrem Vondrou. V rámci návštěvy byla základna slavnostně pojmenována jako Camp Hombre, na počest generála Ondreje Páleníka, který velel v roce 2004 první bojové misi českých vojáků po druhé světové válce, a to právě v Afghánistánu. Na jedné fotografii z Džalálábádu sedí na kamenité půdě pod tabulí s nápisem Camp Hombre blonďatá poslankyně za ODS Jana Černochová, která se vždy o problematiku bezpečnosti a armády aktivně zajímala. Měla na sobě tmavě zelenou košili a o něco méně zelené kalhoty. Na nohou sandály. Jen několik desítek centimetrů od ní klečel na pravém koleně velitel jednotky, plukovník Karel Řehka. Dva naši protagonisté. Tehdy se zdálo, že jsou to spřízněné duše.

Zda to bylo jejich první setkání, na to si už ani jeden z nich dnes nedokáže přesně vzpomenout. V každém případě od té doby o sobě věděli, komunikovali spolu, potkávali se na různých akcích a vypadalo to, že to bude vztah, který bude prospěšný pro armádu, pro politiku a obecně i pro naši bezpečnost.

Jejich spolupráci ale v poslední době lemuje osobní válka.

Co se vlastně odehrálo od setkání v Afghánistánu? A proč se vzájemné vztahy Černochové a Řehky tak vyhrotily? Reflex o tom mluvil s několika lidmi z obou stran a analyzoval desítky veřejných i neveřejných informací. Je to příběh plný tvrzení proti tvrzení, nejrůznějších podložených i nepodložených informací, které někdy zavánějí konspiračními teoriemi.
CO TOMU PŘEDCHÁZELO

Jedním z hlavních motivů sporu je, že někteří politici, novináři, bezpečnostní odborníci i část veřejnosti si myslí, že Karel Řehka vystupuje v rámci své funkce moc „politicky“. Tvrdí, že se má věnovat čistě vojenským problémům, protože jsme v zemi, kde existuje normální civilní řízení armády. Řehky se takové výhrady dotýkají, protože je v uniformě od svých 14 let, kdy začal studovat Vojenské gymnázium v Opavě, a celý svůj život „slouží vlasti“. „Vždy jsem všechno dělal v zájmu České republiky, ale mám samozřejmě i své vlastní názory na řešení některých problémů,“ tvrdí generálporučík Řehka. Mnozí si ale myslí, že má, jak se lidově říká, jako voják „držet hubu a krok“.

Příznivci náčelníka generálního štábu naopak obvinují z nešťastné situace výbušnou ministryni Černochovou, která je podle nich jako vždy příliš aktivistická a velmi těžko se s ní spolupracuje.

Veřejnost i českou politickou scénu už v říjnu 2018 rozpohyboval spor, který vedl Řehka s některými levicovými politiky. Dvaadvacátého října toho roku byl na základně Šindánd v afghánské provincii Herát zákeřně zastřelen člověkem v afghánské uniformě český voják Tomáš Procházka. Na to reagoval tehdejší poslanec, někdejší ministr zahraničí a odborník ČSSD na zahraniční politiku Lubomír Zaorálek, který řekl. „V Afghánistánu jsme se ocitli v bažině a měli bychom hledat cestu ven. Chci vést debatu, zda ve světě, ve kterém přibývá různých bezpečnostních hrozeb, máme soustředit své síly na vyvážení západní demokracie do země, která o to nestojí a vnímá nás čím dál víc jako okupanty.“

Na Zaorálkův návrh na zrušení mise velmi ostře reagoval právě Řehka, který tehdy sloužil jako zástupce velitele Mnohonárodní divize severovýchod v polském Elblągu, která tam působila pod vlajkou NATO. „Mluvčí Tálibánu by to neřekl lépe než pan Zaorálek… Stydím se, stydím se, stydím se. Je mi smutno, chce se mi brečet, je mi zle, chce se mi zvracet a mám vztek. Taková nuznost, ubohost, nízkost… To se nedá rozdýchat. Uráží mě to jako vojáka a uráží mě to jako občana České republiky… Začít vykřikovat o stahování, chybách, okupaci a špatné strategii v době, kdy utržíme ztráty na bojišti, není jen plivnutí do tváře
vojáků, které jsme tam poslali. To je podkopávání naší obranyschopnosti a bezpečnosti. Tálibánu říkáme, že je třeba ještě chvíli vydržet a útočit dále a že Češi jsou to správné slabé místo,“ uvedl elitní voják na svém soukromém profilu na Facebooku.

A strhla se mela. Ve vojenské terminologii by se použilo slovo přestřelka. Je zajímavé, že už tehdy se ve sporu objevili lidé, které ještě v našem příběhu uvidíme.

Řehka sice svůj postoj prezentoval na soukromém profilu (to je důležité, protože se tento motiv v článku opět objeví), ale někteří z jeho „přátel“ ho šířili dál. Říká se, že jako první to učinil Radko Hokovský, zakladatel organizace Evropské hodnoty a pozdější spolupracovník prezidenta Petra Pavla. Samotný Pavel se tehdy Řehky zastal a učinil tak i bývalý náčelník generálního štábu (ve funkci v letech 1998–2002) Jiří Šedivý, ale ten byl o něco opatrnější: „Že generál řekne svůj názor, v tom nevidím problém… Pan generál Řehka, mys-
lím, použil ale až příliš emotivní slova, která do úst generála nepatří. Obsah byl v pořádku, forma byla nešťastná.“ K těmto Šedivého slovům poznámka – to je právě věc, která se i v dnešním sporu s Černochovou objevuje. Obsah je vlastně v pořádku, jen ta slova…

Do diskuse se v roce 2018 vložil i prezident Miloš Zeman, který se v našem zkoumání brzy opět vynoří. Ten to dokonce zmínil na Pražském hradě při předávání státních vyznamenání: „Položme si jednoduchou otázku, jestliže naši vojáci zahynuli v Afghánistánu, co zbude z jejich památky, pokud podlehneme zbabělosti? A pokud budeme chtít z Afghánistánu odejít. Ano, je pravda, že jsme často byli obětí zbabělosti jiných, ale to vůbec neznamená, že máme být zbabělci sami,“ rýpl si do Zaorálka ve Vladislavském sále.

Ve víru vzrušení a hádek zcela zapadla Řehkova slova, která se v jeho statusu na Facebooku objevila také, ale nebyla pro média moc štěpná. A to, že „vést debatu o našem angažmá v Afghánistánu ve vnitřními spory zmítané zemi je potřebné“. Jenže diskuse o armádě a jejich problémech se vede podobně vypjatým způsobem dodnes. Celý spor tehdy uzavřel ­Zaorálek slovy, že „pan generál ­blábolí“.

A Jana Černochová? Ta se postavila v roce 2018 na stranu Karla Řehky.

Černochová a Řehka se pak například potkali na přelomu let 2019–2020, tedy za vlády premiéra Andreje Babiše, kdy se vybíral nový šéf Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Na tuto funkci ve výběrovém řízení kandidoval také Řehka a v sedmičlenné komisi seděla za opozici i Jana Černochová. „Já ho jednoznačně podpořila,“ vzpomíná na tu dobu ministryně. Řehka řízení vyhrál, i proto, že se o problematiku, kterou úřad řešil, delší dobu zajímal. V roce 2017 mu například Nakladatelství Academia vydalo knihu Informační válka. Ta je dávno vyprodána a na internetu se prodává za 1000 až 1500 korun, přitom stála původně 265 korun. O Řehku je zájem.

Zásadnější konflikty mezi ministryní Janou Černochovou a engéšem (tak vojáci svému veliteli někdy říkají) Karlem Řehkou ale přišly až po jeho jmenování náčelníkem generálního štábu, což se stalo k 1. červenci 2022.
PAK JIŽ PŘIŠLA ŘEŽ

„Na náčelníka generálního štábu jsem Karla prezidentu Zemanovi navrhla já,“ řekla Reflexu ministryně Černochová. Není ale tajemstvím, že to nebyla první volba. Tou byl tehdy generál Ivo Střecha (ten se pak stal prvním Řehkovým zástupcem a dnes je ve funkci vojenského představitele ČR při NATO a EU; poznámka autora). Miloš Zeman, který vždy podporoval zahraniční vojenské mise, ale nikdy například za vojáky do Afghá­nistánu nejel, dával přednost Řehkovi. „A já jsem to podpořila,“ dodává Černochová.

Tomu ovšem na generálním štábu předcházela čistka, která nakonec ovlivnila i vztahy ministryně a Řehky. V březnu 2022 přišel o bezpečnostní prověrku generálmajor Štefan Muránský, ředitel sekce podpory a logistiky na ministerstvu obrany, která spravuje armádní majetek, zajišťuje materiální zdroje pro fungování ozbrojených sil a stará se o zázemí armády. V hierarchii armády se pohyboval na třetí úrovni řízení, na vyšší už jsou jen náčelník generálního štábu a jeho zástupci. Do hledáčku Vojenského zpravodajství (zjednodušeně armádní tajná služba) se ale s ním dostali i někteří jeho spolupracovníci v hodnosti plukovníků. Ministryně obrany Černochová tehdy přebrala i kontrolu nad tím, že začala na této úrovni řídit povolení ke kursům či postupy plukovníků, což předtím dělal náčelník generálního štábu, ministři měli tradičně na „starost“ generály. Řehka nastoupil do funkce a vznikl z toho spor. Informace z tajných služeb hovoří, že Řehka nevěděl o vyšetřování některých osob kolem Muránského. Lidi z generálního štábu zase tvrdí, že si Černochová chtěla jen posílit pozici. Její okolí říká, že se jen snažila zabránit tomu, aby se „podezřelí“ lidé dostali k funkcím v okolí nového engéše. Tak či tak, než byly pravomoci nad plukovníky předány zpátky, vznikl mezi ní a náčelníkem štábu tento spor o kompetence.
A CO NÁSLEDOVALO

Silná dvojice Černochová–Řehka přitom vyvolala velké očekávání zejména vzhledem k tomu, že armádu bylo potřeba opět „nastartovat“, bylo nutné rozběhnout velké projekty při přezbrojování a nákupu modernější techniky, zajistit na to nejenom dostatek peněz, ale i jejich skutečné čerpání. To všechno bylo zanedbáno za předchozích ministrů obrany, které do funkce dosadilo za své vlády hnutí ANO. Martin Stropnický a Karla Šlechtová podle bezpečnostních expertů udělali v tomhle směru žalostně málo. Lubomír Metnar rozjel alespoň něco. Proto se čekalo, že s novou vládní garniturou, kterou na ministerstvu obrany reprezentovala Jana Černochová, se vše rozjede v jiném tempu. To se skutečně začalo dít, mnohé věci a velké projekty se objevily a byly zahájeny. Stejně byl nastaven po příchodu do funkce i Karel Řehka, který toužil po změnách a měl v hlavě vizi moderní západní armády.

Jenže…

Dnes slyšíme z obou stran vzdechy. Někdo hovoří o pomalosti byrokratické armádní mašinérie. Další o malé kompetentnosti některých politiků, úředníků i vojáků. Jiný o neschopnosti dobře zpracovat podklady na velké zakázky i o tom, že jednotlivé složky ministerstva obrany a generálního štábu špatně spolupracují. Nad některými zakázkami se vznášejí podobně jako v minulosti obavy z korupce. A obě strany mluví o „nemístné politizaci české armády“. Jenže každá z jiných pozic.

Jana Černochová, někteří její lidé, ale i opozice v Parlamentu a část vojenských expertů se domnívají, že Karel Řehka často vystupuje spíše jako politik než šéf armády. A to by podle nich dělat neměl. „Karel málo chápe, nebo nechce chápat, civilní řízení armády,“ říká jeden z lidí, který zná Řehku mnoho let. Generálovi se také opakovaně vyčítá, že hodně času tráví na různých konferencích a akcích doma i v cizině, že by měl více řídit své vojáky a potřeby armády.

Jenže Řehkovo okolí to vidí jinak. Slyšíme podobný povzdech – armáda je moc zpolitizovaná ze strany ministerstva obrany. Že náčelník jezdí na různé konference a do ciziny, souvisí podle těchto lidí především s našim zapojením do NATO i s tím, že Aliance v posledních letech diskutuje vzhledem k napětí ve světě o změnách svých strategií. A on chce být u toho a mít dostatek kvalitních informací.

Každý z aktérů sporu má v tomto směru kus své pravdy. Ale nikdo nechce v některých věcech ustoupit. Černochová i Řehka jsou totiž velmi výrazné osobnosti, jsou tvrdohlaví, až svéhlaví. Když si dva takoví lidé v něčem nerozumějí, nastává problém prakticky vždy.

U toho si připomeňme, že důsledné oddělení politiky a ozbrojených sborů je jedním ze základních pilířů demokratických režimů – a u nás to nemůže být jinak. Za stav armády a zakázky nakonec ale v České republice vždy nese primární odpovědnost politik, nikdy ne náčelník generálního štábu. Na toho voliči ve volbách „nesvítí“.

„A premiér Petr Fiala, ministr financí Zbyněk Stanjura i koaliční partneři tlačí na mě, já to mám všechno zařídit,“ řekla Reflexu ministryně Černochová.

Napětí mezi ministryní a engéšem samozřejmě nemohlo ujít pozornosti médií a parlamentní opozice. Například Pavel Růžička z hnutí ANO, který je místopředsedou sněmovního Výboru pro obranu a byl v minulosti 21 let voják, „strká“ nos do všeho a stírá jak Černo­chovou, tak Řehku. „A má celkem dobré informace, takže toho využívá i zneužívá,“ říká jeden ze znalců armádních poměrů.

Doslova výbuch sopky, která se jmenuje Černochová–Řehka, nastal letos v únoru. Náčelník generálního štábu v rozhovoru pro Český rozhlas odšpuntoval vášnivou debatu o obraně země, která se zvrhla až v nenávistné útoky především na sociálních sítích vůči jeho osobě. Ozvalo se i volání po jeho odstoupení.

Protože některé věci byly vy­trženy z kontextu, zde je delší ukázka z inkriminovaného interview: „Potřebujeme nějaký nástroj, jak generovat zálohy. Děláme různé kroky, abychom měli vůbec nějaký přehled o obyvatelstvu, protože jsme nezrušili jenom základní vojenskou službu, zrušili jsme i odvody, které sloužily k tomu, abychom měli přehled, kteří občané jsou schopni vojenské služby a na jaké pozice by se třeba hodili. Takže v tom děláme konkrétní opatření, budujeme informační systém pro řízení obrany a snažíme se, abychom byli propojeni s registrem obyvatel. To ale úplně nenahradí odvody, které stejně v nějaké době budeme muset dělat. Osobně si myslím, že Česká republika někdy v budoucnosti bude muset začít uvažovat o nějaké nové formě vojenské služby, ať už povinné, nebo dobrovolné, ale prostě budeme muset hledat mechanismy, jak generovat zálohy. Nepředstavujme si ale vojnu komunistického typu. Takhle to nemyslím. Existují různé modely. Jsou státy, které vybírají ty elitní ze společnosti a vojenská služba se stává určitou prestiží. Jsou státy, kde vytvořili model dobrovolné vojny, která je zajímavá v tom, že ji lidé vykonávají v regionech, kde bydlí, a probíhá to tak, že jsou placeni stejně jako profesionálové, ale mají ještě další výhody, například ubytování, stravu zdarma, daňové výhody a podobně. Armáda teď studuje modely, jak to funguje ve světě, a pokud přijdeme na něco smysluplného, přijdeme s návrhy, co je potřeba zvážit. Samozřejmě tohle je o politickém rozhodnutí, které vyžaduje společenský konsensus.“

Asi ale tušíte, jaký byl v realitě překlad Řehkových slov. Kritici křičeli, že chce opět zavést povinnou vojnu. Že chce naše lidi zatáhnout do války. Že je válečný štváč. Že chce posílat vojáky do války na Ukrajinu. Řehka to sice řekl jinak, měl ve svých vývodech pravdu, a navíc zdůraznil, že jde o politické rozhodnutí, ale oheň byl na střeše a požár to byl pořádný.

I ministryně Černochová připouští, že diskuse o tomto problému je potřebná. „Ale na koaliční radě jsem za to dostala pořádnou čočku,“ vysvětluje. Vládní koalice se podle našeho zjištění především lekla diskuse, která běžela na velmi citlivé téma, a to vždy může ohrozit i volební výsledky, protože toho opozice využije. Prý při vládní diskusi o Řehkově rozhovoru pro Český rozhlas zaznělo i to, „zda se nezbláznil, že by se měl zklidnit a ať už přestane neustále vystupovat v médiích a strašit“. Černochová se proto se svým generálem sešla a chtěla po něm, aby už „tyhle výstupy nedělal, protože je to věc politická“. Jenže to Řehka říkal, že to je věc politická.

Kvůli neustávajícímu napětí a stresům náčelník generálního štábu uvažoval loni i letos o odstoupení z funkce. Proběhla kvůli tomu schůzka u premiéra Fialy, jenž oba hašteřivé kohouty nabádal, aby spolupracovali, protože bezpečnostní situace je v Evropě zejména kvůli válce na Ukrajině nedobrá a stát si nemůže podobné spory na této úrovni dovolit. Do „armádní nelásky“ osobně zasáhl i prezident Petr Pavel, vrchní velitel ozbrojených sil, v letech 2012–2015 náčelník generálního štábu. Ten podle zdrojů z Kanceláře prezidenta republiky případné Řehkovo odvolání odmítá. Navíc náčelník generálního štábu má kontrakt s armádou do jara roku 2026. Ze své pozice nemůže už jít v armádě nikam nahoru ani nikam dolů. Proto někteří spekulují, že se někdy staví na zadní proto, aby si připravil dobrou pozici pro budoucí politickou kariéru…

Řehkovi neprospělo, že se mu loni zkomplikovala i rodinná situace. Při služební cestě do Litvy v únoru 2023, kdy delegaci vedla kdo jiný než ministryně Černochová, se zakoukal do poslankyně za STAN, Michaely Opltové. Vztah se vyvíjel rychle a prudce a vedl k rozpadu Řehkova manželství. Na jaře letošního roku se objevila poměrně znepokojivá informace, která se řešila i na ministerstvu obrany a v tajných službách – že na Karla Řehku se chystá v této souvislosti dehonestující kampaň. U toho problesklo, že by něco takového mohli nachystat Rusové, což ale nejspíše nebyla pravda. Reflex nakonec zjistil, o co jde, ale protože se jedná o zcela soukromou informaci týkající se zdravotního stavu jednoho člověka, nebudeme ji zveřejňovat. Náčelník štábu pak v květnu oznámil rozchod s manželkou Irenou.

Aby toho všeho nebylo málo, objevily se i další dvě věci, které vztah Černochové a Řehky zkomplikovaly.

V prosinci 2023 vznikl spolek Skupina D (název odkazuje ke Zvláštní skupině D, která v Británii za druhé světové války vybírala a cvičila československé parašutisty k výsadku na území okupované Němci), který se rozhodl zajistit financování a výrobu dronů Nemesis pro bojující Ukrajince. Zatím se mu podařilo vybrat přes 170 miliónů korun a úspěšně vozí drony na Ukrajinu. Spolek založil investor Jan Veverka, kromě jiného člen Aktivních záloh Armá­dy ČR, který byl i na misích v Afghánistánu a Mali. Veverka se zná léta s Řehkou a ten se rozhodl projektu pomoci s propagací, protože říká, že je to „nezisková akce a správná věc pomáhající Ukrajině“. Jan Veverka má pověst člověka s hodně dlouhými prsty díky svým širokým kontaktům v politice, byznysu i médiích, a tak se v minulosti objevil u jeho jména i přívlastek „kontroverzní“. Někteří lidé se propojení Řehky s Veverkou proto lekli. A lekli se i toho, aby nebyly drony Nemesis vydávány za něco protekčního, když je podporuje náčelník generálního štábu. V politické rovině se objevila i linka premiér Fiala z ODS, ministryně Černochová z ODS a investor Veverka, jenž je také členem ODS. Jana Černochová proto chtěla, aby se Řehka držel od projektu dál. Ten to ale udělat nechce.

Poslední třaskavá diskuse vypukla kolem účtu Karla Řehky na síti X. Generál se rozhodl, že na něm bude informovat vojáky i veřejnost pomocí vlastního videopořadu s názvem Brífink. ­První díl se objevil 3. června, a co čert nechtěl (nebo chtěl?) náčelník vystoupil v tričku s názvem vzpomínaných dronů Nemesis. To ale nebyl největší problém. Neshoda vznikla proto, že ministryně Černo­chová nechtěla, aby se tříštily síly v komunikaci armády, a požadovala, aby Řehka používal oficiální kanály, které už existují. On ale chtěl vlastní účet na síti X jako náčelník generálního štábu. Ustoupil jen k tomu, že se vrátil ke svému soukromému účtu z ledna 2016, kde o sobě píše: „Jsem Karel, pro někoho Charlie. Mám rád naši zemi.“

Ministryni Černochovou to vytočilo a argumentuje tím, že takhle nemá náčelník postupovat. Navíc se objevila z její strany kritika, že Řehka v Brífinku používá i informace o armádě, které nemá veřejnost znát. On kontruje: „Vše, co tam je, je z veřejných zdrojů, nic tajného jsem neřekl.“ Další „zaručená“ informace, která se už stihla rozšířit, je, že Brífink vymyslel Marek Prchal, známý marketingový odborník, jenž se léta věnoval Andreji Babišovi. Tedy možná další kontroverzní osoba po boku šéfa armády. Lidé z generálního štábu ale tvrdí, že Řehka dělá příspěvky na profilu sám, nic to armádu nestojí a nikdo za to nedostal za­placeno.

Podíval jsem se proto na všech pět dosavadních Řehkových Brífinků(uzávěrka pro tento text byla 8. července; poznámka autora). První měl přes 180 tisíc zhlédnutí, pátý zatím přes 30 tisíc. Délka příspěvků zhruba od šesti do devíti minut. Tričko s názvem Nemesis v dalších dílech z vysportovaného těla Karla Řehky zmizelo. Jeho produkci považuji za amatérskou, ale on to tak asi chce. Vždy začíná slovy „Nazdar, bojovníci, jak to jde?“, pak následuje krátký úvod a náčelník řekne: „Jsem Karel Řehka, tohle je Brífink především pro vojáky, ale vlastně pro všechny, koho zajímá armáda.“ Poté hovoří o několika věcech – něco z vojenské historie, něco o tom, co dělá česká armáda, nějaké to cvičení či akce v cizině, kde byl, a nakonec vojenský vtip. Ta anekdota není vždy vtipná… Diskuse o Brífinku se zdá být proto hodně přetažená.

O Řehkových vystoupeních na síti X se dokonce bouřlivě jednalo 18. června na branném výboru Poslanecké sněmovny, kde se Černochová se svým náčelníkem v podstatě pohádala. Což byla chyba od obou. Na to jejich nepřátelé a soupeři toužebně čekají. Výsledkem tohoto sporu má být zřejmě to, že ministerstvo obrany zásadně zredukuje počty sociálních účtů a webů, na kterých vojáci a armáda komunikují. Řehka si svůj soukromý účet ale ponechá. Těžko si představit, že ustoupí.
CO BUDE DÁL

Ministryně Jana Černochová na přímou otázku Reflexu, zda bude moci dál pokračovat ve spolupráci s Karlem Řehkou, odpověděla jednoznačně: „Ano. Musíme to dát. Já to nevzdám. On to nevzdá. Musíme to dobojovat. Jde o Českou republiku,“ řekla ministryně.

Pokusy o smír přitom už proběhly v minulosti na několika jejich večeřích, ale to nepomohlo. Jenže ani Černochová, ani Řehka nejsou sebevrazi.

Generál Řehka se s Reflexem také sešel, už ale nechce vzájemné spory s ministryní komentovat veřejně. Ovšem i jemu je jasné, že by měl vydržet. Že rezignace, o které předtím uvažoval, není řešením. A to do konce volebního období této vlády, tedy do voleb do Poslanecké sněmovny, které by v řádném termínu měly být na podzim roku 2025.

Oba protagonisté sporu, přestože jejich vztahy jsou velmi napjaté, vědí, že v době, kdy pokračuje válka na Ukrajině a také v ­Česku se rojí všelijací chcimírové, je v zájmu země, aby to nějak spolu „doklepali“, protože jinak by to nahrálo silám, které si v jakémkoli politickém či armádním rozkladu libují. Ty síly existují jak uvnitř státu, tak působí zvnějšku. Přitom právě proti tomu jak Černochová, tak Řehka aktivně a dlouho bojují. Rovněž by měli společně dořešit některé velké zakázky pro armádu, i když to v současnosti někdy vypadá více než složitě. V tom mají oba podporu premiéra Fialy i prezidenta Pavla.

Ovšem další přemet ve vztahu ministryně obrany Jany Černo­chové a náčelníka generálního štábu Karla Řehky vyloučit nelze. Dobré to mezi nimi není, ale ke scénkám jako z filmu Válka ­Roseových, kdy už vše šlo za hranu normálního jednání, ještě nedošlo, i když k tomu nebylo moc daleko.

Jsme tedy ve stavu, kdy se na veřejných akcích na sebe budou Černochová a Řehka usmívat, nebo se alespoň budou tvářit, že spolupráce běží, jak má. Myslet si ovšem bude každý něco jiného.

Závěr? Vojáci by si neměli hrát na politiky a politici na vojáky. Když ono je to ale tak lákavé…