Jistě vítem že i přes odchod kolegy destroymana z Palby s řádným fláknutím dveřmi jsem s ním stále v kontaktu. Za yt roky co máme virtuální známost jsem na jeho společnost zvyklý. Před pár dny mi poslal něco neuvěřitelného.
Na té první je přímo Destroyman a jeho mládě, dceruška. Fotka je raritní ze dvou důvodů.
Primo: jak takovej divnej týpek může mít tak hezkou dcerku. To je na hlubší výzkum. Je na něm vidět, že se v ní vidí. Tomu rozumím, být otcem dcery je super. Na dotaz čím ji krmí, že jim takovým fofrem roste, mi suše mi sdělil, že mládě právě večeří koblihu z Kauflandu.
Secundo: ta jeho nádherná uniforma německých ponorkářů z Velké války. Inu až se vydá po vodě do Němec, místní budou nostalgicky lkát. Nebo mu daj přes držku. To se uvidí. Třeba potom budeme mít další raritní fotku.
Ta druhá fotka je už opravdu raritní. Ten sympatický pán vedle Destroymana je pan Savickij. Byť má ruské jméno, je to už Čech jako poleno Vltavou odkojený. Je to pravnuk admirála Rožestvěnského, co dostal od Japonců po čuni u Cušimy! To jsem tiše zíral, že ptotomka této osobnosti lze nalézt u nás v Česku.
Jeho Otec Petr Nikolajevič Savickij byl ekonom a geograf, spoluzakladatel a ideolog tzv. euroasijkého hnutí. Absolvoval ekonomickou fakultu polytechnického institutu v Petrohradě, za občanské války se účastnil bojů proti bolševikům a obrany Krymu, byl členem štábu gen. Vrangela. Na konci roku 1920 emigroval. V roce 1921 se během pobytu v Sofii stává spoluzakladatelem tzv. euroasijského hnutí. Od roku 1922 žil trvale v Praze. Působil zde jako docent na Ruské právnické fakultě a jako lektor ruštiny, ukrajinštiny a ruských reálií na pražské německé univerzitě. V letech 1940–1944 byl ředitelem ruského gymnázia v Praze, spolupracoval s Institutem N. P. Kondakova. Vroce 1945 si ho sověti odvezli domů a zavřeli ho do Gulagu. Vrátil se až v roce 1956.
Clapík na fotce má na svého předka námořníka doma hodně vzpomínek a to i jeho metály. To byl rozhovor.... Ach bože.
.
