V jednom příspěvku zvolený prezident sdělil světu, jak by mohl vypadat konec války na Ukrajině. A bude to přinejmenším velký diplomatický oříšek.
„S velkým potěšením jmenuji generála Keitha Kellogga asistentem prezidenta a zvláštním vyslancem pro Ukrajinu a Rusko,“ napsal Trump na svém kanálu Truth Social. „Společně zajistíme MÍR PŘES SILU a učiníme Ameriku a svět opět bezpečnými!“ dodal.
Jmenováním Keitha Kellogga svým zvláštním vyslancem pro Ukrajinu zvolil Donald Trump také velmi konkrétní, předem oznámený plán pro nejpalčivější zahraničněpolitický problém, který má na stole.
Kellogg, Trumpův osmdesátiletý bývalý poradce pro národní bezpečnost, svůj mírový plán poměrně podrobně vyložil, když v dubnu napsal pro politický institut America First.
Začíná tím, že válku označuje za „krizi, které se dalo vyhnout a která kvůli nekompetentní politice Bidenovy administrativy... zapletla Ameriku do nekonečné války“.
Stručně řečeno, příměří zmrazí frontové linie a obě strany budou donuceny zasednout k jednacímu stolu. Ale právě v delších detailech se vše komplikuje.
Kellogg tráví nejvíce času pranýřováním Bidenova jednání - tvrdí, že jeho administrativa poskytla příliš málo smrtící pomoci příliš pozdě. Tvrdí, že Trumpovo rozhodnutí poskytnout první smrtící pomoc Ukrajině v roce 2018 vyjádřilo sílu potřebnou ke konfrontaci s Putinem a že Trumpův měkký přístup k hlavě Kremlu - nikoli jeho démonizace jako u Bidena - mu umožní uzavřít dohodu.
Podle Kellogga mělo být před ruskou invazí a bezprostředně po ní poskytnuto více zbraní, aby Ukrajina mohla zvítězit.
Ale v tu chvíli přestává být plán - o němž podle CNN uvažuje Trumpův budoucí poradce pro národní bezpečnost - Ukrajině po chuti.
Na dvou řádcích je možné šířeji nahlédnout do autorova myšlení. Říká, že národní bezpečnost, americký First way, se týkala praktických potřeb.
„Biden nahradil Trumpův přístup liberálním internacionalistickým přístupem, který prosazoval západní hodnoty, lidská práva a demokracii,“ píše. To je docela pochmurný základ, z něhož lze stavět kompromis o evropské bezpečnosti.
Dodává, že někteří kritici pokračující pomoci Ukrajině - mezi něž zřejmě řadí i sebe - se „obávají, zda jsou ve válce na Ukrajině v sázce životně důležité strategické zájmy Ameriky, potenciální zapojení amerických vojenských sil a zda se Amerika nezapojuje do zástupné války s Ruskem, která by mohla přerůst v jaderný konflikt“.
Tyto dvě věty tvoří konečné pozadí navrhované dohody: Válka na Ukrajině se týká hodnot, které nepotřebujeme udržovat, a měli bychom ustoupit od Putinovy jaderné hrozby. Jde o opak současné jednoty, v níž Západ upřednostňuje hodnoty vlastního způsobu života a bezpečnosti na základě poučení z třicátých let, že uklidnění diktátoři se nezastaví.
Plán představuje pro Ukrajinu vítanou šanci na ukončení násilí, a to v době, kdy prohrává na všech frontách a kdy jí teměř chybí základní lidské zdroje - což je překážka, kterou možná nikdy nepřekoná a v níž ji Rusko pravděpodobně vždy předstihne.
Začíná však proces, v němž se bude prohnaný a lstivý Putin vyžívat. Využití příměří a slabosti Západu je jeho silnou stránkou, okamžikem, na který čekal téměř tři roky. Plán akceptuje únavu Západu, to, že jeho zbrojní výroba nedokáže držet krok a že jeho hodnoty jsou marnotratné. Málo se také přizpůsobuje tomu, co Rusko udělá, aby jeho vizi narušilo.
Je to bezútěšný kompromis pro bezútěšnou válku. Nemusí ji však ukončit a místo toho otevřít novou kapitolu, v níž se jednota a podpora Západu začnou rozpadat a Putin se jak u jednacího stolu, tak na frontě přiblíží svým cílům.
https://edition.cnn.com/2024/11/29/euro ... index.html