PALBA.CZ

Nyní není čas na oslabení v otázce F-35
2. února 2024 | Autor: Douglas A. Birkey
Rok 2024 bude pro modernizaci stíhacích sil amerického letectva rokem transformace. Sečteno a podtrženo: služba se musí rychle přenastavit. Proto bylo vítanou zprávou, když společnost Lockheed Martin nedávno oznámila, že varianta F-35 Tech Refresh 3/Block 4 by měla být zařazena do operačních jednotek letectva do třetího čtvrtletí tohoto roku.

Tato tolik potřebná injekce nových letounů a jejich pokročilých bojových schopností přichází v době, kdy je inventář stíhaček letectva příliš malý a příliš starý na to, aby vyhovoval reálným globálním požadavkům. Přesto i v době, kdy z výrobních linek sjíždějí letouny F-35 Tech Refresh 3/Block 4, existují hrozby pro objednávky letounů pro fiskální rok 2025. Peněz je málo, vedoucí představitelé jsou frustrovaní ze zpoždění programu a Kongres čelí výdajovým limitům. Zpomalení nákupů letounů F-35 by však bylo vážnou chybou, která by představovala vážné riziko pro dlouhodobou připravenost letectva tváří v tvář rostoucím hrozbám.

Letectvo musí rychle obnovit inventář stíhaček, který zestárl a unavil se, aby odpovídal rostoucí hrozbě - Číně - a to znamená nakoupit co nejvíce letounů F-35 Block 4 co nejrychlejším tempem.

Stačí se podívat na Ukrajinu, abychom viděli, co se stane, když národ nemá silné stíhací síly. Přátelské síly jsou zranitelné vůči vzdušným útokům nepřítele a neschopnost proniknout protivzdušnou obranou způsobuje, že národ není schopen zasáhnout cíle v rozhodujícím měřítku za liniemi protivníka. Výsledek, který dnes vidíme, byl předvídatelný: Pozemní síly jsou zakopány v pevných pozicích jako v první světové válce a vedou neuvěřitelně krutou a zdrcující bitvu, v níž obě strany utrpí velké ztráty a ani jedna z nich nedosáhne pokroku.

To je scénář noční můry, který by mohl postihnout i americké síly, pokud naše armáda nedokáže prokázat převahu ve vzdušných silách proti rovnocennému soupeři. Protivníci, jako je Čína, vždy zvítězí v početní převaze v boji v blízkosti své vlasti. Mají výhodu v samotné velikosti, byli by blíže své zásobovací základně a měli by místní protivzdušnou obranu, která by chránila jejich síly.

Zabránit masovému vyčerpání vyžaduje strategičtější přístup k boji - schopnost zasáhnout kdekoli v bojovém prostoru rozhodující silou a současně se chránit před tím, aby nepřítel učinil totéž. To vyžaduje správně dimenzovaný inventář stíhacích letounů.

S tím jsme se již setkali. Za druhé světové války byly stíhačky P-51 pilířem letecké války v Evropě a umožnily našim bombardérům způsobit škody na kontinentu. Později v Koreji si stíhačky F-86 při soubojích nad alejí MiGů vysloužily kultovní status. Odstrašení v Evropě během studené války záviselo na amerických letounech F-15, F-16 a A-10, které poskytovaly USA vzdušnou převahu a drtivou protiváhu početní převaze pozemních sil, kterou se pyšnila Varšavská smlouva vedená Sověty. Tyto letouny a jejich piloti vytvořili podmínky, které měly protivníky odradit od toho, aby se postavili USA, a v případě, že se tak stane, je porazit.
Bohužel pýcha po skončení studené války a krátkozraké zaměření na pozemní operace po 11. září 2001 americké stíhací síly oslabily. Namísto udržení převahy byly vyřazeny tisíce letounů, řady pilotů byly zdecimovány a výroba nejschopnějšího bojového stíhacího letounu všech dob - F-22 - byla ukončena na méně než polovinu původních požadavků. To vše se dělo ve jménu fiskální odpovědnosti tváří v tvář rostoucím nákladům na války v Afghánistánu a Iráku.

Dnes víme něco jiného. Rychlý vzestup Číny, ruská agrese proti Ukrajině, trvalá nestabilita na Blízkém východě a jaderné ambice Íránu a Severní Koreje jasně ukazují, že rizika přijatá v rámci inventáře stíhaček zašla příliš daleko. Kvůli těmto rizikům se spojenecké vzdušné síly po celém světě - včetně amerického letectva - snaží obnovit své kapacity a schopnosti čelit rostoucím hrozbám.

F-35 je jediným vyráběným stealth stíhacím letounem USA s atributy potřebnými pro plnění úkolů v prostředí moderních hrozeb. To je důvod, proč tolik zemí, od Velké Británie a Izraele přes Itálii a Austrálii až po Nizozemsko a Japonsko, stojí ve frontě na nákup tohoto letounu. Dominuje stíhacím soutěžím téměř na všech mezinárodních trzích.

Nedávná zpoždění programu jsou spojena s komplexní modernizací, která radikálně zvýší výkonnost letounu proti špičkovým hrozbám, zejména těm, které představuje Čína. Jedná se o jednu z největších softwarových modernizací, jakou kdy ministerstvo obrany řešilo. Tato zpoždění frustrují Pentagon a Kongres, ale neměla by vyvolat snahy o podkopání programu. Imperativy mise musí převážit.

Krátkodobá rozhodnutí o odložení nebo omezení veřejných zakázek budou mít dlouhodobé důsledky. Stroje F-35, které Kongres schválil a zaplatil v rozpočtu na fiskální rok 2025, se na přistávacích drahách letectva objeví až v druhé polovině desetiletí. Byrokratický proces přesouvání peněz, zajišťování dodávek s dlouhým časovým odstupem a pořizování všech dílů vyžaduje čas. Škrty provedené nyní zasáhnou ozbrojené síly o tři nebo více let později, kdy už budou nejnovější problémy s modernizací dávno vyřešeny. Takové kroky by připravily službu o bojové kapacity, které nutně potřebuje, a poškodily by dodavatelskou základnu. Stíhací letouny jsou základem životaschopnosti celých společných sil. Lodě na moři, pozemní síly, vesmírná a kybernetická centra a týlové základny jsou zranitelné vůči leteckým útokům. Stíhací letouny jsou pro jejich obranu životně důležité a stíhačky mají zásadní význam pro strategie USA a spojenců v oblasti projekce síly. Omezení dnešního nákupu stíhacích letounů, které budou dodány plně bojeschopné až za tři roky, sníží celkovou efektivitu naší armády. To není racionální volba. Je to nebezpečný postup. Proto je třeba maximalizovat nákupy letounů F-35, nikoli je omezovat v době, kdy riziko konfliktu roste. Nevysílejme protivníkům Ameriky špatné signály.

Douglas A. Birkey je výkonným ředitelem Mitchell Institute for Aerospace Studies.