Bitva u Leyte (10) - Válka v Pacifiku č 148

[jarl]

Přinejmenším musel napsat bojové hlášení pro velitele Spojeného loďstva, ale nevím jestli se dá někde dohledat. Po válce pokud vím žádné obšírnější vyjádření nikomu neposkytl. Asi to pro něj bylo nepříjemné téma.

[Dzin]

To ano, nikdo nechce rozebírat svoje porážky. Spíše je zajímavé, že zemřel až v roce 1977 a nikdy jsem nezaznamenal, že by ho historikové v tomto nějak více "vytěžili". Nebo se alespoň o to nepokusili, což také nevím. Je to každopádně škoda, protože jeho svědectví a pohled na celou bitvu by byl velmi zajímavý a pro pochopení některých dějů určitě zásadní.

[Raiden]

To je asi pravda, já bych na místě Kurity asi také raději mlčel (skoro by se šlo i podivit, že po takovém selhání raději nespáchal seppuku )

[Dzin]

Zde je vidět onen rozdílný přístup. Nacističtí generálové po prohrané válce zahájili masivní dezinterpretační kampaň o svojí roli za války. Tedy ne všichni a ne všichni úmyslně.

Ohledně harakiri ( ), z toho mála a možná i z tohoto, co je z postoje Kurity patrné, by mohlo plynout, že on sám nehodnotil svojí účast v bitvě jako zásadní selhání. Přeci jen se nacházel opravdu hrozivé pozici. Dost často se vše hodnotí jen z čistě pohledu Taffy 3, kde to pro Japonce vyznívá poměrně dobře, ale zapomíná se na celkový obrázek, který je naopak velmi silně proti nim.

Když se ve světle unikátních Jarlových článků nad japonským působením v bitve u Leyte zamýšlím, začínám se klonit k představě, že zde odvedli poměrně dobrý výkon. V kontrastu s většinou Američanů, u kterých je navíc díky jejich obrovské přesile nutno mít přísnější měřítko. Nechci je vůbec hanit a musím si to více promyslet, ale celkový jejich výkon mi přijde nyní jako dost na pováženou. Když odskočím, živě jsme si vzpomenul na to, když jsem byl malý a poprvé si přečetl Boj o Filipíny, tak můj první popis bitvy kamarádovi byl jako kdyby Američané prohráli a kamarád na to reagoval, že se diví, jak potom mohli celkově vyhrát.

[Raiden]

Určitě admirál Halsey se jako velitel moc nepředvedl a rovněž výkon palubního letectva letadlových lodí TF38 na mě působí v řadě ohledů poněkud rozpačitě, ať už jde o útoky na Kuritův svaz v Sibuyanském moři (tam bych čekal daleko větší způsobené škody, pominu-li potopení Musaši), útoky palubního letectva operačního svazu 38.1 kontradmirála McCaina na Kuritu po bitvě u Samaru (totální fiasko) či bitvu u mysu Engano (podle mě zde Američané měli potenciál potopit všechny lodě Ozawova svazu).

[Wolfhound]

Když se ve světle unikátních Jarlových článků nad japonským působením v bitve u Leyte zamýšlím, začínám se klonit k představě, že zde odvedli poměrně dobrý výkon.

Souhlas. S tím co měli, tak tu partii sehráli skvěle. Ozawa odlákal Halseyho na podtrženou jedničku, Nišimura zaměstnal Kinkaida a vyčerpal ho na hranici použitelnosti, Kurita se navzdory bolestné ztrátě Musaši a dalších jednotek prodral k Leyte jako buldok, i Šima se po zmasakrování Nišimury asi rozhodl správně a v beznadějném postavení se stáhl, aby zachránil plavidla. A že Kurita nezvládl Taffy 3? Mi to z popisů přijde podobně, jako když ve středověku narazila francouzská těžká jízda na anglické lučištníky. Rychlý útok ve snaze nepřítele zničit dříve, než se zformuje a začne ničit on vás.

[Polarfox]

Když se ve světle unikátních Jarlových článků nad japonským působením v bitve u Leyte zamýšlím, začínám se klonit k představě, že zde odvedli poměrně dobrý výkon.

Souhlas. S tím co měli, tak tu partii sehráli skvěle. Ozawa odlákal Halseyho na podtrženou jedničku, Nišimura zaměstnal Kinkaida a vyčerpal ho na hranici použitelnosti, Kurita se navzdory bolestné ztrátě Musaši a dalších jednotek prodral k Leyte jako buldok, i Šima se po zmasakrování Nišimury asi rozhodl správně a v beznadějném postavení se stáhl, aby zachránil plavidla. A že Kurita nezvládl Taffy 3? Mi to z popisů přijde podobně, jako když ve středověku narazila francouzská těžká jízda na anglické lučištníky. Rychlý útok ve snaze nepřítele zničit dříve, než se zformuje a začne ničit on vás.

Tady je pánové menší problém. Cílem Japonců nebylo tu bitvu s velkým humbukem a o parník prohrát , ale dosáhnout strategického vítězství. Ve výsledku ale nejenže neubránili Filipíny, ale japonské námořnictvo bylo od té doby vykleštěno k nepoužitelnosti. Takže sentiment a dílčí vytrvalost/úspěchy (zpravidla díky chybám protivníka) jsou sice fajn, ale celkově to byl obrovský debakl. Takže i kdyby Kurita "zvládnul" Taffy 3, tak to je max. bonus, ne hlavní cíl. Kurita měl zvládnout něco úplně jiného, což nezvládl (ať už to bylo realistické či ne). A to se do té či oné míry týká i ostatních, kromě Ozawy, který možná splnil úkol, ale ve výsledku byla jeho oběť k ničemu.

PS: Ve skutečnosti bych nechtěl být ani zformovaným anglickým lučistníkem proti francouzské těžké jízdě Svoji kůži bych na mytologii a specifické bitvy úplně automaticky nevsadil

[Wolfhound]

Opakuji, s tím, co měli, sehráli tu partii skvěle. S ohledem na poměr sil a americkou převahu ve vzduchu to jinak dopadnout nemohlo. Což si řada Japonců uvědomovala, viz i 1. díl jarlovy série. I kdyby Kurita vybil Taffy 3 a napadl americké předmostí, tak by ho Američané v tom zálivu rozdrtili. A invazi by to asi také nezastavilo. Ostřelování nezastavilo Američany ani na Guadalcanalu. A naopak, ostřelování japonských pozic americkými BL také nepřineslo rozhodnutí, ať už to byla Tarawa nebo Iwodžima.

P.S. OK, ale tady je to offtopic.

[Polarfox]

Opakuji - ta partie se hraje o něco. Je úplně jedno, jak jsi ji sehrál, pokud je finálním výsledkem totální debakl. Jestli jsi dostal šach mat v sedmém místo pátém tahu není v tomto případě úplně ctnost, pokud se vší vážností hraješ o barák. Tím nesnižuji dílčí světlé chvilky Japonců, ale ve výsledku nedosáhli zhola ničeho (ani dílčích úspěchů jakkoli se vztahujících ke strategickému cíli!), což ty světlé chvilky v součtu spolehlivě vymaže.

[Raiden]

No právě, prosté porovnání (bez bližšího zkoumání okolností a detailů kolem toho) utrpěných ztrát a dosažených cílů opravdu spolehlivě vymaže úspěšné činy na straně Japonců a troufám si říct, že i milostivě zakryje selhání na straně Američanů.

[jarl]

Je pravda, že Japonci proklamovali, že záměrem operace Šó-Gó bylo zmaření invaze na Filipíny, ale je otázka, zda jejich záměry ve skutečnosti nebyli o něco skromnější. Každopádně pokud už byli přesvědčeni, že se jedná o poslední velkou operaci Spojeného loďstva jako celku, minimální cíl (kromě zachování tváře) musel být alespoň nějaký hmatatelný taktický úspěch, který by odůvodnil nevyhnutelné velké ztráty. A k tomu měli ráno 25. října dobře nakročeno, ale Kurita tuto možnost promarnil. Je prostě fakt že se v bitvě u Samaru dopustil série chybných rozhodnutí počínaje rozkazem ke všeobecnému útoku na domnělé těžké letadlové lodě až po to dlouhé váhání po přerušení bitvy, kdy nechal 1. úderný svaz decimovat leteckými útoky a riskoval, že mu Halsey odřízne ústupovou trasu k úžině San Bernardino. To, že každé jeho rozhodnutí lze obhájit nastalými okolnostmi nic nemění na faktu, že si v této bitvě počínal špatně a místo očekávaného taktického vítězství utrpěl větší ztráty než slabší Svaz eskortních letadlových lodí.

[Wolfhound]

Opakuji - ta partie se hraje o něco. Je úplně jedno, jak jsi ji sehrál, pokud je finálním výsledkem totální debakl. Jestli jsi dostal šach mat v sedmém místo pátém tahu není v tomto případě úplně ctnost, pokud se vší vážností hraješ o barák. Tím nesnižuji dílčí světlé chvilky Japonců, ale ve výsledku nedosáhli zhola ničeho (ani dílčích úspěchů jakkoli se vztahujících ke strategickému cíli!), což ty světlé chvilky v součtu spolehlivě vymaže.

Za situace, kdy Japonci v té partii měli jednu řadu kamenů a Američané pět, tak to jinak než totálním debaklem dopadnout nemohlo.

Jarl - souhlas.

[Dzin]

Ohledně Kurity jsem také četl, že se ve zkutečnosti začal stahovat proto, že obdržel od Ozawy zprávu, že bojuje s Američany. Věděl, že Jižní svaz neuspěl, on byl stále pod silnými leteckými útoky a jeho boj nevypadal, že by měl brzy skončit vítězstvím. Z jeho pohledu tak byl v situaci, kdy on bojuje s rychlými americkým letadlovými loděmi a další jsou jinde. Myslel si, že s těmi, co nyní bojuje, jich část poškodil/potopil a dostal zprávu o dalším svazu. Rozhodl se tedy, že ze současného boje se vyváže a vyrazí k dalšímu svazu, který zkusí opět co nejvíce poškodit.

Zde se nejspíše objevilo ono známé japonské upřednostňování útoku na válečné lodě před transportními. Ostatně třeba Mikawa v Bitvě u Savo udělal podobnou věc. Japonský plán sice chtěl napadnout předmostí, ale japonští velitelé byli dlouhodobě cvičeni a vychovánáni v jiném duchu a to se nedalo změnit za relativně krátkou dobu.

Ovšem, popis, který tu prezentuji, jsem nečetl všude, tak nevím, jak moc je relevantní. Mě to ovšem z hlediska celkového dění vyznívá jako asi nejpravděpodobnější scénář, co se dělo na japonské straně u Kurity.

[Polarfox]

Tak jak psal Jarl - Málokdo asi na japonské straně věřil, že se plán podaří zrealizovat v jeho plném účinku, ale stále to byla velice solidní útočná síla (tedy jít do druhé polohy a podceňovat ji/snižovat také není to pravé ořechové) a určitě očekávali "nějaký" úspěch, který by za očekávané velké ztráty obdrželi a stál za to. A tímto pohledem je to třeba brát. Jenže oni nedosáhli vůbec žádného úspěchu (!), včetně dílčích a mimochodných (tj. těch, které nebyly v plánu, ale mohly vyplynout ze situace) (!). Když se k tomu přidá to, že nejblíže, co k jakémukoli dílčímu či mimochodnému úspěchu byli bylo navíc většinou vinou chyb Američanů, tak je to celé ještě temnější. Finální výsledek byl tedy takřka čistá nula do úspěchů a obrovské mínus co do ztrát (a budoucí akceschopnosti...ačkoli se dá polemizovat o tom, jestli i ev. netknuté lodě by v budoucnu byly větším faktorem). To, jako kdekoli jinde v historii, nevylučuje dílčí světlé momenty, akty osobní/kolektivní statečnosti (či fatality) a hezky se to vyjímá v knihách a příbězích, ale to není úplně ta metrika, která by měla v důsledku hlavní slovo.

[Dzin]

Dobře, ale tohle potom trochu směšuje několik věcí dohromady. Pokud jde o úspěch Japonců, tak teroeticky neměli mít žádnou šanci. To, že se Kurita dostal do situace, že byl schopen ohrozit Američany v místě, kam se dostat neměl, bylo dáno pouze chybou Američanů. Jenže to stále nebylo tak, jak se podává, tedy že najednou se silní Japonci zjevili proti slabím Američanům. Zde má třeba Halsey naprostou pravdu, že proti Kuritovi stáli síly, které byly schopni ho porazit. A nemluvím jen o bitevních lodí 7. loďstva, ale také o leteckých silách. Taffy 2 a 3 měly dohromady asi 300 letadel. Sice ne dostatečně vyzbrojené, ale stále se jedná o obrovsko masu. Nemůžeme z popisu bitvy vyjmout, že japonský střední svaz byl neustále pod obrovským náporem leteckých sil. Z hlavy mě nenapadá, že by nějaký admirál bojoval za WW2 v podobné situaci, jako Kurita. Tedy že by musel vést námořní hladinovou bitvu a současně čelit masivním leteckýh úderům.

Právě mohutnost leteckých úderů byla důvodem, proš si Kurita myslel, že čelí svazu rychlích letadlových lodí. Síla 300 letadel tomu ostatně odpovídá. Hodnotit bitvu jen podle výsledku je správné, ale současně není ieální podobně hodnotit i velitele, na ní se podílející. Kurita jistě nejednal optimálně, ale je potřeba zohledit situaci v jaké se nacházel a jestli by někdo jiný dokázal v jeho situaci podat lepší výkon.

Celkově poměr sil v bitvě byl takoví, že prostě neměl existovat jiný výsledek, než úplní zničení Japonců s minimem ztrát u Američanů. To je také při hodnocení třeba mít na paměti.

[jarl]

Ohledně Kurity jsem také četl, že se ve zkutečnosti začal stahovat proto, že obdržel od Ozawy zprávu, že bojuje s Američany. Věděl, že Jižní svaz neuspěl, on byl stále pod silnými leteckými útoky a jeho boj nevypadal, že by měl brzy skončit vítězstvím. Z jeho pohledu tak byl v situaci, kdy on bojuje s rychlými americkým letadlovými loděmi a další jsou jinde. Myslel si, že s těmi, co nyní bojuje, jich část poškodil/potopil a dostal zprávu o dalším svazu. Rozhodl se tedy, že ze současného boje se vyváže a vyrazí k dalšímu svazu, který zkusí opět co nejvíce poškodit.

Jelikož se Ózawa mezitím přelodil na křižník Ójodo s funkční radiostanicí, teoreticky by to možné bylo, ale o této verzi jsem nikdy neslyšel a pokládám jí za nepravděpodobnou. To, že Ózawa bojuje s Halsey odvodil Kurita z nezašifrovaných depeší, které Kinkaid posílal Halseymu, takže k tomu přímý kontakt s velitelem Severního svazu nepotřeboval. Podle mě Kurita po tom co během posledních dní zažil prostě už dál bojovat nechtěl a hledal jenom přijatelnou záminku jak to zdůvodnit posádkám, takže jim oznámil, že se 1. úderný svaz vydal pronásledovat jiný nepřátelský svaz. A nikdo se mu nemůžeme divit. Pokud by se do podobné situace dostal třeba německý nebo americký admirál a rozhodl se stáhnout, nikdo by neřekl ani popel. To jenom činy japonských admirálů bývají posuzovány jinou optikou, protože se tak nějak očekává, že se zachovají podobně jako Nišimura.

[Dzin]

A existuje vůbec seznam depeší, které si mezi sebou Japonci u Leyte vyměňovali? Alespoň na úrovni amerického.

[jarl]

Předpokládá, že ve všech námořnictvech se přijaté i odeslané depeše zaznamenávaly do deníku i s časy jejich přijetí a odeslání. A protože Jamato bitvu u Leyte přežila musely se dochovat i tyto záznamy.

[Raiden]

Spíše jde o to, jestli ty záznamy přežily japonskou kapitulaci - Japonci byli v ničení záznamů v té době poměrně důkladní. Ostatně se s nadsázkou říká, že po císařově projevu (o kapitulaci) bylo nebe nad Tokiem černé - nikoliv od kouře z požárů po náletech, nýbrž z toho, jak se zběsile pálily veškeré choulostivé i jiné dokumenty

[jarl]

Ano, ani to se nedá vyloučit, ale na těch depeších by nemělo být nic kompromitujícího, takže realně nebyl důvod zrovna takové záznami ničit.