Válečná nemocnice v Pardubicích
Válečná nemocnice v Pardubicích byla pravděpodobně největší na světě. Šlo o 365 povětšinou dřevěných budov vybavených pro pobyt a léčení 10 tisíc raněných nebo nemocných vojáků ze všech bojišť. Práce na tomto kolosu započaly hned krátce po vypuknutí první světové války a byly dokončeny na jaře roku 1915.
V listopadu 1914 bylo nařízeno, aby v Čechách byla vybudována baráková válečná nemocnice, podobná již budovaným dvěma nemocnicím ve Vídni. Neprodleně bylo hledáno vhodné umístění. Umístění mělo být nejlépe ve východních Čechách, zajištěno dobré připojení na železnici, vodovod, kanalizaci a elektrickou síť. Byly posuzovány lokality Kolín, Přelouč, Čáslav, Chrudim a Pardubice. Z těchto umístění byly jako nejvhodnější vybrány Pardubice, jmenovitě na vojenském cvičišti za nádražím, kde byly uspokojivě splněny všechny požadavky. Zatímco ve Vídni byly budovány dvě nemocnice po 2 000 lůžkách a v Čechách byly uvažovány dvě nemocnice po 5 000 lůžkách, bylo pro vhodnost staveniště rozhodnuto postavit v Pardubicích jednu nemocnici s kapacitou 10 000 lůžek.
Okamžitě zahájené přípravné práce s využitím vídeňských zkušeností a zpracovaných projektů probíhaly velmi rychle, takže již koncem listopadu 1914 byla stavba zadána tzv. Konsorciu pro výstavbu válečné nemocnice v Pardubicích při bance stavebních živností v Praze, ve kterém bylo sdruženo osm stavebních firem, z toho dvě z Prahy, jedna z Vysokého Mýta a pět místních z Pardubic. Vedením stavby byl pověřen architekt Paroulek z Prahy. Nemocnice byla navržena jako pět samostatných oddělení, prakticky samostatných nemocnic, se všemi potřebnými zařízeními na úrovni soudobé techniky. Byly pronajaty potřebné pozemky a s vlastní stavbou se začalo již počátkem prosince 1914. Byly tuhé mrazy, vázl dovoz materiálu a byl značný nedostatek kvalifikovaných dělníků, neboť mnozí byli již v té době povoláni do vojenské služby. Přesto práce postupovaly velmi rychle, takže již na počátku roku 1915 bylo postaveno 198 většinou dřevěných baráků a veřejnost mohla být přizvána k prohlídce budovaných objektů. Již na jaře 1915 se konalo slavnostní otevření nemocnice na jejím hlavním náměstí u pomníku císaře Františka Josefa I.
Válečná nemocnice Pardubice byla postavena na ploše 80 ha nákladem 21 milionů korun. Zahrnovala 198 standardních lůžkových baráků, 8 pozorovacích pavilonů, operační pavilony, předoperační stanice, desinfekce, lázně, ledárnu, prádelnu, žehlírnu, vodárnu, dílny, spalovací pec, výrobnu destilované vody, obydlí lékařů, sester, ošetřovatelek, úředníků, kasárny strážního oddílu, pekárnu, kuchyně, kapli, sodovkárnu, stáje, sklady, administrativní budovy, hasičskou věž, pitevny. Z nádraží byly do nemocnice vyvedeny dvě vlečky, v areálu bylo pět nádražních a přijímacích budov. V každém oddělení byla kuchyň, kde se připravovala jídla pro pacienty. Byla vybavena osmi kotli po 350 litrech a dvěma sporáky, takže každá z pěti kuchyní mohla připravovat jídlo pro 3 000 osob. Ke kuchyni patřila umývárna a sklad nádobí a výdejna jídel. Ledárna měla kapacitu výroby 1 900 kg ledu pro lékařské účely denně, v chladírnách bylo možné skladovat maso na několikadenní spotřebu.
Páté oddělení nemocnice bylo karanténou pro vojáky vracející se z infekcemi zamořených míst. Podle tohoto oddělení se po válce celá nemocnice obecně nazývala "Karanténou". Čtvrtý a pátý blok byl v roce 1919 přidělen jako kasárny železničnímu pluku, který sem byl přemístěn z Lysé nad Labem. Železniční pluk tam byl umístěn do doby než město Pardubice vybudovalo Masarykovy kasárny. Do dalších baráků se nastěhovalo obyvatelstvo nemající jiného bytu a z Karantény se postupně stal slum. Zbytky zpustlých baráků byly zbourány po druhé světové válce při výstavbě sídliště Dukla; z nemocničních baráků se do současnosti žádný nedochoval. Zachovala se pouze podstatně upravená zděná budova (Gorkého 1611), kde nyní sídlí pardubická KSČM.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1le ... _Pardubice
