Švýcarští a němečtí žoldnéři ve Válce růží
Pročítal jsem si nějaké střety z konce Války růží a zajímavá je bitva na Stoke Field, která se odehrála 16. června 1487 nedaleko města Stoke v hrabství v Nottinghamshire. Často je považována za poslední bitvu celé války (1455-1487). Osobně mě zaujala právě neslavným osudem švýcarských a německých žoldnéřů (Reisläufer). Právě "švýcarskou taktiku" (opírající se o šiky pěchoty s píkami a arkebuzami) totiž tou dobou používali i čeští žoldnéři mimo jiné během nekonečných válek v Německu (zde často i pod švýcarskými veliteli) nebo Uhrách (v "Černé armádě" Matyáše Korvína). Nyní se ale přesuňme do Anglie, kde si chýlí ke konci Válka růží.
Po bitvě u Bosworthu (1485) se stal Jindřich Tudor anglickým králem (jako potomek Yorky poraženého rodu Lancasterů, korunován jako Jindřich VII.), ale ještě neměl vyhráno. Požár občanské války se měl znovu rozhořet. Na stranu Yorků se připojilo množství rebelů, vzbouřených šlechticů a především John de la Pole, hrabě z Lincolnu, který sám měl určitý nárok na anglickou korunu. Lincoln získal od své tety Markéty, vévodkyně Burgundské, finanční a vojenskou pomoc ve formě 1 500 německých žoldnéřů pod vedením zkušeného velitele Martina Schwartze (1450-1487). Tento schopný, ale arogantní muž se stal významným vojenským podnikatelem a organizoval žoldnéře v několika válečných taženích. Yorkové vypravili z kontinentu flotilu, se kterou přistáli 4. května 1487 v Dublinu. Zde byly jejich síly doplněny o 4 500 irských žoldnéřů, většinou pěšáků, vybavených jen lehkým brněním, které jim ale dávalo velkou pohyblivost. Netrvalo dlouho a vojsko se vylodilo v Lancashire. Zde se k nim připojila velká skupina místní šlechty a armáda čítající nyní asi 8 000 mužů se rychle dala na pochod (během pěti dnů urazila zhruba 300 kilometrů). Zvítězila v několika menších střetech a šarvátkách, které ale postup citelně zpomalily. Ráno 16. června se přední oddíly královského vojska setkaly s armádou Yorků. Ta se nacházela na okraji vršku nedaleko vesnice Stoke, obtékaného ze tří stran řekou Trent. Yorkové okamžitě zaútočili a předvoj královské armády byl těžce otřesen, ale dokázal nápor ustát a konsolidovat své síly. Nastal krutý boj, který se ale nedařilo rozhodnout ani jedné straně. Patová situace trvala více než tři hodiny, ale nakonec došlo k naprostému opotřebování Yorků poté, co se jim nepodařilo prolomit lancasterské pozice. Přestože "němečtí" žoldáci byli vybaveni nejmodernějšími ručními zbraněmi (píkami a arkebuzami), přítomnost velkého počtu lukostřelců v lancasterské armádě se ukázala jako rozhodující. Zkušení lukostřelci byli schopni střílet salvu za salvou do pozic Yorků - zkušený voják dokázal vystřelit 6 šípů za minutu. Nedostatek ochranných zbrojí způsobil, že irské jednotky byly doslova smeteny. Lépe chránění němečtí a švýcarští žoldáci (s řekou po třech stranách) nemohli ustoupit a z bojiště se tak stáhnout do bezpečí. Zůstali tak na místě a museli bojovat až do hořkého konce. Podle Jeana Molineta byli na konci bitvy "plní šípů jako ježci". Rozprášený zbytek Yorků se pokusil uprchnout, ale byl zahnán do rokle (dnes známé jako Red Gutter) a zde pobit. Většina yorských velitelů (mimo jiné hrabě Lincoln i Schwartz) padla v bitvě. O život přišla též minimálně polovina jejich vojska (tedy zhruba 4 000 mužů).
Zdroj:
viewtopic.php?t=10083
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Stoke_Field
https://en.wikipedia.org/wiki/Martin_Sc ... mercenary)
https://en.wikipedia.org/wiki/John_de_l ... of_Lincoln
https://www.studio88.co.uk/acatalog/bat ... stoke.html
