Dobuané
Napsal: 29/6/2024, 10:49
Podivní obyvatelé malého ostrova v Tichém oceánu
Dobuané byli popisováni jako paranoidní, posedlí černou magií a extrémně neobvyklým postojem k sexu a násilí. Skalnatý ostrov Dobu leží poblíž jižního pobřeží východní Nové Guineje a jeho patří mezi nejjižnější kmeny severozápadní Melanésie. Najdeme zde jen nevelké množství půdy a okolní vody neoplývají rybami. Místní obyvatelstvo tak muselo tyto chudé zdroje využít, jak nejlépe to šlo. Svými prapodivnými zvyky zaujali novozélandského antropologa jménem Reo Franklin Fortune (1903-1979), který o nich roku 1932 sepsal dosti nelichotivou studii zaobírající se domorodou etikou a osobním chováním. Z Fortuneho práce vycházela Ruth Benedictová (1887-1948) ve svém populárním díle Patterns of Culture (Kulturní vzorce), z roku 1934, z něhož si nyní dáme pár výňatků:
"Dobuané nemají dobrou pověst. Jejich ctnostmi jsou zlomyslnost, divokost, sobeckost, nedůvěřivost, žárlivost, záludnost a rozmrzelost. Je však mylné se domnívat, že Dobuané nemají žádný systém, žádnou hierarchii a neuznávají žádné zákony. Vzájemně si působí škody, ničí si úrodu, způsobují nemoci či dokonce smrt, vyvolávají zmatek při hospodářských činnostech apod. Všichni mají své zvláštní jedinečná kouzla, která téměř nepřetržitě využívají, ačkoliv nevěří, že jejich čáry působí mimo jejich vesnici. Společnost kmene Dobu je tedy ovládána vlastnostmi, které naše západní kultura běžně pokládá za špatné a tuto společnost označujeme jako paranoidní typ kultury. Veškeré bytí je pro Dobuany pouhým bezohledným bojem o život a každá výhoda bývá získána na úkor někoho druhého – tento boj je veden tiše a skrytě, a o to je záludnější. Za dobrého a úspěšného člověka je v dobuanské kultuře považován ten, který dokáže podvést druhého. Jakékoliv setkání muže se ženou je považováno za nedovolené, ovšem muži mají právo svést jakoukoliv ženu, která před nimi neuteče. Dobuanský náhled na majetek se nejlépe analyzuje v jejich přístupu k dědičnému vlastnictví sladkých brambor. Ty se dědí v rámci rodiny, přičemž každý obdělává vlastní pozemek, na kterém vysazuje vlastní zděděné batáty a snaží se jejich růst urychlit kouzelnými zaříkávacími formulemi, které se taktéž dědí. Každý z manželů uchovává svou vlastní sadbu z loňské úrody a zodpovídá za vlastní sklizeň, přičemž nové plody vyrostou jen díky zděděným magickým formulím. Největším zločinem, jakého se Dobuan může dopustit, je konzumace sadbových batátů, poněvadž jejich ztráta je prakticky nenahraditelná. Takovýto jedinec je do konce svého života nucen paběrkovat. V oblasti hospodářské směny panují jednoduchá pravidla: každý Dobuan z celého srdce touží po úspěchu a vášnivě zazlívá úspěch druhému člověku. Hromadění zboží je však na Dobu vyloučeno. Podobně vyloučeno je také vychloubání se vlastními úspěchy – dobrou sklizní apod. Navzdory svým obchodním plavbám nejsou Dobuané dobrými námořníky, snaží se nevzdalovat se příliš od pevniny a každý večer se vyloďují na pobřeží. Existují zde samozřejmě kouzla určená k přivolávání příznivého větru."
Nicméně, mnoho pozdějších antropologů se vyjádřilo skepticky k celému popisu a v roce 2005 se ji pokusila vyvrátit Susanne Kuehling v knize "Dobu: Ethics of Exchange on a Massim Island, Papua New Guinea".
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dobu
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Dobuan%C3%A9
https://en.wikipedia.org/wiki/Reo_Fortune
https://en.wikipedia.org/wiki/Ruth_Benedict
https://en.wikipedia.org/wiki/Susanne_Kuehling
https://en.wikipedia.org/wiki/Dobu_Island
Dobunský náčelník Gaganamole a manželka, kolem roku 1900. Autor George Brown
Dvě typické dobuanské dívky přibližně v roce 1908