PALBA.CZ

Poslední dobou mě značně zajímala kapacita japonského lodního stavitelství během předválečných a válečných let, takže jsem se pokusil dát dohromady přehled skluzů ve všech japonských loděnicích fungujících během WWII Uvedl jsem k tomu také nějaké příklady lodí zde stavěných (to ještě časem doplním). Je to čistě jen přehled dostupných skluzů, bez započtení vlivu dostupnosti surovin a financí pro stavbu nových lodí.


Loděnice císařského námořnictva

Kure:
1 x 300 m (dok, letadlová loď Sórjú, bitevní loď Jamato, letadlová loď Kacuragi)
1 x 225 m (nosiče hydroplánů Čitose, Čijoda a Niššin, lehký křižník Ojodo, rozestavěn těžký křižník Ibuki)
1 x 175 m (velká ponorka I-400)
2 x 150 m (velké ponorky typu I)

Jokosuka:
1 x 300 m (ponorkový tendr Taigei, lehké letadlové lodě Šóhó a Zuihó, letadlové lodě Hirjú a Šókaku)
1 x 335 m (dok, dokončen 1940, bitevní/letadlová loď Šinano)
1 x 200 m (těžký křižník Suzuja, lehký křižník Noširo)
2 x 175 m (velké ponorky typu I, eskortní torpédoborce tříd Macu a Tačibana)
1 x 150 m (1938-1942 prodloužen na 270 m, následně stavba letadlové lodě Unrjú)
1 x 150 m (velké ponorky typu I, eskortní torpédoborce tříd Macu a Tačibana)

Sasebo:
1 x 200 m (lehké křižníky třídy Agano, Jahagi a Sakawa)
1 x 175 m (lehký křižník Júbari, ponorka třídy I-400)
3 x 150 m (torpédoborce tříd Fubuki, Hacuharu, Širacuju, Asašio, Kagero a Akizuki)

Maizuru:
1 x 150 m (velké torpédoborce třídy Akizuki + torpédoborec Šimakaze)
4 x 125 m (torpédoborce tříd Fubuki, Hacuharu, Širacuju, Asašio, Kagero a Júgumo)


Loděnice koncernu Micubiši

Nagasaki:
1 x 275 m (těžký křižník Tone, bitevní loď Musaši, rozestavěna letadlová loď Kasagi)
1 x 225 m (těžký křižník Čikuma, letadlové lodě Džunjó a Amagi)
2 x 150 m (velké torpédoborce třídy Akizuki)
4 x 125 m (eskortní lodě typu Kaibókan D)

Kóbe:
1 x 150 m (velké ponorky typu I)
2 x 125 m (velké ponorky typu I)
3 x 100 m (střední ponorky typu Ro)

Jokohama:
1 x 200 m (lehká letadlová loď Rjúdžó, lehké křižníky třídy Katori)
1 x 150 m (lehké křižníky třídy Katori)
2 x 100 m (stíhače ponorek třídy Ch)

Šimonoseki:
1 x 150 m
2 x 100 m (pobřežní minolovky různých tříd)


Loděnice koncernu Kawasaki

Kóbe:
1 x 250 m (těžký křižník Kumano, nosič hydroplánů Mizuho, letadlové lodě Zuikaku, Hijó a Taihó)
2 x 150 m (hydroplánový tendr Akicušima, torpédoborce tříd Hacuharu, Asašio a Kagero, velké ponorky typu I)
3 x 100 m (střední ponorky typu Ro)

Tanagawa:
3 x 100 m

Senšú:
3 x 125 m


Loděnice koncernu Hitači
Zde se stavěly například fregaty tříd Mikura, Etorofu a Ukuru + minolovky třídy W

Sakuradžima: 2 x 125 m (minolovky třídy W)
Murodžima: 2 x 100 m
Innošima: 1 x 100 m, 2 x 75 m (pobřežní minonosky různých tříd)
Hikošima: 1 x 100 m, 2 x 75 m


Loděnce společnosti Uraga Senkjó

Uraga (Tokio):
1 x 150 m (velký torpédoborec Joicuki třídy Akizuki)
2 x 125 m (torpédoborce tříd Fubuki, Hacuharu, Širacuju, Asašio, Kagero a Júgumo)
2 x 100 m (minolovky třídy W)


Loděnice společnosti Fudžinagata

Sakai (Ósaka):
3 x 125 m (torpédoborce tříd Fubuki, Širacuju, Asašio, Kagero a Júgumo)


Loděnice společnosti Kawaminami

Kojagi: 1 x 125 m, 1 x 100 m, 2 x 75 m
Urasaki: 1 x 125 m, 1 x 100 m


Loděnice ostatních soukromých společností
Tyto menší loděnice byly za války zaměstnány (mimo jiné) zejména stavbou fregat (třídy Šimušu, Mikura, Etorofu a Ukuru), eskortních lodí (typ Kaibókan C a D) a minolovek třídy W + na 75 metrových skluzech níže uvedených loděnic probíhala stavba stíhačů ponorek třídy Ch.

Išikawa (Tokio): 3 x 125 m (pobřežní minolovky různých tříd)
Micui (Tamano): 3 x 125 m (střední ponorky třídy Ro-35)
Harima (Harima): 1 x 125 m, 1 x 100 m, 1 x 75 m (malý křižník Ning Hai pro čínské námořnictvo)
Nippon Kokan (Curumi): 1 x 125 m, 2 x 75 m
Ósaka Senkjó (Ósaka): 1 x 125 m, 1 x 75 m (pobřežní minonosky různých tříd)
Niigata (Niigata): 1 x 125 m, 2 x 75 m
Naniwa (Ósaka): 1 x 100 m, 1 x 75 m (pobřežní minolovky různých tříd)
Hakodate (Hakodate): 1 x 100 m, 1 x 75 m

pěkný seznam!

Ještě pár obrázků - čtveřice loděnic japonského námořnictva:

Kure:
Jokosuka:
Sasebo:
Maizuru:
Jinak k tomu 335 m suchému doku v Jokosuce ve kterém se stavěla Šinano - to je přesně ten dok, který dodnes využívají letadlové (ale i jiné) lodě americké 7. flotily mající v Jokosuce základnu.

V Sasebu byl rovněž vybudován suchý dok o rozměrech 340 x 52 m určený pro údržbu a opravy bitevních lodí třídy Jamato, ale zdá se, že o jeho využití pro vlastní stavbu bitevních či letadlových lodí se neuvažovalo. Pro stavbu původně plánované pětice lodí třídy Jamato (a jejich nástupců - lodí projektu A-150) tedy byly k dispozici celkem 3 pracoviště: 2 velké suché doky v Kure a Jokosuce + 275 m skluz v Nagasaki. V Jokosuce se ještě nacházel 300 m dlouhý skluz, jehož šířka však nebyla dostatečná pro stavbu lodí třídy Jamato a o jehož rozšíření se buď neuvažovalo nebo bylo shledáno jako obtížně proveditelné. V Jokosuce pak ještě byl od poloviny roku 1942 k dispozici onen 270 m skluz (vzniklý prodloužením jednoho z původních 150 m skluzů) o jehož šířce a vhodnosti pro stavbu lodí třídy Jamato se mi však nepodařilo nic najít.

Pro stavbu původně plánované pětice lodí třídy Jamato (a jejich nástupců - lodí projektu A-150) tedy byly k dispozici celkem 3 pracoviště: 2 velké suché doky v Kure a Jokosuce + 275 m skluz v Nagasaki.

Jsem po tom koukal více a bylo to tak, že (po dokončení toho doku v Jokosuce) se pro stavbu lodí třídy Jamato a následného projektu A-150 počítalo jen s tou dvojicí velkých doků v Kure a Jokosuce - tyto lodě se měly stavět po dvojicích, protože stavba tří těchto kolosů najednou by byla mimo materiálové a finanční možnosti Japonska (pokud by tedy radikálně nezredukovali výstavbu ostatních lodí).