PALBA.CZ

Dvorní rada prof. dr. Vítězslav Janovský: Válka a nemoci pohlavní. Přednáška proslovená dne 1. března 1916 v Brně v cyklu přednášek, pořádaných brněnskou Okresní nemoc. pokladnou. V Brně 1916. Nákladem Okresní nemoc. pokladny pro městský a venkov. okres brněnský. Kniha kamenotiskárna Typographia" v Brně.

Prof. MUDr. Vítězslav Janovský (1847-1925) byl český lékař se specializací v oboru dermatovenerologie a historik lékařství. Narodil se v Praze 2. července 1847 a studia na lékařské fakultě v Praze dokončil 15. ledna 1870. Pracoval na různých místech: v nalezinci, na oddělení vnitřních chorob, na kožním a chirurgickém oddělení všeobecné nemocnice. V roce 1872 pražské lékařské fakultě Habilitoval z epidemiologie a jako první český lékař také z dějin lékařství. Od tohoto roku byl primářem oddělení pro nemoci kožní a příjičné ve všeobecné nemocnici v Praze. Roku 1873 se oženil s Emilií Vydrovou. Roku 1883 byl jmenován mimořádným profesorem a 1. října téhož roku se stal přednostou kliniky, která vznikla z oddělení chorob kožních a příjičných. Současně se stal ředitelem České dětské nemocnice v Praze. V letech 1916/1917 byl rektorem a v letech 1917/1918 prorektorem Univerzity Karlovy. Vybudoval první českou dermatovenerologickou kliniku, zaváděl nové vyšetřovací metody, založil českou vědeckou dermatologickou literaturu. Je také autorem první české učebnice o venerických chorobách, která měla tři díly a vycházela v období let 1911-1920. Zajímala ho také problematika sociálního a veřejného zdravotnictví. Velmi intenzivně se věnoval historii medicíny, kterou nejen přednášel, ale také publikoval zajímavé statě nejen o nejstarších dějinách medicíny a některých jejích významných osobnostech, ale i o vývoji pohlavních nemocí a prostituci, o epidemiích, o vývoji soudního lékařství atd. Roku 1918 odešel do výslužby. Zemřel v Praze 19. března 1925. Na jeho počest byla pojmenována ulice v pražských Holešovicích. Nyní zápis jeho přednášky z března 1916.

Velectění! Podjal jsem se velmi rád úkolu, který na mne vznesl výbor, promluviti několik slov o thematu, které jest velice důležité, které nemá jen snad akutní důležitost nyní za doby války, nýbrž které jest vysoce důležité po ukončení války, o nemocech pohlavních, které jako vždycky za doby války se rozmnožují a které jsou nemocemi vysoce důležitými ohledně zdraví celých generací. Arci není možno v rámci jedné přednášky vyčerpati veškeré ony problémy, které souvisejí s tak řečenými problémy sociálními a které se váží k našemu dnešnímu thematu. Co mohu zde pověděti, jest pouze jakýsi náčrtek, jakési myšlenky, zkušenosti, které byly získány za dřívějších válek a také dnešní války, které jsou obohaceny nejen výzkumy vědeckými, jež zvláště v oboru nemoci pohlavních rozmnožily naše vědomosti i naše konání léčebná ve značné míře v posledních můžeme říci - hlavně desíti, částečně ještě kratší době, v pěti letech.
Nazíráme-li na poměry nemocí pohlavních ve válce, můžeme sobě roztříditi celé veliké thema které, jak jsem již pravil, nelze vyčerpati za jednu krátkou přednášku na tři části: Můžeme sobě klásti otázku, jakým způsobem účinkuje válka na pohlavní nemoci, otázku opačnou, jaký vliv mají nemoci pohlavní na válku, resp. na válčící, na vojsko, a konečně onu důležitou otázku, jaký vliv mají pohlavní nemoci ve válce pro nezúčastněné přímo ve válce, pro ostatní společnost, jaký vliv mají hlavně pro ženy a děti válčících a ostatní lidi, kteří nestojí přímo ve frontě. Jak zkušenosti ukazují, následky jeví se i v době, když nastává demobilizace, kdy vrátí se vojsko opětně do svého domova.
To jsou otázky velmi závažné, tím závažnější, poněvadž se setkáváme s dosti velikým podceňováním pohlavních nemocí mezi obecenstvem samým. Pohlavní nemoci velmi často jsou předmětem vtipů (hospodských a pod.), považovány jsou za nutné nemoci v mládí a většinou obecenstvo, které si neujasnilo důležitost jejich, necení je příliš vysoko, poněvadž myslí, že přestáním nemoci (zdánlivým zahojením) jsou zničeny i ostatní následky a že lze na ni pamatovati jako na výstřelky mládí. Tento názor jest úplně nesprávný. Novější věda ukázala, že oběti, kterých vyžadují sobě pohlavní nemoci, jsou mnohem větší než epidemie a hlavně epidemie, jak proti nim stojíme vyzbrojeni moderním arsenálem vědeckým, které nenabývají daleko onoho rozsahu, jak obavy o tom na počátku války z různých stran byly vysloveny. Když sledujeme statistiku, když víme, že nemoci pohlavní neomezují se pouze na pohlavní části, které přicházejí do styku s přenesením, když víme, že celá řada těžkých onemocnění vnitřních útrob, srdce, cév, mozku, míchy se zakládá ve mnohých případech na onemocnění pohlavním, pak arci naučí se obecenstvo jinak nazírati, pak alespoň po- chopí zákroky profylaktické a podvolí se snad některým předpisům, které jsou velmi nutné a dosti s odporem bývají přijímány. Boj proti pohlavním nemocem musí býti na týchž základech veden, jako vedeme boj proti infekčním nemocem, aspoň s lékařské stránky tento způsob boje jest jediný, který ukazuje výsledek.

Co jsou nemoci pohlavní

Arci musíme nyní sobě ujasniti jednu otázku a to jest ta, co jsou pohlavní nemoci? O tom panuji v obecenstvu aspoň většinou (nyní arci ne již v takové míře jako dříve, poněvadž je poučeno přednáškami, brožurami, literaturou mnohem lépe) dosti dětinské náhledy. Nemohu zde obšírným způsobem se zmiňovati o celé pathologii pohlavních onemocnění, jen to musím vytknouti: onen moment, který činí onemocnění pohlavní tak nebezpečnými, že nejsou to pouze pohlavní části, na kterých se mohou uchytiti, že mohou býti dále rozšířeny, že známe celou řadu jiných způsobů nákazy na jiných místech se vyskytující, které bývají úplně přehlíženy a kde teprve později se smutné následky extragenitálních nákaz ukazuji. Tu musím krátce předeslati, než přejdu k vlastnímu thematu, k chování se nemoci pohlavních ve válce, jaké nemoci zařaďujeme mezi nemoci pohlavní.
Jsou to tři skupiny nemocí: kapavka (gonorrhoea), vřed měkký (šankr měkký), který se vyskytuje v ohromné většině případů na částech pohlavních, zůstává omezen na ně nebo jen na nejbližší sousedství a konečně největší, nejhroznější onemocnění, pravá syfilis, pravá příjice, která se velmi rychle rozšíří po celém ústrojí a má za následek smutné zjevy, se kterými se později v životě setkáváme a o kterých teprve nová doba nás poučila, že se nalézají v bližším styku s přijicí.

Kapavka jest onemocnění infekční, nakažlivé, které se přenáší, a sice většinou (v ohromné majoritě případů) souloží, katarrh hnisavý, který jest způsoben zvláštním mikrobem, jedincem (t. zv. gonokokkem), zvláštní plísní, který žije v buňkách hnisavých. Ve většině případů zůstává místní, ale naučili jsme se znáti, že není kapavka vždy tak nevinné onemocnění, jen rýma", jak se staří lékaři smáli. Mohou se vyskytnouti komplikace tím, že mikrob kapavky jest zanesen do oběhu krevního a jest uložen v různých orgánech těla a vyvolává zde onemocnění; existují záněty srdeční blány, ze kterých se vyvíjejí později srdeční vady, mohou se vyskytnouti záněty pohrudnice, hlavně rheumatismus kapavčitý tím, že se dostává do kloubů; vedle toho víme, že není snad orgánu v lidském těle, který by nemohl býti postižen po kapavce (nervové nemoci !), ale přece musím říci, že tyto komplikace jsou v celku řídké a že většinou se omezují na močovou rouru, kam právě gonokok bývá přenášen, nebo na nejbližší sousedství. Má závažnou stránku u mužů, že se někdy dostavuje zánět nadvarlete (přívěsku to u varlete), který má za následek někdy neplodnost, hlavně když se vyskytne na obou stranách. Sociální význam kapavky neleží tak v těch komplikacích, které se blíží komplikacím příjice, nýbrž v nákaze ženy. V roce 1872 bylo po prvé americkým lékařem Noegerrathem poukázáno na nebezpečí, kterému jest vysazena žena, ztížená kapavkou; od té doby se vyskytly mnohé náhledy a nálezy a dnes víme, že onemocnění ženy kapavkou jest jedno z nejnebezpečnějších. Nejen se odsuzuje žena následkem zánětlivých pochodů v děloze a vedle, nich (vaječníku) k dlouholeté někdy nečinnosti, nýbrž stává se žena i neplodnou a víme, že ubývání porodů, se kterým sociologové počítají, jest faktorem nanejvýš důležitým se stránky sociální a speciálně kapavka ženy jedno z oněch onemocnění, které nejvíce k neplodnosti přispívá. Přenesena na ženu kapavka činí ji buď neplodnou, znemožňuje těhotenství, nebo nastupuje t. zv. neplodnost jednoho dítěte (t. j. žena má nejvýš jedno dítě). To jest moment, který při nákaze kapavkou jest nejnebezpečnější.

Co se týče onemocnění t. zv. měkkého vředu (šankru), víme nyní již také z novějších výzkumů bakteriologických, že je rovněž podmíněn zvláštním jedincem, bacilem, bakterií. (Řetízkovitý bacillus mikroskopicky dokázaný který tvoří řetízky souběžné, nalézající se v hnisu) Je dokázán tím, že mikrob takový byl vypěstován uměle a očkováním buď zvířeti nebo člověku vzbudí zase typické úkazy onemocnění. Tak se zjedná i důkaz, že se o takové onemocnění jedná. Měkký vřed zůstává omezen na části pohlavní, jinde se vyskytne velmi zřídka, nemá jiných následků, než že nastávají dýměje (bubo), zanítí se žlázy tříselné, což, třeba dlouho trvalo, nebývá doprovázeno žádnými závažnými příznaky.

Nejzávažnější nemoc pohlavní, hubitel lidstva, jest onemocnění syfilitické, nákaza přijicí. Jest taktéž původu mikrobiálního, a sice jsou to podle všeho individua, náležející do řádu protozoů; spirochetes pallida (bledá) jest nosičem syfilitického kontagia. Tím, že vniká do ostatních orgánů, způsobí, že se tu onemocnění vyskytuje. Onemocnění to jest velmi závažné, poněvadž neomezuje se jedině na místa, kde bylo vstoupilo, nýbrž za velmi krátkou dobu se dostane do krve, a sice cestami krevními a lymfatickými i do orgánů vzdálenějších. Následkem toho jest, že se vyskytnou pak za dobu 40-60 dnů od vstupu nákazy vyrážky barvy šunkové, ohraničené, po celém těle, pak v dalším průběhu nanejvýš nakažlivé afekce v dutině ústní, na jazyku, které slinou mohou býti velmi snadno přeneseny. V dalším postupu se stává, že dosahuje vnitřních orgánů. Dnes můžeme říci, že není orgánu, který by nemohl býti zasažen spirochatou, nakažlivinou syfilitickou. Od let čtyřicátých (Dittrich a j.) byla konána velmi četná bádání, která ukázala nebezpečí nákazy syfilitické pro orgány vnitřní. Dá se přímo ukázati, že celá řada onemocnění, která končí náhlou smrti (hlavně záněty hlavní tepny, která vychází ze srdce a zásobuje organismus, srdečnice) zakládají se na onemocnění syfilitickém, syfilis zasahuje játra, plíce, kosti a což jest sociologicky nejdůležitější - zasahuje mozek a míchu. Skoro každá paralýza, úbytě míchy (tabes) je původu syfilitického, jak zjištěno nyní, kdy Wassermannova reakce krevní nezvratně dokazuje, že dotyčný buď byl nebo ještě jest podroben nákaze syfilitické. Tím není řada nebezpečí skončena, nejtěžší a nejzávažnější jest heredita, dědičnost. Víme, že syfilitický otec, který stojí pod vlivem onemocnění, může přenášeti na své děti syfilis. Nakazí matku, to jeví se řadou potratů, pak přicházejí děti, které ukazují příznaky syfilis, tvář činí dojem stařecký, puchýřovité osutiny na těle atd., přicházejí i děti, které ukazují defekty v nejrůznějších orgánech těla. Na otázku: "Jest syfilis vyléčitelná či není", musím odpověděti na základě zkušeností posledních let, že stojíme proti ní o mnoho vyzbrojenější od doby, kdy Ehrlichem byl zaveden salvarsan a kde tato metoda, sloučená s metodou starší, vpravením rtuti, má výsledky výtečné (zvláštní sloučenina otrušíková). Léčební doba je dlouhá, nejméně dvouletá (to jest aspoň zásada naší kliniky).

To jest poněkud delší úvod, další nebude tak rozvláčné.

Pohlavní nemoci během války

Co se týče otázky, jak nazíráme na pohlavní nemoci ve válce, musím říci, že hlavní příčinou rozšíření nemocí syfilitických jest prostituce. Otázka o prostituci veřejné i tajné a tajené jest velice spletitá. Töply, nynější šéf vojenských lékařů, jeden z nejlepších znalců otázky, docela správně praví, že válka jest pařeništěm speciálně pro prostituci. Když hledíme nazpět do dějin, jaké byly poměry prostituovaných a pohlavních onemocnění ve vojště, vidíme, že v tomto ohledu panovaly vždycky skoro tytéž poměry, se kterými se setkáváme na různých místech a různých válkách evropských jako dnes. Víme, že řecká vojska nemohla postrádati doprovodu žen (harfenice, flétnistky a pod.), které dávaly již tenkráte příčinu k nejrůznějším stížnostem. Římané se toho nezbavili. (Scipio) Metellus na 2 000 žen dal vykázati z ležení. Arci v Římě bylo to již poněkud praktičtější, že ženy bydlely mimo ležení vojska samého, otázka tím byla poněkud regulována. Vliv křesťanství na počátku účinkuje poněkud příznivěji. Ale již v první válce křižácké, dle zpráv docela zaručených, asi 2 000 prostitutek se nalézalo mezi vojskem; veliké epidemie pohlavních nemocí sledovaly vojsko Ludvíka IX. v Egyptě. Tak mohli bychom sledovati celou otázku. Též za dob "landsknechtů" existovala zvláštní instituce nad prostitutkami. Na sklonku 15. století počala se šířiti syfilis jako epidemie. Byly případy náhlého úmrtí, velmi těžké případy, že nemocní jako malomocní byli vykazováni, kdy leželi na příklad v Praze počátkem XVI. století pod podloubím před chrámem týnským a vyváženi na špitálské pole" (na začátku Karlína) a tam v chatrčích umístěni. V této době také pozorujeme, že syfilis se rozšířila doprovodem prostitutek, které se vojsku lepily na paty. V 18. století nebylo lépe. Carnot, z nejslavnějších vojevůdců francouzských, 3 000 prostitutek musil vykázati a dal odvésti do Paříže, poněvadž počet nemoci pohlavních vzrostl. Každý snad nebyl tak energický jako Strozzi, který prý dal usmrtiti 800 prostitutek, když vojsko nechtěly opustiti. Radikálním prostředek ten nebyl, poněvadž nepomohl. Poměry se změnily, když nastoupil Napoleon, veliký reformátor v tom ohledu. Vymýtil úplně prostituci, která se přidržovala vojska. Postupem utvořily se poměry docela jiné ve století 19. i v naší době, ale přece vyžadovala prostituce a vyžaduje dosud vždycky stálého dohledu. Máme příklady toho z povstání boxerského a z války rusko-japonské kdy hlavně na ruské straně se prostituce velmi vzmohla. Jsou to problémy, se kterými mají i lékaři vojenští i vojevůdci dosti práce.

Počty pohlavních onemocněních v armádách

Jedna otázka jest zajímavá a byla sledována odedávna. Otázka: "Jaké jsou poměry objevování pohlavních nemocí ve vojště?" V míru máme data velmi zajímavá. Dr. Töply sestavil statistiku skoro veškerých armád. Ukázalo se, že poměry jsou v různých zemích různé a země jsou různým číslem zúčastněny na onemocněních pohlavních. Nejmenší počet vykazuje Prusko, na 1 000 mužů přišlo pouze 20,8, rekord má Amerika 168, Anglie 66, Rakousko tenkráte dosti mnoho 55,2 a Francie 23. Tato čísla jsou čísla celková pohlavních nemocí vůbec. Když odečteme kapavku (statistiky vojenské mohou býti velmi přesné) a měkký vřed a hledíme jen na syfilis, která jest nejnebezpečnější, má rekord Rumunsko 37,8, Amerika 26, Rakousko poměrně málo 17-30 a nejmenší číslo Bavorsko jen 3,30, což asi spočívá na zvláštních ethnologických poměrech pohlavních v Bavorsku (o tom nemůžeme se zde šířiti). Arci v míru již jest zasáhnutí syfilitickými nemocemi pohlavními různé podle různých sborů. Jsou země, kde panuje syfilis dosti mezi obyvatelstvem domácím. Halič, Bukovina, Hercegovina a Bosna hlavně v dřívější době, tak že to není všude stejné. Podle pluků a garnison kolísá číslo mezi 17-31. Že neschopnost z toho povstala jest velice značná, vychází ze statistiky Töplyho, která ukazuje, že 638 139 dnů bylo zapotřebí, aby tento počet vojska byl vyléčen. V Německu poměry v jednotlivých zemích nejsou lepši, z no-váčků, kteří nastupují, ukazuje 7-8 (z tisíce), onemocnění syfilis.

Ve válce má se to jinak; procento značně stoupá. Válka (o nynější nemůžeme nic říci) francouzsko-německá v letech 1870-1871 byla nejlépe statisticky propracována a tu se ukázalo, že počet pohlavních nemocí kolísal kolem 37 000 a stoupl od počátku války na př. v jedné bavorské brigádě z 3,3 v září roku 1870 do května 1871 až na 77,7. Po jediném dnu pobytu v Remeši přes 700 onemocnění kapavkou se ukázalo. Co se týče ostatních problémů, které nás zde ještě mohou zajímati, nemohu jich arci obšírně probírati. Vidíme, že chceme-li vůbec hleděti na tuto otázku, musíme sledovati jednotlivé momenty pohybů vojenských, jednotlivé fáze vstupu vojska do boje a návratu. Nejlépe sledovati poměry pohlavních onemocnění v době mobilizace, na cestě do pole, do prostoru přípravného (Aufmarschraum), pak poměry v etapě, ve frontě a poměry při demobilizaci a návratu domů. Mohu vytknouti jen nejhlavnější body. Že každá mobilizace vojska, každé nahromadění většího počtu vojáků jest sdruženo se vzplanutím onemocnění, není pochyby. Není také pochyby o tom, že se zde velmi snadno vyskytuje nahromadění prostitutek, a sice usedlých i odjinud přicházejících. Je nápadné, jak vzroste počet pohlavních onemocnění i u žen za doby mobilizace. Mám příležitost, jako řídící lékař velikého oddělení, pozorovati, jak ohromné jest od počátku války a hlavně v mobilizačních dnech, kdy jednotlivé skupiny nastupují, pošinutí onemocnění pohlavních. I psychické pohnutky zde účinkují dále; jedná se o celou řadu lidí, kteří byli zvyklí souloži. Musíme počítati s tím, jak to je; pohlavní pud existuje, nesmíme pouštěti se do dalších rozkladů, moralizování, musíme počítati s tím, jaký člověk jest a jak se jeví. Různá nálada, vytržení z domácího pořádku, zvyk na pohlavní styk jsou mohutným faktorem, který uspíšuje získáni onemocnění.

Kterak pohlavním nemocem čelit

Ptáme-li se, jak se má čeliti tomuto zlu, jsou tu po ruce různé prostředky. 1. Jest zapotřebí, jak se provádí ve větších centrech mobilizačních, zostřeného dozoru. Na základě dlouholeté (40tileté) zkušenosti nejsem přítelem nynějšího reglementování, poněvadž se to dle mého náhledu musí upraviti docela dle zásad lékařských, dle kterých pokračujeme dnes, když chceme infekčním nemocem, jak se to s nejlepším úspěchem děje, zabrániti. V Německu, částečně v Rakousku i v nepřátelských armádách důležitá váha, a vším právem, se klade na zákaz alkoholu. Alkohol a prostituce, alkohol a pohlavní nemoci jsou ohromně a velmi úzce spojené pojmy. Že požívá většina lidí alkohol v přílišně míře, můžeme se přesvědčiti; máme zde zkušenosti lékařské, víme, jak zhoubně účinkuje alkohol na srdce, jak zhoubně účinkuje na játra, jak zhoubně účinkuje na ledviny. Případy náhlého sklesnutí, mrtvice v nejširším smyslu slova, často zakládají se na alkoholismu. Alkohol má ještě tu vadu, že je docela nepotřebný pro výživu lidstva, nemá v ekonomii lidstva místa. Má tu vadu, že je-li kdo zvyklý píti pivo (to jest široký pojem, 6-8 sklenic denně jest již velmi mnoho), ten s velkou pravděpodobností ve svém 50.-60. roce, nebo dříve dostane příznaky otravy. Je to velmi nepříznivý moment při pohlavních nemocech, poněvadž právě těžké případy, které hned na začátku jsou sdruženy se zachvácením vnitřních orgánů, jeví se v těžkých formách na kostech nebo kůži, jsou u alkoholiků nejhorší. Alkoholik ztrácí resistenci, přirozenou silu, kterou se každý organismus bráni proti každému onemocnění, proti každému zárodku choroboplodnému. Člověk vice méně opilý spíše propadá prostituci. Proto časné zavírání večerních místností se ženskou obsluhou, jak jest zavedeno u nás, v Prusku i ve Francii, jest zajisté velmi dobrým prostředkem. Ale jedna věc je tu velice důležitá, před lety na ni poukázal Töply a kterou jsem sám ze své zkušenosti potvrdil, aby nikdy nebyl, kdo je pohlavně nemocen, odeslán do pole, poněvadž jeho onemocnění se zhorší, stane se přítěží, neschopným k dalším výkonům zvýšeným, které klade moderní válka a tak jen zbytečně jest posílán z lazaretu do lazaretu. Postulát, aby takový voják byl nejdříve vyléčen a pak poslán ven, jest zajisté docela správný.

Pokračujme nyní z mobilizačního místa na poměry při pochodu, na transport do operačního prostoru. Tu za různých přiležitostí naskytuje se možnost nákazy pohlavní, ale v tom ohledu jsou zařízení u pruského vojska i u nás, která mají čeliti. Jest to zákaz podávání alkoholu na transportu, jeden z nejrozšířenějších. Zákaz se skoro všude přísně provádí, vždyť jest celá řada nápojů, které nemají škodlivých účinků alkoholu. Hlavně pruské lékařské stanovisko klade důraz na to, aby pobyt byl co možná zkrácen zvláště ve větších městech. Uvedl jsem příklad bavorské brigády z roku 1870. Vedle toho jest zákaz, který se hlavně přísně provádí u pruského vojska, neopouštěti stanici při transportu. Také v Praze, kde jsou často velké transporty, zákaz ten stává. V podobných případech při delším pobytu bud bordely bývají uzavřený nebo prostitutky tak zvané tajné bývají co možná pozavírány nebo prohibitivním způsobem vyloučeny. Co se týče prostoru přípravného, jsou poměry skoro stejné jako v etapě, jak se zmíním, a musí býti snahou vojenských lékařů, co možná zameziti příležitost a vedle toho i léčiti a co možná posílati nazpět vojáky, kteří by nebyli náležitě vyléčeni.

Pohlavní nemoci na frontě

V poli, na frontě nehrozí nákaza. Kdo zná poměry poziční války, zajisté nahlédne, že nejen jest disposice duševní jiná, nejistota, různé dojmy z raněných a padlých; není to pole, na kterém se rodí zvýšený pud pohlavní, takže v tomto ohledu nemusíme se obávati, že by se v této fázi boje nákaza pohlavní rozšířila. Jedna věc je možná. V Krasniku, v Lublině, když byl delší pobyt, ukázalo se vysoké procento nákazy i u žen, pobyt dvou až třídenní měl v vzápětí veliké stoupnutí, jak zní zprávy lékařů vojenských i civilních. Nejnebezpečnější jest pobyt v etapě, kde se nahromadí vice vojska a právě tak delší pobyt u sborů pracovních a strážných. Etapa jest nejnebezpečnějším ohniskem, zde se vyskytuje prostituce rozsáhlá, prostitutky jsou nuceny mnohem častěji se poddávati, rozmnožuje se jejich počet; taková etapa působí jako magnet, přes veškeré přísné policejní i polně četnické zákroky přece se podezřelé ženské elementy vkrádají, které pak jsou nejnebezpečnějším pramenem nákazy. Proti tomu musí se zakročovati (nebudu mluviti o abolicionismu, který tvrdí, že má prostituce býti svobodná); úkol jest zde dvojí: 1. bojovati s prostitucí, činiti ji co možno neškodnou, odstraňovati hlavně nakažené prostitutky a 2. musíme záchrannými prostředky působiti u mužstva. Důležité jest nejdříve poučení mužstva o nebezpečí nákazy stykem s prostitutkami. Dlužno na to klásti důraz, že abstinence od soulože jest možná a že jest úplně neškodná. Někteří moralisté sprásknou ruce, viní lékaře, že poučováním, jak se mají chrániti proti nákaze, vhánějí se, vojáci v náruč prostituce. Ale to jest profylaxe, ochrana proti osobní nákaze, která neposkytuje sice absolutní jistoty, ale přece vykonala velmi dobré služby, osvědčila se v celé řadě případů, tak na příklad u námořnictva rakouského v době čínského povstání a přesně jest prováděna ve vojště německém. Profylaxe je osobní, jak se má a může každý chrániti, pak teprve přijde izolace a léčení. Co se týče profylaxe a prostředků proti prostituci, má se věc následujícím způsobem: Promluvím nejprve o zákroku proti prostituci v etapě a pak o poučení profylaktickém u vojska.

Co se týče boje proti prostituci, jest nařízeno, jakmile se etapa zřídí (musí býti dle svého účelu ve větších městech), musí býti předložen seznam prostitutek civilními úřady, podezřelé musí býti vyšetřeny a dodány do lazaretu, jsou-li nemocny. Nutno si všímati a vyšetřiti ženy, které se blíží k vojákům, které jsou s nimi v nápadném styku a vedle toho jest zakázán ženám, mimo nejbližší příbuzné, vstup do kasáren. Dozor musí se vztahovati také na bordely a v případě hromadných onemocnění (byly již u nás i u německého vojska a stávají se také jinde, ač nedostáváme skoro žádných lékařských zpráv) mohou býti bordely úplně uzavřeny. Ještě další zákaz je důležitý, zákaz potulováni (auf den Strich gehen), kde prostitutky tajné i tajeně vším možným způsobem hledí lákati muže k sobě. Energické komando musí zde zakročiti! Je to snad omezování svobody, ale každá válka přináší tak důležitá a nutná omezení, že i toto může se přijmouti.

Prevence a poučení vojáků

Co se týče vojska samého, nejdůležitějším jest poučení, které jest zavedeno. Je vhodné nejen pro vojsko, nýbrž i pro širší obecenstvo. Velkou zásluhu mají tu pokladny; vyznamenávají se nejen tím, že dávají na ruku léčebné prostředky, nýbrž i v celé řadě pokladen (připomínám Prahu) se velmi extensivně o to starají, aby se takového poučení dostalo. Má to i peněžitý a úsporný význam, neboť kdo jest varován, upozorněn na nebezpečí, zajisté tak snadno se do něho nedostane. Poučení vojsku jest dáno buď vojenskými lékaři, jest předepsáno u nás i v Prusku, nebo velikými plakáty v celé řadě kasáren v Německu, které vysvětlují nebezpečí, varují před prostitutkami, ukazují nebezpečí prostituce. Otázka velmi choulostivá, která vždycky bývá vytýkána lékařům, ale jest nutno o ní promluviti otevřeně, jest profylaxe osobní, totiž způsob, kterým se osoba vyhledávající styk s prostitutkou, chrání před nákazou. Se stanoviska vojenského jest to velmi důležité, poněvadž jak se u našeho námořnictva, kde byla zavedena, ukázalo, měla velmi dobré výsledky. Ochranné prostředky jsou tu obligatorní a ustanoveny tresty, nebyly-li upotřebeny a nastalo onemocnění; nejsou arci neklamné. Jeden z nejprvnějších jest prezervativ, kondom, který, když jest řádně upraven, zajisté aspoň částečně (ne úplně !) chrání proti nákaze. Prostředky ochranné mohou selhati ("nechodí se beztrestně pod palmami"). Vedle toho experimentální bádání o podstatě onemocnění vedlo k metodě, kde jest možno v zárodku se chrániti před onemocněním. Rusko-francouzský učenec Mečnikov v Pasteurově ústavu očkoval syfilis na opici a provedl důkaz, že opice může také onemocněti. Upotřebil pak rtuťové (25procentní) kalomelové masti, později upotřebil sublimátu místo kalomelu. Natírání takovými mastmi, z nichž hlavně tzv. Neisser-Siebertova masť jest nejlepší, a vedle toho vstřikování zvláštních prostředků, solí stříbrnatých slouží alespoň k částečnému zabezpečení. Ale nesmí se mysliti, když se to vykoná, že se nic nestane! Arci uchraňuje se v celé řadě případů, ale mnohotné jsou cesty, kterými se nákaza děje. Profylaktické prostředky obligatorní chrání sice v řadě případů, ale arci ne absolutně.

Demobilizace a závěr

Ještě několik slov o zákroku při návratu. Když nastává demobilizace, jeden z nejdůležitějších požadavků jest ten, aby vojsko v pohlavním ohledu se vrátilo zdrávo. Můžeme si snadno před- staviti na základě toho, o čem jsem mluvil, jak- hrozné následky se mohou dostaviti, když se vrátí celá řada nevyléčených domů. Syfilis doma se rozšíří na ženy, děti, nastává dědičnost, celá řada těžkých onemocnění, které jsou hrozným nebezpečím v ohledu sociálním. V Německu sestavil Prinzing před lety statistiku a vypočetl, že ročně onemocní pohlavními nákazami 200 000 lidí, vedle toho asi 60 000 dětí umírá následkem vrozené syfilis, slabosti a různými jinými nemocemi, které se ukazují co nebezpečí syfilis dědičné; vypočetl, že z národního stanoviska je tu škoda 90 milionů marek. I když výpočet není absolutní, jest přibližný a vidíme, k jak ohromným ztrátám na jmění národním se tu dospěje, které docela dobře aspoň z polovice nebo dvou třetin mohly by býti odčiněny. Vším právem jest kladen požadavek, aby nikdo nebyl puštěn do rodiny a domova, kdo není vyléčen. Jsou pozorovací stanice - Pardubice na příklad, která je zřízena na 8 000 a může býti rozšířena na 15 000 postelí kde by se jakési filtrování nemocných dělo, kde se dotyčný muž podrží, dokud nejnebezpečnější stadium nákazy nebylo překročeno. Co do dalšího zamezení nákazy doma správa rakouská ustanovila, jak to i v Prusku bylo ustanoveno, že má se podati pod úředním tajemstvím ovšem - zpráva politickému úřadu a ten má bdíti, aby takový člověk se léčil dále. Jest to arci omezení svobody, ale proti hrozným následkům, kterými trpí pak člověčenstvo nebo velká jeho část, omezení svobody jednotlivcovy nepadá na váhu.

Jsem u konce. Děkuji Vám za trpělivost, s jakou jste vydrželi poslouchat. Byly to jen jednotlivé úryvky, více méně nadhozené otázky, z nichž každá by zasluhovala delšího zpracování.

Zdroj:
https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/vi ... 5056827e51
https://www.payne.cz/3xS43787/JanovskyVitezslav.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt% ... ovsk%C3%BD
https://www.lks-casopis.cz/clanek/lekar ... -130-lety/

Profesor Vítězslav Janovský (1847-1925)

Hrob Vítězslava Janovského na Olšanských hřbitovech

Přepis přednášky je hotov. Část s povídáním o obrazové příloze (pohlavních chorob) jsem zcela vynechal, jelikož není součástí publikace. Můžete si ji přečíst v originále, ale zde by to bylo matoucí. Doplnil jsem parádní lékařské obrázky k syfilidě z 19. století a rozšířil životopis Prof. MUDr. Vítězslava Janovského (1847-1925), tak doporučuji si text přečíst znovu, nebo alespoň proletět. Děkuju.

Jaromír Vávra napsal na stránce Historie pěkný text o nemocech pohlavních během první světové války, tak si zde dáme upravený výňatek, který přednášku profesora Vítězslava Janovského krásně doplňuje.

Pohlavní nemoci v první světové válce

V první světové válce bylo v celé britské armádě přijato do nemocnic 416 891 mužů trpících pohlavní nemocí - tedy čtvrtina všech nebojových ztrát. Ruská armáda celkově nevstupovala do války moc připravena, a tedy i ve zdravotnictví se hrubě přepočítala - počet připravených kapacit polních nemocnic pro raněné v boji nedokázal pokrýt ani ruské vojáky nakažené pohlavními nemocemi. Francouzská armáda byla v tomto směru nejprogresivnější, používala s úspěchem vojenské bordely v koloniálních jednotkách a v cizinecké legii už od 40. let 19. století při dobývání Alžírska. Mimochodem o sto let později (během války v Indočíně) neváhala francouzská armáda zásobovat vrtulníky odříznuté posádky vším potřebným - tedy i prostitutkami - dvě za svoje služby vojákům v jedné pevnosti dostaly Válečné kříže. V roce 1918 nabídl francouzský předseda vlády Clemenceau zcela nepřipraveným Američanům pomoc při zřizování vojenských bordelů pro jejich vojáky v Evropě, byl však americkým ministrem války odmítnut se slovy, že kdyby se o tom dozvěděl prezident Wilson, mohl by vystoupit z války. Ve Spojených státech se moralisté obávali, že jejich vojáci, jakmile objevili něco, co bylo nazýváno "francouzskými způsoby", zatíží svou novou zálibou v orálním sexu a následnými pohlavními chorobami nevinné americké dívenky. Na domácí americké frontě pak novodobí morální křižáci využívali válečných obav k uzavírání čtvrtí červených luceren a zaháněli prostitutky do ilegality - tedy pod ochranu pasáků, gangsterů a obchodníků s lidmi. Američané byli v těchto otázkách vůbec prudérní, jejich úřady se dokonce tak obávaly veřejného mínění, že ještě za druhé světové války odmítali vojákům poskytnou kondomy. Nakonec, když byla v roce 1943 situace neúnosná, zdůvodnila před veřejností armáda nákup milionu kondomů jako ochranu hlavní kulometů před vlhkostí. Pokud jde o polní bordely, tak na začátku druhé světové války Britové, byť neradi, zřídili ve válečných oblastech tato zařízení. Bohužel generál Montgomery je nechal zase zrušit - a jak se píše v jedné zprávě vojenského lékaře: "během tří týdnů byla obsazena každá postel v dříve prázdném oddělení pohlavních nemocí a každá postel, kterou bylo možné nacpat na verandu..." V bojích v severní Africe měla britská armáda bojové ztráty 35 mužů z tisíce, u pohlavních nemocí dokonce 41, na konci války v Itálii byly bojové ztráty 9 z tisíce, u pohlavních nemocí 68. V Barmě měli Britové bojové ztráty 13 mužů z tisíce a u pohlavních nemocí již úctyhodných 157. Německá a Japonská armáda používala vojenské bordely často a úspěšně, ovšem většina pracovnic v nich byla nedobrovolně - pocházely z podrobených národů.

Polní bordel ve městě Mitau (dnes Jelgava v Lotyšsku)
jak název napovídá, je určen pouze pro Německé voják (1916)

Nezemru já od práce,
nezahynu bídou,
nezalknu se v oprátce,
zemru syfilidou.
.
.
.
.
Nad mou mrchou stáhne klaun
tvář svou v smutnou masku
"Tady zemřel vilný faun
na nešťastnou lásku.

Výňatek z básně Píseň zhýralého jinocha
Autor: František Gellner, zmizel 14. září 1914 za ústupu RU armády od Lvova