PALBA.CZ

Občanská válka v Myanmaru

Občanská válka v Myanmaru (Barma) dostává docela zajímavý drajv. Po obsazení celého jeho historického území a dobytí města Lashio se zdá, že MNDAA (Armáda myanmarské národně demokratické aliance) se mění v čínské proxy. Etnická armáda ukončila veškerou spolupráci s NUG a vyzvala Čínu aby zasáhla a vyřešila válku v Myanmaru. Vhodné je ale nahlédnout trochu do historie: S čínskou provincií Jün-nan sousedí na východě barmská samosprávná zóna Kokang (barmsky ကိုးကန့်), jejíž celková rozloha činí asi 10 000 km². Hlavním městem je Laukkai. Většinu obyvatel tvoří Kokangové, což je místní název pro etnické Číňany žijící této oblasti Barmy. Kokang byl součástí Číny po několik staletí, avšak centrální vláda v něm příliš nezasahovala kvůli jeho vzdálené poloze. Poté, co Britové roku 1885 dobyli Horní Barmu, zůstal Kokang součástí Číny. Připojení k Barmě proběhlo na základě dohody z roku 1897. V letech 1960 až 1989 byla oblast spravována Komunistickou stranou Barmy, a po jejím rozpuštění v roce 1989 převzala nad oblastí kontrolu Armáda myanmarské národně demokratické aliance (MNDAA), která s barmskou vojenskou vládou uzavřela dvacet let trvající příměří. V roce 2009 došlo k obnovení bojů mezi barmskou armádou a MNDAA. V roce 2015 zahájila barmská armáda ofenzivu, která vyhnala z domovů desetitisíce lidí. V únoru 2021 se moci v zemi chopila vojenská junta, což vedlo k dalším nepokojům. Povstalci usilují o autonomii a znovunastolení občanské vlády. Tu armáda svrhla v únoru 2021, kdy sesadila de facto hlavu státu Su Ťij - ta obdržela v roce 1991 Nobelovu ceny za mír, později ale jako premiérka čelila kritice za nedostatečnou reakci na násilí vůči muslimské menšině Rohingů. Převzetí moci juntou vyvolalo v zemi rozsáhlé protesty, armáda je ovšem pomocí brutální síly potlačila, ale ne zcela. Rebelské síly (tzv. Bratrskou alianci) doposud tvořily tři etnické skupiny – Národní osvobozenecká armáda Ta’ang, Arakanská armáda a Myanmarská národní demokratická armádní aliance (MNDAA). Dohromady čítající zhruba 15 000 bojovníků. Během let obsadili nemalé území, především na severu země, obsadili několik vojenských základen a silnic. Nemluvě o množství zajatců a podobně.

Zdroj:
https://www.irrawaddy.com/news/myanmar- ... nment.html
https://twitter.com/thomasvlinge/status ... 9246790968
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kokang
https://www.voxpot.cz/rychle-zpravy/ofe ... veni-boju/
https://www.irrawaddy.com/news/war-agai ... junta.html

Situace na začátku září 2024. Zelené oblasti spadají po vojenskou juntu a zbytek jsou rebelské síly. Armáda myanmarské národně demokratické aliance (MNDAA) je s hnědo-oranžovou barvou. Tedy nejde o nějak významného hráče, ale i tak dobrá záminka.


Ještě stará mapa v níž jsou krásně popsány jednotlivé frakce.

https://twitter.com/rybar_force/status/ ... 16/photo/1

Implodující Myanmar

Indické úřady skutečně poukazují na konflikty v Myanmaru jako na hlavní faktor podněcující násilí v Manipuru. Hlavní ministr regionu Biren Singh, podporovaný většinou Meitei, řekl, že migranti z Kuki prchající z Myanmaru situaci zhoršili. Obviňuje tyto migranty z účasti na obchodu s drogami a terorismu, což dále rozdmýchává obavy Meitei, že demografie státu se posouvá ve prospěch Kukisů.

V posledních několika letech ztratil kdysi mocný vojenský režim v Myanmaru kontrolu nad rozsáhlými oblastmi, přičemž půl tuctu povstaleckých skupin se zmocnilo území podél hranic Indie, Číny, Bangladéše a Thajska. Sagaing, největší ze tří myanmarských regionů sousedících s Indií, sdílí 250 mil dlouhou hranici s Manipurem. Z pohledu junty nacházejí povstalecké skupiny podél indické hranice útočiště v Manipuru a dalších severovýchodních státech, jako je Mizoram, Nágaland a Arunáčalpradéš. Manipur v současné době deportuje tisíce lidí, kteří vstoupili do země nelegálně, zpět do Sagaingu.

Zdroj: Geopolitical Futures