Fokker-Leimberger byl externě poháněný, 12-hlavňový rotační kulomet vyvinutý v Německu během první světové války.
Potřeba synchronizátoru střelby byla vyvolána konstrukcí stíhacích letounů první světové války. Již během prvních bojů v průběhu roku 1914 se ukázalo, že nejúčinnějším způsobem boje stíhacích letounů je míření celým letounem a střelba zbraněmi namontovanými v jeho ose. Již v létě 1915 předváděl konstruktér a výrobce
Anthony Fokker (1890-1939) svůj způsob mechanické synchronizace, kdy kulomet střílel mezi listy vrtule. První Fokkerův synchronizátor fungoval a sehrál nesmírně důležitou roli, ale byl nespolehlivý a dovoloval střelbu pouze jedné zbraně. Následujícího roku tedy přišel se zdokonalenou verzí, která mohla ovládat i palbu většího počtu kulometů, ale nezůstal pouze u tohoto řešení a hledal i jiné cesty ke zvýšení palebné síly letounů, což tehdy požadovalo též císařské letectvo. Mezi tyto nápady patřila mj. zbraň, jež měla využívat externí pohon od motoru stíhačky. Fokker tím oživil ideu, která byla známa desítky let a omezeně se uplatnila ještě během "Velké války", a sice koncept zbraně s rotujícím svazkem hlavní, s nímž za americké občanské války přišel Richard Gatling. Stejný princip měly i některé francouzské protiletadlové kanony a znali jej též Němci, protože francouzskou zbraň okopírovali. Anthony Fokker a jeho inženýři Leimberger a Lübbe se tudíž v létě 1916 pustili do vývoje leteckého kulometu s dvanácti hlavněmi ráže 7,92 mm. Jestliže u pozemních zbraní se užívalo ruční otáčení klikou, kulomet Fokker-Leimberger byl napojen na motor letadla, což mělo zajistit dramaticky vyšší rychlost palby. Holandský konstruktér tvrdil, že při zkouškách se dosáhlo až 7200 ran za minutu, jenže sám přiznával, že zbraň ještě nebyla způsobilá k sériové produkci. Využívala totiž specifickou konstrukci, která obsahovala dvojici protisměrně rotujících válců s výřezy, z nichž vznikalo cosi jako "dočasná nábojová komora". Zdánlivě jednoduchý, jenže na přesnost vysoce náročný princip působil častá selhání, zejména trhání nábojnic, takže na bojové použití nikdy nedošlo. Poruchy během války byly přičítány špatné kvalitě tehdejší německé munice, ačkoli britská experimentální zbraň z 50. let se stejným typem závěru měla rovněž problémy s praskáním pouzder. Fokker pokračoval v experimentování s tímto typem závěru i po svém přesunu do Spojených států, ale v reálu se problémy nikdy nepodařilo vyřešit.
Fokker-Leimberger používal rotační dělený závěr, známý jako "nutcracker" (louskáček). V tomto provedení je dočasná komora vytvořena spojením dvou dutin dotýkajících se protiběžně se otáčejících řetězových kol. Jednoduchost konstrukce byla přitažlivá, zejména proto, že neobsahovala žádné hlavní části využívající vratný pohyb, jako je závěr používaný v mnoha jiných automatických zbraních. Bez ohledu na různá namáhání materiálu byla tak maximální rychlost střelby teoreticky omezena pouze časem potřebným k úplnému vyhoření pohonné látky z každého náboje (ačkoli v praxi je zahřívání hlavně mnohem závažnějším omezením). Anthony Williams se k tomuto návrhu vyjádřil takto: "Fokker tvrdil, že bylo dosaženo 7 200 otáček za minutu, ale vzhledem k tomu, že Fokkera zná, existuje důvod předpokládat, že to mohlo být mírně přehnané. Problémy se samozřejmě vyskytly a docházelo k práskání k mezeře mezi zmíněnými dvěma válci." Další "rotační kulomet Fokker Split Breech, cca 1930" byl darován Val Forgett Kentucky Military Treasures v roce 1977; podle muzejního záznamu "se ukázal jako neúspěšný kvůli své neschopnosti utěsnit válce závěru". Britové také experimentovali s tímto typem závěru pro letecké zbraně v 50. letech, ale opustili jej. Tento typ závěru byl úspěšně použit pouze v nízkotlakých aplikacích, jako je granátomet Mk 18 Mod 0. Fokker-Leimberger používal perkusní zapalování s úderníky namontovanými na cyklické desce. Nebyl použit žádný extraktor; použité obaly byly jednoduše ponechány na odchozím pásu. Zbraň by musela být za letu předem otočena, aby se zajistilo, že při stisknutí spouště vystřelí najednou maximální rychlostí. Stejně jako v Gatlingových konstrukcích umožnilo použití více hlavní vzduchové chlazení každé z nich v době mezi po sobě jdoucími výstřely, které byly vypáleny ze stejné hlavně.
Vývojový program, který vedl k prototypu Fokker-Leimberger, byl zřejmě iniciován Idflieg prostřednictvím oběžníku zaslaného německým výrobcům střelných zbraní dne 16. srpna 1916. Tento dokument, který napsal major Wilhelm Siegert, požadoval lehké konstrukce s vysokou rychlostí střelby, pro použití v německých letadlech. Navrhlo také, aby byly pro automatické odpalování použity externí zdroje energie, jako je samotný letecký motor nebo elektrická energie. Na oběžník odpověděly návrhy různých německých firem. Kromě Fokkera předložily návrhy také Siemens, Autogen a Szakats-Gotha. Žádný z nich se nedostal do sériové výroby před koncem války, ačkoli prototyp Siemens byl používán na západní frontě a získal jedno vzdušné vítězství.
Stejně jako u jeho jiných návrhů souvisejících s kulomety Fokker na tomto projektu spolupracoval s Heinrichem W. Lübbem a dalším inženýrem jménem Leimberger. Zpočátku vyvinuli jednoduchou úpravu kulometu Maxim (v Německu označován jako MG 08), poháněná klikou od motoru. Jejich ambicióznější projekt však využíval dosud neověřenou akci děleného závěru, v 12-hlavňovém provedení. Nápad na tento typ závěru nebyl zcela nový, protože byl patentován v USA již v roce 1861 (USPTO #32,316). Navíc další americké patenty z počátku 20. let 20. století naznačují, že i v USA se s tímto designem znovu experimentovalo. Žádný záznam o balistickém výkonu zbraně se nedochoval, kromě tvrzení o více než 7200 ranách za minutu. Byly však zaznamenány problémy s municí, protože "až příliš často se pouzdra ve zbrani roztrhla". Po válce prohlásil Anthony Fokker prototyp kulometu Fokker-Leimberger za svůj osobní majetek a vzal si jej s sebou, když emigroval do USA v roce 1922. Záznam o daru exempláře nalezeného v Kentucky Historical Society uvádí, že všechny ostatní exempláře byly zničeny.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Fokker-Leimberger
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anthony_Fokker
https://cs.wikipedia.org/wiki/Synchroni ... %C5%99elby
https://www.reddit.com/r/ForgottenWeapo ... ental_wwi/
