Zde v této kapitole pouze uvedu nějaké ty vzpomínky a proložím to obrázky letadel.
strážmistr Josef Bajer
V Chebu jsme měli k dispozici dvě stíhačky Avia B-534 s civilní imatrikulací. Vzpomínám si, že můj letoun měl označení OK-PAX. Pax znamená latinsky mír, ale mírově to zrovna kolem nás nevypadalo. V Německu byl u moci nacismus a pociťovali jsme to i my v pohraničí. Já jsem zažil Cheb před deseti lety, když jsem zde byl ve stíhací škole a tehdy to v pohraničí vypadalo jinak. Češi a Němci vycházeli celkem bez problému a docházelo i ke smíšeným manželstvím. Teď bylo všechno jiné. Dříve pokojní tatíci začali politizovat a my byli méněcenní. Pravidelně jsme hlídkovali v našem úseku, který vedl od Přimdy až po Klínovec, a věděli jsme, že i obyčejné hlídkové lety mají velký význam pro naše lidi v pohraničních vesnicích.
Služba byla náročná, měli jsme stále pohotovost a neustále jsme konali lety. Na letiště nás informovali z hraničních hlásek nebo četnických stanic o přeletech cizích letadel. My jsme proti nim startovali, ale většinou náš zásah vyšel naprázdno. Německé letouny byly prostě rychlejší. Němci létali třeba s průzkumnými Dorniery až nad Plzeň a my jsme je s našimi pětistovkami nemohli dohnat. Nemohli jsme je pronásledovat ani do větších výšek, protože jsme ještě stále neměli v letadlech kyslíkové přístroje. Ovšem ani v případě dostižení narušitele jsme nesměli použít zbraně, pokud by na nás narušitel přímo nezaútočil. Měli jsme jej pouze manévrem přinutit k přistání, pokud by nebyla uposlechnuta výzva k následování dávána světlicí.
Zpozoroval jsem tříčlennou formaci letadel typu Heinkel He-111, která přeletěla hranice. Ačkoliv jsem použil všechny možné způsoby jak je přinutit nepřeletět hranice, a to i ten, že jsem se dotýkal podvozkem jejich křídla, nepodařilo se mi to.
strážmistr Josef Bajer
Při částečné mobilizaci si armáda přála provést násilný průzkum německého pohraničí. Byl jsem vybrán jako pilot vojenského Š-328 a jako pozorovatel letěl poručík Hanuš. Ten den bylo špatné počasí, pršelo a viditelnost jen pár metrů. Hranici jsme přeletěli u Přimdy a letěli Německem až na úroveň Mostu. Nejhlouběji jsme se dostali až na 30 kilometrů do Německa. Hodně jsme fotografovali a poručík pro jistotu pořizoval i nákresy. Z malé výšky jsme i přes špatnou viditelnost rozeznávali vojenské jednotky a dělostřelectvo připravené u našich hranic. Náš výzvědný let trval asi 2 hodiny. Celá akce byla přísně tajná a let nesměl být zapsán do knihy letů a ani do zápisníku letů. Já jsem si ho přesto napsal pod jiným datem.
V roce 1937 se v Belgii konaly Gordon- Benettovy závody. Dostali jsme rozkaz z Ministerstva vnitra, že po dobu jednoho týdne si nemáme všímat letících balónů. O dva dny později objevil se nad Hradcem Králové pomalu letící balón, který mířil na východ k našim opevněním a hranicím. Z balónu visely veliké, dobře viditelné dvě vlajky s hákovými kříži. Mezi obyvatelstvem města vznikl v této již pohnuté době nemalý rozruch. Jelikož ona týdenní lhůta už uplynula, odstartoval jsem za ním na služebním letounu B-534. Balón jsem dostihl ve výšce 3000 metrů. Vystřelil jsem tři předepsané dýmové rakety, ale dvoučlenná osádka dávala mně znamení rukama, že to na ně neplatí a rychle začala sypat písek. Proto jsem nalétával na balón, pikoval jsem na něj a nad ním jsem zase s plným plynem prudce stoupal. Balón se dostal do vrtulového víru a byl donucen klesat. Nad Josefovem vyhodil přistávací lano. Proto jsem přistál na cvičišti v Josefově. Přes cvičiště již k přistávajícímu balónu utíkalo mnoho zdejších obyvatel, kteří na mne křičeli, že balón se zase zvedá. A skutečně. Posádka pouštěla písek a svinovala přistávací lano. Měl jsem motor v chodu, startoval jsem znovu a a nalétával na balón tak dlouho, až přistál na poli u Nového Města nad Metují. Událost jsem hned hlásil na Ministerstvo vnitra, kde ji převzal nějaký ministerský rada. Jeho odpoveď na na mé hlášení byla-” Ježíšmarjá člověče, co jste nám to udělal?”
Dostal jsem nařízeno, že se musím postarat o nejlepší pohoštění a ubytování zadržené osádky. Ta se vydávala za německé továrníky, ale jejich arogantní a vojenské vystupování ukazovalo spíše na důstojníky. Měli
též fotografické přístroje. Kromě výslechů jsem měl další potíže, neboť jsem byl udán, že jsem svým létáním posádku balónu nebezpečně ohrožoval. Myslím, že to vše ilustruje tehdejší poměry, kdy se naše úřady bály a nechtěli proti Německu zakročovat.
Tak myslím že k těmto vzpomínkám není co dodat. Četnické letecké hlídky ale třeba pomáhaly “nahánět” i zločince. V roce 1935 řádili na Podkarpatské Rusi dva takoví loupežníci ve stylu Nikoly Šuhaje. Jeden se jmenoval Lepej a druhý Klevec. Dne 15. září 1935 se 80 četníkům podařilo oba lupiče a bandity obklíčit a došlo k přestřelce. Ilka Lepej byl postřelen či četníky zastřelen, ale druhému Juraji Klevecovi se podařilo uniknout. A právě na pronásledování Juraje Klevce se zúčastnilo i letadlo ČLK typu Škoda D-I v.č. 13, s označením OK-PAA četnické hlídky z Vajnor u Bratislavy. Tuto mašinu tehdy pilotoval kapitán letectva Josef Šplouchal. Ten po mezipřistání v Užhorodě nabral kurz na volovojský okres a zde se jeho pilotovi skutečně podařilo zjistit směr pohybu stovkami četníků štvaného Juraje Klevce. Ale nakonec se Klevcovi v hustých podkarpatských lesích podařilo četníkům ztratit a přejít do sousedního Polska, kde pokračoval v páchání trestné činnosti. Na obranu leteckých četníků této události je třeba říct, že v této době šlo o zcela nový prostředek při pronásledování zločinců ve kterém ČLK zasáhla.
Jakub Fojtík- Policejní letadla
časopis Hobby Historie ročník 2011
časopis Letectví a kosmonautika ročník 2008 č.5
muzeum Policie ČR
http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-ostrava.htm
https://www.valka.cz/Cetnicka-letecka-hlidka-Dolni...
https://www.facebook.com/.../d41d8cd9/1 ... 137380516/
http://www.szm.cz/media/docs/1-2018-5ee723b5c1188.pdf
https://cs.wikipedia.org/.../%C4%8Cetni ... _leteck%C3...
https://www.muzeumpolicie.cz/zbrane-str ... via-b-534/
https://www.idnes.cz/.../cetnicke-letec ... ky.A151226...
http://www.rezava-vrtule.cz/motor/avia-b-534-clh-jaske