Četnické letecké hlídky, 4. část
Napsal: 22/10/2024, 21:01
Četnické letecké hlídky- strážmistr Alfons (Antonín) Sebera
Jedním z příslušníku ČLH v Ostravě byl i Alfons Sebera. V literatuře se zmiňuje i jméno Antonín, ale v legitimaci má napsáno Alfons. Možná je to jeho druhé jméno, to netuším. Ale proč zde o něm píši. No protože je to jeden z těch zapomenutých letců, se kterým se osud taky nemazlil a navíc pocházel od vedle z obce Dolní Lutyně ( dříve Německá Lutyně).
Alfons Sebera se narodil 9. července 1910 v Dolní Lutyni. Tato obec leží mezi Bohumínem a Dětmarovicemi. Z této obce třeba pocházel i další letec na kterého jsem narazil. Jmenoval se Ludvík Kondziolka a byl to příslušník 246. perutě RAF, později bohužel zahynul na Azorách spolu s dalšími třemi Čechoslováky na Liberatoru.
No ale zpět k Seberovi. Po ukončení měšťanky nastoupil do učení do tzv. Hahnových rouroven, což nebylo nic jiného, než pozdější Železárny a drátovny Bohumín. Tam se vyučil strojním zámečníkem a pracoval tam až do nástupu na vojenskou prezenční službu.
Když mu končila vojenská služba, dozvěděl se z domova, že kvůli hospodářské krizi pravděpodobně bude doma těžko hledat práci. A tak se Sebera rozhodl, že zůstane u armády a nejlépe u letectva. A to se mu podařilo. Dne 16.3. 1931 začal s pilotním výcvikem. Absolvoval pilotní školu i letecké učiliště a stal se z něho pilot. Později sloužil u 8.letky Leteckého pluku 2 v Olomouci. Než odešel k četnictvu, tak měl za sebou 637 letů v úhrnné délce 165 hodin a 13 minut.
Jako četník byl převelen na Podkarpatskou Rus, na četnickou stanici v obci Nižní Koropec v okrese Mukačevo a tam sloužil až do jara 1938. K Četnickým leteckým hlídkám se dostal na základě přihlášky z roku 1936 jako četnický gážista s leteckým výcvikem, na tomto základě ho Ministerstvo vnitra povolalo ke službě u ČLH. Sebera prošel s ostatními budoucími létajícími četníky výcvik ve Kbelích a 27. května 1938 mu je vystaven jmenovací dekret.
Jeho první let u ČLH v Hrabůvce je datován k 29.5.1938 na již zmiňovaném Aeru AP 32.42 OK-PAF. Letěl tehdy samozřejmě se svým velitelem nadporučíkem Rostislavem Lakomým a let byl veden jako hlídkový. Sebera byl vlastně veden u ČLH v Ostravě jako druhý pilot. Výhoda jeho nasazení u ČLH v Hrabůvce byla ta, že to měl velmi blízko domů a tak ve stylu Josefa Františka
( Josef František se taky předváděl nad rodným domkem) se jednou při hlídkovém letu zatoulal nad Dolní Lutyni a nalétl nad rodný domek, udělal okruh, zámaval své mamince křídly a letěl na své letiště do Hrabůvky. Chtěl tak pozdravit svojí maminku, která si na jeho postavení u četnictva moc zakládala. Samozřejmě se tohle neutajilo a místní nebo jiná četnická stanice tento přestupek okamžitě hlásila do Hrabůvky. Pan Sebera později vzpomínal, že jeho prohřešek vyřešil jeho velitel nadporučík Lakomý doslova velkoryse. Takže z této události asi nebyl popotahován.
Jeho poslední nasazení u ČLH v Hrabůvce je datován k 25.7. 1938 rovněž na ostravském Aeru AP-32 OK- PAF.
Na tomto typu létal strážmistr Sebera v Hrabůvce a předvedl se mamince.
V době mobilizace byl spolu s jinými strážmistry od jiných leteckých hlídek přesunut k peruti III/2.
Po demobilizaci a obnovení ČLH už na okleštěném území byl pan Sebera přesunut k ČLH do Německého Brodu. Tam se myslím opět setkal se svým velitelem, jelikož právě ČLH v Ostravě- Hrabůvce se stěhovala právě do tehdejšího Německého Brodu.
Po okupaci a samozřejmém zrušení Četnických leteckých hlídek se pan Sebera vrátil do řad pozemního četnictva, ale už protektorátního. Byl odvelen na četnickou stanici na Valašsko, na Horní Bečvu. V roce 1944 je odsud převelen k tzv. Pluku požární policie Čechy-Morava, se kterým se následně dostává na německé území. Zde se podílí na likvidaci následků spojeneckých náletů. Později vzpomínal, že by už takovou hrůzu nechtěl nikdy zažít. Konec války ho zastihl v Německu.
Po osvobození byl v rámci zajištění bezpečnosti při osídlování pohraničí přeložen do Krnova. To už byl v řadách nově ustanoveného Sboru národní bezpečnosti. Protože uměl velmi dobře německy, stal se velitelem tábora pro Němce určené k odsunu. Po ukončení činnosti sběrného tábora se vrátil k běžné policejní práci, v poválečném Krnově značně nebezpečné.
Prováděl také ostrahu krnovského letiště. Když vzniklo v Krnově Okresní oddělení SNB, tak zajížděl na kontroly i do sousedních vesnic, které zely prázdnotou. Během služby ale začal pociťovat jistou nevraživost pro jeho působení v prvorepublikovém četnictvu. Jeho schopnosti byly přezírány, hodnostně i služebně nepostupoval, pracovně byl šikanován. Když se zřizovalo Pohraniční oddělení SNB,tak tam byl převelen, aby si užil pochůzek na česko-polské hranici. Když se pan Sebera proti tomuto kroku ozval, tak byl přeložen na Pohraniční oddělení do Bohušova u Osoblahy. Tak se nový režim odvděčil člověku, který bránil hranice Československa. Proto když pan Sebera zjistil, že pro zápočet let při odchodu do důchodu se roky letecké služby počítají dvojnásobně, tak už neváhal odchodem od SNB.
Pan Sebera byl velmi hrdý na svoje působení u ČLH a dokonce prvorepublikový pilotní odznak nosil i na pozdější uniformě Sboru národní bezpečnosti. Později pan Sebera byl členem aeroklubu v Krnově. Nějaký čas pracoval jako garážmistr u ČSAD ( pro ty mladší Československá autobusová doprava) a poté jako člen závodní stráže u nějakého podniku v Krnově. Pan Alfons či Antonín Sebera zemřel v 5. února 1969. Bylo mu 59 let.
Zdroje-přepis článku z časopisu Hobby Historie ročník 2011 č.11, trošku upraven. Autor Josef Václavík
TAK A VČIL MŮŽETE MUDROVAT
Alfons Sebera se narodil 9. července 1910 v Dolní Lutyni. Tato obec leží mezi Bohumínem a Dětmarovicemi. Z této obce třeba pocházel i další letec na kterého jsem narazil. Jmenoval se Ludvík Kondziolka a byl to příslušník 246. perutě RAF, později bohužel zahynul na Azorách spolu s dalšími třemi Čechoslováky na Liberatoru.
No ale zpět k Seberovi. Po ukončení měšťanky nastoupil do učení do tzv. Hahnových rouroven, což nebylo nic jiného, než pozdější Železárny a drátovny Bohumín. Tam se vyučil strojním zámečníkem a pracoval tam až do nástupu na vojenskou prezenční službu.
Když mu končila vojenská služba, dozvěděl se z domova, že kvůli hospodářské krizi pravděpodobně bude doma těžko hledat práci. A tak se Sebera rozhodl, že zůstane u armády a nejlépe u letectva. A to se mu podařilo. Dne 16.3. 1931 začal s pilotním výcvikem. Absolvoval pilotní školu i letecké učiliště a stal se z něho pilot. Později sloužil u 8.letky Leteckého pluku 2 v Olomouci. Než odešel k četnictvu, tak měl za sebou 637 letů v úhrnné délce 165 hodin a 13 minut.
Jako četník byl převelen na Podkarpatskou Rus, na četnickou stanici v obci Nižní Koropec v okrese Mukačevo a tam sloužil až do jara 1938. K Četnickým leteckým hlídkám se dostal na základě přihlášky z roku 1936 jako četnický gážista s leteckým výcvikem, na tomto základě ho Ministerstvo vnitra povolalo ke službě u ČLH. Sebera prošel s ostatními budoucími létajícími četníky výcvik ve Kbelích a 27. května 1938 mu je vystaven jmenovací dekret.
Jeho první let u ČLH v Hrabůvce je datován k 29.5.1938 na již zmiňovaném Aeru AP 32.42 OK-PAF. Letěl tehdy samozřejmě se svým velitelem nadporučíkem Rostislavem Lakomým a let byl veden jako hlídkový. Sebera byl vlastně veden u ČLH v Ostravě jako druhý pilot. Výhoda jeho nasazení u ČLH v Hrabůvce byla ta, že to měl velmi blízko domů a tak ve stylu Josefa Františka
( Josef František se taky předváděl nad rodným domkem) se jednou při hlídkovém letu zatoulal nad Dolní Lutyni a nalétl nad rodný domek, udělal okruh, zámaval své mamince křídly a letěl na své letiště do Hrabůvky. Chtěl tak pozdravit svojí maminku, která si na jeho postavení u četnictva moc zakládala. Samozřejmě se tohle neutajilo a místní nebo jiná četnická stanice tento přestupek okamžitě hlásila do Hrabůvky. Pan Sebera později vzpomínal, že jeho prohřešek vyřešil jeho velitel nadporučík Lakomý doslova velkoryse. Takže z této události asi nebyl popotahován.
Jeho poslední nasazení u ČLH v Hrabůvce je datován k 25.7. 1938 rovněž na ostravském Aeru AP-32 OK- PAF.
Na tomto typu létal strážmistr Sebera v Hrabůvce a předvedl se mamince.
Po demobilizaci a obnovení ČLH už na okleštěném území byl pan Sebera přesunut k ČLH do Německého Brodu. Tam se myslím opět setkal se svým velitelem, jelikož právě ČLH v Ostravě- Hrabůvce se stěhovala právě do tehdejšího Německého Brodu.
Po okupaci a samozřejmém zrušení Četnických leteckých hlídek se pan Sebera vrátil do řad pozemního četnictva, ale už protektorátního. Byl odvelen na četnickou stanici na Valašsko, na Horní Bečvu. V roce 1944 je odsud převelen k tzv. Pluku požární policie Čechy-Morava, se kterým se následně dostává na německé území. Zde se podílí na likvidaci následků spojeneckých náletů. Později vzpomínal, že by už takovou hrůzu nechtěl nikdy zažít. Konec války ho zastihl v Německu.
Po osvobození byl v rámci zajištění bezpečnosti při osídlování pohraničí přeložen do Krnova. To už byl v řadách nově ustanoveného Sboru národní bezpečnosti. Protože uměl velmi dobře německy, stal se velitelem tábora pro Němce určené k odsunu. Po ukončení činnosti sběrného tábora se vrátil k běžné policejní práci, v poválečném Krnově značně nebezpečné.
Prováděl také ostrahu krnovského letiště. Když vzniklo v Krnově Okresní oddělení SNB, tak zajížděl na kontroly i do sousedních vesnic, které zely prázdnotou. Během služby ale začal pociťovat jistou nevraživost pro jeho působení v prvorepublikovém četnictvu. Jeho schopnosti byly přezírány, hodnostně i služebně nepostupoval, pracovně byl šikanován. Když se zřizovalo Pohraniční oddělení SNB,tak tam byl převelen, aby si užil pochůzek na česko-polské hranici. Když se pan Sebera proti tomuto kroku ozval, tak byl přeložen na Pohraniční oddělení do Bohušova u Osoblahy. Tak se nový režim odvděčil člověku, který bránil hranice Československa. Proto když pan Sebera zjistil, že pro zápočet let při odchodu do důchodu se roky letecké služby počítají dvojnásobně, tak už neváhal odchodem od SNB.
Pan Sebera byl velmi hrdý na svoje působení u ČLH a dokonce prvorepublikový pilotní odznak nosil i na pozdější uniformě Sboru národní bezpečnosti. Později pan Sebera byl členem aeroklubu v Krnově. Nějaký čas pracoval jako garážmistr u ČSAD ( pro ty mladší Československá autobusová doprava) a poté jako člen závodní stráže u nějakého podniku v Krnově. Pan Alfons či Antonín Sebera zemřel v 5. února 1969. Bylo mu 59 let.
Zdroje-přepis článku z časopisu Hobby Historie ročník 2011 č.11, trošku upraven. Autor Josef Václavík
TAK A VČIL MŮŽETE MUDROVAT
