Operace Judgement
Napsal: 23/12/2005, 20:36
První plány na napadení válečného přístavu v Tarentu vypracoval v polovině roku 1938 tehdejší velitel letadlové lodě Glorious námořní kapitán Lumley Lyster z podnětu prvního lorda Admirality Pounda. O dva roky později, již jako kontraadmirál a velitel Středomořské divize letadlových lodí tuto svoji studii oprášil a upravil podle aktuálního stavu. A po bitvě u Kalábrie (9.7.1940) předložil svůj plán admirálu Cunninghamovi.
letecký snímek tarentského přístavu
Situace Britů ve Středozemním moři byla od vstupu Itálie do války vážná, po kapitulaci Francie se stala kritickou. V severní Africe se dal na pochod do nitra Egypta italský sbor maršála Grazianiho a v říjnu 1940 přepadly italské divize Řecko. Na jižním pobřeží Apeninského poloostrova v Tarentu navíc kotvila většina těžkých jednotek Supermariny. Tyto lodě, i když nevyvíjely téměř žádnou činnost (Italové několikrát dostali od Britů na moři výprask a tak se raději ukrývali v přístavech), tvořily stálou hrozbu pro nedalekou britskou základnu na Maltě a zároveň i námořní komunikaci Gibraltar-Alexandria.
V té době byla středomořská skupina neustále posilována. Britové se snažili zaplnit mezeru vzniklou francouzskou kapitulací. Tak bylo koncem srpna loďstvo posíleno bitevní lodí Valiant, křižníky Coventry a Calcutta a novou letadlovou lodí Illustrious. Ta sice nesla jen 36 letadel, ale společně s lodí Eagle (21 strojů) už tvořily na podmínky Středozemního moře slušnou údernou sílu. Cunningham se rozhodl realizovat Lysterův plán.
Datum útoku bylo určeno na 21.9.1940. Pouhý týden před tímto datem však došlo k požáru v hangárech Illustrious a loď musela do opravy. Nový termín útoku byl proto předběžně stanoven na 11.11. Osádky letounů mezitím velmi náročným výcvikem zdokonalovaly svoje umění. V alexandrijském přístavu nacvičovaly torpédové útoky a noční identifikaci plavidel. V loděnici mezitím dělníci opravovali jejich mateřské plavidlo. Počátkem listopadu však došlo k další komplikaci. Došlo k vážné havárii ve strojovně letadlové lodě Eagle a podle názoru techniků nabylo možno provést opravy tak aby se plavidlo mohlo zúčastnit operace v plánovaném termínu. Admirál Cunningham však s dalším odkladem nesouhlasil a tak byla část letounů z Eagle přeložena na Illustrious. A tak 6.11. opustila většina lodí Středomořského loďstva alexandrijský přístav. Na palubě a v hangárech letadlové lodě bylo celkem 24 Swordfishů, 14 Fulmarů a 4 Gladiatory.
HMS Illustrious
Mezitím, již od října podnikaly britské letouny z Malty průzkumné lety nad Tarentem. Byly pořízeny stovky detailních fotografií velkého i malého přístavu a podle nich byly na situačních mapách vyznačeny i ty nejméně podstatné drobnosti.
Letečtí specialisté z těchto snímků vyčetli slabé body obrany tarentského přístavu. V celém přístavu a jeho okolí bylo napočítáno 101 protiletadlových děl, 193 kulometů a 22 světlometů. Zároveň však bylo zjištěno, že většina protiletadlových baterií pokrývá pouze přístupy od moře. Byly určeny sektory balónových přehrad chránících od východu a jihozápadu kotviště bitevních lodí ve velkém přístavu a zároveň fotografie odhalily velké mezery v těchto zátarasech. Také byly identifikovány jednotlivé cíle.
Admirál Cunningham rozdělil své lodě do tří skupin které však až do 11.11. doprovázely konvoj na Maltu. Odpoledne se loďstvo rozdělilo. Jedna takzvaně diverzní část zamířila ke Gibraltaru, Illustrious spolu se čtyřmi křižníky a čtyřmi torpédoborci nabrala kurz k ostrovu Kefalonia a mechanici začali připravovat letadla. Třetí skupina, 4 bitevní lodě, zaujala postavení mezi Illustrious a Tarentem pro případ, že by Italové vypluli.
Z Malty byly na letadlovou loď dopraveny jen několik hodin staré fotografie tarentského přístavu kde mimo bitevní lodě kotvilo i 14 křižníků a 27 torpédoborců, prakticky téměř celá Supermarina.
Ve 20.40 se z letové paluby zvedla první útočná vlna tvořená 10 Swordfishi a 2 Fulmary. 6 letounů neslo torpéda, 4 měly podvěšeny malé pumy a Fulmary nesly osvětlovací pumy. Ty se po dvou hodinách letu oddělily od strojů nesoucích torpéda a osvětlily celou vnější rejdu. 4 stroje s klasickými pumami mezitím napadly palivové nádrže (bez zásahu) a základnu hydroplánů v malém přístavu.
Torpédové letouny oblétly přístav a zaútočily od západu. Tak se svržené osvětlovací pumy ocitly za bitevními plavidly a odhalily jejich tmavé siluety. To už se ozvala protiletadlová děla, všechna ale mířila vysoko na oblohu, zatímco Swordfishe se držely asi 10 metrů nad vodou. Čelní letoun po úspěšném napadení bitevní lodě Conte di Cavour zavadil o hladinu, zřítil se a osádka se dostala do zajetí. Dalším dvěma strojům se podařilo zasáhnout bitevní loď Littorio. 12.11 v 01.30 přistálo 11 letadel první vlny na Illustrious.
torpédový Fairey Swordfish
Mezitím se nad Tarentem objevila druhá vlna. Ta opustila letadlovou loď ve 21.30. Tři letouny se musely kvůli poruchám vrátit a tak k cíli zamířilo 5 Swordfishů s torpédy, dva s malými pumami a 2 osvětlovací Fulmary. Útok této druhé skupiny se podobal prvnímu úderu, strojům s bombami se podařilo zapálit nádrže s naftou a torpédové stroje jednou zasáhly Caio Duilio a dvakrát Littorio (jedno torpédo selhalo). Jednou pumou se podařilo zasáhnout těžký křižník Trento a stejně dopadl i torpédoborec Libeccio. Také tato skupina letadel ztratila jeden stroj, jeho osádka však zahynula, zbývající dosedly kolem 02.30 na palubu letadlové lodě.
Illustrious se po přijetí všech letadel spojila se svazem bitevních lodí a celá skupina se maximální možnou rychlostí začala stahovat směrem k Alexandrii. Při návratu se do její blízkosti dostaly tři italské průzkumné letouny, všechny však byly sestřeleny a svaz se již nikým neobtěžován vrátil na základnu.
V době kdy nad Tarentem řádily Swordfishe, narazila diverzní skupina složená ze tří křižníků a dvou torpédoborců na italský konvoj čtyř lodí doprovázený torpédovkou a ozbrojeným parníkem. Jedna nákladní loď byla potopena a dvě těžce poškozeny stejně jako jedno z doprovodných plavidel. Potom se britská skupina vzdálila protože její velitel dostal zprávu, že by italské lodě z Brindisi mohly napadnout ostrov Korfu.
Fotografie pořízené o několik dní později ukázaly, že Littorio zasažené třemi torpédy skončilo na dně mělkého přístavu. Stejně dopadl Conte di Cavour. Také Caio Duilio dosedl zaplavenou přídí na dno. Všechny lodě byly vyzdviženy, Littorio a Caio Duilio byly opraveny během půl roku, naopak Conte di Cavour zasažený jen jedním torpédem se nepodařilo opravit do konce války. Zbylé lodě Italové přemístili do Neapole a do Mesiny.
na dně přístavu sedící Conte di Cavour
Z 11 torpéd zasáhlo své cíle 6 (jedno neexplodovalo), tedy úspěšnost 54,5%. To se nepodařilo dosáhnout v žádné jiné bitvě v průběhu války. Jedenáct zastaralých letounů napadlo silně bráněnou základnu a během hodiny vyřadilo polovinu bitevních lodí italského námořnictva. Piloti svrhávaly torpéda ze vzdálenosti 400-1200 metrů a z výšky maximálně 10 metrů.
Operace ukázala obrovské možnosti palubního letectva při útoku na silně bráněnou základnu. Ironií osudu je, že nejlépe informace zužitkoval admirál Jamamoto při plánování útoku na Pearl Harbor. Již v lednu 1941 si vyžádal podrobné informace od námořních přiděenců v Římě a v Londýně. Naopak Američanů jako by se to vůbec netýkalo a své lodě nechali v Pearl Harboru bez protitorpédových sítí.
letecký snímek tarentského přístavuSituace Britů ve Středozemním moři byla od vstupu Itálie do války vážná, po kapitulaci Francie se stala kritickou. V severní Africe se dal na pochod do nitra Egypta italský sbor maršála Grazianiho a v říjnu 1940 přepadly italské divize Řecko. Na jižním pobřeží Apeninského poloostrova v Tarentu navíc kotvila většina těžkých jednotek Supermariny. Tyto lodě, i když nevyvíjely téměř žádnou činnost (Italové několikrát dostali od Britů na moři výprask a tak se raději ukrývali v přístavech), tvořily stálou hrozbu pro nedalekou britskou základnu na Maltě a zároveň i námořní komunikaci Gibraltar-Alexandria.
V té době byla středomořská skupina neustále posilována. Britové se snažili zaplnit mezeru vzniklou francouzskou kapitulací. Tak bylo koncem srpna loďstvo posíleno bitevní lodí Valiant, křižníky Coventry a Calcutta a novou letadlovou lodí Illustrious. Ta sice nesla jen 36 letadel, ale společně s lodí Eagle (21 strojů) už tvořily na podmínky Středozemního moře slušnou údernou sílu. Cunningham se rozhodl realizovat Lysterův plán.
Datum útoku bylo určeno na 21.9.1940. Pouhý týden před tímto datem však došlo k požáru v hangárech Illustrious a loď musela do opravy. Nový termín útoku byl proto předběžně stanoven na 11.11. Osádky letounů mezitím velmi náročným výcvikem zdokonalovaly svoje umění. V alexandrijském přístavu nacvičovaly torpédové útoky a noční identifikaci plavidel. V loděnici mezitím dělníci opravovali jejich mateřské plavidlo. Počátkem listopadu však došlo k další komplikaci. Došlo k vážné havárii ve strojovně letadlové lodě Eagle a podle názoru techniků nabylo možno provést opravy tak aby se plavidlo mohlo zúčastnit operace v plánovaném termínu. Admirál Cunningham však s dalším odkladem nesouhlasil a tak byla část letounů z Eagle přeložena na Illustrious. A tak 6.11. opustila většina lodí Středomořského loďstva alexandrijský přístav. Na palubě a v hangárech letadlové lodě bylo celkem 24 Swordfishů, 14 Fulmarů a 4 Gladiatory.
HMS IllustriousMezitím, již od října podnikaly britské letouny z Malty průzkumné lety nad Tarentem. Byly pořízeny stovky detailních fotografií velkého i malého přístavu a podle nich byly na situačních mapách vyznačeny i ty nejméně podstatné drobnosti.
Letečtí specialisté z těchto snímků vyčetli slabé body obrany tarentského přístavu. V celém přístavu a jeho okolí bylo napočítáno 101 protiletadlových děl, 193 kulometů a 22 světlometů. Zároveň však bylo zjištěno, že většina protiletadlových baterií pokrývá pouze přístupy od moře. Byly určeny sektory balónových přehrad chránících od východu a jihozápadu kotviště bitevních lodí ve velkém přístavu a zároveň fotografie odhalily velké mezery v těchto zátarasech. Také byly identifikovány jednotlivé cíle.
Admirál Cunningham rozdělil své lodě do tří skupin které však až do 11.11. doprovázely konvoj na Maltu. Odpoledne se loďstvo rozdělilo. Jedna takzvaně diverzní část zamířila ke Gibraltaru, Illustrious spolu se čtyřmi křižníky a čtyřmi torpédoborci nabrala kurz k ostrovu Kefalonia a mechanici začali připravovat letadla. Třetí skupina, 4 bitevní lodě, zaujala postavení mezi Illustrious a Tarentem pro případ, že by Italové vypluli.
Z Malty byly na letadlovou loď dopraveny jen několik hodin staré fotografie tarentského přístavu kde mimo bitevní lodě kotvilo i 14 křižníků a 27 torpédoborců, prakticky téměř celá Supermarina.
Ve 20.40 se z letové paluby zvedla první útočná vlna tvořená 10 Swordfishi a 2 Fulmary. 6 letounů neslo torpéda, 4 měly podvěšeny malé pumy a Fulmary nesly osvětlovací pumy. Ty se po dvou hodinách letu oddělily od strojů nesoucích torpéda a osvětlily celou vnější rejdu. 4 stroje s klasickými pumami mezitím napadly palivové nádrže (bez zásahu) a základnu hydroplánů v malém přístavu.
Torpédové letouny oblétly přístav a zaútočily od západu. Tak se svržené osvětlovací pumy ocitly za bitevními plavidly a odhalily jejich tmavé siluety. To už se ozvala protiletadlová děla, všechna ale mířila vysoko na oblohu, zatímco Swordfishe se držely asi 10 metrů nad vodou. Čelní letoun po úspěšném napadení bitevní lodě Conte di Cavour zavadil o hladinu, zřítil se a osádka se dostala do zajetí. Dalším dvěma strojům se podařilo zasáhnout bitevní loď Littorio. 12.11 v 01.30 přistálo 11 letadel první vlny na Illustrious.
torpédový Fairey SwordfishMezitím se nad Tarentem objevila druhá vlna. Ta opustila letadlovou loď ve 21.30. Tři letouny se musely kvůli poruchám vrátit a tak k cíli zamířilo 5 Swordfishů s torpédy, dva s malými pumami a 2 osvětlovací Fulmary. Útok této druhé skupiny se podobal prvnímu úderu, strojům s bombami se podařilo zapálit nádrže s naftou a torpédové stroje jednou zasáhly Caio Duilio a dvakrát Littorio (jedno torpédo selhalo). Jednou pumou se podařilo zasáhnout těžký křižník Trento a stejně dopadl i torpédoborec Libeccio. Také tato skupina letadel ztratila jeden stroj, jeho osádka však zahynula, zbývající dosedly kolem 02.30 na palubu letadlové lodě.
Illustrious se po přijetí všech letadel spojila se svazem bitevních lodí a celá skupina se maximální možnou rychlostí začala stahovat směrem k Alexandrii. Při návratu se do její blízkosti dostaly tři italské průzkumné letouny, všechny však byly sestřeleny a svaz se již nikým neobtěžován vrátil na základnu.
V době kdy nad Tarentem řádily Swordfishe, narazila diverzní skupina složená ze tří křižníků a dvou torpédoborců na italský konvoj čtyř lodí doprovázený torpédovkou a ozbrojeným parníkem. Jedna nákladní loď byla potopena a dvě těžce poškozeny stejně jako jedno z doprovodných plavidel. Potom se britská skupina vzdálila protože její velitel dostal zprávu, že by italské lodě z Brindisi mohly napadnout ostrov Korfu.
Fotografie pořízené o několik dní později ukázaly, že Littorio zasažené třemi torpédy skončilo na dně mělkého přístavu. Stejně dopadl Conte di Cavour. Také Caio Duilio dosedl zaplavenou přídí na dno. Všechny lodě byly vyzdviženy, Littorio a Caio Duilio byly opraveny během půl roku, naopak Conte di Cavour zasažený jen jedním torpédem se nepodařilo opravit do konce války. Zbylé lodě Italové přemístili do Neapole a do Mesiny.
na dně přístavu sedící Conte di CavourZ 11 torpéd zasáhlo své cíle 6 (jedno neexplodovalo), tedy úspěšnost 54,5%. To se nepodařilo dosáhnout v žádné jiné bitvě v průběhu války. Jedenáct zastaralých letounů napadlo silně bráněnou základnu a během hodiny vyřadilo polovinu bitevních lodí italského námořnictva. Piloti svrhávaly torpéda ze vzdálenosti 400-1200 metrů a z výšky maximálně 10 metrů.
Operace ukázala obrovské možnosti palubního letectva při útoku na silně bráněnou základnu. Ironií osudu je, že nejlépe informace zužitkoval admirál Jamamoto při plánování útoku na Pearl Harbor. Již v lednu 1941 si vyžádal podrobné informace od námořních přiděenců v Římě a v Londýně. Naopak Američanů jako by se to vůbec netýkalo a své lodě nechali v Pearl Harboru bez protitorpédových sítí.
