Něco málo k nim od Coopera
Na "něco jako populární žádost", pár slov o Mirage 2000F-5, které jsou mezitím provozovány PSU (moje zkratka-zkratka pro ukrajinské letectvo & Air Defence Force, ve skutečnosti zkráceně PSZSU)...
***
Od svého vzniku v druhé polovině 70. let byl tento typ ve stínu amerických stíhaček McDonnell-Douglas/Boeing F-15 a General Dynamics/Lockheed F-16, do výroby se dostal až o několik let později. Protože Paříž nikdy nedotuje vývoz zbraní v takové míře jako Washington, je také dražší než F-16. Konečně je třeba mít na paměti, že exempláře dodané Ukrajině byly původně zkonstruovány před více než 30 lety a výroba Mirage 2000 byla zastavena nejméně před deseti lety. To znamená, že pořízení náhradních dílů se v určitém okamžiku pravděpodobně stane velkým problémem - přinejmenším pokud se nenajde řešení jako v případě některých jiných typů a nenajde se firma "někde v zahraničí" (například v Polsku, jako to udělalo americké námořnictvo v případě svých Grumman F-14 Tomcat v roce 2000), která by byla připravena tento úkol převzít.
První PSU Mirage 2000F-5, který se mi podařilo identifikovat: sériové číslo 47 (ex 102-EP francouzského letectva).
Pro jistotu (a jako "nápovědu" pro důstojníky, piloty, pozemní personál, fotografy a cenzory PSU: chlapi, pořád je třeba dávat pozor na "detaily"), zde také fotografie "odhalující" onen detail o sériovém čísle...
Přesto by se člověk neměl mýlit a považovat Mirage 2000 za 'ne tak dobré' jako například F-16. Je přinejmenším stejně dobrá jako F-16C a v určitých ohledech mnohem lepší. Vskutku: existují disciplíny, ve kterých je Mirage 2000 přímo "tajným pokladem". To platí zejména pro jeho systém řízení palby a sadu elektronického boje. Navíc je rychlejší než F-16 a má lepší okamžitou rychlost obratu. Důvodem je, že Mirage 2000 byl vždy konstruován především jako "záchytný". Teprve poté byly přidány další schopnosti.
V tomto ohledu je třeba mít na paměti, že Dassault je průkopníkem praxe přizpůsobování svých bojových letounů provozním požadavkům zákazníků. Nejen již koncem třicátých let, ale zejména od šedesátých let. Když si kupujete nové auto, můžete si vybrat motory různých výkonů, zda chcete průhlednou střechu, ploché obrazovky v opěrkách hlavy předních sedadel, co má umět palubní počítač atd. V případě svých Mirage Francouzi nabízeli "čisté" stíhačky (jako Mirage IIICJ vyrobené pro Izrael nebo IIIEA vyrobené pro Argentinu), jednoduché stíhací bombardéry (jako Mirage 5J, později 5M, vyrobené pro Izrael, Peru atd.) nebo komplexní stíhací bombardéry s víceúčelovými schopnostmi (jako Mirage IIIE). Zřejmým výsledkem je mnoho subvariant, jejichž přesné označení a vybavení není vždy snadné sledovat.
V případě Mirage 2000 si pravděpodobně nebylo možné vybrat příliš odlišný motor, ale bylo možné získat velmi odlišnou avioniku, která byla v průběhu času neustále aktualizována. Například: stále výkonnější radar a stále výkonnější systém řízení palby - optimalizovaný nejen pro záchytné, ale i pro vzdušné, protilodní, průzkumné a další operace. Někteří zákazníci zase řekli "ne, to či ono nepotřebujeme", a tak si pořídili levnější nebo jednodušší, i když také méně schopné varianty.
Jinými slovy: tento typ je velmi přizpůsobivý - a to více než mnoho jiných. Velmi dobrý příklad toho, jak moc: uvědomte si, že když se Indové v únoru 2019 rozhodli zasáhnout onen džihádistický tábor v Pákistánu, neučinili tak se svými "super-turbo" Su-30MK, ale s 30 let starými (ale výrazně modernizovanými) Mirage 2000I, používajícími řízené kluzákové bomby izraelské výroby Popeye. Jednoduše proto, že - díky souhrnu svých odlišných schopností a významných modernizací zavedených v průběhu času - mohl tento proudový letoun plnit tuto úlohu mnohem lépe.
Mirage 2000 je letoun s deltovitým křídlem a relativně malý (jistě: velikostí je přímo srovnatelný s F-16, ale mnohem menší než mnohé moderní stíhací bombardéry). Proto se na první pohled může zdát, že jeho zbraňové konfigurace jsou matoucí. Například v případě F-16 jsou jednoduché: pod centroplánem je jedno stanoviště (neboli "hardpoint", také "pylon") (obvykle buď neobsazené, nebo sloužící k nesení odhozových nádrží), dále jsou pod každým křídlem tři podkřídelní hardpointy plus stanoviště na koncích křídel.
U Mirage 2000 je k dispozici také stanoviště na centroplánu a "obvyklé" tři hardpointy pod křídlem, ale také dvě další zbraňová stanoviště pod zadní částí trupu po obou stranách centroplánu. Proto když se podíváte na profil, který jsem nakreslil a zveřejnil výše, nebo uvidíte letoun na zemi, pravděpodobně uvidíte jen 2, možná 4 střely vzduch-vzduch MICA. Ale když se podíváte pod něj...
...je jich celkem šest, z nichž nejméně dva jsou "schované" za těmito velkými nádržemi.
Stejné pevné body mohou být použity pro nesení takových řízených zbraní vzduch-země, jako je - mezitím Ukrajincům dobře známý - francouzský ASM-250 HAMMER. Alternativně mohou být dvě takové zbraně instalovány na takzvaném "vícenásobném výsuvném nosiči" instalovaném pod středovou linií, jako zde:
Někoho by nyní mohlo zajímat, co je na Mirage 2000 "zvláštního"?
Ironií je, že přinejmenším původ mnoha systémů, které jsou dnes instalovány do Mirage 2000F-5, lze vysledovat až k irácké objednávce z roku 1983. Iráčané chtěli proudový letoun, který by mohl působit buď jako stíhač, nebo zasazovat přesné údery stovky kilometrů za nepřátelskou hranicí či frontovou linií (Kuvajťané, Saúdové a Emiráti byli tehdy také tak laskaví a zaplatili několik miliard za vývoj výsledných strojů - často díky dodávkám ropy nakoupené z Íránu).
Aby zjistili, co přesně Iráčané potřebují, sáhli Francouzi po iráckých bojových zkušenostech z války s Íránem. A právě zde je zásadní rozdíl oproti tomu, jak se věci dělají v jiných zemích: přinejmenším ve francouzském obranném sektoru neexistuje nic jako "profesionální vojenská neschopnost", o které jsem hovořil v minulých dnech. V souladu s tím lidé ve francouzském obranném sektoru místo toho, aby prohlásili íránsko-iráckou válku za "nezajímavou", "vedenou v módu první světové války" a "neobsahující žádný vážný druh letecké války", získali řadu cenných ponaučení.
Íránsko-irácká válka byla vůbec prvním ozbrojeným konfliktem, v němž obě strany provozovaly stíhačky vyzbrojené raketami vzduch-vzduch dlouhého a středního doletu: Íránci provozovali své letouny Grumman F-14 Tomcats, vyzbrojené raketami AIM-54 Phoenix, které mohly zasáhnout cíle vzdálené přes 200 km, a McDonnell-Douglas F-4 Phantom II, vyzbrojené raketami AIM-7E Sparrow s doletem 20 km. Iráčané provozovali letouny Mirage F.1 vyzbrojené střelami Super 530 (dolet 30 km) a MiG-23MF & ML sovětské výroby s raketami R-23/24 s účinným doletem 20-25 km. S výjimkou AIM-54 byly všechny tyto zbraně poloaktivní radarové samonaváděcí zbraně. To znamená: stíhač, který je odpaloval, je musel navádět tak, že na cíl namířil svůj radar, dokud střela buď nezasáhla, nebo neminula cíl. Nepřekvapí, že mezi Íránci a Iráčany docházelo ke spoustě "raketových přestřelek": řekněme, F-4 vypálí AIM-7, MiG-23 vypálí R-23... a nakonec se oba musí odvrátit a přestat tak navádět své rakety, aby se vyhnuli nepřátelské střele.
V jiných případech museli Iráčané (s francouzskou pomocí) vyvinout speciální taktiku pro boj s íránskými F-14. Ty hlídkovaly ve velkých výškách za bojištěm (12 000 metrů a podobně) a "lobovaly" svými AIM-54 ze vzdálenosti 40-50-70 km... a Iráčané ztratili spoustu stíhaček právě při pokusu o jejich přiblížení (což by ovšem Iráčané nikdy skutečně nepřiznali: Irák je národ s podobnou zálibou vyhýbat se nepříjemným skutečnostem jako Ukrajinci).
Přestože AIM-54 měl dolet kolem 200 km, hromadně se střílelo z 30-40, zřídka z více než 50 km. Podobně Iráčané po většinu času stříleli své Super 530, R-23, R-24 a - ke konci války - R-27 (z MiG-29) ze vzdálenosti 15-20 km.
Nakonec se dospělo k závěru, že budoucí střela vzduch-vzduch (z níž se pak stala MICA) nepotřebuje dolet 70-80 km, ale potřebuje schopnost "snap-up" a "snap-down". Například aby (budoucí a tehdy ještě rodící se) irácké Mirage 2000 mohly bojovat proti íránským F-14 z "obvyklých" vzdáleností kolem 25-30 km, a to za letu ve velmi malé výšce. V souladu s tím byl MICA navržen tak, aby byl schopen přesně toho, a má efektivní dolet kolem 40 km, ale "krásnou" schopnost rychlého startu (asi 13 000-15 000 m) a vynikající manévrovatelnost.
To je jeden z detailů, díky nimž jsou Miragy pro PSU "příjemné". Znamená to, že pokud se některému Mirage někdy podaří dostat se "pod" ten či onen ruský Su-35 - a ty nad Ukrajinou obvykle operují téměř stejně jako íránské F-14 v 80. letech (viz: hlídkují ve výškách 10 000-12 000 a z dálky vypouštějí své R-37M a R77) - mají mnohem větší šance na sestřelení než F-16 vyzbrojené AIM-120 (o MiG-29 a Su-27 a jejich zastaralých R-27 ani nemluvě...).
Přiznávám, že neočekávám, že by k tomu v dohledné době došlo. Alespoň ne dříve, než Ukrajinci najdou způsob, jak se na Su-35 proplížit. To bude nejspíš nějakou dobu trvat (a doufám, že to nepovede k žádným ztrátám): v roce 1981 Iráčanům také trvalo několik měsíců, než se naučili, jak se plížit k F-14... a ačkoli pak byli úspěšní (sestřelili 3 F-14), Íránci okamžitě odpověděli vylepšenou taktikou a pak - po ztrátě několika Miragů a MiG-23 - to Iráčané, de-facto, už nikdy nezkusili...
Místo toho je třeba očekávat, že Miragy "zahájí svou kariéru" na Ukrajině podobně, jako to udělaly F-16 v loňském roce: zpočátku budou létat především v operacích protivzdušné obrany. Protože protivzdušná obrana - například - zbývajících několika dosud funkčních elektráren je pro přežití země klíčová. Právě zde avionika a výzbroj Mirage - stejně jako skutečnost, že letoun byl původně navržen jako stíhačka - nabízejí příjemné výhody. Ano, "dokonce" ve srovnání s F-16.
Radar RDY-2 instalovaný do ukrajinských letounů Mirage 2000F-5 dokáže sledovat 24 cílů současně. To je "ideální" pro potírání typických ruských masových úderů řízenými střelami a útočnými bezpilotními letouny. Systém řízení palby letounu pak může vybrat "osm nejdůležitějších" a současně podporovat nasazení čtyř MICA. Tj. jeden Mirage může současně zasáhnout čtyři přilétající řízené střely (např. ruské Kh-101) nebo útočné bezpilotní letouny (např. Shaheds), a to z čelního pohledu a na vzdálenost kolem 20 km. A systém řízení palby bude pilota stále informovat o pohybu dalších čtyř potenciálních cílů, čímž udrží jeho situační přehled. Argumentačně: avionika F-16C teoreticky nabízí podobné ("i když ne stejné") možnosti, ale její piloti mají pravidelně problémy se snahou zasáhnout více než dvě přilétající ruské rakety nebo drony najednou (proto byl takový "zázrak", když někdy loni jeden z nich zlikvidoval pět Šachet během jednoho výpadu).
...a pak by tu byly specifické francouzské systémy elektronického boje instalované v letounech Mirage 2000, které... myslím, že tady skončím. Jen poznamenám: ano, jejich masa původně vycházela z bojových zkušeností z íránsko-irácké války. A ano, od té doby byly všechny "výrazně modernizovány" (často ke zděšení amerických pilotů, kteří se s nimi setkali při různých cvičeních).
Problém: jak bylo zmíněno výše, dostupnost náhradních dílů pro více než 30 let staré Mirages není ani zdaleka tak dobrá jako pro F-16 a jejich MICA jsou také mnohem dražší než AIM-120, přičemž se vyrábějí v nižších počtech... Pokud "někdo v Paříži" konečně nepřijde na nápad začít zadávat velké objednávky na nové zbraně od místního obranného sektoru, může to v budoucnu způsobit problémy s doplňováním zásob. A podle toho, co včera řekl generální ředitel Thales (největší francouzské obranné korporace)... povzdech... to se prostě nestane. Blbec je zřejmě stále zaneprázdněn skvělými časy se Satirickým, zatímco sní o nějakých supermírových plánech pro Ukrajinu, které uklidní "i" Dumpfa...
Musíme tedy očekávat, že PSU Mirages nahradí staré a opotřebované Suchoje Su-24M/MR (které Ukrajina nemůže opravovat, nebo to dělá jen velmi pomalu) - jako hlavní nosiče řízených střel SCALP-EG. Jedná se o "francouzskou verzi" Storm Shadow, mezitím vyrobenou zcela bez jakékoli americké technologie.
Navenek vypadá SCALP-EG téměř stejně jako Storm Shadow, a proto je pravděpodobné, že na počátku nasazení ukrajinských Miragů dojde k chybné identifikaci letounů.
Za několik měsíců, až získají dostatek zkušeností - a tím i sebedůvěry - v takovýchto operacích a v operacích protivzdušné obrany, můžeme očekávat, že ukrajinští piloti Mirage 2000 budou dělat totéž, co jejich kolegové na F-16 (a MiG-29 a Su-25 a Su-27), a začnou létat s řízenými bombami (jako ASM-250 HAMMER) i na cíle podél fronty.
Dokud je to tak daleko, doufejme, že nikdo z nich neskončí jako ten nebohý pilot F-16, zabitý vlastní protivzdušnou obranou... ani jako několik MiG-29 a Su-27 zničených při zemi na leteckých základnách v oblasti Dněpru a Poltavy v minulém roce, protože místní velitelé stále nemají nápady, jak čelit ruskému průzkumně-údernému komplexu.
www.deepl.com
https://xxtomcooperxx.substack.com/p/mirage