PALBA.CZ

Vladimír Řezníček

Vladimír Řezníček, parašutista a člen paravýsadku Wolfram, který byl v září 1944 vysazen v Československu jako jediný pararoj ze Západu s úkolem organizovat partyzánskou válku proti německým okupantům.

Češi jsou jako tráva, která v silném větru lehne, a když se poryv přežene, tak se opět postaví. Přizpůsobivost, snaha vyhnout se odpovědnosti, vyhnout se jakémukoliv odvážnému, a tedy někdy i riskantnímu řešení - tyto vlastnosti do značné míry určují vývoj české nátury. Tato ne příliš lichotivá slova jsou v mnohém pravdivá a o to více je třeba si vážit těch z nás, kteří je - ne řečí, ale činy - vyvracejí. Jedním z nich byl nepochybně Vladimír Řezníček. Narodil se 18. června 1919 v Kunčicích pod Ondřejníkem. Otec František byl dlaždič, matka Žofie, za svobodna Seydlová byla v domácnosti. Měl dva bratry. Obecnou a měšťanskou školu absolvoval v rodné obci a poté se začal ve Zlíně učit u firmy Baťa. Ze zdravotních důvodů učení přerušil a pracoval u svého otce. Dne 14. března 1939 se podrobil odvodu, ale základní vojenskou službu již vykonat nestihl. Ve svých dvaceti letech, překročil spolu se svým strýcem 14. srpna 1939 hranice do sousedního Polska (strýc byl ale zatčen a vrácen zpět). Pevně rozhodnut bojovat proti německým okupantům, za osvobození naší vlasti. V Malých Bronovicích byl zařazen do československého legionu v Polsku. V jeho řadách se dostal přes Rumunsko a Sýrii až do Francie. Zde byl v Agde 30. října 1939 přeřazen k 1. pěšímu pluku a bojů na frontě se zúčastnil po absolvování poddůstojnické školy. Právě tehdy se poprvé dostal do přímého bojového střetu s německou armádou a prvního června 1940 byl povýšen na svobodníka. Po pádu francouzské fronty byl evakuován do Anglie. Zde vstoupil ke 2. pěšímu praporu nově vytvořené 1. československé samostatné brigády. Vladimír Řezníček byl nejprve zařazen k minometné četě a pak k tankistům, postupně povýšen na četaře. Poté, co byl vybrán pro plnění zvláštních úkolů absolvoval od 9. ledna do začátku března 1943 sabotážní kurz a parakurz. Poté byl povýšen na rotného a vrátil se ke svému útvaru. Absolvoval tankový a ženijní výcvik a byl vyškolen jako řidič tanku. Zde si jej do tvořícího se výsadku WOLFRAM vybral velitel kapitán Josef Otisk (1911-1986). Spolu s dalšími příslušníky skupiny absolvoval od 15. května do poloviny června 1944 základní výcvik, parakurz a konspirační kurz. Dne 1. července byl přepraven do Itálie.

Operačním letem v noci z 13. na 14. září 1944 byl WOLFRAM dopraven do prostoru působení. Místo na Lysou horu byla šestičlenná skupina vysazena v prostoru Nytrová - Kotly. Přistání nebylo zcela úspěšné. Josef Bierský, Karel Svoboda a Josef Otisk, kteří seskakovali v prvním průletu se na ploše neshromáždili. Bierskému a Vladimíru Řezníčkovi (skákal v druhém průletu) se utrhly nožní zásobníky. Bierský sám byl větrem snesen mimo doskokovou plochu a krátce po přistání se dostal do přestřelky s hlídkou pohraniční policie u Bílého Kříže. Zastřelil dva četníky a rychle se orientoval v terénu, který důvěrně znal. Tuto výhodu měli i radiotelegrafista Robert Matula s Řezníčkem. Bez větších problému vyvázl jen zpravodajský důstojník Josef Černota. Oproti tomu nejhůře z celé skupiny dopadl rotný Karel Svoboda (parašutista, který až do svého zranění tvořil spolu s Josefem Gabčíkem původní Anthropoid). V neznámém terénu ztratil orientaci, byl zatčen a předán gestapu. Nakonec byl uvězněn v koncentračním táboře Flossenburgu, kde se dožil konce války. Zbytek skupiny se sešel až 24. září a mohl začít plnit svůj úkol - zahájit v Beskydech partyzánský boj. Ve velmi složitých a náročných podmínkách pak ve spolupráci s místními obyvateli navázali parašutisté spojení se skupinou sovětských partyzánů a se skupinami odbojových organizací, které působily na brněnsku a na Českomoravské vysočině. Dne 19. října byl jedním z partyzánů, Stanislavem Kotačkou, kvůli finančním prostředkům zavražděn a okraden Josef Bierský. Velitel skupiny kapitán Otisk následně nařídil odpoutání od partyzánů, neboť se partyzánský oddíl stal cílem dalších konfidentů a zanedlouho byl rozprášen. Výsadkáři přibrali mezi sebe šestici partyzánů (včetně Bierského vraha). Podařilo se jim vyklouznout z německého obklíčení a dostali se do Líšně u Brna, kde u Otiskových příbuzných přečkali zimu. Byli ale již zaměřeni a nepřítel jim byl na stopě. Dramatické události konce války vyvrcholily přesunem skupiny do Kunčic pod Ondřejníkem k rodičům Vladimíra Řezníčka. Tam, v holubníku nad chlévem přečkali stanné právo a akci Tetřev, při které 13 000 německých vojáků celý týden pročesávalo beskydské hory. Z holubníku viděli přímo na nedalekou okresní silnici, na níž Němci každých sto metrů umístili kulomet. Němečtí vojáci se chodili ohřívat do okolních domků, samozřejmě i k Řezníčkům. Jen těžko si dokážeme představit nebezpečí, které tehdy těmto statečným lidem hrozilo. V březnu 1945 v lesích na jihovýchodní Moravě zorganizovali z českých vlastenců, uprchlých sovětských zajatců a zbytku dvou ruských paraskupin partyzánský oddíl. Zbraně získali přepadem německého stanoviště 13. dubna 1945 a začali provádět ozbrojené útoky a drobné sabotáže na ustupujících německých jednotkách mezi Brnem a Vyškovem. Začátkem května 1945 se skupina spojila s postupující Rudou armádou a ukončila svou činnost.

Během příchodu Rudé armády byl Vladimír Řezníček krátce zadržen NKVD. Po přihlášení se na Ministerstvo obrany byl přidělen k II. oddělení hlavního štábu. Do srpna 1945 byl postupně povyšován až na poručíka pěchoty. Do poloviny roku 1946 vyučoval na Vojenské akademii v Hranicích taktiku, poté, již v hodnosti nadporučíka z armády odešel a nastoupil jako vychovatel mládeže. V roce 1947 se oženil, z manželství se narodily čtyři děti. Od roku 1949 pracoval poblíž svého rodiště v kamenolomu a od roku 1962 až do důchodu v Tatře Kopřivnice. Zemřel 10. ledna 2001 v Kunčicích pod Ondřejníkem, bylo mu 81 let.

Zdroj:
http://archiv.kuncicepo.cz/www.kuncicep ... 7-1999.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3 ... AD%C4%8Dek
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Otisk
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Wolfram
https://www.szm.cz/udalost/75/po-stopac ... lfram.html

po válce parašutisté Matula, Otisk a Řezníček.

Kolářova chata je jedním ze zastavení Naučné stezky paraskupiny Wolfram.

Kapitán Josef Otisk, velitel skupiny Wolfram.

Pěkný článek! Já si celou dobu špatně myslel, že to skončí tou přestřelkou s konfidentem v chatě u Brna, která byla zpracována v Osudových okamžicích tuším.
Komunisti ho po válce veskrze nechali být zdá se.

Rase píše: ↑10/1/2025, 19:28 Josef Bierský, Karel Svoboda a Josef Otisk, kteří seskakovali v prvním průletu se na ploše neshromáždili. Bierskému a Vladimíru Řezníčkovi (skákali v druhém průletu)

Tady je jakási nejasnost, Bierský skákal při prvním nebo druhém průletu?

Rase píše: ↑10/1/2025, 19:28Výsadkáři přibrali mezi sebe šestici partyzánů (včetně Bierského vraha).

Proč? Nevěděli o tom, co je zač?

Rotný Josef Bierský byl jediným padlým členem výsadku WOLFRAM, nezahynul však v boji s nepřítelem. Během cesty na schůzku se zástupcem odbojové skupiny RADA TŘÍ, která se měla uskutečnit na Smrku, byl 19. října 1944 zákeřně zezadu zastřelen (šesti ranami ze vzdálenosti dvaceti metrů) a oloupen o finance, jež měly být na schůzce předány. Jeho vrahem byl Stanislav Kotačka (1908-1946), recidivista, který se mezi partyzány ukrýval, aby unikl trestu za dříve provedené loupeže. Mrtvého parašutistu vysvlékl a okradl o značný obnos říšských marek, amerických dolarů, ale také náramkové hodinky a dvě pistole. Po vraždě se Kotačka vrátil do Brna, kde byl zatčen protektorátní kriminální policií. Na vlastní žádost byl předán brněnskému gestapu. Zde vyzradil informace o aktivitách partyzánů a přislíbil rozvinout konfidentskou činnost. V nové roli se vrátil do Beskyd, kde s nacistickými protipartyzánskými oddíly likvidoval skupiny skutečných odbojářů. Jiné zdroje uvádějí, že se do konce války již jen skrýval a po jejím skončení byl 26. října 1945 zatčen. Po zatčení několikrát změnil výpověď, než byl 30. srpna 1946 brněnským Mimořádným lidovým soudem jednomyslně uznán vinným za loupežnou vraždu a vojenskou zradu a ještě téhož dne v 16 hodin na něm byl na nádvoří brněnské Jahnovy tělocvičny vykonán trest smrti oběšením.

Příslušníci skupiny WOLFRAM spolupracovali v Beskydech s 1. partyzánskou brigádou Jana Žižky a ruským výzvědným oddílem vedeným kapitánem Rudé armády Adamem Niščimenkem. Jednotka partyzánů ale byla cílem různých konfidentů: Jaroslava Mezla (udal lesníky co pomáhali partyzánům) a Marie Riplové (kterou ale partyzáni odhalili a popravili) a tak Otisk nařídil odpoutání své skupiny. S sebou vzali i šest partyzánů, včetně Stanislava Kotačky. Zdá se tedy, že nevěděli, že byl vrahem jejich spolubojovníka - Bierského.

Josef Bierský byl nejdříve pochován ostatními členy výsadku v místě nálezu jeho těla. V září 1945 byly jeho ostatky exhumovány a 30. září pohřbeny se všemi vojenskými poctami za účasti jeho spolubojovníků do rodinného hrobu na hřbitově v Borové. Na Smrku na místě, kde zemřel, je umístěna pamětní deska, jméno Josefa Bierského je uvedeno na památnících padlých druhé světové války v Lubně, Janovicích, Bystré a Starých Hamrech. Za svou odbojovou činnost obdržel řadu československých vojenských vyznamenání a posmrtně byl povýšen do hodnosti poručíka.

úkladně zavražděný Josef Bierský a jeho pozdější pohřeb.

Díky