Strava lidí pozdního paleolitu
Napsal: 24/1/2025, 14:51
Strava lidí pozdního paleolitu
Vědci se zaměřili na jídelníček lidí z pozdní doby kamenné (před 15 000 až 13 000 lety) na území dnešního Maroka a došli k zajímavému zjištění, že velkou část jejich stravy tvořily rostliny. Ke zjištění došli na základě rozboru izotopů z kostí a zubů. Lovci a sběrači z Taforaltu tak byli podstatně závislí na rostlinné stravě již dlouho před rozvojem zemědělství a uměli velmi efektivně pracovat s divokými obilovinami, hledat ovocné stromy atd. Tento odlišný stravovací vzorec zpochybňuje převládající představu o vysoké závislosti na živočišných bílkovinách mezi předzemědělskými skupinami lidí. To také vyvolává zajímavé otázky týkající se absence zemědělského rozvoje v severní Africe během raného holocénu. Tato studie podtrhuje důležitost zkoumání dietních postupů během přechodu k zemědělství a poskytuje pohled na složitost strategií lidské obživy v různých regionech.
Důkaz brzkého přechodu k potravinovým zdrojům na bázi obilí je znám z archeologické lokality Ohalo II na Blízkém východě, datovaného přibližně před 23 000 lety. Tato transformace zesílila společně s Natufiany, skupinou lovců a sběračů, která obývala Blízký východ během pozdního pleistocénu a začátku holocénu (před 14 600 až 11 500 lety). V tomto období došlo k posunu směrem ke zvýšené závislosti na rostlinné potravě, pravděpodobně způsobeném několika faktory, včetně vyčerpání druhů velké zvěře a dostupnosti širšího spektra jedlých rostlin v prostředí, což vedlo k přijetí širokospektrální diety. Natufiánští lovci a sběrači se také zabývali ranými formami pěstování rostlin, jako je záměrné sázení a sklizeň divokých obilovin. Tato praxe pravděpodobně připravila cestu k rozvoji zemědělství ve zmíněném regionu Levanty. Oproti tomu se předpokládalo, že v severní Africe došlo k přechodu na zemědělství až mnohem později. Nedávné výzkumy na místě Taforalt v Maroku naznačily brzkou konzumaci rostlin bohatých na sacharidy spojených s iberomaurskou kulturou. Svědčí o tom vysoký počet taxonů volně žijících rostlin spolu objevy zubního kazu mezi lidskými ostatky. Iberomaurští lovci a sběrači, obývali severní Afriku během pozdního pleistocénu. První doklady o této kultuře, nalezené v Tamar Hat, pocházejí z doby před 25 000 lety. Její konec je ale nejistý a některé důkazy naznačují možnost jeho přetrvávání až do holocénu po 11 000 lety. U těchto lidí již jsou zaznamenány důkazy o selektivní sklizni (vybírali si vhodná zrna) a skladování některých jedlých druhů rostlin. Svědčí o tom nálezy úlomků trávy Stipa tenacissima, která by se používala na výrobu košíků. Jinak se živili též plži (šneky) a kopytníky, zastoupené především paovcí hřivnatou (Ammotragus lervia). Tyto závěry našly další podporu v izotopové studii provedené na objemovém kolagenu, která identifikovala převahu masa ve stravě lidí z Taforaltu. Studie o využívání mořských zdrojů pro potravu jsou vzácné, a to navzdory blízkosti lokalit k pobřeží a získávání lastur mořských měkkýšů z různých iberomaurských lokalit, kde se zdá, že tyto lastury byly využívány pro okrasné účely. Je však třeba poznamenat, že živočišné pozůstatky nemusí plně reprezentovat celé spektrum konzumovaných potravin. Toto omezení vzniká, protože rostlinné pozůstatky se v archeologických záznamech méně pravděpodobně dobře uchovají a jejich získávání a identifikace nemusí být tak časté jako u zvířecích kostí. Kromě toho může být zjištění spotřeby rostlin snadno přetištěno přítomností konzumace masa při hodnocení pomocí izotopů dusíku na objemovém kolagenu. Pokud jde o vzorce osídlení, nejsou sice patrné žádné kamenné stavby podobné těm v natufiánských sídlištích, ale přítomnost velkých iberomaurských hřbitovů (jako jsou Taforalt a Afalou) na často znovu využívaných chráněných místech – od 15 000 do 13 000 lety - je interpretován jako důkaz usedlejšího způsobu života.
Zajímavostí je, že vědci prokázali, že Iberomaurští lovci a sběrači své děti patrně poměrně brzy odstavovali a brzy zaváděli pevnou stravu. Přijetí škrobové stravy v Taforaltu mohlo usnadnit předčasné odstavení kojenců, což je vzorec běžně spojený s přechodem k zemědělství kvůli dostupnosti měkkých a stravitelných potravin, jako jsou obiloviny. Předčasné odstavení však může vést ke zvýšenému stresu a úmrtnosti kojenců. To je v kontrastu se společnostmi lovců a sběračů, kde jsou prodloužené doby kojení normou kvůli omezené dostupnosti vhodných potravin. Tato pozorování naznačují, že změny ve stravě a životním stylu u Iberomaurů z Taforaltu mohly mít významný dopad na praktiky výživy kojenců. Je však jasné, že k úplnému pochopení tohoto vzorce odvykání ve větším měřítku jsou zapotřebí další podrobné analýzy.
Podle širokospektrálních a dietních modelů vede snížení dostupnosti velké až středně velké zvěře často ke zvýšenému shánění potravy pro dříve přehlížené zdroje, jako jsou zajícovci a malí ptáci, a ke zvýšenému využívání volně žijících rostlin. Tato hypotéza se běžně používá k vysvětlení vzniku farmaření v jihozápadní Asii, kde natufijští lovci a sběrači, zpočátku závislí na malých až středně velkých kopytnatcích, přizpůsobili svou strategii obživy kvůli ekologickému tlaku na tato zvířata. V důsledku toho postupně diverzifikovali svou stravu tím, že začlenili širší škálu potravinových zdrojů, včetně divokých rostlin. To mohl být též případ populace Taforalt, jak dokazuje vysoký výskyt a rozmanitost zuhelnatělých makrobotanických rostlinných zbytků. Rozšíření zubních kazů naznačuje podstatnou závislost na vysoce kariogenních volně rostoucích rostlinných potravinách, jako jsou sladké žaludy, piniové oříšky a některé luštěniny. Kromě toho přítomnost mlecích kamenů ve stejných vrstvách naznačuje zpracování rostlin, což je možný důkaz, že ořechy a žaludy byly mlety na mouku nebo krupici.
Důkazy intenzivního využívání planě rostoucích rostlin na konci pozdního pleistocénu jsou také doloženy na Blízkém východě u natufiánských lovců a sběračů, kteří rozvinuli pěstování a stali se jedněmi z prvních zemědělců. V této oblasti se má za to, že klimatické zhoršení mladšího dryasu v raném holocénu (před 11 000 až 10 300 lety) bylo hlavním spouštěčem systematické kultivace v reakci na snížení vegetačního pokryvu a v důsledku toho na dostupnost využívaných planě rostoucích rostlin. Přestože natufijské a iberomauské populace se v mnohém podobají, pokud jde o předpoklady pro vznik produkce potravin (intenzivní konzumace rostlin a usedlejší život) a genetické souvislosti (63 % sdílených genů mezi natufiánskými a iberomaurskými jedinci), tyto faktory nevedly na sever Afrika k podobnému místnímu rozvoji zemědělství a farmaření navzdory vysoké závislosti na rostlinách jako základní potravině během mladší doby kamenné. Zatímco o původu této odlišnosti se stále diskutuje, fáze ochlazování v Mladším dryasu (před 12 900 až 11 700 lety) mohla snížit množství rostlinných zdrojů, což by mohlo vysvětlovat, proč byly iberomaurské lokality během tohoto období méně osídlené.
Zdroj:
https://www.nature.com/articles/s41559-024-02382-z
https://en.wikipedia.org/wiki/Late_Stone_Age
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pozdn%C3%AD_paleolit
