Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB, 1931-1945. Č 273.
Napsal: 24/2/2025, 06:07
Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB, 1931-1945. Č 273.
Mapa amerických operací v Bitvě o Okinawu od 1. dubna 1945, Wikipedia.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Okinawu
V pokračování vylodění na plážích Haguši je třeba se připravit na různá překvapení pro nejen velení, ale i pro samotné vojáky, kteří vylodění na plážích Haguši prožívali. V historických záznamech je pak uvedeno, že jak se výsadková plavidla přibližovala k pobřeží, pěšáci útočných jednotek tehdy napjatě čekali, kdy se ozvou japonská děla, minomety a kulomety. Ve skutečnosti to bylo tak, že kromě toho, že občas dopadl na hladinu moře ojedinělý dělostřelecký granát nebo minometná střela, nedával o sobě nepřítel vědět a celá operace zatím spíš připomínala rozsáhlé cvičení než útok na ostrov obsazený sto tisíci fanatických obránců.
Invaze na Okinawu, Pláže Hagushi 1.duben1945,Wikipedia.
https://en.wikipedia.org/wiki/Hagushi
Obojživelné traktory prvé vlny neměly díky svým pásům žádné problémy, navíc řadu překážek v příbřežních vodách demoliční oddíly v předchozích dnech dokonale odstranily a se zbytkem nástražných dřevěných kůlů si tanky snadno poradily. Určité obavy ale vyvolávala nejistota, zda budou korálovou bariéru schopny překonávat výsadkové čluny, a to i přesto, že příliv vodní hladinu o něco zvedl. Bohužel obava se potvrdila. Zatímco korálová bariéra nebyla překážkou pro pásová vozidla, čluny na většině míst zastavila a při pokusech pokračovat hrozilo těmto plavidlům poškození nebo potopní.
Nezbývalo nic jiného, než aby vojáci útočných jednotek z výsadkových člunů přestupovali na obojživelné traktory, které se po vyložení nákladu vracely prázdné od pobřeží; kyvadlovou dopravu mezi bariérou a plážemi zajišťovaly obojživelné traktory po několik hodin. Skutečně velkým štěstím bylo, že se Japonci rozhodli v této fázi do průběhu vylodění nezasahovat, jinak by tisíce mužů přemisťujících se nedaleko pobřeží z jednoho typu plavidel do druhého zcela určitě postihly citelné ztráty.
Foto_Námořní_pěchota se vylodila na plážích Okinawy, Wikipedia.
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Okinawa
Bylo přesně 8 hodin a 30 minut, když vjížděly obojživelné traktory s prvními vojáky divizí armády a námořní pěchoty na určené vyloďovací pláže. Současně také začala lodní děla vystřelovat kouřové granáty a oblaka kouře ihned zahalila kopce nacházející se východně od pláží, zejména za letištěm Jontan, odkud mohli Japonci celou oblast sledovat. Samotné pláže Haguši rozdělovalo ústí řeky Biši na severní a jižní. Na té severní části se vyloďoval III. výsadkový sbor námořní pěchoty: zleva (od severu) na plážích Zelená 1 a 2 a Červená 1,2 a 3 to byla 6. divize generálmajora Sheparda a na plážích Modrá 1 a 2 a Žlutá 1. a 2 1. divize generálmajora Perdra A. del Valleho. Jižně od ústí řeky Biši se vyloďoval XXIV. armádní sbor: na plážích Purpurová 1 a 2 a Oranžová 1 a 2 7. divize generálmajora A. V. Arnolda a na nejjižnějších plážích Bílá 1,2 a 3 a Hnědá 1,2,3 a 4 96. pěší divize generálmajora J. L. Bradleyho. Samotná řeka Biši vlastně tvořila hranici mezi operační oblastí III. výsadkového a XXIV. armádního sboru.
Podle plánu vlastně připlouvaly jednotlivé invazní vlny a nikdo ani nepředpokládal žádnou potíž, která přiměla část výsadkových jednotek přestupovat z člunů na traktory, což naštěstí nezpůsobilo vážnější zdržení. Vítr zatím odvál kouř a prach zvířený ostřelováním a bombardováním a američtí pěšáci mohli poprvé zblízka pohlédnout na pobřeží ostrova, který měli vlastně dobýt. Co prvého viděli, bylo, že necelých 20 metrů od mořského břehu se podél pláží táhla 3 metry vysoká vlnolamová zeď. Bylo vidět i to, že na řadě míst už byla narušena předinvazní dělostřelbou a nyní v ní ženisté vyloděni s prvními vlnami proráželi náložemi další a další průchody a průjezdy. Hned v patách postupujících pěšáků projížděli rozbitou zdí silně vyzbrojené obojživelné traktory a zaujímaly postavení k ochraně boků vpřed útočících jednotek. Ihned za nimi se valily tanky a obojživelná vozidla (DUKW) přivážející 105mm minomety, munici a zásoby všeho druhu. S výjimkou pobřežních útesů nacházejících se u ústí řeky Biši se tamější terén od pobřeží jen velice pozvolna zvedal, ale ani po několika stovkách metrů převýšení to nepřesahovalo 17 metrů. Všude kolem pláží byla jen velice sporá vegetace, za vlnolamem však začínala pečlivě kultivovaná krajina, která se táhla až ke kopcům na horizontu, který byl tehdy z větší části zahalován umělým kouřem. Dále za nimi, ve vnitrozemí bylo na řadě míst možno zahlédnout sloupy jiného kouře, tentokrát nikoliv umělého, ale zvedajícího se nad hořícími vesnicemi zapáleného dělostřelbou útočníků. Příznaky válečné zkázy ale na postupující Američany v tuto chvíli působily daleko méně než nečekaný pocit vyvolaný příjemným počasím, až mírumilovnou idylou obdělaných polí, klidem, který zavládl poté, co skončila předinvazní kanonáda, výbuchy pum a rachot leteckých kulometů, a v neposlední řadě absencí všech známek lidského života. Tuto atmosféru prý, dle historických zápisů, vnímali vojáci jednotek, které prošly velice těžkými boji v tropických džunglích naplněných vlhkým dusnem, pachem zahnívající vody, tlení a množstvím hmyzu přenášejícího malárii.
Samotné vylodění ve svém počátku skutečně zprvu probíhalo s neuvěřitelnou snadností a v relativním klidu. Jenom občas se ozvalo nějaké to nepřátelské dělo a na plážích bylo nalezeno pár min, ale nikde ani stopy po nějakých těch obráncích. Pro Američany, kteří očekávali těžké boje už na pobřeží, byla stávající situace víc než příjemným překvapením, zvláště pak pro nováčky. Kde je nepřítel? Prý samotní důstojníci tázavě pohlíželi jeden na druhého a krčili rameny. Mnohde se ozývali i hlasy, že jde určitě o velkou léčku. Vypadalo to tak, že Japonci se budou snažit, útočníky vlákat do vnitrozemí, zbavit je obezřetnosti a poté na ně tvrdě udeřit. Je zřejmé, že se nedalo nic vyloučit, byla proto učiněna náležitá zabezpečovací opatření: boky předmostí chránily obojživelné traktory a tanky, dopředu byly vysílány početné průzkumné oddíly a nad celou oblastí neustále křižovaly průzkumné letouny, mající za úkol včas odhalit jakékoliv soustřeďování nepřátelských sil.
Ani ne hodinu poté, co na okinawskou pláž vstoupil první Američan, jich už bylo na ostrově více než 16 000 a příliv vojska stále pokračoval. Vzhledem k takto se vyvíjejícímu se stavu situace, vydal pak viceadmirál Turner ve 14 hodin rozkaz pokračovat ve vykládce bez jakéhokoliv omezení. Tato tzv. „generální vykládka“ trvala celou noc. Na pláže Haguši ostrova Okinawa, byly kromě vojsk, munice a materiálu všeho druhu přepraveny i těžké mechanizmy, jako buldozery a jeřáby, a značné množství tanků včetně tanků plamenometných. S příchodem odlivu se objevilo nebezpečí, že invazní plavidla, která v zájmu snazšího vyložení přiváženého nákladu najela buď těsně k plážím, nebo dokonce až na jejich okraje, se nebudou moci vlastními silami od pobřeží odpoutat. Z těchto důvodů připlulo několik středních výsadkových člunů speciálně vybavených k provádění záchranných prací a opatřených silnými navijáky. Když velitel invazního plavidla poté oznámil, že má potíže s odplutím, čluny upevnily lano a uvízlé plavidlo odtáhly do hlubší vody.
Je pochopitelné, že vyloděné jednotky začaly okamžitě zahajovat postup do vnitrozemí a jejich bezprostředním cílem bylo obsazení dvou letišť Kadena a Jontan, které se nacházely asi tak půl druhého kilometru za plážemi Haguši.
Bylo 10.00 dopoledne, když hlídky 17. plukovní bojové skupiny 7. pěší divize dosáhly letiště Kadena. Letiště bylo zcela opuštěno a tak je Američané celé během půl hodiny obsadili. Po krátkém časovém úseku, se již linie fronty 7. divize posunula o více než 200 metrů za letiště. S podobnou lehkostí obsadil 4. pluk 6. divize námořní pěchoty v 11.30 ve svém operačním sektoru o něco větší letiště Jontan. Prakticky jediný odpor, se kterým se při tom námořní pěšáci setkali – a který snadno překonali - , představovalo několik japonských lehkých kulometů s pár vojáky. Na vzletových drahách letiště ležely vraky zničených letadel, ale jinak byly v překvapivě dobrém stavu, který sliboval možnost velice brzkého zprovoznění. Jinak Japonci všechno letištní zařízení odvezli, budovy byly prázdné a v protiletadlových palebných postaveních se nacházely atrapy děl. I námořní pěšáci 6. divize pokračovali po obsazení letiště Jontan v postupu zalesněným a kopcovitým terénem, který se prostíral za ním. V několika případech, kdy narazili na jeskyně obsazené Japonci, museli povolat na pomoc tanky, ale postup vpřed se nezastavil. 1. divize námořní pěchoty již před desátou hodinou dopolední, obsadila v levé části svého sektoru, vesnice Sobe, prvý z určených prioritních cílů. Na pravé hranici svého sektoru tak získala 1. divize námořní pěchoty (známá již z bojů o Guadalcanal v roce 1942), pod vesnicí Hiza neporušený důležitý most přes řeku Biši a stejně neporušené byly také i mosty přes menší říčky. Američané se sice i v těchto případech opět nepřestávali divit pasivitě japonských obránců, ale vysvětlení bylo nasnadě – generálporučík Ušidžima si byl velice dobře vědom toho, že nahradit zničený most přes nějakou nevelkou řeku, je pro technicky vyspělého nepřítele, s jeho vybavením, natolik snadné, že vůbec nemá žádný význam, se takovými záležitostmi zabývat. Navíc nutno říci, že v případě mostu přes řeku Biši možná hrála roli ta skutečnost, že japonský velitel neměl to srdce bez vážného vojenského důvodu zničit vzácnou kamennou stavbu pocházející z dvanáctého století.
Ještě do 15 hodin 30 minut odpoledne měl již III. výsadkový sbor na předmostí většinu podpůrných jednotek a také polního dělostřelectva. 11. dělostřelecký pluk 1. divize námořní pěchoty ztratil tři houfnice a 15. dělostřelecký pluk 6. divize jednu, když silně zatížená obojživelná vozidla DUKW, která je převážela, ztroskotala na korálové bariéře. Ještě do setmění, ale byla i ostatní děla v palebných postaveních a plně připravena k akci. V této souvislosti nelze nevzpomenout, s jakými potížemi a za jakých těžkých ztrát bylo před pár týdny dopravováno na pevninu polní dělostřelectvo většiny divizí námořní pěchoty, které bojovaly na Iwodžimě. Mezi 16. a 17. hodinou odpolední, kdy byl postup zastaven, se pěšáci, III. výsadkového sboru střetli jen s 15 japonskými vojáky, ale v různých úkrytech přitom objevili 675 civilistů, většinou se jednalo o staré lidi a děti, které poté převedli do bezpečného prostoru.
Mapa amerických operací v Bitvě o Okinawu od 1. dubna 1945, Wikipedia.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Okinawu
V pokračování vylodění na plážích Haguši je třeba se připravit na různá překvapení pro nejen velení, ale i pro samotné vojáky, kteří vylodění na plážích Haguši prožívali. V historických záznamech je pak uvedeno, že jak se výsadková plavidla přibližovala k pobřeží, pěšáci útočných jednotek tehdy napjatě čekali, kdy se ozvou japonská děla, minomety a kulomety. Ve skutečnosti to bylo tak, že kromě toho, že občas dopadl na hladinu moře ojedinělý dělostřelecký granát nebo minometná střela, nedával o sobě nepřítel vědět a celá operace zatím spíš připomínala rozsáhlé cvičení než útok na ostrov obsazený sto tisíci fanatických obránců.
Invaze na Okinawu, Pláže Hagushi 1.duben1945,Wikipedia.
https://en.wikipedia.org/wiki/Hagushi
Obojživelné traktory prvé vlny neměly díky svým pásům žádné problémy, navíc řadu překážek v příbřežních vodách demoliční oddíly v předchozích dnech dokonale odstranily a se zbytkem nástražných dřevěných kůlů si tanky snadno poradily. Určité obavy ale vyvolávala nejistota, zda budou korálovou bariéru schopny překonávat výsadkové čluny, a to i přesto, že příliv vodní hladinu o něco zvedl. Bohužel obava se potvrdila. Zatímco korálová bariéra nebyla překážkou pro pásová vozidla, čluny na většině míst zastavila a při pokusech pokračovat hrozilo těmto plavidlům poškození nebo potopní.
Nezbývalo nic jiného, než aby vojáci útočných jednotek z výsadkových člunů přestupovali na obojživelné traktory, které se po vyložení nákladu vracely prázdné od pobřeží; kyvadlovou dopravu mezi bariérou a plážemi zajišťovaly obojživelné traktory po několik hodin. Skutečně velkým štěstím bylo, že se Japonci rozhodli v této fázi do průběhu vylodění nezasahovat, jinak by tisíce mužů přemisťujících se nedaleko pobřeží z jednoho typu plavidel do druhého zcela určitě postihly citelné ztráty.
Foto_Námořní_pěchota se vylodila na plážích Okinawy, Wikipedia.
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Okinawa
Bylo přesně 8 hodin a 30 minut, když vjížděly obojživelné traktory s prvními vojáky divizí armády a námořní pěchoty na určené vyloďovací pláže. Současně také začala lodní děla vystřelovat kouřové granáty a oblaka kouře ihned zahalila kopce nacházející se východně od pláží, zejména za letištěm Jontan, odkud mohli Japonci celou oblast sledovat. Samotné pláže Haguši rozdělovalo ústí řeky Biši na severní a jižní. Na té severní části se vyloďoval III. výsadkový sbor námořní pěchoty: zleva (od severu) na plážích Zelená 1 a 2 a Červená 1,2 a 3 to byla 6. divize generálmajora Sheparda a na plážích Modrá 1 a 2 a Žlutá 1. a 2 1. divize generálmajora Perdra A. del Valleho. Jižně od ústí řeky Biši se vyloďoval XXIV. armádní sbor: na plážích Purpurová 1 a 2 a Oranžová 1 a 2 7. divize generálmajora A. V. Arnolda a na nejjižnějších plážích Bílá 1,2 a 3 a Hnědá 1,2,3 a 4 96. pěší divize generálmajora J. L. Bradleyho. Samotná řeka Biši vlastně tvořila hranici mezi operační oblastí III. výsadkového a XXIV. armádního sboru.
Podle plánu vlastně připlouvaly jednotlivé invazní vlny a nikdo ani nepředpokládal žádnou potíž, která přiměla část výsadkových jednotek přestupovat z člunů na traktory, což naštěstí nezpůsobilo vážnější zdržení. Vítr zatím odvál kouř a prach zvířený ostřelováním a bombardováním a američtí pěšáci mohli poprvé zblízka pohlédnout na pobřeží ostrova, který měli vlastně dobýt. Co prvého viděli, bylo, že necelých 20 metrů od mořského břehu se podél pláží táhla 3 metry vysoká vlnolamová zeď. Bylo vidět i to, že na řadě míst už byla narušena předinvazní dělostřelbou a nyní v ní ženisté vyloděni s prvními vlnami proráželi náložemi další a další průchody a průjezdy. Hned v patách postupujících pěšáků projížděli rozbitou zdí silně vyzbrojené obojživelné traktory a zaujímaly postavení k ochraně boků vpřed útočících jednotek. Ihned za nimi se valily tanky a obojživelná vozidla (DUKW) přivážející 105mm minomety, munici a zásoby všeho druhu. S výjimkou pobřežních útesů nacházejících se u ústí řeky Biši se tamější terén od pobřeží jen velice pozvolna zvedal, ale ani po několika stovkách metrů převýšení to nepřesahovalo 17 metrů. Všude kolem pláží byla jen velice sporá vegetace, za vlnolamem však začínala pečlivě kultivovaná krajina, která se táhla až ke kopcům na horizontu, který byl tehdy z větší části zahalován umělým kouřem. Dále za nimi, ve vnitrozemí bylo na řadě míst možno zahlédnout sloupy jiného kouře, tentokrát nikoliv umělého, ale zvedajícího se nad hořícími vesnicemi zapáleného dělostřelbou útočníků. Příznaky válečné zkázy ale na postupující Američany v tuto chvíli působily daleko méně než nečekaný pocit vyvolaný příjemným počasím, až mírumilovnou idylou obdělaných polí, klidem, který zavládl poté, co skončila předinvazní kanonáda, výbuchy pum a rachot leteckých kulometů, a v neposlední řadě absencí všech známek lidského života. Tuto atmosféru prý, dle historických zápisů, vnímali vojáci jednotek, které prošly velice těžkými boji v tropických džunglích naplněných vlhkým dusnem, pachem zahnívající vody, tlení a množstvím hmyzu přenášejícího malárii.
Samotné vylodění ve svém počátku skutečně zprvu probíhalo s neuvěřitelnou snadností a v relativním klidu. Jenom občas se ozvalo nějaké to nepřátelské dělo a na plážích bylo nalezeno pár min, ale nikde ani stopy po nějakých těch obráncích. Pro Američany, kteří očekávali těžké boje už na pobřeží, byla stávající situace víc než příjemným překvapením, zvláště pak pro nováčky. Kde je nepřítel? Prý samotní důstojníci tázavě pohlíželi jeden na druhého a krčili rameny. Mnohde se ozývali i hlasy, že jde určitě o velkou léčku. Vypadalo to tak, že Japonci se budou snažit, útočníky vlákat do vnitrozemí, zbavit je obezřetnosti a poté na ně tvrdě udeřit. Je zřejmé, že se nedalo nic vyloučit, byla proto učiněna náležitá zabezpečovací opatření: boky předmostí chránily obojživelné traktory a tanky, dopředu byly vysílány početné průzkumné oddíly a nad celou oblastí neustále křižovaly průzkumné letouny, mající za úkol včas odhalit jakékoliv soustřeďování nepřátelských sil.
Ani ne hodinu poté, co na okinawskou pláž vstoupil první Američan, jich už bylo na ostrově více než 16 000 a příliv vojska stále pokračoval. Vzhledem k takto se vyvíjejícímu se stavu situace, vydal pak viceadmirál Turner ve 14 hodin rozkaz pokračovat ve vykládce bez jakéhokoliv omezení. Tato tzv. „generální vykládka“ trvala celou noc. Na pláže Haguši ostrova Okinawa, byly kromě vojsk, munice a materiálu všeho druhu přepraveny i těžké mechanizmy, jako buldozery a jeřáby, a značné množství tanků včetně tanků plamenometných. S příchodem odlivu se objevilo nebezpečí, že invazní plavidla, která v zájmu snazšího vyložení přiváženého nákladu najela buď těsně k plážím, nebo dokonce až na jejich okraje, se nebudou moci vlastními silami od pobřeží odpoutat. Z těchto důvodů připlulo několik středních výsadkových člunů speciálně vybavených k provádění záchranných prací a opatřených silnými navijáky. Když velitel invazního plavidla poté oznámil, že má potíže s odplutím, čluny upevnily lano a uvízlé plavidlo odtáhly do hlubší vody.
Je pochopitelné, že vyloděné jednotky začaly okamžitě zahajovat postup do vnitrozemí a jejich bezprostředním cílem bylo obsazení dvou letišť Kadena a Jontan, které se nacházely asi tak půl druhého kilometru za plážemi Haguši.
Bylo 10.00 dopoledne, když hlídky 17. plukovní bojové skupiny 7. pěší divize dosáhly letiště Kadena. Letiště bylo zcela opuštěno a tak je Američané celé během půl hodiny obsadili. Po krátkém časovém úseku, se již linie fronty 7. divize posunula o více než 200 metrů za letiště. S podobnou lehkostí obsadil 4. pluk 6. divize námořní pěchoty v 11.30 ve svém operačním sektoru o něco větší letiště Jontan. Prakticky jediný odpor, se kterým se při tom námořní pěšáci setkali – a který snadno překonali - , představovalo několik japonských lehkých kulometů s pár vojáky. Na vzletových drahách letiště ležely vraky zničených letadel, ale jinak byly v překvapivě dobrém stavu, který sliboval možnost velice brzkého zprovoznění. Jinak Japonci všechno letištní zařízení odvezli, budovy byly prázdné a v protiletadlových palebných postaveních se nacházely atrapy děl. I námořní pěšáci 6. divize pokračovali po obsazení letiště Jontan v postupu zalesněným a kopcovitým terénem, který se prostíral za ním. V několika případech, kdy narazili na jeskyně obsazené Japonci, museli povolat na pomoc tanky, ale postup vpřed se nezastavil. 1. divize námořní pěchoty již před desátou hodinou dopolední, obsadila v levé části svého sektoru, vesnice Sobe, prvý z určených prioritních cílů. Na pravé hranici svého sektoru tak získala 1. divize námořní pěchoty (známá již z bojů o Guadalcanal v roce 1942), pod vesnicí Hiza neporušený důležitý most přes řeku Biši a stejně neporušené byly také i mosty přes menší říčky. Američané se sice i v těchto případech opět nepřestávali divit pasivitě japonských obránců, ale vysvětlení bylo nasnadě – generálporučík Ušidžima si byl velice dobře vědom toho, že nahradit zničený most přes nějakou nevelkou řeku, je pro technicky vyspělého nepřítele, s jeho vybavením, natolik snadné, že vůbec nemá žádný význam, se takovými záležitostmi zabývat. Navíc nutno říci, že v případě mostu přes řeku Biši možná hrála roli ta skutečnost, že japonský velitel neměl to srdce bez vážného vojenského důvodu zničit vzácnou kamennou stavbu pocházející z dvanáctého století.
Ještě do 15 hodin 30 minut odpoledne měl již III. výsadkový sbor na předmostí většinu podpůrných jednotek a také polního dělostřelectva. 11. dělostřelecký pluk 1. divize námořní pěchoty ztratil tři houfnice a 15. dělostřelecký pluk 6. divize jednu, když silně zatížená obojživelná vozidla DUKW, která je převážela, ztroskotala na korálové bariéře. Ještě do setmění, ale byla i ostatní děla v palebných postaveních a plně připravena k akci. V této souvislosti nelze nevzpomenout, s jakými potížemi a za jakých těžkých ztrát bylo před pár týdny dopravováno na pevninu polní dělostřelectvo většiny divizí námořní pěchoty, které bojovaly na Iwodžimě. Mezi 16. a 17. hodinou odpolední, kdy byl postup zastaven, se pěšáci, III. výsadkového sboru střetli jen s 15 japonskými vojáky, ale v různých úkrytech přitom objevili 675 civilistů, většinou se jednalo o staré lidi a děti, které poté převedli do bezpečného prostoru.