PALBA.CZ

Smederevo – poslední hlavní město středověkého Srbska


Maďarsky Szendrö
44°40′7″N 20°55′45″E

Jižně od Dunaje na jeho soutoku s říčkou Jezavou, už Římané postavili stanici Vinceium. V průběhu staletí zde vzniklo menší srbské osídlení. Toto místo si v roce 1428 vyhlédl srbský despota Đurađ (Jiří) Brankovič pro stavbu nového hradu. Začalo se tedy stavět a o dva roky později byl hrad hotov. Po smrti strýce Štěpána roku 1427, kdy byl Bělehrad nedobrovolně navrácen Uhrám, despotát ztratil hlavní město. Stavba Smedereva je někdy vykládána právě jako pokus o založení nového hlavního města. Další teorie prostě mluví jen o založení hradu pro despotu, ze kterého se dá v případě potřeby snadno uprchnout před tureckým útokem na sever, sice ne k nejlepším přátelům, ale přeci jen křesťanům. Každopádně despota zde sídlil a Smederevo se po zbytek existence despotátu stalo jeho hlavním městem.

První ostrou zkouškou prošel hrad v roce 1437, kdy odolal tureckému útoku. Do značné míry se na tom podílely uherské vyprošťovací oddíly Pankráce ze Svätého Mikuláše. Další útok z roku 1439, kdy byl hrad Turky obléhán tři měsíce, byl úspěšný. Díky nedostatku zásob a absenci záchranné výpravy spojenců obránci kapitulovali. Dočasným správcem zde Turci ustanovili nejstaršího despotova syna Grgura . Ten ovšem kul pikle proti novým pánům a roku 1441 byl spolu se svým mladším bratrem Štěpánem (později posledním srbským despotou) zajat a oslepen. V roce 1444 po Szegedínském míru se Smederevo vrátilo do držení srbského despoty.


Vztahy s Uhry nebyly vždy ideální a despota Brankovič dokonce roku 1448 zajal Jana Hunyadyho, když ustupoval po prohrané bitvě s Turky. Nicméně zásah uherské armády jej přiměl Jana propustit. A recipročně byl despota později krátce držen Uhry. V roce 1454 turecký útok na Smederevo pomohlo odrazit právě vojsko Jana Hunyadyho. Stejně tak se pevnost ubránila tureckému náporu v roce 1456, kdy ovšem hlavní síla Osmanů stála před Bělehradem. Po smrti despoty Brankoviče na Vánoce 1456, despotát upadl do vnitřních rozbrojů. Srbská šlechta měla na výběr zda se připojit k Turkům nebo být pod stále větší nadvládou katolických Uhrů. Osmané sem v roce 1458 vyslali vojsko pod velením Mahmuda Paši. Turci obsadili široké okolí, podařilo se jim obsadit vnější pevnost, ale původní hrad odolával. Nakonec Turci odtáhli, ovšem jen proto, aby se na začátku července 1459 před hradbami Smederava opět objevili, nyní pod osobním velením Mehmeda II. Dobyvatele a včetně doprovodných oddílů některých srbských velmožů. Když tato síla přitáhla před Smederevo, obyvatelé sultánovi poslali klíče od městských bran a požádali o jeho ochranu, zatímco poslední despota Štěpán III. Brankovič se svými uherskými vojáky odplul po Dunaji na sever. Do konce roku padly zbylé srbské pevnosti a despotát přestal existovat. Turci Smederevo ustanovili centrem nového sanžaku, kterým zůstal až do dobytí Bělehradu roku 1521. Odtud pak vedli útoky proti Uhrám a maďarští velitelé proto nevzdávali snahu o získání důležité pevnosti. V roce 1494 je oblehli, ale v ležení zemřel velitel Pavol Kiniszi a výprava ustoupila. Podobně neúspěšný byl i útok Jana Zápolského roku 1512.

Rekonstrukce pevnosti v cca 16. století


Roku 1688 po pádu Bělehradu se turecká posádka vzdala císařským. V září 1689 byla pevnost ovšem opět obsazena Turky. V letech 1718-1739 zde vládli Habsburkové. V říjnu 1789 jej znovu dobyla císařská vojska, ale opět ustoupila. Smederevo obsadili vzbouření Srbové roku 1805 a 1827. Vojenské využití měla pevnost až do konce druhé světové války. To zde již byly zejména sklady. Přesto se stala cílem rakousko-uherského ostřelování, prý z děla ráže 42 cm, tedy zřejmě Küstenhaubitze 42 cm (v srbské literatuře označovaném jako Tlustá Berta) a v roce 1944 byla cílem tří britských náletů.


Na takovou parádu vlastně hrozně „malé“ dějiny..

Plánky

Soutok Dunaje a Jezavy vymezil přírodou dobře chráněné místo, které dalo vzniknout jedinému vodnímu hradu v Srbsku. Díky šťastné náhodě víme o jeho výstavbě poměrně hodně. Stavbu řídil Jiří Palailogos Kanakouzenos, Turky zvaný Sachatai. Byl to starší bratr despotovy manželky Ireny, pocházel ze vznešené byzantské rodiny a jako relativně hodně jemu podobných hledal své životní štěstí a uplatnění v toulkách po Balkáně a službě jednotlivým vládcům.

Kanakouzenos nechal svážet materiál na stavbu z ruin římských staveb Mons Aureus, Margum a Viminacium a pod jeho vedením řečtí a dubrovničtí zedníci rychle vystavěli jádro hradu. Píše se o inspiraci hradbami Konstantinopole, ale to je spíše jen zbožné přání. Nicméně hrad odpovídá byzantské pevnostní produkci s využitím hranolových dovnitř otevřených věží vysunutých z hradeb. Kamenné zdivo bylo hojně prokládáno cihlami, což je také typické pro stavby Byzance. Podle lidových pověstí měla stavbu na starost despotova manželka Irena (Jerina) a do obecnější známosti vzešla jako krutá šlechtična, vymáhajíc vysoké daně a nutíc lid k lopotné dřině na pevnosti.

Rekonstrukce jádra

Jádro z ptačí perspektivy

Čelo jádra z plochy města

Jádro hradu má tvar rovnoramenného trojúhelníka. Mezi Dunajem a Jezavou byl vyhlouben příkop naplněný vodou. Za ním stála hradba zpevněná čtyřmi věžemi s čtvercovým půdorysem. Jedna z nich zaujímala jižní nároží a navazovala na hradbu u Jezavy, zatímco na severu byl vstup do hradu portálem v hradbě. Tři věže směřující k pevnině byly kolmé k hradbě. Prostřední byla o straně 11,7, zbylé 11,6 (proč je neudělali úplně stejně??) 20 m vysoké. Síla hradby nad příkopem byla 4,5 metru.

Poškozené věže jádra

Příkop před jádrem

Panoramatický pohled z nádvoří

Severní hradba u Dunaje neobsahovala věže žádné. Jen těsně před nárožím (nechápu proč před nárožím a ne v nároží) byl do hradby zavázán donjon na čtvercovém půdorysu (12,3x12,3). V dochované výšce má velmi malý vnitřní prostor a zřejmě jako jiné srbské obytné věže sloužila k obývání jen poslední patra. Hradba u Jezavy až k nárožní věži také nebyla zesílena žádnou další věží. V jádře byly v této fázi postaveny jen dřevěné obytné budovy. Do hradu vedly dvě další branky, jedna k Dunaji, druhá k Jezavě. Podle některých autorů to byly jediné původní vstupy a brána v hradbě za příkopem neexistovala.

Nádvoří

Věž z nádvoří

Na jedné z věží obrácených k městu se zachoval raritní nápis vytvořený z cihlového zdiva. Je to jediný takový nápis zachovaný v Srbsku a opět má byzantské vzory.

Ve jménu Krista Boha, věrný despota Gurg, pán Srbska a Zety; Na jeho příkaz bylo toto město postaveno v létě roku 6938.
V Hrista Boga blagoverni despot Gurg, gospodin Srblju i Pomorju zetskomu; zapovešću njegovom sazida se ovaj grad v leto 6938


Záhy bylo přikročeno k další stavební etapě a hradbou bylo obehnáno dosavadní předhradí. Nejpozději do roku 1439 hradba obklopila jedenáctihektarový areál o rozměrech 550 m (u Dunaje) x 502 m (k pevnině) x 400 m (u Jezavy). Je otázka, zda již v této době bylo postaveno všech 11 věží v příčné hradbě, ale zdá se že ano. Hradby nad řekami byly stejně jako u jádra ponechány bez zesílené ochrany. Vstup byl portálem v hradbě zhruba uprostřed. Před 10 m vysokou a 2,8 m silnou hradbou byl vyhlouben příkop. Věže vysoké 20 m měly stejné rozměry s víceméně shodnými rozestupy 38-38,9 m. V nově opevněné části byla umístěna posádka, obydlí pro příslušníky dvora a také zde vznikl metropolitní chrám Zvěstování Panny Marie. V roce 2012 nalezl archeologický výzkum v severní části sakrálního komplexu hrob s ostatky starší ženy se zlatými náušnicemi s orlem (heraldickým dvouhlavým orlem) a iniciálami M.P.A. To je obvykle interpretováno jako Maria Palailogovna (cca1312-1355) druhá manželka krále Štěpána Uroše III. Pokud by to byla pravda, muselo by Smederovo být významným místem dlouho před stavbou hradu. Přeci jen nebude královna (byť 24 let královna vdova) pohřbena na nějakém „no name“ místě. Případně se jednalo o přenesení a druhotné uložení panovnice. A protože jsem nedohledal věk pohřbené, můžeme jen spekulovat, zda je možno cca 43 letou ženu považovat za starší. Také mohly být náušnice předávány coby rodinné šperky a pochovaná nemá s Palailogovnou téměř nic společného.

Hradby proti pevnině
Rekonstruovaná věž z nádvoří
Věž před rekonstrukcí aneb co vydrží valená klenba

Když se despota Durad do Smedereva roku 1444 vrátil, kromě nutných oprav nechal v jádře vybudovat kamenný palác, který byl přiložen k hradbě nad příkopem. Druhý čtyřpodlažní palác s velkým sálem byl na severní straně a hradby byly prolomeny čtyřmi dvoudílnými okny. Nádvoří uzavřela další budova na straně u Jezavy, kde byla sýpka.

Palác

Západní a severní nároží jádra získala menší plné bašty. Vně jádra nad Jezavou byly k hradbě přistavěny dvě obdélné bašty, každá o jiných rozměrech. Větší z nich zvaná Věž devíti bratří měla sloužit také jako sýpka a byla portálem propojena s budovou na nádvoří. Mj. bašta v jejím sousedství je známa jako Věž sedmi bratří, pověst o původu těchto názvů jsem nedohledal.

Věž devíti bratrů

Další menší bašta vyplnila i prostor mezi dvěma nejjižnějšími věžemi jádra. Následně byla hradba města nad Jezavou zpevněna třemi čtverhrannými věžemi, klasicky dovnitř otevřenými o lehce rozdílných rozměrech (10,9/10,8/10,6). Jedna věž nejblíže západního nároží vznikla i u Dunaje. Tato věž je jiná než ostatní, také dovnitř otevřená, 12 m široká, ale půlkruhová. Proč tak najednou půlkruhová? Nebo se jednalo o pozdější úpravu? Nevím, nechápu. Snad to koresponduje s byzanstkým fortifikačním uměním té doby, kdy se věže o různých půdorysech běžně vyskytují vedle sebe bez logického plánu (pro mě). Půlhruhové a víceboké věže však jsou často v nárožích, čemuž by odpovídal i tento případ.

Hradba u Jezavy

Brána

A konečně poslední srbská stavební činnost dokázala vytvořit tři velmi kvalitní věže u Dunaje, kde bylo kvádříkové zdivo prokládané cihlami a stavebníci v duchu byzantské školy vytvářely opravdu krásné vzory včetně meandrů. Tyto věže byly z celé pevnosti nejmenší o straně 8 metrů. Nejzápadnější z nich měla zkosené nároží. Čtvrtá nově postavená věž nejblíže jádra byla opět půlkruhová, ale výrazně menší než západní půlkruhová… Důvody, které srbská literatura uvádí, mi přijdou poměrně úsměvné. Na severu prý nebylo třeba se opevňovat, protože tam byli Madaři, ale když se vztahy zhoršily (např. při zajetí Jana Hunyadyho) tak rychle postavily nové věže. Nebo že Turci viděli, že u Dunaje je opevnění nedostatečné a žádali Srby, aby Smederevo více opevnili. Protože nevěřili despotovu spojenectví.. no.. Co takhle, že bylo nutné opevnit i stranu u Dunaje, protože i odtud mohli Turci či kdokoli jiný zaútočit.. ?

Hradby u Dunaje


Ačkoli se jednalo o polovinu 15. století a palné zbraně nebyly žádnou novinkou, opevnění Smedereva na jejich rozvoj příliš nereagovalo. Děla mohla být umístěna jen na korunách věží, případně tedy na kompletně zaniklém opevnění před hradbou. Pokud tam nějaké bylo. Na tento nedostatek zareagovali Osmané, poté co pevnost získali do svého vlastnictví. Rozebrali kostel Zvěstování Panny Marie a další „nepotřebné“ stavby (patrně i paláce v jádře) uvnitř komplexu a ze získaného materiálu vybudovali parkán před hlavní hradbou, směrem k Dunaji zpevněný třemi obdélnými baštami.

Nároží jádra

Dělová věž

Hlavně ale vznikly čtyři dělové věže, umístěné před jednotlivá nároží dispozice. Čtvrtá věž stála uprostřed hradby na pevnině a procházela jí cesta do pevnosti. Byly toho samého typu jako již představená bašta na Golubaci. Třípodlažní, osmiboké, lehce kónická stavby se vstupem v přízemí. Tato fáze je datovaná do roku 1480. A kromě několika drobných oprav a úprav Smederevo zůstalo prakticky v tomto stavu dodnes. Turci si samozřejmě přizpůsobili pevnost obrazu svému, vybudovali hamám a na troskách chrámu vznikla mešita. Ta byla po dobytí Rakušany přestavěna na katolický kostel. Jádro hradu postupně zchátralo stejně jako zástavba komplexu včetně hradeb.

Smederevo v 19. století, Krásně je vidět parkán včetně cimbuří

Smederevo mezi válkami


V roce1941 Němci po svém rychlém vítězství vybrali Smeděrevskou pevnost jako mezisklad pro ukořistěné zbraně a munici jugoslávské armády. Před pevností bylo nádraží a materiál mohl velice pohodlně putovat do Říše. Nakládku měli na starosti jugoslávští váleční zajatci. 5. června se ve městě konal trh a studenti dostávali vysvědčení, Smederevo bylo plné lidí. Ve 14:10 se u nádraží před pevností prý ozvalo několik výstřelů, po dvou minutách následovaných obrovskou explozí uskladněné munice. Otřesy prý byly cítit až v Bělehradě a dokonce i Vršaci nebo Velike Planině. Domy široko daleko byly zbaveny okenního skla a to jejich obyvatelé mohli mluvit o štěstí. Bylo zničeno 450 domů a dalších 900 bylo tak těžce poškozeno, že musely být zbořeny. Více než polovina z celkových 2 500 domů ve městě. Uvádí se, že ten den si výbuch vyžádal i na 2 500 lidských obětí.
Po explozi


Exploze byla tak silná, že vytvořila kráter 70x90 metrů a 9 metrů hluboký. Zmizela jak původní brána do pevnosti včetně vedle stojící věže tak i novější turecká věž. Poškozeno bylo i přilehlé opevnění směrem k městu, věž východně od výbuchu se roztrhla a věž nejblíže nároží se odtrhla od zdi a celá se nahnula dopředu. Stejně tak byly poškozeny dvě věže západně od epicentra. Doposud více méně dochované cimbuří najednou zmizelo. I věže nad Dunajem se nahnuly stejně jako se patrně v této době naklonila západní věž jádra. Alespoň na meziválečných fotografiích žádný posun není vidět.

Nakloněná věž jádra


Okamžitě byly organizovány záchranné a odklízení práce. A také se rozeběhlo vyšetřování. Bylo několik verzí iniciace výbuchu, anglické letadlo., kterému se podařil přesný zásah, nedopalky německých vojáků, neznámý vlastenec nebo Mustafa Golubič, sovětský agent, který byl dokonce zatčen. Nicméně oficiální závěr zněl, že lze s jistotou vyloučit sabotáž a nejpravděpodobnější je samovznícení díky vysokým teplotám a špatnému uskladnění. Ono menší výbuchy si smederevské vojenské sklady zažily už za první války a v meziválečném období.

Nádvoří

Na podzim 1944 bylo Smederevo zasaženo třemi britskými nálety. Škody po nich ale přesně neznáme. V roce 2010 začaly záchranné práce na celém komplexu. Bylo zabezpečeno jádro a s přerušeními pokračuje restaurace věží a hradeb i dnes. Po rekonstrukcích je jádro hradu hradu zpřístupněno a plocha pevnosti slouží jako park ve kterém je vybudován atletický ovál. Často se zde také pořádají kulturní akce.

POUŽITÁ LITERATURA
Deroko, A.: Srdnevekovii gradovi u Srbiji, Crnoj Gory i Makedoniji. Bělehrad 1950.
Kontogiannis, N.D.: Byzantine fortifications. Huddersfield 2022.
https://www.smederevskatvrdjava.com/smederevo/
http://varak.hu
http://wikipedia.org

Paráda, díky.

Jaké je vlastně cestování po dnešním Srbsku?

zrovinka teď nevím ( demonstrace atp.) ale v létě to bylo naprosto v pohodě, řekl bych hodně srovnatelné s ČR, co do infrastruktury.
pro turistu nikde žádný problém, cesty, jídlo, obchody, ubytování

suvenýry.. trička s Putinem a Srbija i Rusija eto braty.. což se ovšem asi dá čekat.

Poněkud víc mě rozhodil nastříkaný nápis na jednom bělehradském náměstí - Jediná genocida, která se stala na Balkáně, byla na Srbech

v Sarajevu a Dubrovniku jsem o tom dlouze přemýšlel a pořád to nechápu - ale to sem už nepatří